© Publikované materiály jsou vlastnictvím Ruské kultury a proto vůči nim nikdo nemůže uplatňovat autorská práva. V případě, že si nějaká právnická nebo fyzická osoba zákonem stanoveným způsobem tato autorská práva přivlastní, pocítí odplatu za tuto krádež v podobě velmi nepříjemné „mystiky“ přesahující hranice právní vědy. Nicméně každý, kdo bude chtít, má plné právo na základě svého vlastního chápání veřejného prospěchu kopírovat a vydávat tyto materiály jak v plném rozsahu, tak i v podobě jejich částečných citací a to včetně pro komerční účely, všemi jemu dostupnými prostředky. Každý, kdo tyto materiály použije v podobě jejich částečných citací, úryvků nebo odkazů, ponese osobní odpovědnost, pokud to povede ke změně jejich smyslového kontextu, tedy k překroucení jejich celkového smyslu, a vystaví se tak možnosti střetnout se s „mystickou“ odplatou přesahující hranice právní vědy. [1]

1. Ve zkratce

2. Prediktor-korektor konceptuální moci

     2.1. Typ psychiky a možnosti imitační činnosti

     2.2. Rozlišení

     2.3. Efektivita světonázoru

     2.4. Tandemový režim činnosti

     2.5. Ideologická moc – zavedení koncepce do společnosti

     Vsuvka 1: O pojmech, světonázoru, vzájemném chápání

     Vsuvka 2: O nejlepším chápání světa

Při pohledu z pozic dostatečně všeobecné teorie řízení znamená informační bezpečnost stabilní průběh řízení objektu (a podobně i samořízení objektu) v rámci přípustných odchylek od předepsaného ideálního režimu, v podmínkách nejen přirozených vlivů okolního prostředí, ale i v podmínkách cílevědomých postranních nebo vnitřních pokusů vyvést objekt řízení z předepsaného režimu, které se mohou maskovat jako projevy živelné aktivity prostředí nebo vlastní šum objektu a systému jeho řízení.

Termín "informační bezpečnost" je tedy vždy svázán s konkrétním objektem řízení (řízeným procesem), nacházejícím se v určitých podmínkách (prostředí). Ale kromě toho se vztahuje k Plné funkci řízení, představující množinu různorodých kroků, realizovaných v procesu řízení, počínaje identifikováním faktorů, žádajících stanovování cílů (formování vektoru cílů) a řídící činnosti ve vztahu k nim, a konče likvidací struktur, které splnily své předurčení.

To je obecné chápání termínu "informační bezpečnost" ve vztahu k informační bezpečnosti jakkoliv nevýznamného a zanedbatelného procesu, tak i informační bezpečnosti lidstva jako celku v globálním historickém procesu.

Odedávna je znám recept: pro zničení jakékoliv činnosti (změny její podstaty k nepoznání) je nutné tu činnost vést nebo dosadit do vedení své loutky. Tento recept je funkční jen v davově-"elitárních" sociálních systémech a zvláště ve vztahu ke strukturnímu (adresně-direktivnímu) způsobu řízení.

Základem jeho akceschopnosti je zotročení psychiky takzvaného prostého člověka autoritou věroučení–ideologie nebo názorem osobností–kultů, přes jejichž autoritu se tzv. prostý člověk nemůže dostat dokonce ani tehdy, pokud autority hlásají nesmysly, sebevražedné pro ty, kdo se jimi řídí. Při strukturním způsobu řízení, který se uplatňuje v činnosti státního aparátu, ozbrojených sil a tajných služeb, v politických stranách a občanských hnutích, se "autoritárnost" výše postavených a kolegiálních orgánů zajišťuje jejich mocenskými možnostmi: potrestat nebo poškodit níže stojící je možné prakticky při úplné nemožnosti z jejich strany změnit činnost výše stojících osob a kolegiálních orgánů bez narušení nepsaných korporátních tradic a psaných norem disciplíny odpovídajících struktur.

Právě takto byl rozložen SSSR: Gorbačov a celý tým jeho lidí – přesvědčených protivníků budování společnosti bez parazitismu "elity" na životě většiny a bez parazitismu všech dohromady na biosféře Země – byl přiveden k moci organizačními zákulisními intrikami. V důsledku jejich cílevědomého poměrně krátkého kolektivního vládnutí byl SSSR záměrně přiveden ke krachu, ačkoliv téměř všichni stoupenci skutečného socialismu – společnosti bez parazitování člověka na člověku – i většina vládnoucí stranické, státní, vojenské i hospodářské nomenklatury viděla, že Gorbačov pod heslem "Více socialismu!" míří ke kapitalismu.

Je to příklad typický pro průběh imitací-provokací státní úrovně. Není samotný dokonce i ve 20 století: takovým imitátorem-provokatérem byl i Hitler, který obrození sebeuvědomění prostých lidí v Německu, pokoušejících se dostat z biblického otroctví, zavedl do slepé uličky nacismu.

Nicméně v důsledku této imitace-provokace nevznikla ani sociální demokracie švédského vzoru, ani buržoazní demokracie po vzoru jiných zemí Západu, a Rusko pokračuje vlastní svébytnou cestou civilizačního vývoje.

Příčina tohoto dvojitého neúspěchu reformátorů obou druhů spočívá v tom, že v SSSR-Rusku nenesou všechna společenská hnutí, jak právně formalizované tak i ne, davově-"elitární" charakter, nefungují na principech "stranické disciplíny". A tak to bylo nejen v letech 1985–1998, ale i v minulých dobách, jak je to možné uvidět na  historii.

Jiná věc je, že v minulosti takováto společenská hnutí vznikala a fungovala "živelně", tj. každý z jejích účastníků konal podle svého uvážení v korytě vedení kolektivní psychiky, kterou hnutí porodilo, bez uvědomění jím osobně souborných cílů, cest i metod jejich dosažení. Poté, co hnutí odpracovalo svůj potenciál nebo dosáhlo souborných cílů, ti jeho členové, kteří zůstali naživu, se z větší části opět vraceli do takzvaného "soukromého života" a davo-"elitarismus" se v Rusku znovu stal panujícím principem vnitrospolečenských vztahů, do další agrese zvenku nebo vnitřní krize[2].

V naše dny tento proces překonání davo-"elitarismu" a parazitického utlačování života lidí a planety probíhá, možná že poprvé za historii nynější globální civilizace, jinak: bolševismus[3] (praktické křesťanství, "zdravý rozum") dobro-svědomitých lidí v Rusku pracuje už na základě uvědomění a chápání podstaty konceptuální moci, jež je v procesech společenského samořízení počátkem i koncem všech smyček cirkulace informací ve společnosti v přímých i zpětných vazbách v plné funkci řízení. Jinými slovy, možnost uvědomění a pochopení souborných cílů společenského rozvoje, metod i cest jejich realizace, je dnes otevřena pro všechny a každého.

Poslední okolnost postavila všechny imitátory parazitující na životě lidí a planety, představujíce svou činnost jako boj za národní štěstí, do pro ně naprosto neobvyklých podmínek, ve kterých všechny technologie imitačně-provokační činnosti ztrácejí bez výjimky účinnost buďto částečně, nebo úplně. Pro pochopení k čemu konkrétně došlo je třeba se obrátit k plné funkci řízení.

Vztažena ke společnosti, plná funkce řízení celospolečensky významných procesů předpokládá realizaci následující posloupnosti kroků:

1. Identifikace, rozpoznávání přírodních a společností zrozených procesů, v jejichž vzájemné vloženosti se rozvíjí společnost.

2. Formování stereotypu rozpoznávání ve společnosti, tj. "automatismu" rozpoznávání faktorů v životě, které přitáhly pozornost těch, kteří řídí podle plné funkce.