Ale nezávisle na tom, zda byli autoři Chruščovovy zprávy beznadějnými idioty nebo lumpy, jeho zpráva na 20. sjezdu celkově sehrála v historii právě tuto roli: zbrzdila o 30 let přehodnocení politické role marxismu a identifikace algoritmiky zotročení společnosti na jeho základě.

Ačkoliv po publikaci Chruščovovy zprávy na Západě, spolu s autoritou SSSR spadla i popularita idejí komunismu mezi inteligencí, v důsledku čehož komunistické strany kapitalistických států, především nejrozvinutějších, začaly ztrácet členy. Ale ten proces se nedotkl mládeže, jejíž určitá část v důsledku psychologických osobitostí myslí velmi kriticky a radikálně-nihilisticky ve vztahu k jimi zděděnému„odkazu předků“.

V kapitalistických a rozvojových zemích se ten radikalismus projevoval rozhodným odmítáním historicky zformovaného kapitalismu mládeží.

V SSSR 20. sjezd uspokojil velkou část nihilistických potřeb mládeže tohoto druhu, a proto první roky po 20. sjezdu byly charakterizovány nadějemi mladých pokolení na návrat života země k takzvaným „leninským normám“. Ve své podstatě to bylo obnovení marxisticko-trockistických romantických iluzí na základě nesmyslného emocionálního vybuzení.

Avšak protože marxisté-trockisté druhého a třetího pokolení v SSSR, na rozdíl od svých vrstevníků v kapitalistických a rozvojových zemích, měli větší sklony k „handlu“ a bardovsko-pěvecké tvorbě, a ne k fanaticky-posedlému tlačení svých přesvědčení do politické praxe, globální neotrockistické obrození marxismu na konci 50. let a začátku 60. let se nekonalo, ačkoliv globální revoluční situace se v tomto období pěstovala záměrně.

Kuba, revoluční partyzánské války Che Guevary, „karibská krize“ (jedna nejvýraznějších událostí v tomto scénáři globální politiky), financování „bratrských stran“ po celém světě z rozpočtu SSSR, které se prudce zvýšilo za Chruščova a trvalo do krachu státnosti SSSR, - leží v tomto scénáři nové světové marxistické revoluce. Hnutí Hippies, studentské bouře ve Francii v roce 1967, „rudé brigády“ v Itálii, prezident Allende v Chile, to všechno jsou opožděné projevy tohoto scénáře, které proběhly bez globálních následků v mnohém díky sklonům představitelů neotrockistů v SSSR a odstranění N.S.Chruščova ze všech pozic lokálně-státně (a ne globálně) „myslícími“ byrokraty v roce 1964.

V důsledku této politické neakceschopnosti neotrockistů v SSSR - „romantiků“ - 60-tníků, 20. sjezd prodloužil epochu zednářsko-fašistického biblického otrokářství v globálních měřítkách ve formě kapitalismu. To vyvolalo opojení iluzemi a uspokojenost a sebevědomí představitelů liberálně-buržoazní části politického spektra nepodloženou reálnými životními okolnostmi.

Při všech těch okolnostech se marxismus během 20. století desítky let kultivoval ve společnostech mnohých zemí jako Pravda, zjevená lidstvu génii: Marxem, Engelsem a rozvíjená a prodloužená Leninem, Stalinem. Tj. marxismus byl oficiálním exoterickým učením, jehož účelem bylo skrýt před vědomím lidí moc, realizovanou ve vztahu k nim na základě nějakého jiného, esoterického učení. V socialistických státech to bylo bezalternativně kultovní učení, a v kapitalistických státech se kultivuje dodnes jako jedna z alternativ tam panující historicky zformované liberálně-buržoazní ideologie.

Pokud by Stalin o tom všem pověděl přímo, pak předtím, než by se uvědomění těch faktů stalo normou ve společnosti a vyvolalo by politické následky, by na příkaz kurátorů biblického projektu globalizace, zahrnujícího nějaký souhrn marxistického exoterismu a nějakého esoterismu, zabili Stalina okamžitě, načež by předali zapomnění sám fakt jeho vystoupení proti marxismu podobně tomu, jak předali zapomnění fakt, že na plénu ÚV po skončení 19. sjezdu prosil osvobodit ho od vedení KSSS. Pokud by o tom napsal přímo, pak ho mohli zavraždit nebo odstranit do blázince dříve, než by byl text publikován, načež by text publikován nebyl a v lepším případě by byl přiřazen k historii nemoci „vynikajícího hybatele komunistického hnutí, jehož zdraví údajně nalomila přílišná práce pro všeobecné blaho.“ V obou variantách by kurátoři projektu neměli důvod zabývat se kultem Stalinovy osobnosti.

V zakamuflované podobě se Stalinovi podařilo jak vyřknout smrtelný rozsudek marxismu, tak ho publikovat, a brožury „Ekonomických problémů socialismu v SSSR“ se ještě za života Stalina rozšířily po zemi a zabydlely se v domácích knihovnách, kde nabyly status nevyhubitelné miny pod marxismem a biblickým projektem zotročení všech a všeho, která nevyhnutelně vykoná svou práci. Protivníci bolševismu dlouze a tupě přemýšleli, takže se jim publikování odkazu budoucím pokolením bolševiků od J.V.Stalina nepovedlo zabránit.

Se zveřejněním „Ekonomických problémů socialismu v SSSR“ kurátoři zednářstva pochopili, že J.V.Stalin není zednářský agent v bolševické straně, ale skutečný bolševik, který zasadil nenapravitelný úder marxistickému projektu likvidace kapitalismu a jeho zaměnění internacistickým fašismem v ekonomických formách socialismu v globálním měřítku. Ale bylo už pozdě podnikat jakékoli kroky na záchranu marxismu.

Bolševismus a odpadlictví od „společného“ díla zednářství, podkopání systému moci na základě kultu osobnosti a vzájemného souladu páru „esoterismus-exoterismus“ Stalinovi odpustit nemohli, a proto museli podniknout nějaké kroky pro záchranu nebo modifikaci biblického projektu zotročení všech.

Tak se 20. sjezd stal nejen opožděnou mstou kurátorů biblického projektu zotročení všech vůči  J.V.Stalinovi, který odešel na onen svět, v důvěře jemuž se spletli v roce 1923, ale i pokusem pokud ne vykořenit bolševismus navždy, pak zastavit svébytný rozvoj jeho chápání světa na nějakou pokud možno co nejdelší dobu, dostatečnou na to, aby nahradili marxistický projekt, zlikvidovaný Stalinem, nějakým novým projektem: problémy, které kapitalismus vytvořil biblické civilizaci, je přeci jen třeba řešit...

Zednářstvo je svým účelem, nezávisle na veřejných deklaracích typu „všichni lidé jsou bratři“, systémem kanalizace aktivity nositelů ducha mocichtivosti a kariérismu, dovolující určité části mocichtivých a kariéristů (z řad lidí, přítomných ve společnosti a uznaných užitečnými pro biblický projekt globalizace) uspokojit jejich ambice při podpoře systému na úkor zbytku společnosti, a často i k jeho přímé škodě.

Ti, kdož nejsou podporovaní systémem, a tím spíše potlačováni jím, jsou odsouzeni být „smolaři“, pokud jejich mravy a cíle nejsou takové, aby získali přímou podporu a ochranu Shora.

Díky těmto okolnostem/vlastnostem biblického projektu zotročení všech a zednářstva, jako nástroje jeho realizace, zednářstvo je nejen jednoduše „elitární“, ale extremisticky „elitární“, ačkoli jeho „elitární“ extremismus během klidných historických období z větší části nenese odstrašující-teroristický charakter ve vztahu k masám obyvatel, jejichž životy zednářstvo a jeho kurátoři vládnou a na nichž parazitují.

Pokud se vyjádříme v co nejkratší formě, pak:

Ideál kurátorů biblického projektu a jim podřízené „věrchušky“ zednářstva je parazitismus menšiny na práci a životě většiny, organizovaný v sociálně bezkonfliktních a biosférně bezpečných formách.

Existence kapitalismu euro-amerického typu během několika století na základě realizace v životě idejí individualismu a liberalismu tomu ideálu neodpovídala ani v 19. století, ani později; a neodpovídá ani nyní ze třech důvodů:

•  PRVNÍ; Sociálních blah (z nichž hlavní je správná výchova a životu adekvátní vzdělání) zbavená většina obyvatel, k polovině 19. století pracující ve sféře materiální výroby, byla velmi nespokojená s kvalitou svého života a proto v sobě nesla potenciál vzpoury – beZsmyslné a beZmilosrdné, jako je každá vzpoura, nejen ruská.

•  DRUHÁ. Rozvoj systému sociálního zabezpečení v podmínkách kapitalismu a panování liberálně-buržoazní kultury, jak ukazuje zkušenost rozvinutých zemí, včetně USA, vede k narůstání potenciálně kriminogenních mas různorodého lumpenu ve struktuře společnosti , což je potenciálně nebezpečné pro systém;