Ukázalo se, že host z dalekých světů je od Parusu dál, než se cestovatelům zpočátku zdálo. Na dálku, v rozptýleném světle reflektorů, neodhadli správně rozměry letounu. Byla to vskutku kolosální stavba o průměru dobrých tři sta padesáti metrů. Musili sejmout kabely i z Parusu, aby mohli natáhnout ochranný systém až k disku. Tajemný hvězdolet nakláněl nad lidmi příkrou stěnu, jež ubíhala daleko do výšky a ztrácela se ve skvrnité tmě oblohy. Po nebi se válely černé mraky a zahalovaly horní okraj gigantického disku. Trup pokrývala asi metrová vrstva malachitově zelené hmoty se silně rozpraskaným povrchem. Zejícími trhlinami prosvítal světle modrý kov, který v místech, kde se malachitová vrstva setřela, měl tmavomodrou barvu. Strana přivrácená k Parusu byla opatřena spirálně vinutou válcovou vyvýšeninou, jejíž průměr činil asi patnáct metrů a výška deset. Druhá strana hvězdoletu tonula v naprosté tmě; byla vypouklejší a podobala se skrojené kouli, připojené k dvacetimetrové tloušťce disku. I na této straně se spirálovitě vinul vysoký hřeben, jako by na povrch vystupovala vnější část spirálové roury zapuštěné do trupu rakety.

Obrovský disk se okrajem nořil hluboko do země. U paty kolmé kovové stěny lidé spatřili roztavenou sklovinu, rozteklou jako hustá smůla do všech stran.

Badatelé ztratili spoustu hodin tím, že se snažili najít nějaký vchod nebo otvor. Ale ten byl buď skrytý pod malachitovou barvou, či pod okysličenou vrstvou, nebo se zavíral tak důmyslně, že po něm nezůstalo na povrchu ani stopy. Otvory pro optické přístroje také nenašli, stejně jako uzávěry větracího zařízení. Kovová skála se zdála jednolitá. Erg Noor to předvídal a rozhodl se otevřít trup rakety pomocí elektrohydraulického řezáku, který zdolával i nejtvrdší a nejsoudržnější kryty pozemských hvězdoletů. Po krátké poradě všichni souhlasili, aby se rozřízl vrchol spirálového hřebene. Právě tam by měla vést nějaká dutina, roura či obvodová chodba, kterou se mohli prodrat do vnitřních prostor hvězdoletu, a přitom neriskovat, že narazí na řadu překážek.

Zevrubný průzkum disku mohla provést jen zvláštní výprava. Aby s e zdůvodnilo její vyslání ne nebezpečnou planetu, bylo třeba dokázat, že uvnitř hosta z dalekých světů se nezničily přístroje a materiály, že se zachoval celý způsob života těch, kteří vedli kosmickou loď přes bezedné prostory proti nimž byly cesty pozemských hvězdoletů jen prvním nesmělým výletem do hlubin vesmíru.

Spirálový hřeben na druhé straně disku spadal těsně k zemi. Tam dotáhli světlomet a vedení o vysokém napětí. Modré světlo, odražené od disku, roztékalo se jako matný opar po rovině a dosahovalo až k vysokým temným předmětům neurčitých obrysů, pravděpodobně skalám, v kterých zely brány černočerné tmy. Ani záblesky mlhavých hvězdných skvrnek, ani paprsky světlometu nevzbuzovaly pocit, že by v branách tmy byla pevná půda, Nejspíš tam padal svah do rovinaté nížiny, kterou zpozorovali při přistávání Tantry.

S hlubokým a tlumeným vrčením se připlazil automatický vozík a vyložil jediného univerzálního robota, kterého měli na raketě. Robot, necitlivý k trojnásobné přitažlivosti, rychle přistoupil k disku a postavil se před kovovou stěnu. Podobal se tlustému muži na krátkých nohou, s dlouhým trupem a hlavu výhružně nakloněnou kupředu.

Robot, řízený Ergem Noorem, zvedl čtyřmi horními končetinami těžký nůž a stál se široce rozkročenýma nohama, připraven splnit nebezpečný úkol.

„Robota bude řídit jen Kej Ber a já, kteří máme vysokoochranné skafandry,“ nařídil telefonem velitel výpravy. „Ostatní v lehkých biologickým skafandrech ustoupí o kus dál…“

Náčelníkovi selhal hlas. Cosi zvláštního projelo jeho vědomím, vyvolalo mu v srdci nevysvětlitelný stesk s přinutilo ho poklesnou v kolenu. Hrdá vůle člověka se zlomila a změnila se v tupou odevzdanost. Celý zalit lepkavým pote, Erg Noor vykročil bezmocně k černým vratům. Nizino volání v telefonu mu na okamžik vrátilo vědomí. Zastavil se, ale temná síla ho znovu hnala kupředu.

Současně s náčelníkem vykročili Kej Ber a Eon Tal, kteří stáli na hranici světelného kruhu. Šli právě tak pomalu, zastavujíce se a bojujíce očividně sami se sebou. Tam, v temných vratech, v mlhavých chuchvalcích se pohnul netvor, tím hrůznější, že se vymykal všem lidským představám. Nebyla to známá medúzovitá podoba; v šedém stínu se pohyboval černý kříž se širokými lopatkami a s vypouklým elipsovitým středem. Na třech koncích kříže bylo vidět čočky probleskující ve světle reflektoru, který je ztěžka probíjel mrak vlhkých výparů. Základna kříže tonula ve tmě neosvětlené prolákliny.

Eg Noor šel rychleji než druzí, přiblížil se k nepochopitelnému předmětu na sto kroků a upadl. Lidé strnuli hrůzou, ale dřív, nežli si mohli uvědomit, že náčelníkovi jde o život, černý kříž se ocitl nad kruhem nataženého vedení. Naklonil se vpřed jako rostlinný stonek a snažil se zřejmě přehnout přes ochranné pole, aby na Erga dosáhl.

Šílenou zoufalství dodali Nize síla atleta; přiskočila k robotu a otočila řídicími pákami v jeho týle. Robot zvolna a jakoby nejistě začal zvedat řezák. Tu dívka, která už nedoufala, že zvládne složitý stroj, vrhla se vpřed a zakryla náčelníka svým tělem. Ze tři ramen kříže vyšlehly jasné hadovité prameny či blesky. Dívka padla s rozpaženýma rukama na Erga Noora. Ale naštěstí robot už obrátil ostří řezáku proti středu černého kříže. Ten se křečovitě prohnul, jako by padal nazad, a zmizel v neproniknutelné tmě u skal. Erg Noor a oba jeho přátelé přišli ihned k sobě, zvedli dívku a ustoupili za okraj spirálového disku. Ostatní se zatím vzpamatovali, a už táhli improvizované dělo, sestrojené z planetárního motoru. Erg Noor s dosud nezažitým pocitem zběsilé zuřivosti namířil ničivý proud záření proti sklaním vratům a zametl rovinu tak důkladně, že nevynechal ani jeden čtvereční metr půdy. Eon poklekl u nehybné Nizy, tlumeně ji volal telefonem,a snažil se rozeznat tahy její tváře pod silikolovou přilbou. Dívka ležela bezvládně se zavřenýma očima. Příznaky dýchání nemohl biolog zjistit ani v telefonu, ani nasloucháním skrze skafandr.

„Nestvůra zabila Nizu!“ vykřikl hořce Eon, když spatřil přicházet Erga Noora.

Úzkým průhledem v přílbě vysokoochranného skafandru nebylo možno rozpoznat náčelníkovy oči.

„Okamžitě ji dopravte na Tantru, k Lumě…“ v Ergově hlase víc než kdy jindy zazněly kovové tóny. „Pomozte i vy určit povahu zranění… Nás šest zde zůstane a dokončí průzkum. Ať se geolog vypraví s vámi s cestou k Tantře sebere všechny horniny — déle se už zdržovat na této planetě nemůžeme. Zde se musí provádět průzkum ve vysokoochranných tancích, my bychom výpravu jen zahubili. Vezměte si třetí vozík a spěchejte!“

Erg Nor se obrátil a bez ohlédnutí zamířil k diskovému hvězdoletu. „Dělo“ vysunuli kupředu. Storjíni inženýr z něho vypousštěl každých deset minut řeku ohně v půlkruhu až k okraji disku. Robot pozvědl řezák k hřebeni druhé vnější smyčky spirálového valu, který u zabořeného okraje disku byl ve výši robotovy hrudi.

Silné hučneí proniklo i tlustou vrstvou vysokoochranných skafandrů. Na zvoleném úseku malachitové vrstvy se hadovitě rozbíhaly pukliny. Kousky tvrdé hmoty odletovaly a zvonivě narážely na kovové tělo robvota. Boční pohyby nože oddělily z vrstvy deksu a obnažily zrinitý povrch jasně modré byrvy, která i ve světle reflektoru lahodila očím. Kej Ber vyměřil čtverec dostatečně velký, aby jím prošel čkověk ve skafandru, a energickým stiskem přinutil robota provést v modrém kovu hluboký zářez, který vššak neprrzail celu jeho tloušťkou. Robot narýsoval druhou čáru, svírající s první pravý úhel a začal pohybovat ostřím nože vzad a vpřed; přitom zvyšoval napětí. Zářez v kovu se prohloubil více než o metr. Když mechanický pomocník dorýsoval třetí stranu čtverce, zářeny se začaly rozevírat a vyvracet ven.

„Pozor! Všichni zpátky! K zemi!“ vykřikl do mikrofonu Erg Noor, vypnul robota a rychle ustoupil.

Silný kus kovu s náhle vychlípil jako stěna plechové konzervy. Proud oslnivě duhového plamene vyrazil z otvoru po tečně podél spirálové výdutě. Jedině to zachránilo nepřipravené badatele, a pak to, že modrý kov se okamžitě roztavil a zalil proříznutý otvor. Z mohutného robota zůstala jen změť rozteklého kovu, z kterého žalostně trčely krátké kovové nohy. Erg Noor a Kej ber zůstal nezraněni jen díky tomu, že si předvídavě navlékli skafandry. Výbuch je odmrštil daleko od divného hvězdoletu, ostatní rozptýlil do všech stran, převrátil „dělo“ a zpřetrhal kabely vysokého napětí.