Podle překvapeného výrazu Salema Holmes poznal, že se trefil.

— Vy už víte o „piknicích?“ — roztržitě se zeptat, — někdo vás upozornil? Ale já jsem o nich nikomu nic neříkal. Mám tolik otázek, a — na sekundu se zarazil, hledaje slova, — nejneočekávanějších verzí. Ale nemyslel jsem si, že víte o piknicích, mám na mysli ty ruské.

— Také jsem si nebyl jist, jestli o nich víte. Dva týdny se s nimi setkávám za velmi záhadných okolností v Anglii, Švýcarsku a Španělsku. Tak jsem se rozhodl, že v Egyptě mne „pikniky“ čekají také. Jsem připraven je s vámi zítra po obědě probrat.

Holmes byl v Káhiře před dvěma roky. Ve městě se za tu dobu změnilo málo; možná se objevilo více starých aut, doslova sebraných z vrakovišť. Město ohromujících kontratů bohatství a bídy, ve kterém kolem dvou milionů lidí žije mezi starodávnými pohřebišti „města mrtvých“. Se vší exotikou: pyramidami, Sfingou, historicky stylizovanými obydlími na březích Nilu, s mladými chlapci a dívkami v bílých tunikách a černých parukách – se seznámil během první návštěvy. Nyní se jednoduše procházel po večerním nábřeží Nilu, které pokud se nějak odlišovalo od libovolného nábřeží západoevropského města, pak jen menší opotřebovaností. Ale přece jen, navzdory všednosti ulic rozředěných arabskou exotikou, Holmes zažíval tytéž podivné pocity, na které obrátil pozornost před dvěma lety. Tehdy je považoval jen za množství nových dojmů ze staroegyptské exotiky. Ale proč se to děje i dnes, v pracovní atmosféře, daleko od jakékoliv mystiky? Vnímání matrice minulosti, mysticky spojené se současností? Nečekaně se mu z paměti vynořili první průzkumníci vnitřku pyramid s jejich zvláštními osudy, potom se jeho myšlenky vrátily k madridským besedám, kde Verov a Riego probírali řídící činnost 22 hierofantů. Bylo by třeba probrat to téma na obědě u Salema.

Ráno se Holmes na chvíli podíval na konferenci, udělal nutné poznámky do zprávy pro vedení firmy a vrátil se do pokoje. Bylo horko a dusno. Zapnul klimatizaci a rozložil „pikniky“ na sekretáři u okna. Pokaždé, když se na obrázky ruského „rébusu“ zadíval, uviděl v nich vyjádření nějakých nových hran reality, která často převyšovala ty nejdivočejší fantazie. Číšník donesl na pokoj chladný „nápoj faraonů“

[29]

a zmrzlinu. Holmes popíjel nápoj malými doušky a přemýšlel o okolnostech, které se doslova skládaly samy od sebe, ale takovým způsobem, že jemu potřebná historie se vyprávěla jakoby sama. Už se chystal sejít do haly, kde ho měl čekat Mahmúd, když se najednou rozezněl telefon.

— Dobrý večer, pane Holmesi, — ozval se na druhém konci drátu známý hlas zástupce generálního ředitele firmy Charlese Harveye, — jak se cítíte? Jaké je v Káhiře počasí a jak je tam s faraony?

— Všechno v pořádku, pane Harvey. Počasí je překrásné, za oknem plus třicet, v pokoji plus osmnáct, faraony jsem tentokrát neviděl, ale zkusil jsem chladný „nápoj faraonů“ — výborně hasí žízeň. Konference skončila a v pondělí odlétám do Londýna.

— Samozřejmě se omlouvám, příteli, ale jak by se vám zamlouvalo, kdybyste se vydal  trochu jižněji od Káhiry?

— Nerozumím, Harvey. Nenabízíte mi jet do Kapského města?

— Neuhádl jste, Holmesi. Nabízíme vám navštívit Bombaj. Vznikly tam problémy s naší indickou pobočkou a na poradě ředitelů jsme vaši kandidaturu určili jako nejvhodnější pro řešení problémů, se kterými jste se výborně vypořádal v Madridu a Curychu. Odezvy na vaši práci jsou vynikající.

— Harveyi, dle mého znáte špatně zeměpis. Mám dojem, že  výkonná rada trpí nostalgií po koloniální minulosti. Pokud je to tak, vybrala si pro realizaci svých imperiálních ambicí špatnou osobu. Dnes je to třetí týden, co se motám po světě, a mám spoustu záležitostí v Londýně.

— Žádný problém, pane Holmesi. Podle podmínek dohody nemáme právo trvat na vaší cestě do Bombaje, ale pokud by náhodou vaše zájmy v Indii byly v souladu se zájmy „Ernst & Young”, budeme vám velmi vděční. Nashledanou, milý Holmesi, a pokud si to rozmyslíte, zavolejte dnes večer.

— Ale dnes je sobota, Harveyi, a čeká mne zajímavý večer, — trochu nevhod odpověděl Holmes.

— Holmesi, vy přece víte, že nedodržuji sobotu. V pondělí musíme přijmout rozhodnutí, tak zavolejte. A přeji vám příjemný večer.

Na druhém konci se ozvalo pípání. Holmes chvíli přemýšlel o firemní nabídce, ale při pohledu na hodinky si všiml, že se opožďuje, a rychle se vydal k výtahu. Mahmúd seděl v křesle s novinami.

— Dobrý večer, pane Holmesi, — ihned vstal naproti, ale když uviděl znepokojený Holmesův výraz, zeptal se, — máte nějaké potíže?

— Všechno v pořádku. Nejdeme pozdě?

— To u vás v Anglii je přesnost vlastností králů. A u nás na Východě, pokud určí setkání na 18.00, můžete si být jist, že vás nečekají dříve než v 19.00.

Pomalu se prodírali ulicemi starého města neuspořádaným proudem aut všech světových značek, dokud se nedostali do luxusní čtvrti na břehu Nilu, kompletně se topící v zeleni. Holmes si všiml, že Mahmúd několikrát projel na červenou.

— Mahmúde, proč jste projel na červenou?

— Na červenou se může, — klidně odpověděl Mahmúd.

— A na zelenou?

— Na zelenou tím spíš, — usmál se.

Auto zabočilo k dvoupatrové vile v mauretánském stylu a zastavilo u brány z červenéno plotu. Na příjezdu je uvítal sám majitel a představil Holmese příjemné tmavé ženě v modrém indickém šárí.

Po obědě, který se skládal z desítky různých chodů, převážně indických vegetariánských, majitel pozval Holmese do svého kabinetu. Přinesli kávu, Holmes si s dovolením pána domu zapálil svou dýmku a připravil se vyslechnout Salemovo povídání.

— Před třemi lety přijela do Káhiry nevelká skupina z Ruska kvůli obnovení našich pracovních kontaktů, které se zpřetrhaly po roce 1991. Do roku 1991 jsem měl v Moskvě a v několika dalších městech SSSR celkem zavedený byznys. Můj nábytek měl v určitých kruzích dobrý odbyt, ale po rozpadu SSSR se v novém Rusku objevily nějaké polobanditské struktury, které uvalily na mé obchody neúměrnou daň. Rozhodl jsem se ukončit své podnikání v Rusku, i když mi bylo jasné, že při tom ztratím větší část svého kapitálu. A ačkoliv nová vláda Ruska dělala široká prohlášení do celého světa o tom, že plánované hospodářství je zlikvidováno a společnost buduje tržní ekonomiku, všichni seriózní podnikatelé pozorovali rozpad ekonomik v zemích bývalého SSSR. Moje cesty do Moskvy a Petrohradu mě přesvědčily o tom, že nynější deklarace nového režimu a ekonomická realita, vzniklá v zemi, nejsou zdaleka jedno a totéž. Proto jsem přijal účast v jednáních se skupinou, která přijela sem, ani ne  tak kvůli přání vrátit něco ztraceného, jako spíše dozvědět se, co se reálně v Rusku děje.

Skupina, která vedla jednání, byla velmi nestejnorodá. Přirozeně v ní byli ti, kdo jsou vždy připraveni napakovat se na problémech své země, ale byli tam i nějací noví, ze začátku pro mě zcela nepochopitelní lidé. Obstojně mluvili o svém vidění globálního historického procesu a zvláštního místa Ruska v něm. Zvláštního ne ve smyslu výjimečnosti Rusů, jako například chápou svou výjimečnost židé, ale v tom, že kultura každého národa, jeho historická minulost, tradice, jsou neopakovatelné a něčím nutné pro vybudování integrující kultury jediného lidstva budoucnosti. Měli i své vlastní vidění historie antického Egypta, který považují za kolébku současné západní civilizace. Zvláště je zajímalo období náboženských reforem faraona Echnatona, desátého faraona osmnácté dynastie. Podle jejich představ ten faraon ještě v dětství získal odhalení Shora o monoteismu, které vyjádřil ve známých Hymnách Atonu. Uvedli poměrně přesvědčivé argumenty té verze, když srovnali verše Echnatona s verši Koránu a ukázali jejich identičnost nejen ohledně obsahu, ale i, což mě ohromilo mnohem více, ohledně rytmiky textů. Konflikt mezi hierarchií Amona-Ra s Echnatonem je podrobně popsán v mnohých historických monografiích, ale veřejnému mínění se ten konflikt vždy představoval jako konflikt osobnosti a nějakého náboženského klanu. Nesetkal jsem se s verzí o konfliktu na tomto základě mezi samotnými hierofanty, kteří skutečně realizovali stabilní řízení staroegyptské civilizace během nejméně třech tisíc let. Ačkoliv při zdravé úvaze, je těžké si představit, že Echnaton realizoval své reformy takového rozsahu bez podpory nějakého klanu. Je také přirozené předpokládat, že takový člověk jako Echnaton musel mít následovníky, jejichž činnost se nemohla v historii odehrát bez povšimnutí. Jiná věc je to, jak ta činnost mohla být představena veřejnému mínění historiky, kteří vždy vyplňují určitou sociální objednávku.