[13] Vyšším božstvem Egypťanů byl Amon (Amun). V jeho osobě se sjednocovala čtyři božstva: bohyně Net – hmota, z které je všechno na světe; bůh Nef – duch oživující hmotu nebo nutící ji měnit se; bohyně Pašt – nekonečný prostor, kde je umístěna hmota; bůh Sebek – nekonečný čas. Vše, co na světě je, podle učení Egypťanů pocházelo z hmoty skrze účinky neviditelné síly, zaujímalo prostor a měnilo se v čase, a všechno toto se sjednocovalo v čtyřjedinné tajemné bytosti Amon.
[14] 1. Požehnaním oplýva Ten, kto zoslal Rozlíšenie poddanému Svojmu, aby sa stalo pre stvorených varovaním, (2.) Ten, ktorému náleží kráľovstvo nebies a zeme, ktorý si neučinil žiadne dieťa, ktorý nemá spoločníka v kraľovaní a ktorý všetko stvoril a predurčil predurčením (jiný překlad: On stvořil každou věc a nadělil ji mírou) (3.) Učinili si mimo Neho božstvá, ktoré nič netvoria a ktoré sú samy stvorené, ktoré nemajú moc samy sebe prospech alebo škodu priniesť, ktoré nemajú moc privodiť smrť a ani život dávať a ani mŕtvych oživiť. (Korán, súra 25 – Rozlišení [Al-Furqán]). (označená pasáž: při nadělení mírou jakéhokoliv materiálu vzniká obraz, informace, ve vztahu ke které vystupuje hmota jako materiální nositel informace v určité míře. Prostor a čas jsou druhotné ve vztahu k Míře, protože jejich vnímání je proces porovnání nějakého materiálního fragmentu nesoucího obraz vesmíru, s jiným fragmentem, vybraným v roli etalonu měření prostoru nebo času: bez matérie, nesoucí v sobě míru i obraz svého bytí, nepříjde hovořit o prostoru ani čase.)
[15] To může znamenat i "přirozenou" smrt výsledkem nemoci nebo neštěstí, sebevraždu, depresi, ztrátu duševního zdraví atp.
[16] Jeho přechod ke bohocentrickému vnímání světa v trojjedinosti matérie-informace-míry může být zakončen i tím, že provokatér-imitátor odmítne dále konat proti Božímu záměru, a začne pracovat na jeho realizaci, v důsledku čehož ti, kdo ho řídili, budou muset nalézt nového adepta na pozici imitátora.
[17] tj. vytvořením ne jednoho, ale několika činných tandemů
[18] Při tom subjekt s démonickým typem uspořádání psychiky je schopen projevit se ještě výrazněji, trvaje na tom, že pokud on – tak chytrý a světaznalý – není schopen účastnit se tandemového režimu činnosti, pak jsou šarlatáni a imitátoři všichni ti, kdo tvrdí, že tandemní režim není výmysl, mystifikace, ale mocný prostředek rozřešení různorodých problémů.
[19] Termínem "kultura" máme na mysli všechnu z pokolení na pokolení vněgeneticky předávanou informaci ve formě připravené k použití. Kultura v obvyklém smyslu je jen jednou komponentou informačního zabezpečení chování jedince a společnosti.
[20] Pokud živí lidé nejsou (například, národ zmizel nebo zapomněl svou předchozí kulturu), a jsou jen texty v jejich jazyce, pak rekonstrukce chápání světa nositelů mrtvého jazyka nositeli jiného jazyka na základě jejich vlastního chápání světa, je velký problém, vyžadující pro své řešení účast specialistů historiků, psychologů, jazykovědců, geografů, etnografů atd.
[21] Vyjasníme příkladem: V roce 2000 se Lužkov dostal do novinové rubriky "Lidé, kteří nás udivili" díky své frázi: "Státnost musí být budována na lineárně-štábním principu."
V ní je možné spatřit výzvu k zavedení vojenské diktatury, ... pokud nevědět, že v západních učebnicích managementu termín "lineárně-štábní princip" znamená strukturu řízení, ve které za prvé, každý podřízený má jen jednoho přímého nadřízeného, a za druhé, někteří z vedoucích, vypracovávajících rozhodnutí, kontrolují běh jejich plnění ne kontrolou práce podřízených samostatně, ale opíraje se o práci skupiny lidí, kteří jsou jejich přímými podřízenými, a pro kterou se zaběhl název "štáb".
Redakce novin nebyla v kurzu současné západní teorie managementu, proto tento termín vydělující profesionální skupinu řídících byl jimi nepsrávně pochopen a vyvolal údiv: "Tohle že řekl demokrat? Stal snad najednou propagovat vojenskou diktaturu?"
To je obecný problém současné žurnalistiky: parafrázovat a citovat slova bez chápání, z důvodu absence předmětno-obrazných představ o oblastech, jichž se původní vyjádření týkala
[22] Při tom jedinec své chování na základě různých automatismů nevědomých úrovní psychiky může vnímat jako skutečnou svobodu, nepřemýšleje o tom, jak ty nevědomé automatismy vznikly, v čem a jak ho ohraničují. Taková "svoboda" projevování jedincem neuvědomovaných automatismů chování, formovaných kulturou společnosti, která může být i mravně škodlivá, neodpovídající Božímu záměru, může být velmi tvrdým, ale neuvědomovaným otroctvím, a jedinec bude zajatcem lží nebo chyb, které se nashromáždily v algoritmice jeho nevědomých úrovní psychiky. Při tom bude představovat nebezpečí jak pro sebe samého, tak pro okolí.
[23] V tranzových stavech je vědomí schopno přemístit se do jiných frekvenčních rozsahů, v kterých jeho možnosti mohou mnohokrát převyšovat obvyklé. Jedním z příkladů je mnohokrát popsané "vnímání jako ve zpomaleném filmu".
[24] To znamená, vědomí rozlišuje maximálně 15 po sobě jdoucích různých obrazů za vteřinu, a při rychlosti projekce 16 snímků za vteřinu a více se jednotlivé obrazy slévají v jednolitý pohyb, jak to vidíme na obrazovkách televizoru se snímkovací frekvencí 24/s.
[25] Máme-li být přesnější, nevědomým úrovním psychiky jsou vlastní vlastní systémy kódování objektivní informace do subjektivních obrazů, tj.vlastní jazyky, které na úrovni vědomí převážnou vetšinou nejsou vnímány jako jazyky.
[26] Důležitou komponentou toho procesu se může stát změna, vyladění algoritmiky nevědomých úrovní psychiky, o možnosti čehož se většina dokonce ani nezamýšlí.
[27] Přitom nelze zapomínat, že obrazy vnitřního světa představují odrazy už existujícího v Objektivní realitě v psychice, nebo protoobrazy toho, co může vzniknout v Objektivní realitě, včetně toho, co může vzniknout výsledkem realizovaného lidského tvůrčího potenciálu.
[28] Lidé mohou být nejen nositeli vydělujících pojmů, ale i nositeli vydělujících jazyků.
[29] Taková spojení nevyhnutelně vznikají, protože každá řeč je doprovázena určitými umlčeními, kterým je nemožné se vyhnout, protože: „Kdyby bylo moře inkoustem k <napsání> slov Pána mého, bylo by moře vyčerpáno dříve, než by se spotřebovala slova Pána mého, i kdybychom inkoustem učinili ještě jedno <moře> podobné jemu.“ (Korán, súra 18:109).
[30] Mlčenlivý lad podobného druhu, podmíněný jednotou morálních měřítek, dobře ilustruje anekdota. Má se za to, že Finové nejsou hovorní. Možná to tak je, možná ne, anekdota: V jedné finské rolnické rodině se narodil syn. Rodiče se zaradovali. Rostl, sílil, a radost vystřídalo hoře: roky jdou, a chlapec nemluví. Vyrostl z něj zdravý mladík: i dobrý, v hospodářství pomáhá, není třeba ani říkat. Ale jen stále mlčí. Jednou rodina sedla k obědu, a najednou se ptá: "Proč je dneska polévka nedosolená?" – Všichni jsou v šoku: "Tak ty umíš mluvit? Proč jsi nic neřekl dříve?!!" – A dříve bylo všechno, jak má být...