Rodis unaveně klesla do křesla a několikrát si přejela dlaněmi obličej i vlasy zdola nahoru, jako by se myla. Grif Rift jí mlčky podal pohár zelené tekutiny a ona ho přijala s vděčným úsměvem.

„Představení dopadlo skvěle,“ řekla spokojeně Olla a protrhla hráz rozpačitého mlčení.

„Je to nedůstojné! A zahanbující! Lidé ze Země nepotřebují sehrávat lživé scény a uchylovat se k podvodům!

Nikdy bychom nečekali, že vedoucí naší expedice je schopna tak nesvědomitého činu,“ mluvili o překot Tivisa Henako, Menta Kor, Gen Atal a Tor Lik. I neústupný Div Simbel odsuzoval Rodis pohledem, zatímco Neja Cholli, Vir Norin, Sol Sajin i Eviza Tanet byli jejím výstupem nadšeni.

Fai odložila pohár, vstala a přistoupila k přátelům. Její veliké zelené oči se dívaly smutně a tvrdě.

„Není třeba, abych se ospravedlňovala, sama cítím svou vinu. Znovu, jako tisíckrát předtím, stojí před námi problém, zda smíme či nesmíme zasahovat do osudů jednotlivců, národů nebo planet. Je zločin vnucovat někomu násilím hotové recepty, ale stejně zločinné je chladnokrevně přihlížet útrapám miliónů živých bytostí, ať lidi či zvířat.

Každý z nás chce přirozeně pomoci těm, kdo trpí. Jak to však udělat, abychom se sami neuchylovali k starověkým způsobům boje, abychom nejednali tajně, nedopouštěli se podvodu a neužívali síly? I já jsem učinila krok na cestě hodné lidí starověku. A vy sami mě obviňujete z nepřípustného jednání.“

Fai usedla ke stolu, podepřela si bradu rukou, jak bylo jejím zvykem, a tázavě pohlížela na lidi před sebou. Neviděla mezi nimi Čedi Daan. Pochopila příčinu a její oči zesmutněly ještě víc.

„Cožpak můžeme úplně odmítat zásah, když už od dětských let vede společnost lidi k disciplíně a sebezdokonalování?“

zeptal se Gtif Rift. „Jinak nemůže člověk existovat!“

„Ano, máte pravdu, ale nesmí se to dít zvnějšku,“ namítl Tor Lik. „My jsme tu cizí, přišli jsme z docela jiného světa.“

„Nejsme cizí! Jsme ze Země, a oni také!“ zvolala Neja Cholli.

„Skoro dva tisíce let šli svou vlastní cestou, bez nás. A my nemáme právo pohlížet na Tormanťany, jako by k nám patřili,“ oponovala jí prudce Tivisa.

„Jak může bioložka a antropoložka usuzovat tak povrchně?“

zamračila se Eviza. „Dva tisíce let žili bez nás, ale milióny roků předtím s námi. Jsme historickou posloupnosti spjati geneticky s celým životem naší planety, a Tormanťané taky. Copak se můžeme zříci vlastních kořenů, jako to z neznámých důvodů učinili předkové dnešních obyvatel Jan-Jachu? Jestliže Tormanťané přervali řetěz historické posloupnosti, je to nenormální. A neporušují tu snad první zákon Velikého Okruhu o svobodě informací?

Když ano, pak jistě víte, že máme právo zasáhnout i nejtvrdším způsobem.“

„Rozhodně!“ řekl Sol Sajin.

„A přece to neospravedlňuje starověké metody!“ řekl Tor Lik.

„Neospravedlňuje, to už jsem řekla,“ odpověděla Fai Rodis. „Ale představte si dvě misky vah. Na jednu položme možnost pomoci celé planetě a na druhou falešnou komedii, kterou jsem tu sehrála. Co převáží?“

,O to se nemusíme přít,“ souhlasila Menta Kor. „Ale zde nejde o vzájemný poměr dobra a zla, hoře a radosti, které, jak víme, jsou absolutní jen v míře, nikoli ve srovnání.

Jádro nebezpečí, jak já to chápu, leží v rovině činu, neboť jakmile vstoupíme na cestu lži a zastrašování, jak potom určíme hranici, za niž už nemůžeme jít?“

„Mento, vyjádřila jste velmi přesně názor nás všech,“

řekla Čedi Daan, která se znenadání objevila v sále. „Lež plodí lež a ze strachu se rodí pokusy o odvetné zastrašení, které pak musíme překonávat novými podvody, dalším zastrašováním, a všechno se pak řítí dolů jako nezadržitelná lavina hrůzy a utrpení.“

Temně modré očko zhaslo. Planeta Jan- J ach volala Temný Plamen. Rozsvítily se obrazovky na hvězdoletu i v Sídle Rady Čtyř.

Čojo Čagas seděl nepřirozeně vzpřímen, s rukama zkříženýma na prsou, a hleděl upřeně na Pozemšťany.

„Dovoluji vám navštívit naši planetu a zvu vás, abyste byli mými hosty. Za čtyřiadvacet hodin připravíme a označíme místo pro přistáni vaší lodi.“

Fai vstala a uklonila se s nepatrnou dávkou ženské koketérie.

„Děkuji vám jménem Země i svých kolegů. Musíme prodělat imunizaci, abychom k vám nezanesli choroboplodné zárodky, proti nimž nemáte obranné látky, a postarat se také o vlastní imunitu. Teď, když máme vaše svolení, provedeme zkoušky půdy, vody i vzduchu…“

„Aniž přistanete?“

,Ano, k tomu máme průzkumné raketové sondy. Myslím, že asi za deset dnů budeme připraveni k přistání. Kromě toho…,“ Fai se na okamžik zarazila.

„Kromě toho?“ blýskl divoce očima Čojo Čagas.

„Přivolám další hvězdolet. Bude obíhat ve velké výšce kolem Jan-Jachu a čekat na nás, pro případ, že bychom havarovali. „„Jsou snad piloti pozemských korábů tak neobratní?“

zeptal se podrážděně Čojo Čagas, zatímco členové Rady Čtyř se po sobě nejistě podívali.

„Kosmičtí cestovatelé, nebo tuláci vesmírem, jak nás nazvala vaše Nebeská Stráž, musí být připraveni na všechny náhody,“ řekla Fai s důrazem na posledním slově.

Vládce Tormansu zdráhavě kývl a televizní přenos skončil.

Kolos Temného Plamene se blížil k povrchu planety. Oběhová rychlost vzrůstala a vzduch rozrážený ve výšce několika set kilometrů, řítil se s ohlušujícím řevem kolem nezranitelných stěn lodi, bezpečně chráněných před přehřátím i všemi druhy radiace. Ukázalo se, že na Tormansu znali přístroje pro pořizování zvukových záznamů oblohy. Sondy zachycovaly vzniklý hluk a pomocí zesilovačů rozváděly do pracoven vědců a pozorovatelů, do vysokých věží Nebeských Strážců i prostorných sídel vládců. A všem zněl ten monotónní ostrý zvuk jako výhružný signál nebezpečí, oznamující, že se blíží nezvaný host, který je lekal i přitahoval.

Technici na hvězdoletu pracovali bez oddechu, vyčíslovali programy a zakládali je do trojokých sondážních raket s tupými hlavicemi. Krátce nato se od korábu oddělily svazky spirálovitých trubek, ukryté v pětimetrových obalech rybovitého tvaru, opsaly mohutnou parabolu a dotkly se povrchu planety na určených místech. Jeden škrtl o vlny oceánu, druhý proletěl v jeho hlubinách, třetí rozčeřil hladinu řeky a další zbrázdily pole i zelené oblasti v místech povolených Tormanťany. Pak znovu vylétaly do výše, přistávaly na palubě Temného Plamene a předávaly jeho laboratořím biologické vzorky vody, půdy i vzduchu cizí planety.

Neja Cholli, Eviza Tanet i Tivisa Henako už třetí noc nezamhouřily ani oka. Za jednotvárného bzučení ultracentrifug neopouštěly svá místa u protonových mikroskopů a termostatů s nesčíslnými sériemi bakteriálních a virových kultur. Analytické komparátory porovnávaly toxiny škodlivých mikrobů Země a Tormansu a odvozovaly dlouhé vzorce imunologických reakcí, aby mohly neutralizovat dosud neznámé choroboplodné zárodky. Imunizaci získávali stejnou měrou lidé určení pro styk s planetou i ti, kteří měli zůstat na hvězdoletu. Všichni členové posádky ztěžka dýchali, tváře jim planuly a oči dostávaly horečnatý lesk.

Tor Lik a Menta Kor se musili dokonce pohroužit do hypnotického spánku, protože při tak silné reakci organismu byla jakákoliv činnost vyloučená.

A přece po několika dnech Eviza Tanet prohlásila, že ji výsledky neuspokojují a že nemůže zaručit dokonalou ochranu organismu.

„Jakou dobu byste k tomu potřebovala?“ zeptala se Fai Rodis.

Eviza se na chvíli zamyslila.

„Objevili jsme dva vysoce patogenní viry. Mohly vzniknout jen v podmínkách obrovského nakupení lidí. V současné době nic podobného na Tormansu nepozorujeme.“

„To nepřímo potvrzuje bývalou přelidněnost planety,“

řekla Fai.,Ale potřebovali bychom přistát co nejdřív.“

„Nutná přeměna našich obranných reakcí nastane stěží dřív než za dva měsíce,“ oznámila Eviza tónem, jako by sama byla vinna tím, že imunizace nemůže proběhnout rychleji.