Na pravém břehu Něvy bylo sousoší sochaře z antického Řecka, Antenora z Atén — "tyranobijci" (Harmodius a Aristogeiton). Zajímavé, a s kým vlastně bojovali? Slovník informoval, že "Tyranie" jako forma státní moci vznikla v Řecku na konci 7. století př.n.l., v procesu boje mezi rozhádanou aristokracií a rostoucími národními masami; objevila se především ve městech s vysoce rozvinutou ekonomikou; zákonodárný sbor se při tyranii zachovával téměř vždy, ačkoliv ve městech se zaváděla vláda jediného člověka. Tyrani prováděli politiku, namířenou na zlepšení situace démosu, podporovali rozvoj řemesel a obchodu, výtvarného umění a poezii. Přirozeně, negativní hodnocení tyranie poprvé zaznělo během demokratické vlády, odmítající osnovný princip tyranie — monokracii (vládu jedince). Mezi řeckými tyrany byli ve slovníku zvlášť zmíněni dva tyrani ze Syrakus (zase to město!): Hiero I. a Hiero II.. "Tyranobijci" byli tedy velmi militantní demokraté?

Vedle "tyranobijců" byl ve slovníku umístěn plán neznámého místa, které bylo ve třetím pikniku nazváno "Bílým domem". Ve skutečnosti to byl plán starého řeckého města Tíryns (Τίρυνς ) s pevností v Argolidě (Αργολίδα), postaveného ve druhé polovině 2. tisíciletí př.n.l. jižně od Mykén. V slovníku se psalo, že první nálezy se datují do 3. tisíciletí př. n. l. a poslední k 8. století př.n.l. Každá stavba na plánu města-pevnosti bylo očíslována, přičemž číslem 11 byla označena ... věž.

Pokud bylo „Tíryns“ pro autora "post-historického pikniku" symbolem New Yorku, pak místo krvavé události - věže WTC - ukázal naprosto přesně. Zajímavé bylo, že sotva viditelné číslo 11 na mapce v "pikniku" bylo, a mnohem lépe viditelné číslo 17, které ve slovníku označovalo Západní bránu, chybělo. Ale vždyť i ve finále "Pikové dámy" u Puškina Herman pozbývá rozumu, a je zavřen v pokoji č. 17, neodpovídá na žádné otázky a neustále drmolí: "Trojka, sedmička, eso! Trojka, sedmička, dáma! ... " Snad chtěl takovým způsobem Puškin ukázat, že nad Západem vládne číslo 17? A autorům "pikniku" se to číslo z nějakých důvodů nelíbí?

Obrázek s "bojovým slonem", nadepsaný "Místo vážnějších střetů", byl ve slovníku také k nalezení, i s obsáhlým popisem, kde a kdy byli používáni bojoví sloni. Vysvětlovalo se, že byli ceněni kvůli velké síle, mohutnosti a psychologickému působení na protivníka. Bylo poznamenáno, že byli použiti Alexandrem Makedonským, který nějakým způsobem uvízl v Afghánistánu, a najednou jsem si vzpomněl, že slon je symbolem republikánské strany USA. Dnes je u moci a chystá se také vlézt do Afghánistánu — "místa vážnějších střetů".

Obrázek římského "Kolosea" ve slovníku nebyl, zato jsem se z článku o něm dozvěděl, že ten antický výtvor získal své jméno od kolosu Nérona (přes 30 metrů vysoké sochy), stojící vedle amfiteátru. Přirozeně jsem si vzpomněl na "Rhódský kolos" z prvního "pikniku" a dozvěděl se, že patřící k jednomu ze sedmi divů světa, jednalo se o 37 metrů vysokou bronzovou sochu Hélia, stojící rozkročmo nad vjezdem do přístavu. Vytvořil ji Haret v roce 285 př.n.l. a o 58 let později (227 př.n.l. - suma cifer dává opět 11) byla zničena zemětřesením, protože tělo sochy bylo z železa a kamene. Kolos Néra, vytvořený v roce 58 n.l. Zenodorem byl o dva metry vyšší než " Rhódský kolos". Císař Vespasián přikázal proměnit kolos v sochu Hélia, a císař Hadrián ho přemístil do Flavijského amfiteátru, který se od té doby začal nazývat Koloseem. Pravda, po všem tom hledání se pro mě zvláštní nápis nad "koloseem" — "Toalety, obsazené pučisty" — jasnějším nestal.

Bylo už hodně po půlnoci, když jsem se rozhodl přerušit své výzkumy. Navíc jsem byl nucen přiznat si, že ačkoliv seznámení s Antickým slovníkem obohatilo mé znalosti historie a dokonce pomohlo identifikovat určité informační vazby mezi "pikniky", nijak mě nepříblížilo k rozluštění rébusu.

Usínal jsem těžko. Když jsem k ránu konečně usnul, před mýma očima se v polosnu míhaly chaotické kaleidoskopické obrazy z "pikniků", odrážeje nějaký "boj ideí" v hlubinách podvědomí. Přičemž gigantické věže Světového obchodního centra na Manhattanu přijaly formu tu noh "Rhódského kolosu", tu obrysu Spasské věže Kremlu a ještě nějakého mně neznámého chrámu; přičemž odněkud se připletl nápis "Chrám na krvi". Možná to i byla kupole chrámu Vasilije Blaženého? Celý den jsem se pravděpodobně podobal puškinovskému Hermannovi z "Pikové dámy", protože jsem odpovídal ne k věci a kde jsem mohl, snažil jsem se v mysli složit cifry očekávaje výsledek 11, ať už to byla čísla domů, aut, telefonů.

V neděli po obědě jsem se rozhodl dát si pauzu a přeorientovat se na čtení delších zápisků z Holmesovy složky.  Jako první mou pozornost přitáhl text o filmu "Matrix", vytištěný z ruských stránke dotu.ru. Překůlad byl plně vyhovující, i když bylo poznat, že nepřekládal rozený angličan, ale Rus s dobrou znalostí angličtiny a americkým slangem. Text se nazýval „Matrice "Matrixu" — svár“. Film jsem viděl už před rokem. Tehdy mi připadal jen jako excetričnější akční film a proto jsem přistoupil k textu s nadějí na lehké čtení. Jaké bylo mé překvapení, když jsem po prvním odstavci s krátkým výkladem děje filmu najednou objevil, že z textu téměř ničemu nerozumím. Zastavil jsem se a položil si otázku: kde je problém? Každé jednotlivé slovo je jasné, ale celkový smysl fráze uniká. Vznikal dojem, že je to napsané v nějakém neznámém jazyce, jen vnějškem podobném angličtině. K večeru jsem tak tak zvládl první dvě kapitoly a na třetí se zasekl nadobro. Pravda, i její název byl zvláštní — "Matematika a Boží záměr". Když jsem se vzdal a šel spát, hodiny odbily půlnoc. Nehledě na těžkou práci s neobvyklým textem, ráno jsem se probudil odpočatý a s dobrou náladou.

— Musím se na film podívat znova, jinak budu mít problém pochopit obsah textu.

S touto myšlenkou jsem se ráno odebral do redakce a po cestě vyzvedl videokazetu s "Matrixem". Po svých obvyklých povinnostech jsem se chtěl večer na Matrix podívat očima autora analýzy. Buďto to bylo dobrým spánkem předchozí noci, nebo včerejší těžkou prací s textem, ale měl jsem pocit, že ten film vidím poprvé. Nebo jsem získal nějaké nové vnímání obvyklých věcí? S dobrým pocitem jsem znovu usedl ke čtení analytické zápisky a dostal se ke čtvrté kapitole s názvem "'Matriční' řízení". Kapitola se ukázala klíčovou, protože mě přivedla k chápání nového druhu moci, odlišné od všech mně doposud známých — moci konceptuální. Ještě jednou jsem si pozorně přečetl část kapitoly, která mě obzvlášť zaujala: