Evropská unie vznikla jako vyjádření speficicky evropského „antiamerikanismu“. Jeho specifika není v tom, realizovat v životě alternativní americkým základní principy sociální organizace a řízení, ale v ambicích sjednocené Evropy na status lídra v regionální civilizaci Západu, a tomu odpovídaje – v ambicích na vedoucí pozici v civilizačním rozvoji lidstva. Ty ambice se ukázaly nerealizované proto, že politici EU, konaje na základě celozápadní „economics“ a celozápadních tradic nemohli vybudovat nadnárodní kreditně-finanční systém na základě euro na principech, zabezpečujících vyšší ukazatele funkčnosti makroekonomického systému sjednocené Evropy, než transregionální makroekonomický systém založený na dolaru. Pokud principy oběhu dolaru a euro jsou v principu identické, pak šance na úspěch nemá Evropská unie do té doby, než bude dolarový systém rozrušen.

Zvlášt je třeba říct několik slov o WTO. Pokud se na historii WTO dívat od Dohody o tarifech a obchodu z roku 1947, pak za více než 60 let své existence ta organizace nebyla schopna vyplnit úkoly, deklarované při jejím založení: obnovení ekonomiky států-účastníků po druhé světové válce 20. století a vytvoření v každém z nich životní podmínky, důstojné člověka. Příčina je tatáž: liberálně-tržní ekonomický model v její osnově je schopný jen z generace na generaci způsobovat masovou chudobu a bezkulturnost, ekologické problémy, na jejichž základě superbohatá menšina „šílí z bohatství“, stěžujíc si na problémy, na lenost, naštvanost a divokost „lumpenu“. Kromě toho, vědecko-technický pokrok je v liberálně-tržním modelu doprovázen tím, že určitá část obyvatel se stává ekonomicky zbytečnou: nejsou k ničemu ani jako spotřebitelé, protože nedisponují volnými prostředky, ani jako pracovníci, protože pro potenciální výsledek jejich práce neexistuje odbyt nebo nedisponují potřebným profesionalismem. Ale WTO znamená liberálně-tržní ekonomický model ne v rámci jedné společnosti, ale v globálním měřítku. Proto stratifikace obyvatel do skupin v rozmezí „chudoba – superbohatství“ probíhá nejen v rámci každého liberálně-buržoazně orientovaného státu, ale kromě toho probíhá i stratifikace samotných států na stupnici „chudoba – superbohatství“.

Neúspěšná zkušenost fungování Evropské unie znamená, že úspěch spolků různého druhu, kterých se Rusko účastní, je podmíněn schopností nabídnout alternativní ekonomický model, který by byl osvobozen od defektů liberálně-tržního modelu a dovolil by objevovat a řešit problémy vlastního biosférně-sociálně-ekonomického rozvoje každému státu–členu, realizujíc vlastní suverenitu bez jakéhokoliv diktátu zvenku, a také účastníc se společných projektů s dalšími státy-účastníky.

Sociokulturní realita je taková, že otázky filozofie, mravnosti a etiky nejsou drtivou většinou přijímány jako otázky, odpovědi na něž určují další perspektivy společnosti. Nejširší zájem ve společnosti v době míru vyzývají ekonomické otázky. Proto ekonomická činnost osvobozená od defektů liberálně-tržního modelu je právě tím, co může vyvolat zájem a zavléct další společnosti a státy, a také nejvíce prozíravé direktoráty TNK, do projektu globalizace, alternativního západnímu.

Osvobození od defektů liberálně-tržního ekonomického modelu vyžaduje realizaci v praktické politice následujících principů:

•  Organizace systému státního plánování biosférně-sociálně-ekonomického rozvoje na základě objektivních zákonitostí všech šesti kategorií dříve uvedených v kapitole 3.2. Opora na ně je prostředkem vyřešení jak vnitrosociálních problémů, tak i ekologických; jak v rámci jednoho státu, tak i v globálním měřítku.

•  Vybudování trojúrovňového kreditně-finančního systému ve státě:

- první úroveň musí obsluhovat spotřebu domácností;

- druhá úroveň – sféru výroby a produkce;

- třetí úroveň – zahraniční obchod.

Pravidla, na jejichž základě je realizován průtok peněžní masy mezi úrovněmi (matrice 3x3) je v bezalternativní kompetenci státu: jejich úkolem je potlačit parazitismus spekulativního sektoru ekonomiky.

•  Vnitřní trh je regulován státem. Prostředky regulace trhu jsou:

- politika rozdělení daňového břemene,

- politika v oblasti pojištění činnosti a risků,

- politika rozdělování dotací producentům sociálně významné produkce v odvětvích a regionech, formovaná se zohledněním jejich svébytnosti a potřeb společnosti,

- politika ochrany trhu od spekulativních manipulací cenami mechanismem rozdělování příspěvků spotřebitelům sociálně významné produkce.

•  Úvěrování na úrok musí být bezalternativně zakázáno, protože úrok je prvotní příčína inflace a deficitu efektivní platbyschopné poptávky: bankovní systém musí být financován na úkor fixních tarifů na bankovní služby a mít podíl na zisku úspěšných projektů, realizovaných s pomocí úvěrů.

•  Kromě toho prostředkem regulování trhu je systém standardů a norem

[19]

Možnosti mezistátní ekonomické spolupráce jsou spojeny s problémem nebezpečí ztráty suverenity států-účastníků, a především finančně-ekonomické suverenity. V minulosti byly dvě varianty organizace mezinárodního obchodu:

1. Pozvednutí národní měny nejmocnějšího státu do statusu mezinárodního platebního prostředku. To vyvolávalo výhrady ke státu-emitentu té valuty, protože její emise tvoří zisk bez práce daného státu, zatímco ostatní státy-účastníci systému mezinárodního obchodu musí něco produkovat a prodávat, aby vytvořili své valutové rezervy.

2. Přímá konverze valut ve vzájemném obchodu dvou států. V tomto případě vznikají problémy v důsledku burzovních spekulací na měnových trzích.

Existuje třetí varianta, nehrozící suverenitě zádného účastníka systému a ochraňující všechny od spekulací na měnových trzích. Mezinárodní obchod obsluhuje valuta, nepatřící ani jednomu ze států-účastníků systému – nadstátní platební jednotka. Platební jednotky každého státu obsluhují výhradně jeho vnitřní obchod. Při nutnosti nákupu čehokoliv v zahraničí se vlastní platební jednotka na první etapě konvertuje na nadstátní, a na druhé etapě se nadstátní konvertuje na platební jednotky státu-účastníka systému, ve kterém se plánuje provést nákup. Pro vyloučení spekulací a zároveň zabezpečení stability reálného sektoru ekonomiky států účastníků, konverze státních platebních jednotek v nadstátní a zpět se v daném státě může realizovat za fixní kurz, stanovený na základě srovnání energetických standardů zabezpečení konvertovaných platebních jednotek

[20]

To je jeden z aspektů problému ochrany reálného sektoru a sféry spotřeby konečné produkce domácnostmi od burzovních spekulací a her různého druhu. Druhý aspekt je spojen s akciovým trhem. Pokud přiznáváme v akciích vyjádření vlastnických práv a práv na podíl zisků z využívání objektů toho kolektivního vlastnictví, pak reálný sektor musí být ochráněn i od burzovních spekulací s akciemi. Nejsnažší způsob takové ochrany je zbavení kupce akcií práva je prodat během následujícího  roku a půl nebo déle od nabytí. Pokud je to investor s dobrými úmysly, jeho zájmy poškozeny nebudou, a pokud je to spekulant, pak budou jeho prostředky v koupených akciích zmrazeny na danou dobu, což podstatně omezí možnosti burzovních her na pokles nebo vzestup akcií s cílem přerozdělení vlastnických práv a získání nepracovních příjmů.

Nicméně fungování alternativy liberálně-tržního ekonomického modelu jak v rámci státu, tak i v systému několika států vyžaduje odpovídající informačně-algoritmické zabezpečení. Dosud, jak už bylo poznamenáno dříve, veškerý právní systém a vzdělávací systém v oblasti sociologie, politologie, ekonomiky a financí v Rusku je orientován na obsluhu liberálně-tržního ekonomického modelu v režimu kryptokolonie. To se týká i právních a vzdělávacích systémů jiných zemí. Proto pokud se opíráme o vzájemné vazby procesů, ukázané na ilustraci níže, pak v realizaci Ruského projektu globalizace není třeba narušovat příčinno-důsledkové vazby jevů.