Fai Rodis v rudě zlatých šatech se postavila do hlavního ohniska. Čojo Čagas se napřímil a dlouho si prohlížel ženu ze Země.

Vítám vás, i když jste přišli bez pozvání!“ řekl konečně.

— Kdybychom měli žádat o pozvání a čekat na odpověď, uplynulo by několik tisíc let! pomyslila si Fai a rty se ji pohnuly v sotva postřehnutelném úsměšku. Na to vládce okamžitě reagoval stažením obočí.

„Ten, kdo vám velí a má zastupovat vládce vaší planety, ať vysvětlí, proč jste se tu objevili,“ pokračoval.

Fai mu jasně a stručně vyprávěla o expedici, o pramenech, z nichž se lidé dozvěděli o existenci planety Jan- Jach, i o příhodě s třemi hvězdolety, které odletěly ze Země na počátku éry Spojeného Světa.

Zvrácen v křesle, Čojo Čagas chladně naslouchal, nohy v bílých kamaších opřené o měkkou podložku. Ale čím povýšenější byla jeho póza, tím zřetelněji vyciťovali Pozemšťané zmatek v duši předsedy Rady Čtyř.

„Stále ještě nechápu, cizinci, za koho mluvíte. Jste všichni vesměs mladí!“ řekl Čojo Čagas, jakmile Fai skončila svou zprávu prosbou, aby Temný Plamen směl na Tormansu přistát.

„Jsme lidé Země a mluvíme jménem naší planety,“ odpověděla.

„To vidím, že jste ze Země, ale kdo vám přikázal mluvit právě tak, a ne jinak?“

„Nemůžeme hovořit jinak,“ namítla Rodis, „jsme tu jako součást lidstva. Každý z Pozemšťanů by mluvil stejně, snad jen jinými slovy nebo jasněji.“

„Lidstvo? Co to je?“

„Obyvatelé naši planety.“

„Tedy národ?“

„Pojem národa u nás existoval ve starověku, než se celá planeta spojila v jedinou rodinu. Ale chcete-li užívat ten výraz, pak tedy mluvíme jménem jediného národa Země.“

„Jak může národ hovořit bez svých zákonných vládců?

Jak může neorganizovaná skupina, tím spíše prostý lid, vyjádřit jednotný a užitečný názor?“

„Co však rozumíte pod pojmem prostý lid?“ zeptala se opatrně Fai Rodis.

„Část obyvatelstva, která není způsobilá k vyššímu vzdělání a uplatňuje se tedy ve výrobě nebo při nejjednodušších pracích.“

„U nás neexistuje prostý lid, ani skupiny, ani vládci.

Zákonem je pouze přání lidstva, vyjádřené souhrnným míněním. Na to máme přesné stroje.“

„Není mi jasné, jakou cenu má názor jednotlivých osob, neznámých a nekompetentních.“

„Nekompetentní osoby na Zemi nemáme. Každý závažný problém veřejně studují milióny vědců a tisíce veřejných institutů. O výsledcích se informuje celá veřejnost.

Drobné otázky mohou rozhodovat příslušné ústavy, dokonce i jednotliví lidé, ale v koordinaci s Radami pro centrální řízeni ekonomiky.“

„Ale existuje přece nějaký vrcholný řídicí orgán?“

„Neexistuje. Podle potřeby, za mimořádných podmínek, ujímá se řízení podle své kompetence jedna z Rad; například Rada Ekonomiky, Zdraví, Cti a Práva, Astronautiky.

Jejich rozhodnutí a nařízení prověřují jednotlivé Akademie.“

„Vidím, že u vás panuje nebezpečná anarchie, a pochybuji, že styk s vámi přinese lidem na Jan-Jachu nějaký užitek. Náš klidný a šťastný život by se mohl narušit…

Odmítám přijmout hvězdolet. Vraťte se na svou anarchistickou planetu, anebo pokračujte ve svých toulkách v propastech vesmíru.“

Čojo Čagas povstal, vzpřímil se v celé své výšce a namířil ukazováčkem přímo na Fai Rodis. Tři ostatní členové Rady Čtyř vyskočili a svorně vzpažili ruce dlaněmi dovnitř, což byl na Tormansu projev nejvyššího souhlasu a obdivu.

Pobledlá Fai Rodis učinila rukou uklidňující gesto.

„Prosím, abyste o tom ještě pár minut přemýšlel,“ řekla hlasitě. „Musím se spojit s naší planetou, dřív než učiníme rozhodné kroky…“

Čojo Čagas se otočil ke svým společníkům:

„Konečně tedy ukázali vetřelci svou pravou tvář! — Jaké rozhodné kroky?“ A hrozivě přimhouřil úzké oči.

„Podle toho, jaké mi Země povolí! Jestli…“

„Ale jak můžete navázat spojení?“ přerušil ji netrpělivě Čojo Čagas. „Před chvílí jste mluvila o nedostupných vzdálenostech. Nebo to všechno byl jen podvod?“

„Ještě nikdy jsme nikoho nepodvedli. V krajních případech, při obrovské spotřebě energie, můžeme přetnout prostor přímým paprskem.“

Faini přátelé se na sebe užasle podívali. Čedi Daan užuž otvírala ústa, ale Grif Rift ji stiskl ramena a očima poručil, aby mlčela…

Olla Dez přistoupila s naprostým klidem k Fai a pohledy čtyř vládců se soustředily na novou představitelku Země.

Olla podala Rodis obyčejný mikrofon pro rozhovory uvnitř lodi a přepojila rámovou anténu televideofonu na obrazovku v hloubi sálu, kde posádka hvězdoletu obvykle sledovala stereofilmy přivezené ze Země a eidoplastická představení.

Astronauti ani na okamžik nepochybovali, že obě ženy jednají podle předem dohodnutého plánu.

Fai začala do mikrofonu volat Radu Astronautiky.

Krátká melodická slova pozemské řeči zněla Tormanťanům jako zaklinadlo. Čtveřice vládců zůstala stát mimo svit lampy a Rodis nemohla sledovat výraz jejich temných tváří.

Na obrazovce vyvstali pozemští lidé naprosto reálně, v trojrozměrné plastičnosti a přirozených barvách. Ve velkém sále probíhalo zasedání některé z Rad; byl to pravděpodobně úryvek ze zpráv.

Čedi Daan prudce vymanila své rameno ze sevření Grifových prstů.

„To je nedůstojný podvod!“ pronesla nahlas.

Fai se ani nepohnula a s tělem nachýleným dopředu pokračovala v řeči, nespouštějíc přitom oči z vládců Tormansu.

„Budu své otázky Zemi překládat i do řeči Jan-Jachu!“

A začala hovořit střídavě pozemským a tormanťanským jazykem.

„Vážení členové Rady, jsem nucena vás požádat, abych směla užít mimořádných opatření. Vládci Tormansu, bez vysvětlení a proti přání mnoha lidi na planetě, odmítli přijmout náš hvězdolet, a to z neznámých a nicotných důvodů…“

„To je lež! Cožpak jste neviděli v celoplanetárních přenosech, jak jsou lidé rozhořčeni a žádají, abychom vás k nám nejen nepouštěli, ale jednoduše zničili?“ přerušil ji velitelsky Čojo čagas.

„Napojili jsme se na vaši zvláštní síť a viděli jsme něco jiného,“ odrazila ho klidně Rodis a pokračovala: „Žádám proto, abyste nám dovolili vyhladit z povrchu planety její hlavní město, které je centrem svévolné oligarchie, anebo provést celoplanetární narkotizaci s personální selekci…“

Čojo Čagas usedl na kraj stolu, ale ostatní tři se vyřítili kupředu, máchajíce rukama.

Olla nepozorovaně přepnula eidoplastické záběry. Na obrazovce televideofonu se energicky rozhovořil předseda Rady a ukazoval na mapu nahoře. Členové Rady začali souhlasně přikyvovat. Jednalo se o projekt Výcvikové školy pro budoucí výzkumníky Tamasu. Nezaujatému pozorovateli se mohlo zdát, že Fai dostala svolení.

„To je neslýchané! Já už nemohu!“ Čedi vyběhla ze sálu, vrhla se do své kabiny a zamkla se tam. Bylo jí hrozně.

Jí v patách se hrnuli Gen Atal, Tivisa i Menta Kor, ale zastavil je velitelský tón v řeči Fai Rodis:

„Dostali jsme povoleni k mimořádným opatřením. Prosím, abyste celou věc ještě jednou uvážili. Počkám dvě hodiny podle času Jan-Jachu.“ Fai se otočila, aby vystoupila z hlavního ohniska.

„Stůjte!“ vykřikl Čojo Čagas. „K jakým opatřením jste dostala svolení?“

„K jakýmkoli.“

„A pro co jste se rozhodla?“

„Zatím pro nic. Čekám na vaši odpověď.“ Rodis vypnula zpětnou linku televideofonu a nechala tormanťanské vládce před pohaslou obrazovkou jejich tajné sítě. Nenapadlo je hned, aby se odpojili, a Pozemšťané mohli několik minut sledovat jejich diskusi i neklidná, vylekaná gesta.

„Situace je nebezpečná,“ řekl Tormanťan s orlím nosem a kulatýma vystouplýma očima. Jak astronauti později poznali, byl to Čagasův první pomocník Gen Ši. „Moc cizinců se nedá popřít.“

„I když třeba lžou, hvězdolet vládne ohromnou silou a nezporně i mocnými zbraněmi. Bez nich by se nikdo nevydal na dalekou pouť k neznámým planetám,“ drmolil Zetrino Umrog. „Ale hvězdolet, který by přistál na planetě…“

„To je něco docela jiného!“ řekl Čojo Čagas a křikl cosi stranou. Obrazovka se vypnula.