— A shoda číselných měr „Historického pikniku“ a „Pikové dámy“?

— Оu! Zde je toho tolik, kolik ráčíte najít, Watsone. Stačí pohledět na číslo objednávky daného vydání – № 9113. A navíc, pět obrázků „Historického pikniku“ obsahuje 9 palem.

— Ale já stále nemohu pochopit, Holmesi, proč byly ty obrázky publikovány? Vždyť dokonce dnes, po uplynutí deseti let, je jejich obsah zcela nejasný, a tehdy, dva měsíce před pučem, je nemohl chápat nikdo.

— Drahý Watsone, už jsem říkal, že obrázky „pikniků“ jsou materiálním projevem matrice, která se k tomu okamžiku zformovala a v jejímž řečišti následně protékaly události v Rusku. A naopak, pokud se taková událost odehrála v realitě, pak to znamená, že se fakticky odehrála o něco dříve v měrné (tj. matriční) komponentě Života tehdy, když ve výsledku psychické činnosti samotných lidí se zformovala odpovídající matrice-scénář egregoriální algoritmiky, která následně vedla k té události.

Pokud není příchod nějaké události předurčen Bohem jako jednoznačně nevyhnutelný, pak je možné mu předejít, tak či onak rozbít matrici na fragmenty, nepasující k sobě, energeticky ji vyprázdnit, nebo přeměnit matrici-scénář egregoriální algoritmiky, vedoucí k němu tak, aby výsledky realizace matrice-scénáře byly alespoň přijatelné, a ještě lépe – žádoucí. Od okamžiku, kdy se matrice-scénář zformovala, do toho okamžiku, než podle ní probíhají nějaké události, uběhne určitá doba, během které se matrice-scénář plní energií, jsou do ní zatahování účastníci, synchronizuje se s nadřazenými už existujícími matricemi-scénáři atd. Během té doby je možné matrici-scénář a procesy realizace jí vlastních událostí ovlivňovat, podřizovat je (matrici i události) mravně podmíněné smysluplnosti.

— Promiňte, Holmesi, ale tohle ve vašich poznámkách není.

— V mých poznámkách je Watsone jen to, co jsem pochopil k okamžiku jejich sepsání. Ale po besedách v různých zemích probíhalo mnoho dalších událostí, a měl jsem čas se zamyslet a porovnávat s mými dosavadními představami. Přitom něco získávalo potvrzení samotným životem, a něco vyžadovalo kritický přístup a nové osmyslení. Co se týká obrázků „pikniků“, pak, jak se mi zdá, hrály roli synchronizátorů nevědomých úrovní psychiky kolektivní činnosti mnohých účastníků událostí. Hustota informace předávané v obrazech a symbolech mnohokrát převyšuje hustotu informace předávané v lexice; tiráž vydání byla několik set tisíc; čtenáři strojově přečetli vydání a obrázky „pikniku“ se otiskly do jejich podvědomí. Všechny obrazy, když se „vynořují“ z nevědomých úrovní psychiky na úroveň vědomí, vyžadují, jako třeba vy Watsone nyní ode mě, adekvátní lexiku, aby, spojíc se se slovem, získaly smyslový náklad, to znamená proměnily se v pojmy. Lidé se procházejí, jezdí po městě a před jejich zraky se míhají upoutávky na filmy, jejichž některé názvy se hodí, např. k obrázkům „Historického pikniku“. Probíhá něco ve smyslu uzamykání informační (obrazné) komponenty trojjedinosti na její měrnou (lexikální) komponentu a ve výsledku lidé dělají to, co psychologové nazývají „nemotivované jednání“, ačkoli ve skutečnosti jsou motivováni matricí pravděpodobných událostí, kterou možná i sami energeticky spoluvytvářeli. Takto přibližně vidím události srpna 1991. Přitom, obraťte pozornost, Watsone, že pokud v prvním „pikniku“ mají hlavní roli obrázky, míchající symboliku dávného Egypta se symbolikou epochy Sovětského svazu, a lexiky je minimum, pak v „Obranném pikniku“ je vše naopak: hlavní místo zaujímá lexika a obrázků-symbolů je minimum, a všechny patří k epoše SSSR. Množství filmů odpovídá počtu dnů říjnového puče roku 1993. I zde váš spolubesedník Galba v základě rozkryl matrici-scénář druhého „pikniku“. On jen neokomentoval obrázek v levém rohu „pikniku“ s dělem, na které stojí nápis zleva od hlavně „za bugrem“, a ještě víc vlevo je nakreslen výbuch. Celý rébus lze číst jako „Za bugrem bude výbuch“.  V lexice sovětského člověka „za bugrem“ znamená „v zahraničí“. Jinými slovy, ve druhém „pikniku“ je na matriční úrovni založen algoritmus „černého úterka“ v New Yorku, jako hlavního „západního“ symbolu. Je dobře, že se kresba nerealizovala v plné míře: je na ní zobrazen jaderný hřib, a jedno z letadel, jak známo, nedoletělo do atomové elektrárny v Pensylvánii. A ještě: Galba řekl, že druhý puč proběhl špatně, a ve spojení s tím citoval „Neznámého“ z „Maškarády“ Lermontova.

Holmes se pohrabal ve svých papírech na stole, našel co hledal a pokračoval.

— Proč Galba uvedl zrovna tento citát, pokud v dramatu jsou slova, lépe vystihující situaci, která vznikla v Rusku v září-říjnu 1993?

Holmes vzal nalezený papír a přečetl: „Byl jsem včera u vás se zprávou, že náš piknik je v háji“. To říká kníže v druhém dějství, a ve finále ve své podstatě objasňuje, že i ve vztahu k „Obrannému pikniku“ je matrice „Pikové dámy“ nadřazená: „Mlčí, neslyší, přišel snad o rozum.“ A ačkoliv se ta slova vztahují k Arbeninovi, se stejným úspěchem je lze vztáhnout k Hermannovi z „Pikové dámy“.

Holmes vzal ze stolu list se seznamem 13 filmů ze zadní strany novinové stránky s „Obranným piknikem“, podal ho Watsonovi a zeptal se:

— Jak se nazývá poslední 13. film na tom seznamu, Watsone?

— „Podnikavá dívka“ (Деловая женщина – Working girl)

— Tak tedy, Watsone, když jsem se zabýval zkoumáním tajemství „pikniků“, byl jsem nucen ve své době nastudovat symboliku „Karet Taro“. Podle té symboliky je „piková dáma“ – rozhodná žena, podnikavá, vdova nebo žena konající samostatně. Jinými slovy, matrice „Pikové dámy“ je nadřazená i ve vztahu k matrici-scénáři druhého „pikniku“. Navíc k tomu všemu v „Obranném pikniku“ se upomíná řeč Petra I. před poltavskou bitvou. Co si Watsone myslíte o obsahu té řeči?

— Nic, Holmesi, protože jsem nečetl poému „Poltava“.

— Také jsem ji nečetl, ale byl jsem nucen se seznámit s jejím překladem a zjistil jsem, že řeč před bitvou se Švédy byla velmi krátká: „Za dílo, s Bohem!“ - jen dvě slova, ale pro chápání řízení na základě matric jsou ta dvě slova mimořádně důležitá. Všiml jsem si, Watsone, že jste při přečtení analytické poznámky o filmu „Matrix“ v pojmu vzájemné vloženosti matric zdůraznil mezní matrici Božího předurčení. Jak jste se už přesvědčil, v „piknicích“ je poukázáno na vzájemnou vloženost mnohých matric, z nichž jedna se završila katastrofou v New Yorku a Washingtonu. Těm matricím byly v různé doby přidávány různé lexikální výrazy. To znamená, že každý kdo se s nimi setkával, v míře svého chápání celkového chodu věcí a podle své objektivní mravnosti je nazýval podle svého: Galba, a vy jste tomu byl svědkem – tak; Lermontov a Puškin – jinak, ale pro ně všechny včetně nás s vámi je matrice Božího předurčení, nebo, jak se říká v Rusku, matrice Božího záměru, objímající. Ačkoliv, co vám vykládám o vzájemné vloženosti matric, když jste to vy sám pocítil skrz text „písně o maršálech“, ve které se všechna upomínaná města – Santiago, Syrakusy

[63]

, Pisa, Tolouse – tak či onak informačně kříží v matricích-scénářích všech třech „pikniků“. Všimněte si, Watsone, že „Obranný piknik“ se objevil v novinách dva týdny před srpnovým pučem roku 1991 a dva roky před říjnovým pučem roku 1993. Co myslíte, co se mohlo stát za ty dva týdny na matriční úrovni, že se poměr obrazné a lexikální komponenty posunul ve prospěch té poslední?

— Už jsem nad tím Holmesi přemýšlel a došel k závěru, že matrice katastrof, kterou, jak se mi zdá, velmi dobře popsal hrabě ve vile „Askania Nova“, se začala intenzivně měnit, a ti, kdo to pocítili a komu taková přeměna nebyla po srsti, zareagovali na změnu matrice lexikou, to znamená pokoušeli se jí, hrubě řečeno, znásilnit. Ale už nad ní neměli moc.

— Vše, co jste Watsone řekl, je správně, ale přece jen: proč se matrice katastrof začala měnit právě v tu dobu?

— To nevím, Holmesi. Mohu se jen dohadovat, že právě v té době proběhlo v informačním stavu Ruska něco důležitého.