Ilustrací toho je mnohaletá zkušenost hnutí „K bohoděržaví...“: hnutí se šíří a sílí, množství stoupenců KSB, kteří pracují ze své iniciativy a podle svého svědomí stoupá, samotná Koncepce se rozšiřuje tematicky i kvalitativně, ale za méně než deset let po prvním vydání „Mrtvé vody“ v roce 1992 se už vyměnilo mnoho lídrů-rychlokvašek, kteří na nějaké etapě svého života deklarovali svou upřímnou přívržennost KSB, celkově byli pro společné dílo přínosem, ale... potom na určité etapě svého osobnostního rozvoje nebyli schopni se vnitřně osvobodit od nějakých osobitostí vlastního démonismu, „elitárních“ strastí nebo partijní disciplíny struktur, ze kterých přišli, důsledkem čehož začali sklouzávat do imitační činnosti. Imitační charakter jejich činnosti se stal zjevným pro jejich kolegy, vejít do tandemního režimu činnosti a překonat tak rozdíly se nedařilo, v důsledku čehož prostředí nositelů KSB se zbavovalo svých předchozích „vůdců“ a „guru“ na základě jejich odmítnutí ze strany množství lidí, aktivních ve vykonávání své osobní iniciativy podle svědomí, na své úrovni chápání světa.
Kromě toho, činnost politických stran-imitátorů bude nevyhnutelně doprovázena vnitřními konflikty v nich samých a konflikty mezi různými stranami. V tom procesu dav, vybuzený imitátory, se bude nevyhnutelně setkávat s upřímnými stoupenci KSB, což nevyhnutelně povede ke srovnání Života, materiálů nositelů konceptuální moci, vyjadřujících danou koncepci, a materiálů, vytvořených imitátory.
Originální texty, vyjadřující KSB, disponují tou vlastností, že jsou chápány jednoznačným způsobem množstvím lidí. To množství je dostatečně široké pro rozšíření se KSB ve společnosti, a touto vlastností literatura imitátorů nedisponuje díky jejímu rozdílnému funkcionálnímu určení. V důsledku této okolnosti se bude dav vybuzený imitátory-provokatéry dostávat z pod jejich kontroly („vůdců“ a „guru“): někdo se znovu přidá k demoralizované mase, někdo od imitační činnosti, ke které byl přitáhnut imitátory-provokatéry, přejde k skutečné realizaci Koncepce ve svém životě.
Při tom je třeba nezapomínat na matriční procesy a jejich řízení. Imitačně-provokační činnost ve vztahu ke Koncepci sociální bezpečnosti v Bohoděržaví v psychice těch, kdo v sobě nenachází síly, aby se zavčas osvobodil od imitační činnosti, rodí a aktivuje algoritmiku odpoutání pozornosti na jiné věci a algoritmiku sebelikvidace. Ta okolnost má za následek statistiku „mystiky“ (která obsahuje i umrtí), jejímiž oběťmi se stávají tvrdošíjní imitátoři-provokatéři.
Tyto matriční procesy neznají vyjímky: s jejich projevy se ve svém životě setkávají jak ti, koho by v tradicích davo-“elitarismu“ bylo možné nazvat „zakladateli“, „klasiky KSB“, „prvohierarchy“, „vrchními knězi“ její konceptuální moci, i ti, kdo se teprve seznamuje s materiály KSB. Ale imitátoři-provokatéři realitě této „mystiky“ nevěří, a informování o faktech, majících k ní vztah, hodnotí jako zcela náhodnou „smůlu“ konkrétních lidí a pokusy zastrašit je ze strany autorského kolektivu Vnitřní prediktor SSSR, což jen zhoršuje perspektivy zarputilých z jejich řad...
16. prosince 2000 — 15. ledna 2001
Vnitřní prediktor SSSR
[1] Tento © Copyright neodstraňujte v případě, že budete knihu publikovat, neboť je to v rozporu s jeho smyslem. V případě nutnosti za ním můžete umístit ještě jeden © Copyright vydavatele. TUTO POZNÁMKU V PŘÍPADĚ PUBLIKOVÁNÍ KNIHY ODSTRAŇTE.
[2] V reálné historii Ruska jsou vnitřní krize("smuty") druhem vnější agrese, ale realizované ne přímou vojenskou cestou, ale rukama páté kolony, vznikající uvnitř země v důsledku chyb státu ve vnitřní politice a chyb společnosti ve svém vztahu k historicky vzniklé státnosti.
[3] Podpora, hájení dlouhodobých strategických zájmů celé společnosti. V původním smyslu slova všeObecný ("obeCnosť"..v tichom zmysle i 1.mravnosť i 2.miera chápania ..a z nich vyplývajúca schopnosť riadenia), katholikos, drtivá většina, místo drtivé menšiny (fašismu, menševismu, internacismu). Jen kdysi ne až tak dávno se "nějaký profesionální loutkovodič" snažil přisvojit tento monopol tzv. církvi (Pavla z Tarzu, maskované za Kristovu) a potom podobně po VŘSR smíchat, maskovat absurdní nefunkční a společensky nebezpečný a devastační marxismus za bolševismus. Diskreditovat takto křesťanstvo = bolševismus (národ, lid a jeho tradice, moudrost tisíciletí, hlas kolektívneho ľudového podvedomia.."ducha" želaní a skúseností pokolení = gr."katholikos" = všeObecný, zdravý, jednoDuchý sedliacky rozum).
[4] Ale může představovat strukturně nevyhraněnou periferii dostatečně stabilní struktury, obnovujíc svůj kádrový korpus v následnosti generací.
[5] Z druhé strany, slogan boje s byrokracií odkrývá možnost imitátorům boje za svobodu a obecné blaho pod jeho pláštíkem paralyzovat řídící struktury. Boj s byrokracií i ochrana před deformacemi "boje s byrokracií" musí počítat s výsledky jak už dosaženými, tak předpovídanými: tj. ani boj s byrokracií, ani ochrana společnosti od deformace boje s byrokratismem nejsou efektivní vně schématu řízení prediktor-korektor, protože vně tohoto schématu má i jedno, i druhé objektivně tendenci transformace ve svůj protipól.
[6] O tuto okolnost se opírali zahraniční ideologové perestrojky, což přiznal jejich hlavní vnitřní představitel A.N. Jakovlev, který cynicky vyhlásil o své roli organizátora cílevědomé imitačně-provokační činnosti v novinách "Izvestija" z 17.06.1998: "Existovala pro nás jen jedna cesta – podřezat totalitní režim zevnitř za pomoci disciplíny totalitární strany. Udělali jsme to."
[7] Vektor cílů a vektor chyby řízení tvoří pár, ve kterém je jmenování jedněch a týchže komponent podmíněno morálkou toho, kdo řídí po plné funkci. Co je z úhlu pohledu jedné mravnosti chyba, je z druhé předmět oslavování.
[8] Markus Aurélius (121—180 n.l.), filosof-pohan, římský císař od roku 161.
[9] Ve zprávě OSN o "Programu rozvoje" publikované 15.06.1996 agenturou Reuters se informuje, že 358 rodin-klanů miliardářů má příjmy, převyšující v dolarovém vyčíslení souhrnné příjmy 45% obyvatel Země: takže je co přerozdělovat bez škody jim samým. Ale ty klany z větší části patří ke globálnímu programově-adaptivnímu modulu, rozsetému po planetě, a ne ke globálnímu prediktoru konceptuální moci.
[10] V tradiční politologii a sociologii se ta problematika zkoumá jako vzájemné vztahy v kolektivech formálního (de-jure) a neformálního (de-fakto) vedení.
[11] Jinými slovy, ony jako mizí z Objektivní reality, ale jen pro něj; pro ostatní jsou tytéž elementy v Objektivní realitě stále přítomné.
[12] Dáno do uvozovek proto, že "prázdnota" je vákuum, které se v takovém světonázoru nepřijímá jako jeden z agregátních stavů matérie: pevná hmota, kapalina, plyn, plazma, různé druhy polí a vákuum. Vákuum představuje sebou prvopočáteční formu hmoty, ono kvantové vákuum neustále vznikajících a zanikajících částic: ve vákuu mají částice stabilní jen vnější dynamiku, všechny ostatní agregátní formy hmoty představují excitované vákuum, tj. jeho částice-kvanty vládnou jak stabilní vnitřní, tak i vnější dynamikou. A energie je matérie ve stavu přechodových procesů z jednoho agregátního stavu, disponujícího stabilní dynamikou, do jiného agregátního stavu, disponujícího stabilní dynamikou.