Podle nového Ustanoveni o registraci cizinců, uzákoněného v měsíci Kuse jako jeden z kroků v stínovém zápase s Karhide, pozbyla moje registrace platnost a přišel jsem o místo a strávil jsem poloměsíc čekáním v předpokojích nekonečné řady inspektorů. Mi bývalí spolupracovnici mi půjčili peníze a kradli pro mě ryby k jídlu, abych se dožil nové registrace a nezemřel hladem. Byla to pro mě škola života. Měl jsem rád ty drsné oddané chlapy, kteří ovšem žili v pasti, z níž nebylo úniku, a já jsem se teď pohyboval mezi lidmi, které jsem měl rád daleko méně. Podnikl jsem návštěvy, které jsem tři měsíce odkládal.

Další den jsem si v prádelně na dvoře Rybího ostrova pral košili, bylo nás tam víc, všichni nazí nebo polonazí, když tu jsem v té páře, zápachu špíny a rybiny a šplouchání vody uslyšel, jak mě někdo volá mým zemějménem: v prádelně stál komensal Yegey a vypadal přesně jako před sedmi měsíci na recepci u velvyslance Souostroví v obřadní síni paláce v Erhenrangu.

„Pojďte odsud, Estravene," promluvil přes nos vysokým pronikavým hlasem mishnorských boháčů. „A tu košili nechte plavat."

„Já ale nemám jinou."

„No tak ji vylovte z té polévky a pojďte. Je tu horko."

Ostatní na něho civěli s neskrývanou zvědavostí, věděli, že je bohatý, ale nevěděli, že je komensal. Nelíbilo se mi, že tam přišel; měl za mnou někoho poslat. Velmi málo Orgofanů má cit pro to, co se hodí a co ne. Chtěl jsem ho odtamtud dostat ven. Mokrá košile mi nebyla k ničemu, a tak jsem řekl jednomu bezdomovci, který na dvoře jen tak okouněl, aby si ji vzal na sebe, než se vrátím. Dluhy a nájem byly splaceny, doklady jsem měl v kapse hiebu; bez košile jsem opustil ostrov u tržiště a vracel jsem se s Yegeym mezi domy mocných.

Jako jeho ‚tajemník‘ jsem byl znovu zaregistrován do orgotské matriky, ne jako regulérní člen, ale jako závislá osoba. Nestačí jména, mají ještě systém ‚nálepek‘, které předem napoví, o koho se jedná. Tentokrát ale jejich nálepka seděla, byl jsem opravdu závislá osoba a brzy jsem si začal nadávat, proč jsem vlastně přišel sem, ujídat drobky k cizímu stolu. Neboť po celý měsíc mně ještě vůbec nedali najevo, že bych byl o něco bliž cíli, než jsem byl v Rybím ostrově.

Deštivého večera posledního letního dne pro mě Yegey poslal, abych se dostavil do jeho pracovny. Tam jsem ho zastihl v hovoru s Obslem, komensalem okresu Sekeve, kterého jsem znal z doby, kdy stál v čele orgotské Komise pro námořní obchod v Erhenrangu. Malý, kulatá záda, trojúhelníková očička na oplácaném nevýrazném obličeji, podivný pár, on a křehký a hubený Yegey. Šupák a elegán, tak vypadali, ale byli ještě něco víc. Byli totiž dva z Třiatřicítky, která v Orgoreynu vládne; a ještě něco víc. Po výměně zdvořilostí a doušku sithské živé vody si Obsle povzdychl a obrátil se na mě: „Prozraďte mi, Estravene, proč jste v Sassinothu udělal, co jste udělal. Já jsem si totiž myslel, že pokud existuje člověk, který se nemýlí ve správném načasování nějaké akce a který je uvážlivý, co se shifgrethoru týká, pak jste to vy."

„Strach ve mně převážil nad opatrnosti, komensale."

„Strach z čeho? Z ďábla? Čeho se bojíte, Estravene?"

„Toho, co se právě odehrává. Pokračujícího prestižního sporu v Sinothském údoli; pokoření Karhide, zloby, kterou mívá pokoření za následek; toho, že karhidská vláda využije této zloby."

„Využije? K jakému cíli?"

Obsle nemá žádnou noblesu. Yegey, taktní a přitom vznětlivý, zasáhl: „Komensale, lord Estraven je mým hostem, netrapte ho takovým vyslýcháním -"

„Lord Estraven bude odpovídat na otázky, jak se jemu zlíbí, tak jako to dělával vždycky," ušklíbl se Obsle, jehla ukrytá v kupce tuku. „Ví, že je tady mezi přáteli."

„Víte, komensale, já se přátelím s lidmi kdekoli, ale už neusiluji o to, abych si je udržel nadlouho."

„To vidím. Přesto můžeme spolu táhnout sáně, aniž spolu budeme kemmerovat, jak říkáme u nás v Eskeve, ne? Já ksakru vím, proč vás z Karhide vyhnali. Protože máte, můj milý, raději Karhide než jejího krále."

„Spíš možná raději krále než jeho bratrance."

„Nebo raději Karhide než Orgoreyn," zasáhl do debaty Yegey. „Nebo se mýlím, lorde Estrayene?"

„Ne, komensale."

„Vy si tedy myslíte," pokračoval Obsle, „že Tibe chce spravovat Karhide, jako to děláme my v Orgoreynu – funkčně?"

„Ano. Myslím, že Tibe, který využívá sporu o Sinothské údolí jako ostruhu, kterou podle potřeby přibrousí, muže během roku dosáhnout v Karhide daleko větších změn, než se komu podařilo za posledních tisíc let. Má se čím řídit, může napodobovat Sari. A ví, jak využít Argavenových strachů. Je to snazší než Argavenovi dodávat odvahu, jak jsem to dělal já. Jestli se to Tibovi povede, budete mít, pánové, důstojného nepřítele."

Obsle přikývl. „Odkládám shifgrethor," ozval se Yegey, „na co narážíte, Estravene?"

„Na toto: Unese Velký kontinent dva Orgoreyny?"

„Ajajaj, stejná myšlenka," odpověděl Obsle, „stejná myšlenka:

to vy jste mi ji, Estravene, už před dávnou dobou nasadil jako brouka do hlavy a já se jí ne a ne zbavit. Náš stín se příliš prodlužuje. Pokryje i Karhide. Spor mezi dvěma klany, budiž; vzájemné přepady dvou měst, budiž; hraniční spor a několik vypálených stodol a vražd, budiž; ale spor mezi dvěmi zeměmi? Přepadeni, při němž by bylo ve hře padesát miliónů duší? Jako že je Meshe nade mnou a jeho sladké mléko, to je přesně ten obraz, který mě někdy v noci děsí ve spánku, takže pak vstávám celý zpocený… Hrozí nám nebezpečí. Ty to víš, Yegey; tys to kolikrát také říkal, svými slovy."

„Už jsem hlasoval celkem třináctkrát proti pokračováni sporu v Sinothském údolí. Ale málo platné. Frakce, která si říká Nadvláda, má k dispozici dvacet hlasů a každé Tibovo opatření jen posiluje kontrolu Sarfu nad těmi dvaceti. Tibe buduje údolím plot, podél plotu rozestavuje hlídky vyzbrojené přepadovými puškami – přepadovými puškami! Měl jsem za to, že je uchovávají v muzeích. Zajišťuje Nadvládě plynulý přísun provokací, kdykoli nějakou potřebují."

„A tím upevňuje postavení Orgoreynu. A Karhide zároveň. Každá vaše reakce na jeho provokaci, každá ponižující lekce, kterou uštědříte Karhide, každé posílení vašeho vlivu jen pomůže utužit Karhide, až se vám nakonec vyrovná- a bude celá řízena z jednoho centra jako Orgoreyn. A v Karhide nepřechovávají přepadové pušky v muzeích. Nosí je královská garda."

Yegey všem dolil hlt živé vody. Orgotská šlechta pije tento vzácný oheň, přivezený přes zamlžená moře ze Sithu, vzdáleného osm tisíc kilometrů, jako by to bylo pivo. Obsle si otřel pusu, zamrkal a řekl: „Mluvíte mi téměř z duše, také to tak vidím. A myslím, že musíme táhnout sáně společně. Ale než zapřáhneme, mám ještě, Estravene, otázku. Úplně jste mi zatemnil oči mou kapuci. Řekněte mi tedy: co znamenalo všechno to zahalováni, zatemňování a ten nesmyslný humbuk kolem nějakého vyslance z odvrácené strany měsíce?"

Takže Genly Ai požádal o povoleni ke vstupů do Orgoreynu.

„Vyslance? Opravdu jím je, tak jak to říká."

„A to tedy -"

„Je vyslancem z jiného světa."

„Estravene, teď nechci slyšet žádnou z těch vašich zatracených stínových metafor. Odkládám shifgethor; vzdávám se ho. Můžete mi odpovědět?"

„Už se stalo."

„On je opravdu cizí bytost?" zeptal se Obsle a hned nato Yegey:

„A opravdu ho přijal král Argaven?"

Oběma jsem odpověděl, že ano. Oba se na chvilku odmlčeli a potom začali mluvit najednou, ani jeden se nesnažil svůj zájem skrývat. Yegey by chodil kolem horké kaše, ale Obsle šel rovnou k věci: „Jakou roli tedy hrál ve vašich plánech? Vypadá to, že jste se za něho postavil a následoval pád. Proč?"

„Protože mně Tibe podrazil nohy. Oči jsem upíral do hvězd a nevšímal si bláta, ve kterém se pohybuji."

„Vy jste se dal na astronomii, můj milý?"

„Všichni bychom se měli dát na astronomii, Obsle."

„Znamená pro nás nějaké ohrožení, ten vyslanec?"

„Myslím, že ne. Přináší od svých krajanů nabídku na dorozumění, obchod, smlouvu a spojenectví, nic jiného. Přiletěl sám, neozbrojený a bezbranný, jen se svým dorozumívacím zařízením a svou lodí, kterou nám dovolil celou důkladně prozkoumat. Myslím, že se ho nemusíme bát. Přesto však s sebou v prázdných nikách přináší konec království a komensalit."