Vnitřní prediktor SSSR
Fašizující „antifašizmus“ liberálů
„O aktuální situaci“ č. 2 (113), květen 2014
1. Liberálové v pozici „kočkodana s brýlemi“
A analytické zápisce „Jejich kampf proti lidskosti“ (ze série „O aktuální situaci, č.1(112), r.2014“) jsme psali, že poté, co vedení Ruska nepřiznalo nacistický režim, porozený na konci února 2014 v Kyjevě tajnými službami USA rukama ukrajinských „majdanutých“, a dalo na vědomí, že bude profylaktovat pokusy realizovat analogický scénář v Rusku, domácí liberál-“antifašisté“ budou všechny přesvědčovat, že v Rusku už fašizmus zvítězil. Následný běh událostí tuto prognózu potvrdil.
Taková pozice liberál-“antifašistů“ podrozumívá, že právě „Rusko je hrozbou světlé budoucnosti lidstva“ a to nebezpečí „civilizovaný svět“ je prostě zavázán likvidovat dříve, než se realizuje v agresi Ruska proti „civilizaci demokracie, zákonnosti a práv člověka“, tj. proti Západu. Tím se defakto domácí liberál-“antifašisté“ stali už popostrkávači k další světové válce na všech šesti prioritách zobecněných prostředků řízení/agrese „civilizovaného“ Západu na zničení Ruska – svébytnosti jeho kultury a fyzického vyhlazení jeho národů. Proto existuje ostrá nutnost zabývat se prozápadními liberály tím spíše, že Západ, jak je to ukázáno v pracech VP SSSR, není spasitel lidstva navzdory jeho vlastním sebehodnocením, ale nejfalešnější a nejagresivnější regionální civilizace (ve srovnání s ostatními regionálními civilizacemi planety), díky zvláštnostem biblické kultury jako informačně-algoritmického systému.
Pro domácí liberály během veškeré historie existence liberalizmu v Rusku je charakteristická zejména absence vlastního umu, v důsledku čehož už bezmála dvě století čerpají ideje pouze z textů myslitelů Západu, tj. opičí se a nic více. Defakto jsou intelektuálně ještě níže, než slovutý kočkodan z básně I.A.Krylova „Kočkodan a brýle“.
To je charakteristické i pro liberál-“antifašisty“, kteří se aktivizovali po znovuzvolení V.V.Putina hlavou státu v roce 2012. Některé ukázky liberálních „zamyšlení“ podobného druhu, nalezené na internetu, na téma „Vítězství fašizmu v Rusku“
«Výborný článek Umberta Eca
.Vzpomínaje své vlastní dětství ve fašistické Itálii, Eco určil 14 příznaků fašizmu
.1. Kult tradic.
2. Nepřijetí modernizmu. Současnost – to je rozvrat.
3. Kult činnosti
. Podezření ve vztahu k intelektuálům.4. Nesouhlas je zrada.
5. Strach z cizího
.6. Opora na frustrované střední vrstvy.
7. Nacionalizmus ("jsi dobrý už proto, že jsi se zde narodil") a myšlenka spiknutí. „národ v kruhu nepřátel“.
8. Ponížení kvůli demonstraci síly protivníka.
9. Kult boje ("klid se nám jen zdá"). Pacifizmus je rovný bratříčkování s nepřítelem.
10. Elitarizmus. Naši občané jsou nejlepší na světě. Pevná hierarchie.
11. Kult heroizmu.
12. Kult mužnosti a opovrhování netradičními sexuálními zvyklostmi.
13. Priorita práv národa nad právy jedince
. Vůdce jako vyjádření vůle Národa.14. Newspeak. Primitivní totalitní jazyk, namířený na zničení kritického myšlení.
Pokusil jsem se najít analogie u nás.
1. Ochrana „tradičních hodnot“.
2. Morálně padlý Západ proti duchovnímu Rusku. Pravoslaví.
3. "lidé práce" proti "křečkům z Bolotné" a dalším „povalečům“.
4. "Pátá kolona". "Národní zrádci".
5. Protizápadní rétorika.
6. Znovu "lidé práce" a další „prostí Rusové“.
7. "nepřátelé všude okolo" jsou, státní nacionalizmus zatím nepozoruju. Privátní prosperuje a rychle roste.
8. Znechucení americkým „imperializmem“ a „všeho-si-dovolováním“.
9. Nálada na boj zatím není očividná.
10. Zatím nepozoruji.
11. Zatím nepozoruji.
12. Zjevné.
13. Nabíledni.
14. Zatím nepozoruji.
11 příznaků ze 14. Je to mnoho nebo málo? Nebo zbytečně panikuju a ten U.Eco je šišohlavý sionista-panikář, který v životě ani jeden traktor nepostavil, a navíc je ....ál?“
Další odkaz na téma porovnání situace v Rusku se 14 příznaky Umberta Eca: — http://vegall.livejournal.com/66662.html. V něm jsou představeny v jiném pořadí, ale ve formulacích, lépe vyjadřujících smysl, navrhovaný U. Ecem. A téma porovnání těch 14 příznaků s ruskou realitou aktivně propagují jak liberální internet-grafomané, tak i liberální média typu rádia „Echo Moskvy“. Ale Umberto Eco není jediným, kdo je znepokojen problémem fašistického nebezpečí národním a mnohonárodním společnostem ve státech a lidstvu jako celku.
«V roce 2003 politolog dr. Lawrence Britt, který se zabýval studiem režimů Hitlera, Mussolini, Franco, Suharto a Pinocheta, zformuloval 14 obecných příznaků, které tvoří charakteristiku fašizmu.
Je užitečné je znát a samostatně dělat závěry.
1. Mocný a dlouho trvající nacionalizmus — fašistické režimy stále využívají nacionalistická hesla, devizi, symboly, písně a tak dále. Známky je možné vidět všude, stejně jako symboly na oděvu a na veřejných místech.
2. Přezírání obecně přiznaných práv člověka — ze strachu před nepřítelem a pod záminkou zajištění bezpečnosti fašistická vláda tvrdí, že práva člověka se mohou ignorovat v konkrétních „nutných“ případech. Nutí lidi „myslet jinak“ nebo dokonce vítat lynče, vraždy, dlouhé věznění zadržených atd.
3. Identifikace nepřítele / obětní beránci jako základ pro sjednocení — národy se při fašistických režimech sjednocují v patriotických hnutích v boji proti obecnému nebezpečí nebo nepříteli: proti rasovým, religiozním nebo národním menšinám, liberálům, komunistům, socialistům, teroristům atd.
4. Prestižní stav ozbrojených sil — dokonce pokud je v zemi mnoho ostrých vnitřních problémů, ozbrojené složky získávají neproporcionální díl rozpočtových prostředků, a vnitřní problémy zůstávají neřešenými. Propaganda vnucuje přitažlivý obraz vojáků a armádní služby.
5. Silná diskriminace podle pohlaví — ve fašistických režimech dominují muži. Tradiční genderové role jsou jasně dané. Negativní vztah k potratům, homofobie.
6. Kontrola nad sdělovacími prostředky — kontrolují se bezprostředně režimem nebo nepřímo přes loajální žurnalisty nebo vedoucí médií. Je rozšířena cenzura.
7. Maniakální posedlost národní bezpečností — strach se využívá jako motivační nástroj vlády pro tlak na masy.
8. Provázanost náboženství a vlády — vlády fašistických zemí využívají náboženství jako nástroj řízení veřejným míněním. Religiozní rétorika a terminologie se využívá lídry, dokonce i když hlavní principy relígie jsou diametrálně odlišné od politiky vlády.
9. Ochrana korporací — průmyslová aristokracie se ve fašistických státech často jeví jedinou silou, stavící vůdce k moci, vytvářeje vzájemně výhodné pracovní vztahy s mocenskou elitou.
10. Potlačení odborů — protože odborové svazy představují jediné skutečné nebezpečí pro fašistické vlády, buď nejsou přítomny vůbec, nebo jsou ohraničeny v možnostech.
11. Přehlížení inteligence a umění — fašistické státy podporují nebo nepotlačují projevy otevřeného nepřátelství k vyššímu vzdělání a vědcům. Ti jsou často cílem pronásledování a perzekuci. Svoboda projevu v umění se je cílem otevřených výpadů a vláda často odmítá financovat umění.
12. Idea zločinu a trestu — ve fašistických státech má policie téměř neomezené pravomoce. Lidé ve jménu patriotizmu v mnohých případech dávají přednost nevšímat si zneužití moci ze strany policie, vzdávajíc se při tom svých občanských svobod. Často se vytváří národní policie s neohraničenou mocí.
13. Kmotrovství a korupce — fašistické režimy téměř vždy řídí klany přátel a partnerů, kteří se jmenují navzájem na mocenské pozice a využívají moc pro záštitu členů svého klanu před zodpovědností. Vůdci často skrytě či otevřeně rozkrádají státní zdroje a přisvojují si majetky a peníze.
14. Manipulované volby — volby ve fašistických státech se často mění ve frašku. Nezřídka se provozuje pomlouvačná kampaň (nebo dokonce vraždy) kandidátů od opozice, zákonodárství se využívá pro manipulaci s volebními spisky a statistikami, mění se hranice volebních oblastí, pro manipulaci médií. Fašistické režimy často využívají soudní systém pro manipulaci volbami.
Kvůli spravedlnosti je třeba podotknout, že základním příznakem právě fašizmu, a ne fašistického společenského systému, popsaného Brittem, je myšlenka rasové nadřazenosti a praktika masové genocidy. To je sláva bohu pozorováno poměrně zřídka, na rozdíl od všech 14 výše uvedených příznaků fašistického, autoritářského režimu“
.1
V citovaném zdroji se dává odkaz na článek U.Eca „Věčný fašizmus“: http://smartfiction.ru/prose/eternal_fascism/.
2
Dále je 14 příznaků představených v interpretaci autora citovaného textu, která není vždy identická bodům U.Eca a dává o nich představu odlišnou od představ, nabízených Umbertem Ecem.
3
Zde je nepřesnost – u Umberto Eco je „kult činnosti kvůli činnosti“, tj. cíle činnosti jsou vně vědomí. Bez upřesnění „kvůli činnosti“ se smysl deformuje, neboť, pokud „kult činnosti (práce)“ bez jakýchkoliv upřesnění získává u „antifašistů“ hodnocení „špatně“, pak zahálka a darmožroutství samotných „antifašistů“ po umlčení získává hodnocení „dobře“.
4
Další nepřesnost — u Umberta Eca „ur-fašizmus (termín, kterým U.Eco označuje věčný fašizmus) … je svou podstatou založen na rasizmu.“ co se týká strachu z cizího, pak podle slov U.Eca „ur-fašizmus roste a hledá konsenzy, využívaje přirozený strach z cizorodého“.
5
Také nepřesnost. Umberto Eco píše: „V očích ur-fašizmu jedinec práva nemá a Národ představuje kvalitu, monolitní jednotu, vyjadřující souhrnnou vůli. Protože žádné množství lidských bytostí ve skutečnosti nemůže mít společnou vůli, Vůdce se uchází o to, že je představitelem všech.“
7
Bitva dobra a konformizmu: http://iceaxe.livejournal.com/1153756.html.