Hle, řeknou lidé, to znamená příliš snadno zbohatnout. Ale mně se dávno otevřely oči a odedávna vidím, že se všechno v životě děje příliš velkými nebo příliš malými prostředky.

Vidím a vím:

Jest jen jeden zmatek, a z něho je dlužno těžiti. Kdyby světem vládl řád věcí a pravidelný pořádek, šly by příčiny a účinky v řadě jako vojáci. Ale nevidíte, že účinky přeskakují příčiny, nevidíte příčiny bezdětné, účinky nezplozené, tančící kauzální řady a jen jeden zmatek?

Zdvihněte kámen, abyste jej hodili do sousedovy zahrádky, a najdete pod ním zlatý couk. Pozorujte, kolik hloupých tyje z lidské chytrosti, jak přeměňují se chytré vynálezy v důl hloupé produkce. Je nutno těžiti ze zmatku. Dělejte malé příčiny, a shrabujte velké účinky; účinek je zázrak, příčina k němu je jen příležitostí a záminkou. Dnes už nikdo nemůže ovládati svět. Světovou majoritu má zákon disproporce: malá jiskra zanítila veliký požár, za haléř almužny přišla hříšná duše do nebe a z velké práce vznikají malé renty.

Jakože jsou velké a malé prostředky, jsou i malé a velké obraty; ale také jsou velké a malé úmysly. Chceme něco jiného, než bychom měli, ale co děláme, není to, co jsme chtěli; a co nakonec vyjde z našich rukou, je něco jiného než. to, co jsme vlastně dělali.

Jdeme po ulici a klopýtáme o prostředky; dědíme je, sedíme na nich, nevíme o nich, je jich na světě mnohem více než věcí; žijeme na kulturním nánosu prostředků. Ale je to nejistá půda, na které žijeme. Všechny prostředky se prohýbají, jsou živé, mění své místo a mají mladé, i když se o ně nestaráme. To je velké tajemství; jediné, co o prostředcích víme, je, že jsou velké nebo malé.

Příliš velkých prostředků užívá se v lásce, v politice a při dělání peněz; nebo i příliš malých. Čím většími prostředky mámíme dívku, tím spíše nám nevěří; proto v lásce musíme dělat hloupé. Užívati prostředků malých jmenuje se pud. Ale schází-li vám pud, nevěřte ničemu a čekejte na zázraky; jste určeni tak jako tak k velkým věcem nahoru i dolů.

To je pravda o velkých a malých prostředcích.

Plavba do Chuchle

Směšný parníček oddychuje a dává ubíhati břehům.

Malý hoch myslí: Dnes chytím červenou babočku, kterou jsem viděl poletovati minulé neděle.

Otec uvažuje: Budeme sedět v restauraci a večer se vrátíme. Bože, jak pěkné počasí!

Dívka sní: Sejdu se se svým milým a půjdeme ven. Budeme seděti pod keřem a hráti si. Dnes je krásný den.

Lodi Fajáků

Lodi Fajáků, onoho příkladného národa bytujícího na ostrově Scherii půlnočně od kamenité Ithaky, vlasti zchytralého Odyssea, byly řízeny pouhou myšlenkou.

Poněvadž však jiný globetrotter oné doby, klerikálně založený Aeneas, nechával říditi své lodi kormidelníkem Palinurem, a poněvadž tento silný Palinurus, usnuv, spadl od kormidla do moře, vysvítá a platí až podnes, že jest oportunnější říditi své lodi pouhou myšlenkou.

Quintus Horatius Flaccus: Loď státu

Po velikých, velikých mořích plují heraldické Lodi. Jejich kýly tančí na vlnách a jejich vlajky tančí po větrech. Prosím takové jsou to lodi: vespod proudy a nahoře proudy a uprostřed obou Principy Rovnováhy.

Plavba na Cythéru

Namouduši krásná to lodice s hedvábným lanovím, s růžovými plachtami vzdutými jako odalisčino břicho, krásná to lodice, vezoucí po modré hladině panenského moře dvé milenců, kteříž okouzleni pohlížejí na sladký horizont.

MILENEC: Jak krásná plavba, ó družko! Láska je splývání duší.

MILENKA: Můj příteli, miluji vašeho smělého ducha; též miluji vaši povahu, a ach, neméně miluji vaši duši, ryzí a vzácnou jako horský krystal.

MILENEC: Ó přítelkyně, ty, jež mi rozumíš! Zbožňuji melancholii tvých očí, dětství tvých pohybů, serafství tvého srdce. Co je to láska?

MILENKA: Láska je splývání duší. Láska je dar rozuměti si. Má láska se podobá svlačci, jenž tulí se a kvete. Co chceš?

MILENEC: Chci klečeti. Láska je náboženství k ženě.

A tyto tak pěkné myšlenky, vystupujíce z úst, ubírají se na záď lodice a berou do ruky kormidlo; a všechny tyto tak pěkné myšlenky kormují jedním, polárně jedním směrem: k Cythéře, k Cythéře, kde jsou rozkošné postele matky naší, slavné madam Venuše.

Lodice Petrova

Poněvadž Církev, jak známo, je lodičkou Petrovou, a poněvadž, jak také známo, je Církev vzdělána na skále, tedy

v moři stojí skála a na té skále leží lodice a v té lodici jsou mušle svatého Jakuba Kompostelského a v té lodici sedí ovečky a šeptají:

“Plujeme, plujeme, plujeme; a naše cíle jsou znamenité.”

Plavba do Utopie

Vedle zemí nechvalně známých jest ještě země Utopia (máme to od kancléře Mora, jenž, jak známo, zahynul špatným osudem všech, kteří se zasazují o pravdu).

Poněvadž tedy v této zemi Utopii trvá dokonalá blaženost, hledali ji mnozí různými směry a způsoby; tak Montesquieu v Persii, Paul Adam v Malajsku a Kristus v dětech; Bakunin plul po černé lodi s červenými plachtami, Tolstoj po pravém dřevě kříže a generál Booth sám po sobě, jsa dřevěný.

Přesto zdá se, že země Utopia skutečně existuje; a sice, ó vy, kteří plujete do Utopie na své černé vrakovité kocábce, kterou řídí u kormidla vaše vlastní melancholie, země Utopia je tam, kde klenba nebes protíná vodní hladinu; kde nekonečnost nebe se sklání, aby políbila nekonečnost moře. Země Utopia leží na čáře horizontu, a vy, ó Utopisté, propadáte zlořečenému utrpení, že blížíce se k horizontu svých očí, jenž vás magnetizoval, jej zároveň od sebe odháníte.

Loď bláznů

Zdá se vám, lidé normální, že naše loď tančí jako nohy opilce, současně ku čtyřem stranám světa? Hleďte přece, my plujeme k páté straně světa: k světové straně touhy.

Loď života

Když byl doktor Korandus, onen opožděny voltairián, ještě valně živ, pravil kdysi:

“Poslyš, milý synovče, mně se zračí v lidském utrpení divná věc. Koho zradí milenka, hnedle se tváří strašně a vznešeně jako ubitý voják zasažený v poctivém boji, a jiní stejně. Myslím si tedy, že všichni, kteří trpí životem, jsou slabé žaludky; a když se jejich životní lodi dostanou na pohyblivé moře, oni zvracejí, říkajíce:

,Můj bože, mně se zdá, že krvácím.‘”

Aťsi jak chce moře zmítá

člunem mého života – (Čelakovský)

Opatrní plavci vyplouvají a mluví:

“Rychlost je vedlejší, větry jsou vedlejší, dálka je vedlejší. Základní podstatou lodi je kotva.”

Opatrní plavci, hleďte neplouti po hlubokých mořích, kde by vaše nejtěžší kotvy nedosáhly dna!

Umělé květiny se dělají takto:

Z papírů napuštěných umělými barvami a z drátů, jež vás budou bodati do dlaní, z těchto papírů a drátů upravují se něžné útvary velmi podobné květům. Chcete míti iluzi kytice natrhané holýma rukama? Nebudete jí míti. Proto nevzpomínejte nad falešnými květinami na krásu přírody; raději vzpomínejte na mladou květinářku, která je rovněž velice falešná se svým postranním pohledem, jejž zdvihá od své útlé práce. Nuže tato hezká květinářka je v ten čas zamilována do neseriózního pána, který přijde teprve večer; i počne se tato květinářka nervózně nuditi a v takovéto chvíli vymýšlí pro své květiny nové formy, spíše pamfletické než vážně vegetativní. To tedy jsou falešné květiny.

V nejširším významu falešné květiny se dělají pouze z papíru a z netrpělivých pohybů drobných rukou, jež se cítí opuštěny.

Veliká láska

Objetí, jež se zesilují, a polibky, jež se zdlužují; to jde daleko. Dívka je uchvácena láskou a šeptá, vy chápete: někdy žena řekne více, než dovede. Tedy dívka je rozkošná a šeptá: “Hyacinte, kdybys byl jedním z nebešťanů, nemohla bych tě milovati více. Zbožňuji tě jako boha a hladím tě jako svého malého psa Fylaka; jenže nevím, kde v tobě končí bůh a počíná Fylak. Miláčku, nikoho na světě bych nedovedla milovati tak jako tebe; a víš, Hyacinte, proč jsem tě začala milovat? Protože jsem si myslila, že se jmenuješ Narcis.”