Translation © 1995 by Petr Caha

Cover Art © 1995 by Zdeňka Boušková

Asteroid přisvištěl od souhvězdí Kozoroha, řízl zatáčku kolem hvězdy typu G a namířil si to k její páté planetě. Byla to dráha pro asteroidy poněkud atypická.

Krátce na to byl lapen do gravitační sítě planety, obkroužil ji třikrát po různých oběžných drahách a zapíchl se do její atmosféry, podoben zářící hvězdě.

Ve výšce sta stop se zastavil a pak se snesl k zemi — snesl. Žádný ohňostroj, žádný kráter — nic drastičtějšího než slehlá tráva. Jeho povrch byl plný šrámů a dolíků, zčernalý žárem tření; ale jinak neporušený. Z jeho nitra ozvěnou zaduněla slova, která by dokázala změnit osud planety:

„Čert aby vzal ty držáky mozkující šroub!“

Hlas náhle ztichl; jeho majitel se zamračil a zaposlouchal se.

V kajutě bylo absolutní ticho, bez obvyklého prahového šumu.

Mladý muž zaklel a začal ze sebe strhávat protinárazovou pavučinu. Vyprostil se z antiakceleračního křesla, vrávoravě se postavil na nohy a pak kolem sebe tápal tak dlouho, dokud se jeho ruce nedotkly plastikové stěny.

S jednou rukou na zdi klopýtal k panelu na druhé straně kruhové kabiny. Slepě při tom šmátral druhou rukou kolem sebe a klel jako starý galaktický lodník, až se mu konečné podařilo panel otevřít a stisknout knoflík. Pak se vrátil ke křeslu a unaveně do něj klesl.

Důvěrné tiché hučení znovu naplnilo kabinu. Kašovitě znějící hlas kolísavé rychlosti a hlasitosti se zeptal: „Jeee všššechno (Hik!) fffpořááádku… mylllorrrde Rodneyi?“

„Galaxie je plná báječných, skvěle fungujících robotů,“ zavrčel jmenovaný mylord, „a já se musím tahat s epileptikem!“

„Prrrosssil jsssem vás, mylllorrrde, abyssste mě nechal óóó-“

„Opravit,“ dopověděl Rodney, „a tvoje okruhy vymontovat a přeprogramovat. Ne, díky, jsem spokojený s tvou osobností, jaká je — když zrovna nezhudlaříš přistání tak, že si polámu klíční kosti!“

„Nechť vvvaššše lorrrdssstvo prrromine, ale v krrritickééém okamžžžiku přrřistááání jsem obdrrržel velice výjiiimečnou radiodepeššši, kterrrá-“

„Byl jsi rozptýlen, to se mi snažíš říct?“

„Mylorrrde, byl jsem pohrrroužen v analýzu-“

„Takže část tebe prováděla rozbor rádiových vln a část přistávala s lodí, což bylo trochu velké vypětí na slabý kondenzátor… Fessi! Kolikrát jsem ti už říkal, aby ses soustředil vždy jen na jedinou práci!“

„Mylllorrrd vyjááádřilll přřrání být jakokoko-“

„Jako hrdina ze starých ság, jistě. Ale neříkal jsem, že toužím po jejich problémech.“

Fessův elektronický systém se už skoro vzpamatoval z pozkratového vyčerpání. „Ale, mylllorrrde, sama podstata hrrrdinství v sobě zahrnuje-“

„Ale, zapomeň na to,“ zasténal Rodney. Fess si poslušně vymazal příslušné sektory paměťových bank.

Fess byl velice poslušný. Také byl velice starý; byl jedním z několika málo zbývajících VESS (Všestranný elektronický spolehlivý společník), robotů dnes již dva tisíce let zastaralého typu. Roboti VESS byli programováni na extrémní oddanost a — jako důsledek toho — byli prakticky vyhubeni při obraně svých pánů v krvavém období Mezivládí mezi kolapsem prastaré Galaktické unie a vznikem Proletářské asociace států Terry.

Fess (jméno vzniklé při pokusu vyslovit zkratku 'VESS' foneticky jako jedno slovo) přežil díky své vrozené epilepsii. Měl slabý kondenzátor, který při přetížení uvolnil veškerou nasbíranou energii v jediném obrovském několik milisekund trvajícím elektrickém výboji. Když se objevily předběžné symptomy tohoto elektronického záchvatu — většinou chyby ve Fessových výpočtech — hlavní řídící okruh odpojil vadný kondenzátor od zbytku Fessových systémů; ale robot byl mimo provoz, dokud někdo jeho hlavní řídicí okruh neresetoval.

Jelikož k záchvatům docházelo v okamžicích velkého zatížení — jako například při přistávání s kosmickou lodí — ehm — asteroidem při současném rozboru rádiových vln, nebo při snaze ochránit svého pána před simultánním útokem — Fess přežil období Mezivládí; neboť když Proletáři napadli jeho pána, bojoval statečně asi tak pětadvacet sekund a pak zkolaboval. Takto se stal raritou — odvážným a oddaným služebníkem, který přežil. Byl jedním z pěti robotů VESS, kteří ještě fungovali. Následkem toho byl ď Armandovou rodinou vždy ceněn jako poklad — jednak jako starožitnost, ale mnohem víc pro svou oddanost; skutečná oddanost šlechtickým rodinám byla vzácná v každé době. A tak, když Rodney ď Armand opustil domov, aby se vydal za dobrodružstvím a slávou — jelikož byl druhý syn druhého syna, nic jiného mu ani nezbývalo — trval jeho otec na tom, ať vezme Fesse s sebou.

Rod byl často velice vděčný, že má Fesse, ale stávalo se také, že robot projevoval politováníhodný nedostatek taktu. Například navzdory faktu, že po drsném přistání kosmické lodi má lidský žaludek sklony k určité labilitě, se ho Fess zeptal: „Co si přejete obědvat, mylorde? Řekněme ústřice s chřestem?“

Rod nabyl v obličeji zeleného odstínu, pevně stiskl čelisti a pokusil se ovládnout vzpouzející se žaludek. „Ne,“ zaskřípal zuby, „a toho 'mylorda' si nech. Nezapomínej, že jsme na výpravě.“

„Nikdy nezapomínám, Rode. Jen na rozkaz.“

„Já vím,“ zavrčel jeho pán. „Myslel jsem to obrazně.“

Rod opatrně položil nohy na zem a bolestně vstal. „Mému žaludku by docela prospělo, kdybych se nadýchal čerstvého vzduchu, Fessi. Je tady nějaký k dispozici?“

Robot chvíli tiše cvakal a pak odpověděl: „Atmosféra dýchatelná. Ale raději si vezmi svetr.“

Rod zavrčel a oblékl si pilotní bundu. „Proč se u starých rodinných sluhů vždycky vyvine komplex matky kvočny?“

„Rode, kdybys žil tak dlouho jako já-“

„-tak bych si přál být dezaktivován. Já vím: 'Robot má vždycky pravdu. Otevři propust, Fessi.“

Dvojité dveře malé vzduchové propusti se se zasyčením otevřely, odhalujíce černý kotouč oblohy posetý hvězdami. Do kabiny vnikl chladný větřík.

Rod zvrátil hlavu a zhluboka se nadechl. Rozkošnicky přivřel oči: „To je blaho, zase cítit zemi! Žije tady něco, Fessi?“

Stroje zavrčely, jak robot začal přehrávat záznamy z elektronového teleskopu pořízené na oběžné dráze a filtroval z obrazových dat žádané informace o planetě.

„Pevninská plocha se sestává z pěti kontinentů, jednoho ostrova pozoruhodné velikosti a spousty menších ostrůvků. Kontinenty i větší ostrovy vykazují stejný typ vegetace — rovníkový deštný prales…“

„I na pólech?“

„Do stovky mil od každého z nich; polární čepičky jsou pozoruhodné malé. Viditelný animální život se skládá z obojživelníků a rozličných druhů hmyzu; dá se předpokládat, že v mořích žijí ryby.“

Rod si zamnul bradu. „To vypadá, jako bychom se dostali do velice rané geologické epochy.“

„Do kamenouhelné éry,“ přisvědčil robot.

„A co ten velký ostrov? Předpokládám, že to je místo, kde jsme přistáli?“

„Správně. Domorodá fauna a flora veškerá žádná. Všechny životní formy jsou typické pro pozemský pozdní pleistocén.“

„Jak moc pozdní, Fessi?“

„Počátek historie lidstva.“

Rod přikývl. „Jinými slovy, dostala se sem skupina kolonistů, usídlila se na ostrově, zlikvidovala veškerý domorodý život a osadila ho pozemskými formami. Nějaký důvod, proč si vybrali zrovna ostrov?“

„Dost velký, aby uživil slušnou populaci, a přitom dost malý, aby minimalizoval problémy se zásahy do ekologie. Také to, že se ostrov nachází v polárním oceánském proudu, což snižuje teplotu mírně pod pozemský normál.“