Brucco, hubený chlapík s obličejem hrdlořeza, se jako vždy tvářil podezíravě. A oprávněně. Jako lékař, badatel a ekolog byl jedinou autoritou, co se týče pyrranských životních forem. Musel být podezíravý. Ovšem na druhé straně jedno v jeho prospěch mluvilo: byl natolik vědcem, že se dal přesvědčit logicky zdůvodněnými fakty.

A Rhes, vůdce neuznávaných lidí, kteří se úspěšně přizpůsobili životu na této vražedné planetě, se již oprostil od reflexívní nenávisti, tolik typické pro ostatní, a Jason s ním počítal, že mu pomůže.

Meta, rozkošná a milá žena, silnější než mnohý muž, jejíž půvabně tvarované paže dovedly vášnivě svírat — nebo lámat kosti. Zdalipak tvoje chladně praktická mysl — skrytá v tom krásném ženském těle — ví, co je láska? Nebo je to pouze pýcha vlastnictví, kterou cítíš k tomu přivandrovalci Jasonu dinAltovi? Pověz mu to někdy, rád by to věděl. Ale ne zrovna teď. Vypadáš zrovna tak netrpělivě a nebezpečně jako ostatní.

Jason zavřel za sebou dveře a neupřímně se usmál.

„Nazdárek vespolek,“ začal. „Doufám, že se na mě nezlobíte, že jsem vás nechal tak dlouho čekat?“ Rychle pokračoval a nevšímal si hněvivého bručení ze všech stran.

„Jsem si jist, že vás všechny potěší, že jsem na mizině, finančně vyřízený a úplně na dně.“

Jejich obličeje se vyjasnily, když si uvědomili, co řekl. Uvažovat jen o jednom — to byl pyrranský zvyk.

„Máš v bance milióny,“ namítl Kerk, „a v žádném případě jsi je neprohrál v kartách, ani jsi je neztratil.“

„Když hraju hazardní hru, tak vyhrávám,“ ujistil ho Jason důstojně. „Jsem na mizině, protože jsem je beze zbytku utratil. Koupil jsem kosmickou loď, a teď je na cestě sem.“

„Proč?“ zeptala se Meta a vyjádřila tak otázku, kterou měli na mysli všichni.

„Protože odcházím z této planety a beru vás — a pokud možno mnoho dalších — s sebou.“

Jason mohl snadno vycítit jejich smíšené pocity. A tak či onak — a tahle planeta byla určitě horší než kterákoliv jiná ve známé galaxii — tohle byl jejich domov. Vražedný a nebezpečný, ale přesto jejich. Musí je pro svůj nápad nadchnout a přinutit, aby zapomněli na jakoukoliv postranní myšlenku, která by v nich mohla vzklíčit. Apel na jejich inteligenci zatím počká, nejdřív musí zapůsobit na jejich city. Tuhle skulinu v jejich výzbroji dobře znal.

„Objevil jsem planetu, která je mnohem nebezpečnější než Pyrrus.“

Brucco se chladně a nedůvěřivě zasmál a všichni mu přitakali na souhlas.

„Předpokládáš, že to zní přitažlivě?“ zeptal se Rhes, jediný z přítomných Pyrranů, který se narodil mimo město a byl proto imunní vůči jejich zálibě v násilí. Jason mu přimhouřením oka naznačil, aby trochu zapřemýšlel, a přešel k přesvědčování ostatních.

„Tím chci říct, že se na té planetě vyskytuje ta nejnebezpečnější životní forma, jaká byla kdy objevena. Rychlejší než křídlobodec, ničemnější než ďáblorožec, urputnější než zubozobec a spousta dalších věcí. Našel jsem planetu, na které tito tvorové přebývají.“

„Mluvíš o lidech, že?“ řekl Kerk, jako obvykle chápavější než ostatní.

„Ano. Jsou to lidé, kteří jsou víc smrtící než Pyrrané, kteří jsou přirozeně vychováváni, aby se bránili jakémukoliv nebezpečí. Bránili. Co byste řekli světu, kde lidé byli vychováváni několik tisíc let, aby útočili, zabíjeli a ničili, aniž by v nejmenším pomysleli na následky? Jací asi jsou ti, kdo tento vyvražďovací konflikt přežili?“

Zvažovali to, a soudě podle jejich výrazu, příliš se tou myšlenkou nezabývali. Již zaujali stanovisko, myšlenkově se sjednotili proti společnému nepříteli, a Jason rychle pokračoval, dokud s ním souhlasili.

„Mluvím o planetě jménem Felicity, zřejmě tak nazvané, aby tam nalákali usedlíky, a z téhož důvodu se těm místním silákům říká drobečci. Četl jsem před několika měsíci v novinovém faxu docela malý článek o tom, jak celá hornická kolonie byla srovnána se zemí. A to se nezdaří jen tak. Party horníků j sou tvrdí chlapi a zvyklí na ledajaké potíže — a ti, co jsou u společnosti John a John, patří k nejdrsnějším. A pak — což je zrovna tak důležité — Johnova společnost nejsou žádní troškaři. Tak jsem navázal styk s několika přáteli a poslal jim nějaké peníze, aby je rozdali, a podařilo se jim sejít s jedním z těch, co přežili. Stálo mě to ještě další pěkné peníze, abych od něho získal přesné informace, ale vyplatilo se to. Tady to je.“ Udělal dramatickou pauzu a vytasil se s listem papíru.

„Tak nám to přečti a nemávej s tím na nás!“ ozval se Brucco a nervózně ukal prsty do stolu.

„Měj strpení,“ řekl Jason. „Tohle je inženýrská zpráva a velice si potrpí na zdrženlivý inženýrský tón. Felicity je zřejmě bohatá na těžké kovy, které se nalézají blízko povrchu na poměrně malé ploše. Byla by tam možná povrchová těžba, a jak hovoří zpráva, uranová ruda je tam zřejmě tak bohatá, že by poháněla reaktor bez jakéhokoliv zpracování.“

„To je nemožné,“ přerušila ho Meta. „Uranová ruda ve volném stavu nemůže být tak radioaktivní, aby…“

„Prosím,“ řekl Jason a zvedl obě ruce do výše. „Já jsem jen trochu přeháněl, abych zdůraznil to hlavní. Ta ruda je bohatá, to se nedá oddiskutovat. Důležité je, že přesto, že je tam tak výborná kvalita rudy, se Johnova společnost na Felicity nevrátí. Už jednou si moc spálili prsty a je spousta jiných planet, kde mohou těžit s mnohem menší námahou. A nemusejí čelit barbarům jezdícím na dracích, kteří se zčistajasna vynořují ze země, útočí v nekonečných vlnách a ničí všechno, co jim přijde pod ruku.“

„Co vlastně touhle poslední větou chceš říct?“ zeptal se Kerk.

„Uvažuješ zrovna tak dobře jako já. Takhle ten masakr popsali ti, co přežili. Jediná věc, jíž si můžeme být jisti, je, že byli napadeni muži, kteří jeli na zvířatech, a že byli dokonale potřeni.

„A to je ta planeta, kam nás chceš dostat,“ řekl Kerk. „Nevypadá nijak přitažlivě. Můžeme zůstat tady a pracovat ve vlastních dolech.“

„Pracovali jste ve svých dolech celá staletí, takže některé šachty jsou až pět kilometrů hluboké a produkují pouze druhořadou rudu — ale to není podstatné. Myslím na místní lidi a na to, co s nimi bude. Život na téhle planetě se nezvratně změnil. Pyrrané, kteří byli schopni se přizpůsobit novým podmínkám, už tak učinili. Ale co ti ostatní?“

Jejich jedinou odpovědí bylo dlouhotrvající mlčení.

„To je dobrá otázka, že? A případná. Já vám povím, co se stane s lidmi, kteří v tomhle městě zůstanou. A až vám to povím, nesnažte se mě zastřelit. Myslím, že vy všichni jste už vyrostli z té bleskové reakce na odlišný názor. Aspoň doufám, že to platí o všech, co jsou v této místnosti. Lidem venku ve městě bych tohle neříkal. Pravděpodobně by mě spíše zabili, než aby slyšeli pravdu. Nechtějí uznat, že je všechny tato planeta odsoudila k jisté smrti.“

Ozvalo se slabé zakvílení elektrického motorku, když Metina pistole napůl vyklouzla z pouzdra, pak vklouzla zpět. Jason se na Metu usmál a pohrozil jí prstem; chladně se od něho odvrátila. Ostatní ovládli své reflexy lépe.

„To není pravda,“ poznamenal Kerk. „Lidé stále opouštějí město…“

„A vracejí se zpět v téměř stejném počtu. Tenhle argument neobstojí. Ti, kteří dokázali odejít, už tak učinili, zbývají pouze ti tvrdošíjní.“

„Jsou ještě jiná možná řešení,“ prohlásil Brucco. „Dalo by se vybudovat jiné město…“

Přerušilo ho zadunění zemětřesení. Už nějakou dobu předtím pociovali otřesy půdy, které byly na Pyrru tak obvyklé, že už si je téměř neuvědomovali, ale tento otřes byl mnohem silnější. Budova se pod nimi zhoupla a ve zdi se objevila klikatá trhlina, z které se řinul prach z cementu. Trhlina přetnula okenní rám, a ačkoliv tabulky byly zhotoveny z armovaného skla, pod tlakem se zlomily a roztříštily na kousky. Jako na povel se v otvoru vynořil křídlobodec a dral se dovnitř ochranným pletivem — a rozplynul se ve výbuchu plamene, když pistole vyskočily z pouzder a čtyři výstřely splynuly v jediný.

„Budu hlídat okno,“ řekl Kerk a posunul si židli, aby mohl být čelem k otvoru. „Pokračuj.“