Právě proto, že umělecká díla na historická témata a vzpomínky současníků a účastníků děje dávají představu o psychologii – o duchu epochy a v návaznosti na to i o psychodynamice společnosti — lidé je potřebují, i když v těch či jiných aspektech faktologie mohou být historicky nedůvěryhodné (ale tímto z nejrůznějších příčin chybují i mnohá díla vědců-historiků). Proto mnohé otázky historie, nesrozumitelné z děl historiků, ignorujících problematiku sociální psychologie a průběh historického procesu pod vlivem psychodynamiky společenství, se stávají srozumitelnými z uměleckých děl a vzpomínek.

Proto je otázka, jaký vztah máme mít k subkultuře «alternativní historie», v tyto dny politicky aktuální. Nebudeme-li jí věnovat pozornost, můžeme se stát obětí politicky aktivní psychózy na základě «alternativní historie», jak to proběhlo na Ukrajině: vymyšlená historie národa «Velikých Ukrů», zavedená do psychiky postsovětských pokolení obyvatelstva Ukrajiny jako důvěryhodná minulost

[5]

vytvořila zcela reálnou sociální katastrofu, která bude trvat až do té doby, než psychodynamika «nacionální svědomitosti» nevyčerpá svůj energetický potenciál… A až teprve poté to, co zůstane z Ukrajiny, bude postaveno před otázky: jak se to vše mohlo stát? jakou budoucnost máme budovat a jak?

Ale tragédií Ukrajiny není intelektuální masturbace všudypřítomných stránek «alternativní historie», ale výsledek politicko-technologické aplikace sociální psychózy, vytvořené politickými technology na základě nespokojenosti se současností i historickou minulostí. Základem těchto politických technologií je psychologům dobře známý mechanismus vytěsnění: v daném případě se z psychiky vytěsňuje reálná historická minulost, která je zaměňována nepodloženými smyšlenkami «historiků-alternativců».

2. Skutečná historická minulost, historická věda a její koncepce historie, «alternativní historie»: vztahy s budoucností

Obecně litovat porážky a sociální katastrofy, ke kterým došlo v minulosti a snít na téma, jak se jich bylo možné vyvarovat, — to je přirozené pro děti v jejich mladistvém věku, zajímající se o historii. Dospělí se však musí oprostit od fantazií tohoto druhu, protože musí chápat, že podřízenost jim hrozí velkými — «dlouhohrajícími» katastrofami. Proto, abychom byli oproštěni od vlivu «historiků-alternativců» na naši budoucnost, je nezbytné chápat, jak je skutečná historie spojena s nejrůznějšími představami o ní.

Historie, skutečně mající místo ve své úplnosti i podrobnostech — to je souhrn biografií v jejích všech detailech bez výjimky všech lidí, kteří kdykoliv žili na Zemi.

V souladu s tím jsou nevyhnutelné rozdíly v poznávání historie na základě náboženského a ateistického chápání světa.

Protože hybnou silou historie je psychodynamika kulturně originálních společenství a její algoritmika a vztahy s Boží Všemohoucností jsou podmíněny mravností lidí, pak by historická minulost vskutku mohla být jiná, pokud by v minulosti byla jiná mravnost a jiné statistické uspořádání společnosti podle nomenklatury psychotypů.

V souladu s tím to či jiné «podmíněné nasměrování historie» mohlo být realizováno (tedy uskutečnily by se jiné objektivně existující možnosti průběhu historického procesu), pokud by se v minulých pokoleních lidé zamýšleli nad cíly Božího Úmyslu a o souladu svých mravů, směřování a etiky s těmito cíli a přidali by vůli k tomu, aby odstranili nesoulady: «Od této doby Království Boží zvěstuje se a každý do něj úsilím vchází.» (Lukáš, 16:16); «Bůh nemění to, co se děje s lidmi, pokud sami lidé nezmění své úmysly.» (Korán, 13:11); «Zákonitost historických jevů je zpětně úměrná jejich oduševnělosti»

[7]

(V.O.Ključevskij).

Nositelé subkultur «alternativní historie» nechápou jednu prostou historicko-politickou zákonitost. Konkrétně, proto, aby Rusko vyhrálo v rusko-japonské válce, minimálně padesát let před touto válkou by se v Rusku musely stát vládnoucími jiná mravnost a etika — bližší ke správnosti než ty, které se reálně vytvořily v historické minulosti v epoše kultu sedlácko-panské etiky nevolnictví. V tomto případě by psychodynamika společnosti Ruska vytvořila jinou politiku, jiné ozbrojené síly co do organizace i technické vybavenosti a v případě napadení Japonska při těch mravech a etice, které byly vlastní Japonskému impériu v té epoše, by Japonsko bylo rozdrceno, nebo by k válce vůbec nedošlo.

Ale zastánci «alternativní historie»

[8]

ignorujíc tuto zákonitost, přenáší svůj démonismus, vyzbrojený přesnými znalostmi a iluzemi naší epochy, do událostního kontextu minulých epoch a vítězí v bitvách a válkách, které v historické skutečnosti nemohly dopadnout jinak v důsledku objektivnosti psychodynamiky, vytvořené na jejich počátku minulými pokoleními, jakož i k nelhostejnosti Boha k tomu, co a jak probíhá na Zemi. Zatímco se oni zabývají tou intelektuální masturbací, kdosi jiný formuje psychodynamiku společnosti (její algoritmiku a informační naplnění) a tím programuje budoucnost. Nu a přívrženci intelektuální masturbace ve formách subkultury «alternativní historie» mají šanci stát se oběťmi této psychodynamiky, jak to proběhlo na Ukrajině, jestli se nevzpamatují a nezačnou se věnovat poznání příčinně-následných vazeb (v tom i vněsociálních — náboženských a noosférických — mravně-etických), které probíhaly v reálné historické minulosti.

Vnitřní prediktor SSSR

26 — 29 července 2015