Z chaoticky rozházených obrázků po ploše "pikniku" se mi při pozornějším prohlédnutí podařilo určit dvě diagonály, na jejichž průsečíku zhruba ve středu rébusu byla bojová scéna s bojovým slonem z dob Alexandra Makedonského nebo Punských válek; nápis pod ní hlásal: "Místo vážnějších střetů".

Nad "Místem vážnějších střetů" v levé diagonále byla jasně vidět silueta nakloněné věže v Pise a nad ní, o něco vpravo, figurka staroegyptského žrece s nápisem "ugOMON". Pod "Místem vážnějších střetů" a o něco vlevo byla silueta celosvětově známého římského Kolosea, u kterého (také vlevo) ležely vyvrácené známé dvě palmy z prvního "pikniku"; vlevo pod Koloseem byl plán-schéma neznámé stavby s nápisem "Bílý dům". A pod ním, v levém rohu "pikniku", byl usmívající se týpek, salutující levou rukou, a s dřevorubeckou sekerou na pravém rameni. Nad ním byl zvláštní nápis, který jsem nemohl pochopit bez slovníku: „Не москаль за нами?“ ("Není Moskal za námi?"). Nákresy na levé diagonále "pikniku" se spojovaly v něco připomínající žebřík, s Érosem či Amorem (bůh lásky antických Řeků a Římanů) na nejvyšším stupínku. Tětiva jeho luku byla napnuta a střela mířila přesně na hlavu postavy žrece.

První příčka pravé diagonály-žebříku začínala  kalendářní informací, která přitáhnula mou pozornost při prvním setkání s "piknikem". Zprava se ke kalendářní informaci připojovala věž s hvězdou (menší než Spasská věž) a pod vším tím stál nápis "Sluchový aparát CK". O stupeň výše byly dva nápisy: "žebřík komunistů" a "Velký cirkus Šapiro"; ještě o stupeň výše na pravé diagonále  byla známá vojenská postava z "obranného pikniku" s maskou-respirátorem. Na dalším stupni byly dvě sousoší skupiny zápasníků (kde jsem je už viděl?) s nápisem "výměna názorů". "Místo vážnějších střetů" tak skutečně bylo místem zkřížení žebříků-diagonál, nad kterým  na levé diagonále seděla opice s napřaženou pravou tlapou, a nad ní, na pozadí "Labutího jezera" (tak byl z nějakého důvodu nazván záliv, na jehož břehu se nacházel Petrohrad) byla tvář s vytřeštěnýma očima, pod níž byl nápis "bolševické triky".

Obrázky třetího pikniku vyvolávaly podivné asociace: vznikal pocit, že nějaké z nich znám, zvláště sousoší skupiny po levém a pravém břehu Něvy, jejíž koryto bylo označeno slovem "stopa", napsaným rukou. Byla tu i sama ruka, vedoucí onu "stopu", a níže - záhadný nápis "teče voda Moskvy-řeky, kudy velí bolševici". Vzpomněl jsem si na Holmesovy komentáře o historii vztahů trockistů a bolševiků v Rusku tím více, že největší a nejvýraznější slogan "pikniku" hlásal: "Přijdeme k hojnosti komunismu!“. Menší heslo napravo od tohoto rébusu slovně zvýrazňovalo závěry nějaké operace, nebezpečné pro Moskvu: "Národ, armáda, Stalin — zachránili tě Moskvo!"

Pokoušel jsem si pro sebe opakovat obsah "post historického pikniku", abych přiřadil jeho četným obrázkům alespoň nějakou spořádanost, ale po přečtení napsaného jsem pochopil, že jsem opomenul mnohé, možná důležité detaily rébusu, které jsem prostě nevěděl jak zakomponovat  do mozaiky v mém vědomí.

Například, byla mi nepochopitelná role Euripida, na jehož hlavu autor "pikniku" z nějakého důvodu umístil židovskou jarmulku a nazval ho JevrejPid (v orig. Эврипид vs  ЕврейПид); proč naproti dvou palem, naklanějících se nalevo směrem ke Koloseu, byly umístěny dva vánoční stromky (jeden velký a starý, druhý menší a mladý), naklanějící se napravo; proč se naproti šikmé věže v Pise rozkládal "Žlutý dům" architekturou a umístěním připomínající štáb trockistů v říjnu 1917 — "Smolný" a proč byla ryba v "labutím jezeru" zdechlá. Čím více jsem studoval obrázky tří "pikniků", tím více mě zachvacoval pocit jejich vzájemné propojenosti, dosud pro mne skryté.

Abych objevil to spojení, potřeboval jsem si vzpomenout, kde jsem už viděl byť jediný z těch obrázků, chytnout se jej jako článku a vytáhnout celý řetěz. Jako klíčový obrázek jsem vybral postavu obnažené ženy z třetího "pikniku" s heslem "Svobodnému Rusku — svobodnou lásku!" a přehrávaje si v paměti, jako film, vizuální obrazy posledních let, dostal jsem se do Neapole, kde jsem byl na podzim 1998 před odplutím na Sicílii. Tehdy, v horký slunečný den 11 září, v očekávaní trajektu na ostrov, jsem zašel do Národního muzea a tam uviděl přesně takovou sochu, jejíž název v překladu z řečtiny mě tehdy ohromil svou otevřeností — "s pěkným zadkem". Nyní jsem si ani za nic nemohl vzpomenout, jak se nazývala řecky. Musel jsem chvíli pracovat s řeckým slovníkem, abych si vzpomněl — "Kallipiga". Dále to bylo už jednoduché. Sundal jsem z knižní police německý "Antický slovník" Johannese Irmschera a Renaty Jone, vydaného v Leipzigu 1987, a hned objevil povědomou postavu.

Ano, byla to socha Afrodity Kallipigy, což v překladu z řečtiny skutečně znamenalo "s pěkným pozadím". V slovníku jsem se dočetl, že "její mramorová socha je chráněna v Národním muzeu v Neapoli (kopie řeckého originálu z 3. století př.n.l.), zobrazující ženskou postavu, která gestem obnažuje své pozadí. Má se za to, že tato socha byla zvláště považována v Syrakusách." Syrakusy!? — v "Obranném pikniku" je ve druhé sloce "písně o maršákech" text o Syrakusách:

Santiago? Santiago!.. no jistě! Právě dnes ráno Holmes, při vyprávění o trockistech, vzpomněl vojenský převrat v Chile, jehož hlavní události se odehrály v Santiagu. První článek v řetězu záhadných obrázků byl pravděpodobně správně rozluštěn. Některé články "Antického slovníku" byly ilustrované a rozhodl jsem se v něm zalistovat, zda v něm objevím i další obrázky z "pikniků". Výsledek předčil všechna moje očekávání. Více než polovina obrázků třetího pikniku byla vzata z něj. Udělal jsem si potřebné záložky a začal jsem je studovat pro objevení asociativních vazeb mezi nimi.

Na levém břehu Něvy bylo umístěno celkem známé bronzové sousoší "Théseus a Minotaur". V přiléhajícím článku se psalo, že Minotaurem se v řecké mytologii nazývalo monstrum — člověkobýk. Matka toho monstra, Pásifaé, se zjevně rozhodla takovým způsobem "nasadit parohy" svému muži Mínosovi, který přikázal umístit plod zakázané lásky "zářivé" kurtizány ("Pásifaé" znamená v latině "zářivá") a knósoského posvátného bílého oheň dštícího býka do speciálně postaveného labyrintu, kde byl zabit Théseem za to, že v podobě daně každý rok požíral sedm nejkrásnějších aténských chlapců a dívek, obětovaných Minotaurovi. Vyplývalo z toho, že Théseus ukončením té tyranie byl něčím na způsob prvního demokrata.