— Ach, Watsone, s jakou oblibou chodíte kolem horké kaše! Zeptejte se už přímo, — přesně uhádnuv mé myšlenky, poněkud podrážděně odpověděl Holmes.

Začátek byl poněkud nepříjemný, ale ustoupit se už nedalo.

— Jako vždy jste uhádl, Sherlocku, zajímá mě, co si myslíte o posledních teroristických útocích ve Spojených státech. To je snad zločin století! Tisíce obětí, neslýchaná destrukce, šokující drzost a koordinovanost činností na očích celému světu a zároveň kompletní roztěkanost vlády, absence jakékoliv stopy, která by mohla vést k nalezení a potrestání viníků. Jsem přesvědčen, že kolegové z FBI to nevyřeší! Je to záležitost doslova stvořena pro vás, drahý Holmesi. Kdo kromě vás by mohl rozplést tento konspirativní uzel! — pokusil jsem se zalichotit svému příteli a tímto ho přimět k rozhovoru. Jeho odpověď mě nicméně naprosto šokovala.

— Mýlíte se, Watsone — vyšetření toho zločinu je v silách libovolného školáka nebo učedníka, já tu nemám žádnou práci. Pánové z FBI jsou nepochybně dobře informováni o autorech toho zlého činu.

— No dovolte, Holmesi, proč potom ty zločince nezatknou?

— Buďte klidný, oni to určitě udělají... a téměř s jistotou nebudou mít ti zatčení s událostmi 11.září nic společného.

Mé zmatené mlčení těžce viselo v téměř naprostém tichu skromně zařízeného obývacího pokoje se starožitnostmi. Bylo slyšet jen slabé tikání nástěnných hodin Miller, ukazujících už děvět minut po jedenácté. Holmes shledal nutným vysvětlení.

— Doufám, Watsone, že neberete vážně verzi o účasti muslimů v tom aktu agrese?

— Přiznám se, že nevím, co si mám myslet. Všechny noviny a stanice jen blázní o Usáma bin Ládinovi a jím vedených teroristech. Ze všech sil se posiluje antiarabská hysterie. Z druhé strany, mnozí si ještě výborně pamatují, jak v roce 1995, po odpálení budovy FBI v Oklahomě, nebylo zjistěno žádné spojení "osob arabské národnosti" s tou tragédií. Navíc je dobře známo, že počínaje rokem 1979 až téměř do současnosti, sama CIA "pěstuje" táliby a bin Ládina, kterého podle mého někdo využil naslepo. Takže mám obtíže vytvořit libovolnou souvislou verzi událostí.

— Gratuluji vám, příteli. Samostatnost myšlení, pečlivost a schopnost nedělat ukvapené závěry na základě chatrných předpokladů a informací z neprověřených zdrojů jsou základními předpoklady dobrého analytika. Je jen smutné, že ty kvality dávno vyšly z módy, přinejmenším v politických a žurnalistických kruzích.

— A jaká je vaše verze, Holmesi? Nezačnete i vy vážně tvrdit, že únosy a pády letadel byly organizovány samotnými americkými službami?

— Nikdy nevíte, nikdy nevíte... — zamumlal můj přítel a znovu se na dlouho odmlčel, ponořiv se do nějakých vlastních hlubokých úvah.

Znal jsem Holmese už mnoho let a naučil jsem se vážit si jeho jemné analytické mysli, rozhodného, odhodlaného charakteru a integrity. Navíc, můj obdiv k tomuto muži byl tak velký, že jsem se ani nesnažil skrýt ho za maskou chladného sousedství a drsného kamarádství. Trpělivě jsem čekal na jeho vysvětlení, a ono stále nepřicházelo.

— Drahý Watsone, — nakonec promluvil — nemáte za to, že v životě jsou věci, o kterých je lépe nevědět? Necitoval jste mi snad sám geniálního ruského básníka Puškina: "Krutá pravda je mi milejší milosrdné lži

[2]

Není třeba říkat, že tato poznámka mého přítele jen zvýšila mou zvědavost, a hned jsem přispěchal ujistit ho, že i když možná existují situace, ve kterých určitý prvek duševní čistoty, narážek a tajemství pouze pomáhá zlepšit vztah jednotlivců ve společnosti — i kdyby existovaly, zjevně nemají žádnou souvislost k tomuto případu. Vždyť v národní kultuře oněch Rusů jsou pojmy pravda,právo aspravedlnost tak nerozlučně spjaty, že jsou jednoho kořene a staly se osnovou jejich pohledu na svět, pravoslaví. Kdysi to tak bylo i u nás, Angličanů, potomků svobodomilných Keltů, a až časem slova ztratila své znění a původní smysl, takže samotný profesionální termín "jurist" se začal foneticky podezřele podobat na takové zjevně negativní pojmy jako „journalist“ a „jeweller“, pokud nejít za příklady dále. Dovolil jsem si připomenout Holmesovi, že jen pravda člověka osvobodí, a že hořká pravda je lepší než sladká lež, a tím více v záležitosti takové vážnosti, jako jsou události 11.9.2001.

Zdálo se, že mé argumenty Holmese  přesvědčily, protože se ke mně znovu obrátil se sebejistým a dobrosrdečným úsměvem, s nímž se lze setkat jen u lidí, jejichž přesvědčení o vlastní pravdě stojí ne na samolibosti a omezenosti, ale na hlubokých vědomostech v dané oblasti a stoprocentní upřímnosti.

— Výborně, Watsone. Pojďme se tedy podívat na okolnosti té záležitosti spolu, beze spěchu, nebojíce se možných překážek v jejím rozřešení. Zde nám může pomoci jen logika a metodická analýza, se kterou mě nedávno seznámili moji přátelé z Ruska.

— Souhlasím! — odpověděl jsem, nepřikládaje posledním Holmesovým slovům význam a, jak se ukázalo později, k mé škodě. — nechť se tato analýza stane další demonstrací efektivnosti všemocné  detektivní metody vašeho proslaveného praděda, kdysi legendou mezi  detektivy Scotland-Yardu!

— Dobře, že jste na něj vzpomněl. Můj praděd byl skutečně na svou dobu velkým myslitelem a já jsem mu mnohým zavázán. V našem rodinném archivu jsou ochraňovány nejen jeho osobní zápisky, ale také poznámky jeho nejbližšího přítele, doktora Watsona. Říkám vám, jejich čtení je i dnes velmi poučné! Spolu s tím je však třeba říct, že před sto lety udělal Sherlock Holmes jednu velkou chybu, která nás všechny stála a stojí velmi mnoho: zatímco se zabýval lokální zločinností malých ryb na předměstí Londýna, skuteční zločinci z „Citi“  byli s to uplést grandiozní zločinnou pavučinu, která k dnešnímu dni omotala skoro celý svět.

Bohužel, v té době, pokud i někdo viděl ten problém, nechápal jeho význam a stavěl se k němu s bezstarostným humorem. Za příklady není třeba chodit daleko. Přítel a životopisec mého praděda, sir Arthur Conan Doyle, se rozhodl pro zábavu poslat dvanácti největším londýnským bankéřům, majících reputaci výjimečně čestných a spořádaných lidí,  telegram následujícího znění: "Vše vyšlo najevo. Skryjte se." Následující den všech dvanách bankéřů zmizelo z Londýna. Faktem svého útěku všech dvanáct přiznalo zločinný a protispolečenský charakter své činnosti.

Ve skutečnosti je vše ještě závažnější...

Bývalí finanční podvodníci, padělatelé a defraudanti postupně byli schopni  ovládnout vládu, univerzitní  profesury, vědu, získat plnou kontrolu nad  médii, postavit do služby svých zájmů policii, armádu a rozvědku zemí západní Evropy a severní Ameriky a začít cílené okrádání a vyhlazování  populace ostatních zemí. Ve  svém žargonu ty nešťastné země  nazývali "zeměmi třetího světa". Bojovat se současnými vysoce  sofistikovanými a po zuby ozbrojenými zločinci, se stalo činností téměř beznadějnou, a v mnohých případech — protizákonnou, protože oni sami vytvořili zákony na ochranu své  činnosti.

— Souhlasím s vaším hodnocením, Holmesi, ale dovolte mi otázku, jak se jim to povedlo?

— Zde sehrály roli tři klíčové momenty: za prvé, všeobecná soustředěnost na realizaci  nízkých sobeckých cílů a v důsledku toho přezíravý vztah k záležitostem celospolečenského a globálního měřítka; za druhé, organizace široké mezinárodní sítě tajných spolků a za třetí, vytvoření centrálních bank a s tím související vytvoření monopolu emise peněz, to znamená extrakce "hodnoty" téměř z ničeho, což je právem možné považovat za nejvíce ohromující akt černé magie v historii. Konkrétní  mechanismy realizace toho plánu nikdy nepochopíte, Watsone, dokud dokonale neprostudujete teorie našeho velkého krajana Jonathana Swifta, a také ruské větve prastaré tradice stanoveníčlověčnosti na Zemi. Není v mých možnostech vás zde seznámit s plným obsahem takzvané "vyšší" sociologie, "vyšší" ekonomiky a politiky pro "vyvolené", protože na to by byly třeba roky práce, ačkoliv v normální společnosti by měly být neoddělitelnými komponentami základního vzdělání. Omezím se jen na konstatování tohoto smutného faktu a přistoupím k analýze problému, jež nás zajímá.