Hlavně v tom, aby nakonec přesvědčili národ o právu „elity“ na uvedení této myšlenky do života, spočíval cíl přednesení „tajného“ referátu N. S. Chruščova na 20. sjezdu KSSS.

Národ s takovým přístupem k organizaci společenského života nesouhlasí. A protože se nepodaří všechny emocionálně svázat, vtáhnout je do nesprávného pochopení sympatií tragédiím filmových postav, režisérsky vůbec ne špatně zachycených seriálů, podobných „V nejbližším kruhu“, potom je třeba pro racionálně uvažující lidi psát jakoby vyargumentované články, v nichž se rozvíjí téma: jaký že mizera byl ten Stalin, a jak nestoudné je o tom vůbec pochybovat, nemluvě už o tom, být přesvědčen o lživosti referátu N. S. Chruščova na 20. sjezdu a nespravedlivosti celého období, které v nadcházejících desetiletích následovalo.

Tak 9. února 2006 „Komsomolská pravda“ otiskla článek Inny Rudenko „Kdo má naspěch rehabilitovat Stalina/Кто торопится реабилитировать Сталина“ s podtitulkem „Dopis našeho čtenáře přivádí k vážnému zamyšlení“. V něm píše:

„Rehabilitace. Koho?

Leonid Filipovič Ocenov z Krasnojarsku, charakterizující se stručně jako „váš stálý čtenář“, nám poslal dopis, jenž se ve vší své stručnosti, domnívám se, trefuje do samé podstaty současných důležitých a, z mého pohledu, znepokojujících myšlenek: „Potřebujeme v současném Rusku „otce národů“? Zeptali jste se v „Otázce dne“ (KP, 21. 12. 2005). Plně se podepisuji pod odpovědi E. Šifrina a B. Titova.“ Leonid Filipovič tyto odpovědi necituje, doufaje očividně v to, že není možné si je zapamatovat. Ach, ta naše paměť, ukazuje se být selektivní…

B. Titov, předseda „Dělovoj Rasiji/Деловой России“ odpověděl takto: „Otec národů“, podobný Stalinovi, je velké zlo“.

Satirik E. Šifrin ještě vzkřikl: «Jakýpak „otec národů“?! Jen samotný fakt mého narození v magadanské osadě Susuman objasňuje příčinu mé nenávisti k této postavě! Ale upřednostnil bych se vůbec nenarodit, kdyby miliony Stalinem zahubených duší byly naživu!»

A nyní vyndávám ze svého loňského archivu jeden dokument. Též je o rehabilitaci a kompenzaci. Ale už ne oběti; jejich kata. „Dílo naší cti je rehabilitovat čest J. V. Stalina, vztyčit na piedestal památku jako symbol nezničitelnosti Ruska. Vrátit jméno J. V. Stalina do názvů ulic a náměstí našich měst, obnovit památníky“. Nejneuvěřitelnější na tomto dokumentu je, že právě tento dokument byl publikovanou (!) výzvou k úřadu poslanců Orlovské městské rady!  Před několika lety ta samá městská rada vyhlásila Dnem památky obětí politických represí 11. září. V tento den roku 1941 bylo zastřeleno, na Stalinův přímý rozkaz!, 157 politických vězňů Orlovského centra. Mezi nimi muž Mariny Cvetajevové Sergej Efron

[7]

, Olga Okudžava (básníkova teta), Olga Kameněva, jejíž celá vina byla v tom, že byla ženou L. Kameněva

[8]

… Ten den je zapomenut.

«A proč bychom měli slavit Den památky trockistů a antisovětčiků?“

[9]

,– řekli v městské radě novinám „Izvestija“.

Takováto proměna… Bystrý je náš čtenář Ocenov ohledně aktuálnosti rozhovoru o tyranovi.

A nyní současné novinky: památník Stalinovi postavili v Severní Osetii. Skutečně se souhlasem a iniciativou místní moci. A v Karélii vyrostly monumenty J. Andropovu, předsedovi KGB, jenž má na svědomí věznění disidentů. Když ne vězení, tak strádání a trápení čestných lidí, v čele s naším svědomím

[10]

, spisovatelem Alexandrem Solženicinem. 8. listopadu, na Den smíření a přátelství, se vrátila na Petrovku 38 i busta Felixe Dzeržinského, i když ho začátkem 90. let odstranili

[11]

sami milicionáři.

To je to, s čím se smiřujeme a kdo s tím souhlasí?! Není to plivnutí do tváře Ocenovovi a takovým, jako on? Ale také těm, kdo lezl na barikády v roce 1991?

Byl dán signál?

Všechny ty monumenty nejsou jen památník. Je to nějaký znak. Symbol. A pro mnohé i signál: je možné navracet do naší současnosti to nejhorší z naší minulosti. A nyní vycházejí skripta pro univerzity (vydavatelství „Vlados/ Владос“), kde se represe 37. roku neodsuzují, ale ospravedlňují. Ony, represe, údajně „zbavovaly společnost od třídních nepřátel“. Ale o zničení 40% důstojnického sboru Rudé armády ze Stalinova rozkazu, jenž se stal jednou z příčin strašných porážek na začátku války

[12]

, se říká toto: „Stalin svými represemi neoslaboval, ale, naopak, posiloval Rudou armádu. » (uvádí se v publikaci na Internetu: http://www.kp.ru/daily/23656/49780/ )

Obecně ano - co zaseješ, to sklidíš. Tuzemské sdělovací prostředky jsou v podmínkách po desetiletí probíhající společensko-politické krize, pracujíce na jejím prohloubení, zapleteny do své propagandy liberalismu a abstraktního humanismu, v jehož důsledku 13. února 2006 ve vydavatelském komplexu na ulici „Pravdy“, v prostorách, kde se nacházela redakce „Komsomolské pravdy“, vzplanul z neznámé příčiny požár. Budova vyhořela a byla při hašení požáru zalita tak, že namísto rekonstrukce bude stržena. Pisálci vyvázli se zdravou kůží

[13]

, radujíce se, že symbol neshořel, ale přemýšlet o tom, proč je stihla taková mystická odplata, stejně jako dosud nechtějí.

V tentýž den, 13. února, přejal štafetu znepokojení z absence vytouženého závěru 20. sjezdu poslední „vůdce“ ÚV KSSS, pod jehož formálním vedením se rozpadla státnost a kultura SSSR.

«Ex-prezident SSSR Michail Gorbačov je znepokojen tím, že se v současném Rusku zčásti obnovuje Stalinův kult.

„Co vzniklo v 30. letech, udržuje se i dnes. Vidíme Stalinovy portréty, pozorujeme určitou renesanci tohoto jevu ve sdělovacích prostředcích, v divadlech, probíhá pokus zachovat stalinismus, to je velmi vážné“, řekl Gorbačov v pondělí

[14]

na tiskové konferenci v Moskvě, komentujíce význam 20. sjezdu KSSS, na kterém byl odhalen kult Stalinovy osobnosti.

Gorbačov provedl paralelu mezi 20. sjezdem a perestrojkou poloviny 80. let, poukázav, že obě události se v ruské společnosti hodnotí nejednoznačně, sděluje Interfax. „Jedni mají za to, že tento (20.) sjezd začal osvobozením od stalinismu jako totalitního základu společnosti, druzí nazývají tento sjezd sjezdem zrádců. Mezi perestrojkou a 20. sjezdem je určité organické spojení, a proto, pravděpodobně, někteří též považují perestrojku za akt zrady“, řekl Gorbačov

[15]

.