V roce 1812 i v letech 1853-1855 se konsolidace tohoto druhu projevila v bojové soudržnosti ve svém složení mnohonárodnostní Ruské armády a námořnictva nezávisle na rozdílech církevních vyznání jejích příslušníků: pravoslavní, muslimové, i židé, i příslušníci jinojazyčných menšin – všichni čestně sloužili caru-imperátorovi, personifikujícímu svou osobou Rusko jako celek. Jeho osoba byla přijímána v celé společnosti, s nečetnými výjimkami, jako posvátná osoba a existence Ruského impéria nevyvolávala u většiny pochybnosti.

Od těch dob se ve spektru konfesí změnilo jen jedno, k počtu pro Rusko tradičních konfesních církví (pravoslaví, islám, judaismus, budhismus, reliktní kultury šamanismu) se připojila Komunistická strana Ruské federace se svým «nejvyšším šejchem mraxismu» - «patriarchou» G.A.Zjuganovem.

[9]

10.  Příčiny selhání v minulosti prováděné konsolidace na základě věroučení pro Rusko tradičních náboženství jsou jejími přívrženci sváděny na sociálně nemotivované odpadlictví od víry předků. To však neodpovídá skutečnosti.

11.  Skutečný důvod ztráty této konsolidace má dvojí charakter:

Za prvé, všechna tradiční náboženství obsahují sociální doktrínu, kterou maximálně krátce vyjádřil apoštol Pavel:

(List Efezským, dopis apoštola Pavla, 6:5-8). Za druhé, její funkčnost byla v minulosti založena na nevědomosti a bezmyšlenkovitosti stáda k otázkám sociálně-filozofického charakteru, o čemž přímo psal M.E.Saltykov-Ščedrin:

Před tímto porozuměním vnitřní, vnější i globální politice «nevolníkem» varoval German Gref vládnoucí «elitu» Ruska i ostatních zemí 22.června 2012 na šestnáctém Petrohradském mezinárodním ekonomickém fóru.

[12]

12.  Obecně, tato varianta konsolidace předpokládá přesvědčení ideově konsolidované společnosti o tom, že být otrokem vládnoucí «elitární» korporace, ať je jakákoliv, je čestná povinnost každého občana Ruska. A ideálem člena «vertikály moci» na jakékoliv úrovni je postava z románu N.V.Gogola «Mrtvé duše» Michail Semenovič Sobakevič: «On je přímočaře čestný, silný hospodář, ke kterému jeho nevolníci nemůžou mít žádné výhrady – ani ekonomického, ani politického charakteru: jsou sytí, oblečení, mají zařízený byt, pán je neužitečnou robotou a neúměrnými daněmi nesužuje, sám žije a umožňuje žít i jim, pro volné chvíle mají balalajku, harmoniku, pivo i vodku (ale musí pít «s mírou»

[13]

), karty, a jiné zájmy kromě spotřebitelských u nich obecně nejsou a ani být nemohou proto, že výchova a chybějící nezbytné vzdělání se nedovoluje; a možnost spotřeby zajistí «tatíček-pán» Michail Semenovič svým řízením – jen poctivě služ.»

13.  Pokud se ale někdo ve společnosti zamyslí a dospěje k pochopení vnitřní, vnější a globální politiky, pak konsolidace tohoto typu se stává nemožnou, což proběhlo i v minulosti v období panování Alexandra II., Alexandra III. a Nikolaje II. Stimulem k tomu, aby tato varianta konsolidace ztroskotala, byla ta okolnost, že «Sobakeviči»

[14]

(i Alexandr III – jako nejvyšší v imperiální sociální hierarchii zosobňoval tento typ psychiky) byli výjimkami z celkové statistiky vlastníků, ve které převažovali Pljuškinové, Korobočkinové, Nozdrjovové, Malinovové (jemu byl psychologicky blízký Nikolaj II).

Ve vládnoucí «elitě» současného Ruska «Sobakeviči» také nemají většinu a k současným Pljuškinům, Korobočkinům, Nozdrjovovům, Malinovům a ostatním mrtvým duším ve vládě státu, v obchodě a ve vedení všech církví se u «nevolníka» (bez ohledu na jeho národnost či konfesi) nahromadilo mnoho výhrad. A do budoucna budou výhrady jen narůstat...

Proto je i tato varianta konsolidace na základě věroučení tradičních církví včetně Komunistické strany Ruské federace neudržitelná a bezvýchodná.

4. Jediný funkční princip konsolidace

14.  Jediný funkční princip konsolidace vyjádřil V.I.Lenin (1870 – 1924) v roce 1900:

Funkčnost tohoto principu je podmíněna tím, co zůstalo nevyřčeno: Základ konsolidace je bezpodmínečná a nezištná věrnost ideálu, za kterým je budoucnost Záměru. Ti, kdo se od tohoto odchýlí, budou objekty sociální hygieny a oběťmi nejrůznějších katastrof nezávisle na jejich příčinách.

Tak je funkčnost tohoto principu viditelná zevnitř společnosti. Mimo společnost je pak funkčnost tohoto principu určena slovy Koránu: «Bůh napsal: „Věru zvítězím Já i Mí poslové!“» (súra 59:21).

Takže:

Nu a konsolidace a spravedlivost vzniká s během času sama od sebe.

15.  Ideálem spravedlivosti pro všechny časy je vykořenění parazitování jedněch lidí na práci a životě druhých, včetně odstranění systémových faktorů vykořisťování člověka člověkem, které mění ve svém historickém rozvoji formy snahami manipulátorů a kombinátorů.

Všechny říše minulosti, které se odklonily od politiky poznání tohoto ideálu v každé historické epoše, zaměnily ho lží, protivily se a odporovaly jeho uvedení do života, Boží milostí přicházely ke svým katastrofám a odcházely do nebytí.

Jeho poznání a uvedení do života předpokládá tvořivost a ne spoléhání na «Zlatou rybku», která se objeví v hlavě říše a svou mystickou mocí uspokojuje spotřebitelské potřeby a potřeby samochvály všech.