Avšak, jakýkoliv pokus o zlepšení kvality řízení takovým způsobem v podmínkách, kdy dřívější koncepce řízení se historicky vyčerpala, je očividně odsouzen k nezdaru. Puškin to předvede v závěru básně, po čemž se stane zřejmé, že zvolená cesta rozvoje, bez výměny koncepce řízení, bude v Rusku neúspěšná (nevyrostlo tam ani stéblo trávy).

Tak se v obrazové formě odehrává varování: „nové“ řídící kádry, navázané na staré rodově-klanové svazy, budou krást ještě více než ti před nimi, ale úroveň řízení nemohou pozdvihnout do té doby, dokud se společnost nezbaví „Starého zákona“ (na nějž ukazují slova básně: „chatrný domek, hadry vetché, domeček vetchý) lichvářství a nepochová jeho věrného sluhu Jevgenije.

Po Říjnové bouři Rusko pět let plálo ohněm občanské války, během níž se stará kádrová základna řídících činovníků, vedená carskými generály, vrhla na nebezpečnou cestu pod hesly o záchraně národa ve vlastním (společenském) domě před „komunistickou nákazou“, bez chápání toho, že „komuna“ a „společnost“ jsou jen latinský a ruský prst, ukazující na jeden a tentýž sociální jev.

Co vzešlo z pokusu „záchrany tonoucího národa“ dobře ukázala následující historie, která, dle názoru F. I. Tjutčeva, již za puškinovských dob na sebe vzala úkol chránit Rusko: „Skutečným obráncem Ruska je historie; v průběhu třech staletí neúnavně řeší ve prospěch Ruska všechny útrapy, jimž vystavuje svůj tajemný osud.“ (Úplné sebrané spisy, vyd. 8. Str. 432)

Tajemství osudu židovstva, jako sociálního jevu, nebylo dodnes odhaleno. To tajemství je spojeno s tajemstvím osudů mnohých národů, ale tajemství „zvláštních“ vztahů židů s ruskými národy je jedním ze zvláštních témat puškinovské tvorby. Toto téma se tak či onak prolíná napříč jeho mnohými díly, i když do nich často přímo nezasahuje:

Je toho zde uvedeno dost, aby První básník Ruska dostal cejch antisemity. A přesto většina „puškinistů“ v našem státě jsou židé. Je to zvláštní láska, více podobná silné cenzuře, při které jakákoliv odchylka v chápání smyslu puškinovských obrazů od chápání židů–puškinistů, je v mžiku prohlášena za absurdní, odporující zdravému rozumu, antivědecká a, z důvodu zvláštního postavení židů v prostředcích masových informací, vydavatelské práci, nemůže mít přístup ke čtenářům. Ale je skutečně tak nenucené ve své „ochranitelské činnosti“ směrem k Puškinovu odkazu samo židovstvo, nebo má též své „psy strážné“?

Тогда, на площади петровой                                               Tehdy, na petrově náměstí,

Где дом в углу вознесся новой,                               kde na rohu povstal nový dům,

Где над возвышенным крыльцом                            kde nad vyvýšeným vchodem

С подъятой лапой, как живые,                                             se zdviženou tlapou, jako živí,

Стоят два льва сторожевые,                                    stojí dva lvi strážní,

Je známo, že Puškin byl velkým mistrem mystifikací. „Měděný jezdec“ je jimi naplněn až po strop. Zvenku je text jakoby svázán s obecně známými pamětihodnostmi Petrohradu, ale tato vazba je velmi podivná. Obsahuje zvláštní systém informačních zamlčování, která, dokonce i v případě přímého prozrazení, nemohla být pochopena, a tím spíše přijata čtenáři - Puškinovými současníky. Tak například, Senátní náměstí se nikdy nejmenovalo Petrovo. V plném a věrohodném textu básně, na rozdíl od všech předchozích publikací, slovo „petrově“ je uvedeno s malým, a ne s velkým písmenem. „Petros“ v překladu ze staroegyptštiny znamená skála, kámen, a proto, především, měl Puškin na mysli náměstí dlážděné kamenem. Tehdy dláždili i dřevěnými hranoly, ale v druhé části básně autor odhalí smysl tohoto jinotaje:

И он по площади пустой                                         A on po náměstí prázdném

Бежит и слышит за собой —                                               běží a slyší za sebou -

Как будто грома грохотанье —                               jakoby hromu rachot -

Тяжело звонкое скаканье                                        těžké zvonivé skákání

По потрясенной мостовой.                                      po roztřesném mostě.

„Těžké zvonivé skákání“ není možné po dřevěné dlažbě. V originálním textu jsou i jiné odchylky od známých kánonických textů básně. Tak například čárka po slově „tehdy“ (v předchozím citátu) chybí. Zdá se to jako drobnosti? To záleží, jak se na to díváme. Bez čárky a s názvem náměstí „Petrovo“ věta „Tehdy na náměstí Petrově“ je plně definována ve smyslu času a místa popsaných v událostech níže; protože, jak je uvedeno v původním textu, navrhuje se, aby sám čtenář řešil otázku, kdy a kde proběhl popisovaný děj. A přijmeme-li verzi, v souladu s níž je jméno Jevgenij kód, měřítko obrazu tohoto sociálního jevu, který je všemi přijímán na základní úrovni jako židovstvo, je možné brát v úvahu, že se Puškinovi, díky zvláštnímu systému zamlčování, podařilo ukázat existenci tohoto tajemného jevu v globálním historickém procesu paralelně v dávné minulosti a současnosti. A ještě jedna „maličkost“: v původním textu dům není „nový/ новый [novyj]“, ale „nový/ новой [novoj]“.