«Takže otázka naší smrti je otázka dávno už zvážená osudem.
Ani slovanské proudy se «nesloučí v ruském moři», ani «nevyschnou»“, ale vše bude zaplaveno šedou záplavou advokatury, která mimochodem zalije i Talmud, i rituální vraždy.
Nu a konec konců, otázka je v jednom, věříme-li Bibli či nikoliv. (zvýrazněno námi při citaci)
Věříme-li apoštolu Pavlu či nikoliv. ( zvýrazněno námi při citaci). Izraeli je dané zaslíbení – to je fakt». A apoštol Pavel potvrzuje:
«Celý Izrael bude spasen»
.Ne «duchovní» Izrael, jak se utěšují duchovní seminaristé, běda – ne duchovní. Apoštol Pavel jasně mluví o «pokrevních příbuzných» a potvrzuje neměnnost všech předchozích slibů o vyvolenosti.
My – jen «tak», mimochodem. Izrael ale – stěžeň světové historie.
Taková je Vyšší Vůle. Smíříme-li se – v duši radost poslední pokory. Budeme-li urputní, odmítneme právě to křesťanství, kvůli kterému jsme se neshodli s Izraelem, t.j. opět se dostaneme pod patu Izraele. Boží zaslíbení jsou nezvratná. To my jsme «v hranicích osídlení»
Božích předurčení, - my, a ne oni. To jsme my – Egypťané, okrádáni, zbiti a mučeni, to jsme my, ti, u nichž jsou «hlavy chlapců rozbíjeny o kámen» - a o tomtéž proti sobě zpíváme v chrámech andělskými hlasy: «Na březích řek Babylónských sedíme a pláčeme». Pro nás jen jedna útěcha:Sami musíme dovršit začarovaný kruh svého podřízení Izraeli! Možná jste vy – poslední Egypťan a já – poslední Řek. A jako uštvaná zvířata se díváme na «triumf vítězů». O minutu později, o minutu dříve nás, zvířata, vezmou, možná – poslední zvířata a budou vypouštět krev pro košer maso. Ale musíme být pokorní.
Nu a opravdu, ať to vezmeš jak chceš, vychází to na stejno. Starý zákon stanoví a neustále potvrzuje sliby o vládnutí nad světem. Komu? – židům. A Nový? – Vůbec nám neříká, že vláda přechází nyní k nám, křesťanům, ale jen vyzývá trpělivě nést svůj kříž a slibuje za to spasení. Jeden Zákon protiřečí druhému. Ale ne proto, že oba říkají jedno, ale právě proto, že oba mluví jinak a to jiné je určeno různým osobám. Nu a tento hluboký a zásadní rozdíl mezi oběma Zákony, přijímaný takovou velkou osobností duchovního rozjímání, jako byl apoštol Pavel, nesnesitelně řeže a pálí naše bezkřídlé a starobylé poznání» (Komentáře V.V.Rozanova a odpovědi na ně od P.A.Florenského byly při citaci vypuštěny. Zveřejněno v publikaci na http://www.rusimperia.com/6_2004/vera1.html).
V tomto případě je nezbytné poukázat na tu skutečnost, že P.A.Florenskij se zabývá otázkami «věříme Bibli nebo ne?», «věříme apoštolu Pavlovi nebo ne?». Nezabývá se ale otázkou: Věříme Bohu? Pro něj je věřit Bibli a věřit Bohu totéž, i když to jsou dvě různé víry, vytvářející dvě různé religiozity (osobní a společenskou) a v návaznosti na to – dva různé způsoby života společnosti. Proto ve svých rozjímáních bezalternativně vychází pouze z kladné odpovědi na tyto otázky: věří Bibli a apoštolu Pavlovi. Touto vírou zaměňuje víru Bohu, oddělujíc se od Něj Biblí, a proto ani nezvažuje možnost podvodu či překroucení v historicky sestavené Bibli učení Jediného Zákona, daného ve své době Mojžíšem, Kristem a Mohamedem; z téže příčiny před ním nevyvstává ani otázka, zda má číst Korán a přemýšlet o smyslu těch textových rozdílů, ve kterých Korán odporuje jak textům Bible, tak i tradici výkladu života na jejím základě, vytvořené v judaismu i ve všech větvích křesťanství v jejich historicky reálné podobě.
Islám uznává fakt bohovyvoleného národa izraelitů-židů v minulosti, vysvětlujíc toto vyvolení posláním vzdělávání všech ostatních národů (nositelé Tóry), od kterého se historicky reálný judaismus odklonil
. Přitom Korán uznává víru i židů, i křesťanů, žijí-li v souladu s nezkreslenými prvotními Zjeveními, která položila základy každé z těchto dvou abrahamských religií. Korán opakovaně zavrhuje lichvu, kterou charakterizuje jako jednu z podob satanismu.Korán je proti hazardním hrám a výběru losem z jakéhokoliv důvodu a pro střízlivost
.Korán nabízí člověku dialog s Bohem v životě bez prostředníků
a oznamuje, že Láska je důsledek nezištného, bezvýhradného, bezpodmínečného a upřímného odevzdání se člověka Bohu. A že posláním všech lidí je být zástupci Božími na Zemi.,Doplnění 21.04.2015
Faktická realizace marxistického projektu byla pokusem uskutečnit diktaturu judaismu nad celým ostatním lidstvem, ale bez odkazů na judaismus a jeho rasisticko-fašistickou doktrínu. Tento směr marxismu zosobnil a vedl Trockij.
Druhý směr v marxismu je bolševismus. Do r.1924 ho zosobňoval a vedl V.I.Lenin a po smrti V.I.Lenina 21.1.1924 se stal vůdcem bolševiků a zosobněním bolševismu J.V.Stalin. Máme-li hovořit o podstatě bolševismu, pak bolševismus byl fakticky zaměřen na realizaci ideálů Koránu: cíl politiky, vyhlášený bolševiky, byl vytvoření beztřídní společnosti, ve které jsou si všichni lidé rovni ve své důstojnosti a nikdo nemůže být ani otrokem, ani pánem jinému, práce je svobodná.
Toto plně koresponduje s přikázáními Koránu. Korán přímo poukazuje i na NESPRÁVNOST existence VNITROSOCIÁLNÍCH HIERARCHIÍ. «... Pojďte ke slovu rovnému pro nás i pro vás (...) že si nebude brát jeden druhého za Pána místo Boha» (3.57, česky 3.64); «... byli jste již na okraji propasti ohnivé a On vás před ní spasil. A takto vám Bůh objasňuje Svá znamení - snad budete správně vedeni. - Nechť je mezi vámi občina, jež bude vyzývat k dobrému, přikazovat vhodné a zakazovat zavrženíhodné. A takoví budou blažení.» (3:99,100, česky 3:103,104).
Dokonce jestli hovoříme o obnovení patriarchátu v Ruské pravoslavné církvi a ukončení perzekucí představitelů církve v r.1943 J.V.Stalinem, tak toto bylo provedeno:
• vůbec ne proto, aby znova obnovili kázání na téma «otroci, buďte poslušní pánům ...»
,• ale proto, aby byla dána šance hierarchii a věřícím Ruské pravoslavné církve vrátit se k pravému původnímu křesťanství
, o této potřebě psal prelát, biskup Ignatij Brjančaninov již v letech 1862-1866 v poznámce «O nezbytnosti Koncilu k současnému stavu Ruské pravoslavné církve», což ignorovala monarchie Romanovců, která si podrobila hierarchii Ruské pravoslavné církve.Tato neveřejná souvislost bolševismu v SSSR s islámem byla pociťována i některými nepřáteli bolševismu a islámu. Třeba I.L.Bunič, autor mnoha knih o utajovaných a skrývaných stránkách historie Ruska („Zlato strany“, „Tallinský přechod“ a j.), možná pro „úderné slůvko“ vyklopil frázi: «Funkce diktátora nebo imáma se v SSSR nepředpoládala» („Operace «Bouře»“, díl 2 – M.“ «Oblik»,1994, str.508).
11
V Koránu je k této otázce vyjádřen jiný názor.
«A hle, Pán zkoušel Ibrahima (Abrahama - naše vysvětlivka při citaci) slovy, a když je on splnil, řekl Pán: „Věru tě učiním vůdcem pro lidi.“ I zeptal se: „A co potomstvo mé?“ Pravil: „Úmluva Má je pro nespravedlivé neplatná.“ » (súra 2:118).
12
«Hranice osídlení» - název administrativní hranice, za kterou bylo židům v ruském impériu zakázáno se trvale usídlovat. Existovala od r. 1791 do r. 1917. Výjimky byly dělány v různých dobách pro kupce první gildy, osoby s vyšším vzděláním, registrované prostitutky, vysloužilé rekruty, Karaimy ( etnografická skupina židů, žijící na Krymu a v Litvě jako odnož judaismu odmítajících Talmud). Hranice osídlení obsahovala část území současného Polska, Litvy, Běloruska, Besarábie, Ukrajiny a Krymu.
Na Krymu se výjimkou stal Sevastopol: v roce 1830 poté, co se v dluhovém otroctví židů-lichvářů ocitla velká část důstojnického sboru Černomořské flotily, bavícího se na břehu na dluh (to je příklad nehorázné nezodpovědnosti a tento fakt nedělá čest šlechtě Ruského impéria) a následkem toho flotila prakticky ztratila bojeschopnost, Nikolaj I. anuloval všechny dluhy (dlužní úpisy byly zabaveny a zničeny), poručil v termínu do 24 hodin očistit město od židů a zakázal židům objevit se v Sevastopolu pod hrozbou jejich předání katovi.
13
Korán, súra 2: 124. (...) „Úmluva Má je pro nespravedlivé neplatná“.
14
Korán, súra 2: 62. Věru ti, kdož uvěřili, a ti, kdož jsou židy, křesťany a sabejci , ti, kdož uvěřili v Alláha a v den soudný a konali zbožné skutky - ti naleznou odměnu u Pána svého a nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.
15
Korán, súra 2:
275. Ti, kdož pohlcují zisk z lichvy, vstanou z mrtvých jako ten, koho satan potřísnil svým dotekem. A to - proto, že říkali: „Vždyť prodávání - je totéž, co lichva.“ Alláh však dovolil prodávání a zakázal lichvu. Tomu, komu dostalo se varování od Pána jeho a který přestal s lichvou, bude zachováno to, čeho předtím nabyl, a rozhodnutí o něm bude patřit Bohu. Ti však, kdož vrátí se k lichvě, ti se stanou ohně obyvateli a budou v něm nesmrtelní!
276. Alláh zničí lichvu, avšak zúročí almužny. Skutečně, Alláh nemiluje žádného nevěřícího hříšného.
277. Ti, kdož uvěřili, zbožné skutky konali, modlitbu dodržovali a almužnu dávali, dostanou odměnu od Pána svého a nemusí mít strach a nebudou zarmouceni!
16
Korán, súra 2: 124. (...) „Úmluva Má je pro nespravedlivé neplatná“.
17
Korán, súra 2: 219. Dotazují se tě na víno a na hru majsir (hazard, p.p.). Rci: „V obou z nich je pro lidi hřích těžký i užitek pro lidi, avšak jejich hřích je větší než užitek.“
Bible, Starý zákon: pít lze, ale nelze se opíjet: «15 a čehož nenávidíš, žádnému nečiň. Víno do opilství nepij, a opilství nechť nechodí s tebou po cestě tvé» (Tobiáš 4:15).
V Novém zákoně je totéž. První zázrak, který udělal Kristus při svatební hostině v Káni Galilejské, proměna vody ve víno.(Evangelium podle Jana, kap.2). Pavel píše Timoteovi: «Nepij již více vody, ale vína skrovně užívej, pro svůj žaludek a časté nemoci své» (První epištola Sv.Pavla Timoteovi, 5:23), byť na církevní jáhny Pavel ukládá povinnost být «ne mnoho vína pijící» (První epištola Sv.Pavla Timoteovi, 3:8).
18
Korán, súra 2: 186. Když se tě zeptají služebníci Moji na Mne, věz, že jsem blízko a že odpovím na prosbu prosícího, když mne poprosí. Nechť však na výzvu Mou odpoví a nechť ve Mne věří - snad půjdou cestou správnou!
19
Korán, súra 19:
93. vždyť všichni, kdož na nebesích a na zemi jsou, k Milosrdnému přicházejí jako služebníci.
94. A On je věru sečetl a přesným počtem spočítal.
95. A všichni k Němu přijdou v den zmrtvýchvstání jako jedinci.
96. Těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, těm věru Milosrdný lásku Svou poskytne.
20
Korán, súra 2: 30. Hle, Pán tvůj k andělům pravil: „Umístím na zemi náměstka!“ I řekli: „Chceš tam ustanovit někoho, kdo pohoršení na ní bude šířit a krev na ní prolévat, zatímco my slávu Tvou pějeme a svatost Tvou prohlašujeme?“ Pravil: „Já věru znám to, co vy neznáte!“
21
Korán, súra 41: 34. Dobré a špatné skutky si nejsou rovné. Odplácej tím, co lepší je, a hle, ten, mezi nímž a tebou bylo nepřátelství, se stane jakoby přítelem horoucím.
35. Však dostane se toho pouze těm, kdož trpěliví jsou, a dosáhnou toho jen vlastníci velikého štěstí.
22
« ...neprotiv se zlému. Ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se chtěl s tebou soudit o košili, nech i svůj plášť», - Nový zákon, Matouš, 5:39,40. «Nesuďte, abyste nebyli souzeni» (t.j. rozhodovat, co je Dobro a co Zlo v konkretice života nemáte právo, proto neodporujte ničemu), Nový zákon, Matouš, 7:1. «Otroci, poslouchejte své pozemské pány... » - apoštol Pavel k Efezským, 6:5, «18.Sluhové, ve vší bázni se podřizujte svým pánům, nejen dobrým a mírným, ale i zlým. 19. Neboť toto jest milé Bohu, když někdo myslíce na Boha, trpí nevinně» - 1. epištola Sv. Petra, kap.2:18,19..
23
Slova Kristova .«...musím zvěstovat Království Boží, vždyť k tomu jsem byl poslán» (Evangelium Sv.Lukáše, 4:43). «Zákon a proroci až do Jana; od té chvíle království Boží zvěstuje se a každý do něj úsilím vchází.» (Evangelium Sv.Lukáše, 16:16) - Toto je shodné s učením Koránu: Islám znamená Království Boží na Zemi, zbudované samými lidmi pod Božím vedením.