„Nevím, na čem jsem,“ přiznal se Inženýr.

„Říká, že se dnes tvrdí, že takový plán nebyl — jako kdyby vůbec nikdy neexistoval, mutace jsou prý jakousi chorobou. Ve skutečnosti plán byl prováděn, ale později ho zavrhli, ale nepřiznali se před společností k porážce.“

„Kdo?“

„Ta jejich prý neexistující vláda.“

„Počkejte,“ řekl Inženýr, „jak je to? Od doby, kdy přestal existovat poslední anonymní vládce, zavládlo jakési»údobí anarchie«, ano? Tak kdo ten plán prováděl?“

„Slyšels přece, nikdo ho neprováděl — žádný plán nebyl. Tak to tvrdí dnes.“

„No dobře, ale tenkrát, před padesáti nebo kolika lety?“

„Tehdy hlásali něco jiného.“

„Ne, to je nepochopitelné!“ řekl Inženýr. „A co s tím má společného ta továrna na severu?“

„Měla vyrábět něco, co souviselo s prováděním plánu — snad operační aparaturu, nebo předměty, které hned nepotřebovali, ale které mohly potřebovat budoucí»rekonstruované«generace. Ale to všecko jsou mé domněnky,“ zakončil Kybernetik s důrazem, „a co tam opravdu měli vyrábět, nevíme.“

„Takových továren jistě bylo víc.“

„Továrny — souvislost — biologický plán — malý počet — nebo — velký počet? Kolik?“ zeptal se Kybernetik. Dvojčák odkašlal a kalkulátor odpověděl téměř okamžitě:

„Neznámo. Továrny — pravděpodobnost — mnoho. Pauza. Informace — žádné továrny.“

„To je jakási strašná společnost!“ vykřikl Inženýr.

„Proč? Na zemi před věky také byla vojenská — a jiná podobná tajemství?“

„Jakou energií jsou továrny poháněny?“ obrátil se Inženýr na Kybernetika, ale řekl to tak blízko mikrofonu, že kalkulátor ihned otázku přeložil. Mikrofon chvíli chrčel a pak zarecitoval:

„Inorgan — chybí termín — bio bio. Pauza. Entropie konstanta — biosystém — „ostatní zaniklo v sílícím bzukotu. Na tabulce poskakovalo červené světlo.

„Mezery ve slovníku,“ vysvětlil Kybernetik. „Poslyš, zapojíme ho polyvalentně,“ řekl mu Fyzik.

„Nač? Aby začal blábolit jako schizofrenik?“

„Třeba se nám podaří víc pochopit.“

„Oč jde?“ zeptal se Doktor.

„Chce zmenšit selektivnost kalkulátoru,“ vysvětloval Kybernetik. „Když pojmové spektrum nějakého slova není ostré, odpovídá kalkulátor, že mu chybí termín. Kdybych ho zapojil polyvalentně, začne kontaminovat — tvořit hybridní slova, jaká neexistují v žádném lidském jazyce.“

„Tak bychom se přiblížili jeho jazyku,“ naléhal Fyzik.

„Prosím. Zkusit to můžeme.“

Kybernetik přehodil páčky. Koordinátor pohlédl na dvojčáka, který teď ležel se zavřenýma očima. Doktor k němu přistoupil, chvíli ho vyšetřoval a vrátil se beze slova na své místo.

Koordinátor řekl do mikrofonu:

„Na jih od tohoto místa — tady — údolí. Tam — vysoké stavby — ve stavbách — kostry — kolem dokola — v zemi — hroby. Co je to?“

„Počkej,»hroby «nic neznamenají.“

Kybernetik k sobě naklonil ohebné rameno mikrofonu. „Na jihu — architektonická konstrukce — vedle — díry — v zemi — mrtvá těla. Mrtví dvojčáci. Co to znamená?“

Tentokrát kalkulátor vyměňoval delší dobu skřípavé zvuky s dvojčákem. Všimli si, že stroj jako by se poprvé sám od sebe na něco ještě jednou zeptal, konečně reproduktor obrácený k nim prohlásil monotónně:

„Dvojčák — fyzická práce — ne. Pauza. Elektrický orgán — práce — ano — akceleroinvoluce — degenerace zneužití. Pauza. Jih — exemplifikace — samořízená — prokrustika. Pauza. Biosociozkrat antismrt. Pauza. Sociální izolace ne síla, ne donucení. Pauza. Dobrovolnost. Pauza. Mikroadaptace skupiny — centrosamotah produkce — tak ne. Pauza.“

„Tak, teď to máš,“ Kybernetik pohlédl dopáleně na Fyzika. „»Centrosamotah«,»antismrt«,»biosociozkrat«. Říkal jsem ti to. Prosím tě, udělej s tím něco.“

„Pomalu,“ řekl Fyzik. „Má to něco společného s nucenou prací.“

„To není pravda. Řekl» ne síla, ne donucení«.»Dobrovolnost.»“

„No tak se zeptáme ještě jednou,“ Fyzik si přitáhl mikrofon.

„Nesrozumitelné,“ řekl. „Řekni — velice jednoduše co — v údolí — na jihu? Kolonie? Trestný oddíl? Izolace? Výroba? Jaká výroba? Kdo vyrábí? Co? A nač? Za jakým účelem?“

Kalkulátor se znovu domlouval s dvojčákem. Trvalo to snad pět minut, než promluvil:

„Izolomikroskupina dobrovolnost interoadheze donucení ne. Pauza. Každý dvojčák — protihraje — izolomikroskupina.

Pauza. HlavnI vztah — samotah dostředný. Pauza:. Spojlvo hněvist. Pauza. Kdo vina. - ten trest. Pauza. Kdo trest — ten izolomikroskupina. - dobrovolnost. Pauza. Co — je — izolomikroskupina? Pauza. Intervztahy zvratné — polyindividuální — spojení — hněvist — samoobr hněvist samoobr. Pauza. Cirkulace — sociopsycho vnitřní — antismrt. Pauza.“

„Počkejte!“ vykřikl Kybernetik, když viděl, že se ostatní neklidně vrtí. „Co to znamená»samoobr«? Jaký obr?“

„Samoobrana,“ vykoktal kalkulátor, který se tentokrát vůbec neobrátil na dvojčáka.“

„Aha! Sebezáchovný pud!“ vykřikl Fyzik a kalkulátor chvatně prohlásil:

„Sebezáchovný pud. Ano. Ano.“

„Chceš říci, že chápeš, co říkal?!“ vyskočil Inženýr.

„Nevím, jestli rozumím, ale tuším — jde patrně o jakési středisko jejich trestního řádu. Jsou to zřejmě jakési mikrospolečnosti, autonomické skupiny, které, abych tak řekl, se navzájem drží v šachu.“

„Jak to? Bez stráží? Bez dozorců?“

„Ano. Řekl jasně, že donucení tam není.“

„To je nemožné!“

„Vůbec ne. Představ si dva lidi: jeden má zápalky a druhý krabičku. Mohou se nenávidět, ale oheň rozškrtnou. jedině společně. Hněvist, to je hněv i nenávist nebo tak něco. Soubor práce tedy vzniká v této skupině díky zvratným spojením jako v mém příkladě, ale samozřejmě ne tak prostě! Donucení se rodí nějak samo sebou, vytváří je vnitřní situace skupiny.“

„No dobrá, dobrá, ale co tam dělají? Co tam dělají? Kdo leží v těch hrobech? Proč?“

„Slyšels, co řekl kalkuIátor?» Prokrustika«. Pochopitelně od Prokrustova lože.“

„Neblázni! Kde by dvojčák slyšel o Prokrustovi?!“

„Kalkulátor, ne dvojčák! Vyhledává pojmy nejbližší podle rezonance v sémantickém spektru! Tam, v těch skupinách, se koná vyčerpávající práce. Je možné, že ta práce nemá žádný cíl a smysl — řekl» výroba tak ne«- čili že vyrábějí, že to musí dělat, protože je to trest.“

„Jak to musí? Kdo je k tomu nutí, když tam nejsou žádné stráže?“

„Jak ty jsi umíněný! S tou výrobou se mohu mýlit — ale nátlak utváří situace. Cože, tys neslyšel o jednání pod nátlakem? Na potápějící se lodi, dejme tomu, máš velmi málo možností vybrat si cestu — oni třeba mají palubu takové lodi pod sebou po celý život… Protože fyzická práce, a zvlášť namáhavá, jim škodí, vzniká jakýsi» biozkrat«, snad v místech toho jejich elektrického orgánu.“

„Řekl» biosociozkrat«. To musí být něco jiného.“

„Ale něco blízkého. Ve skupině existuje adheze — vzájemné přitahování, čili skupina je nějak odkázána sama na sebe, izolována od společnosti.“

„To je šíleně nejasné. Co tam vlastně dělají?“

„Ale jak já ti mohu odpovědět? Vím tolik jako ty. Vždyť přece dochází k nedorozumění a posunutí významu, podvojnému, nejen na naší straně, ale také na straně druhé mezi kalkulátorem a dvojčákem na straně druhé! Třeba mají speciální obor» prokrustiku«, teorii dynamiky takových skupin! Plánují předem typ prací, konfliktů a vzájemných přitažlivostí v jejím okruhu, funkce jsou tak rozloženy a naplánovány, aby vznikla zvláštní rovnováha, výměna, oběh hněvu, strachu, nenávisti, aby je tyto pocity spojovaly a zároveň aby nemohli najít společný jazyk s kýmkoliv mimo skupinu…“

„To jsou tvé soukromé variace na schizofrenické pitomosti kalkulátoru — a žádné vysvětlení!“ vykřikl Chemik.

„Prosím, můžeš zaujmout mé místo, třeba ti to půjde líp.“

Chvíli mlčeli.

„Je velice unavený,“ řekl Doktor. „Ještě nejvýš jednu nebo dvě otázky. Kdo je chce položit?“

„Já,“ řekl Koordinátor. „Jak — ty máš — informace o nás?“ křikl do mikrofonu.

„Informace — meteorit — letadlo — „odpověděl po chvíli kalkulátor, když vyměnil několik chraptivých zvuků s dvojčákem. „Raketa — jiná planeta — kosmické paprsky — degenerace — bytostí. Pauza. Žádná smrt. Pauza. Sklovitá past — účel — likvidace. Pauza. Observatoř. Pauza. Rachot. Provedl — já — zaměření — směr zvuku — zdroje rachotu — ohnisko zásahů — raketa. Pauza. Šel — já — nic. Pauza. Čekal — já — Ochránce — otevřel — past. Vešel. Jsem. Pauza.“