Přitom na první smyslové rovině před námi vyvstává otázka o tom,   co je konkrétně dáno v Koránu v Rozlišení v roli základních pojmových kategorií, ze kterých by měl člověk začínat (rozvíjet) proces osmyslení a přehodnocení Života. A na druhé smyslové rovině budete postaveni před otázku o vaší schopnosti k Rozlišení „toho“ od „ostatního“, „jednoho“ od „druhého“ v proudu plynutí událostí v Životě.

Spolu s Rusy jsme vnímavě studovali súry, ve kterých se mluví o Rozlišení, a tehdy jsem pochopil, že v Koránu je skutečně vyjádřeno učení o vnímání světa trojjedinosti matérie-informace-míry – mezních zevšeobecnění a prvotních rozdílů ve Vesmíru. To vnímání světa je určeno pro všechny a každého, a nejen pro „elitu“ „ezoteristů“. Kromě toho, jsa otevřené společnosti pro osmyslení během posledních třinácti století, je spolehlivým počátkem pro rozvíjení od něj filosofie, alternativní té, která podporuje kývání společenského vědomí od materializmu k idealizmu a zpět. Avšak veřejná filosofie i v naší době vyjadřuje škodlivé vnímání světa, více odpovídající době faraonů.

— Co myslíte, pane Saleme, proč je něco takového možné? — zeptal se Holmes.

— Také jsem si kladl podobné otázky. Místo odpovědi mi Rusové ukázali „Knihu pro úvodní čtení“ Vodovozova, vydanou v Petrohradu na konci 19. století a určenou pro sebevzdělávání poddaných Ruské říše. V ní je řeč o pohledech na objektivní realitu starých Egypťanů. Zde je výpis, který jsem si z té knihy udělal. Zdá se mi, že vám zpřístupní tajemství stability stereotypů biblického vnímání světa.

Holmes vzal list papíru a pohroužil se do čtení anglického textu.

Nejvyšší kasta, která řídila všechny (tj. nesoucí maximum vnitrospolečenské moci, včetně konceptuální moci v obou významech tohoto termínu - vysvětlivky autorů), byla kasta duchovenstva neboli žreců (v určité fázi své historické pouti přestali být žreci, i když si zachovali název "žreci", ale zůstali jen jako nositelé některých znalostí a návyků v následnosti  generací, tj. v podstatě se stali znachary – vysvětlivky autorů).

Všem, tedy i panovníkovi (tj. faraonovi), určovali, jak mají žít a co mají dělat...

Vyšším božstvem egypťanů byl AMON (AMUN, AMEN). Do jeho obrazu sloučili 4 bohy:

•  bohyni NET – látka (věc), z které je tvořeno vše na světě,

•  bůh NEF – duch oživující látku nebo síla, která ji nutí slučovat se, měnit se...,

•  bohyně PAŠT – nekonečný prostor, který vyplňuje látka (věc),

•  bůh SEBEK- nekonečný čas,který plyne při neustálých změnách látky.

Všechno, co je ve vesmíru, podle učení egypťanů, pochází z látky (hmoty) skrze působení neviditelné síly, která zabírá prostor a mění se s časem. Všechno toto tajemství se spojuje ve čtyřjediné existenci boha AMUN.

Holmes zakončil čtení textu a nějakou dobu mlčky sledoval krajinu za oknem kabinetu. Začínalo se stmívat, což v těchto zeměpisných šířkách téměř okamžitě přecházelo do hluboké tmy. Salem navrhl jít na vzduch. Zavoněla svěžest blízké vody. Vyšli na boční terasu, topící se v zeleni a stupňovitě se spouštějící k Nilu. Na neznámém nebi problikávaly první hvězdy. V útulné besídce byl prostřen stůl s ovocem a východními sladkostmi; horká konvice byla cítit aromatem čerstvě uvařené kávy. Salem pozval Holmese do besídky a rozhovor pokračoval pod Káhirským nebem.

— Jak vidíte Holmesi, pokud si odmyslíme jména staroegyptských bohů, pak hmota bude odpovídat současné  „hmotě“; duch – z větší části „silovým polím“; a „prostor“ a „čas“ tak i zůstávají už od těch dob ve vnímání světa nezměněnými kategoriemi. To, co připomenul Vodovozov o starém Egyptě ukazuje, že prvotními rozdíly a zobecňujícími kategoriemi, chápanými v roli prvotních kategorií Vesmíru, v současné civilizaci během tisíců let neměnně zůstávají: „matérie“, chápaná jako hmota; „duch“, chápaný jako „energie“, „síla“ a jako řídící počátek, tj. „informace“ i „míra“; a také „prostor“ a „čas“, někdy oddělené a někdy sjednocené v čtyř-ipostázním bohu-vesmíru Amunovi, někdy v „dvou-ipostázním“ bezejmenném a neperzonifikovaném „časoprostorovém kontinuu“ teorie relativity, které je nepoznatelnou nádobou pro „matérii“ ve všech jejích formách.

A ačkoliv slova, označující ty prvotní rozdíly, a výklady s nimi spojených pojmů při detailnějších popisu se nejednou během historie západní civilizace měnily, neměnným zůstávalo jedno: informace byla pojmově skryta a neoddělitená ve skupině prvotních rozdílů od „ducha“, „energie“ a „síly“, které se ve vnímání světa západní civilizace vždy ztotožňovaly.

„Matérie“ se obvykle ztotožňovala s “hmotou“ a při další detailizaci se vztahovala na čtyři živly nebo v moderním jazyce vědy – agregátní stavy hmoty (skupenství): „země“ — tuhé; „voda“ — kapalné; „vzduch“ – plynné; „oheň“ — plazma. A pro většinu lidí neviditelná obecná pole, nesoucí uspořádanou energii, se nerozdělitelně slila s informací v „nemateriálním“ „duchu“. Co se týká vákua, které podle nynějších představ vůbec není prázdnota, ale jedno ze skupenství hmoty, to se stalo „prostorem-nádobou“, a „čas“ se proměnil v určitý symbol pro označení neuchopitelné nepochopitelnosti. Jinými slovy, všichni vědí, co je to čas, ale nikdo není schopen říct nic určitého o jeho podstatě.

Jak ukazuje historická zkušenost, během historie post-egyptských regionálních civilizací zůstávalo vnímání světa čtyř-ipostázního Vesmíru stejné, měnily se jen formy, ve kterých bylo představeno společnosti. A to vnímání světa ušlo cestu od bohoslovské doktríny Egypťanů o nejvyšším čtyř-ipostázním bohu Amunovi, do časoprostorového kontinua materialistů 20. století. A regionální civilizace, ve které toto vnímání panovalo nad umy většiny obyvatel, dovedla planetu do globální biosférně-ekologické krize, ve které se projevila i krize vnitrospolečenská.

Přitom se vyjasňuje, že některé věci, očividné ve vnímání světa přes trojjedinost, se jednoduše ukazují nedostupnými vnímání, chápání a popsání v kategoriích čtyř-ipostáznosti Vesmíru prostřednictvím „jazyků“, rozvinutých ve společnosti.

Tak se mi po besedách s Rusy a čtení doprovodné literatury vyjasnilo, že kategogie prostoru a času jsou druhotné ve vztahu k míře a proto je čas všeho všudy jen míra (vztah) plných period cyklů všech vzájemně vložených procesů vesmíru. Možná, že se mi to vše vyjasnilo také proto, že obraz vzájemné (hierarchické) vloženosti dávno existuje v Rusku a Egyptě, opíraje se ojejich kulturní dědictví. Tak například celosvětově známá ruská hračka „matrioška“ a sarkofágy faraonů, které můžete vidět v Káhirském muzeu, jsou podstatou jedna a tatáž konstrukce, odlišující se jen měřítkem a určením. Pokud není míra, není možné odlišit objímající konstrukci od vložené. Proto reálně v historii všichni jen mluvili o prostoru, ale ve skutečnosti se zabývali jeho měřením s pomocí subjektivně vybraných etalonů.

Promiňte Holmesi, zdá se že jsem se nechal unést novými filosofickými kategoriemi a nejspíše vás nudím. Ale díky nim se mi podařilo proniknout do tajemství ruských „pikniků“ a pochopit, jak pracují metody matričního řízení. Bylo by pro mě nejjednoduší ze všeho jednoduše poukázat na informaci, kterou ty kresby nesou, zmínit se o té či oné lexice, představující kód – míru, a poukázat na konkrétní výsledek, který je zákonitým důsledkem objektivního procesu vesmíru – trojjedinosti matérie-informace-míry. Ale chápete, že bez toho rozvláčného  filosofického úvodu by moje závěry zůstávaly pouze další hypotézou, jakých je po 11. září tisk plný. Možná, že můj výklad byl trochu kostrbatý, ale poprvé jsem se pokoušel převyprávět a spojitě vyložit to, o čem jsem přemýšlel, zůstávaje sám se svými myšlenkami.

— Ne, pane Saleme, omlouváte se zbytečně. Vyslechl jsem s velkou pozorností vaše povídání, nasycené novou terminologií, a ujišťuji vás, že pro mne bylo velmi užitečné. Jde o to, že úryvky, partiální teze, fragmenty nové filosofie, která se rodí v Rusku, jsem slyšel na různých místech a při různých příležitostech. Rusko jako civilizace má svou misi. A já jsem ji už dlouho chtěl pochopit. Zvykli jsme si mluvit o civilizacích v rámci terminologie Západ-Východ, nebo Sever-Jih. Když jsem teď slyšel vás, zkusil jsem odstoupit od stereotypů zformovaných v biblické kultuře, to znamená dostat se za rámec podvojného kódu: materialismus – idealismus, kapitalismus – socialismus, plán – trh, Východ – Západ a tak dále. Ve vnímání světa, alternativnímu  podvojnému (já bych ho nazval takto), pro mne Rusko představuje civilizaci míry, a Západ, orientovaný na neohraničenou spotřebu materiálních blah – civilizací hmoty; Východ, orientovaný na duchovní praktiky, vytvořené „ezoteristy“ na podporu stability davo-“elitarismu“ – civilizací ducha nebo informace.