Tak tedy, pro spáchání zločinu osobou, chybně řadící se k druhu "Homo sapiens" z rodu hominidů, je nutná přítomnost tří faktorů v osobě potenciálního zločince: 1) motivu, 2) fyzické a psychické možnosti ho realizovat, 3) absence morálních zábran a strachu před trestem, a v řadě případů také znemožnění ze strany společnosti alternativních linií chování, na což neradi vzpomínají evropští a američtí analytici kriminality, a co v minulosti přespříliš zdůrazňovali analytici zemí tzv. "socialistického bloku".

Výzkumníci-kriminalisté objevili statistiku, kterou jejich konzultanti biologové interpretovali jako nestejnorodost druhu "Homo sapiens" a existenci čtyř poddruhů, z nichž dva mají sklon k predátorskému chování a disponují mnohem většími předpoklady k antisociálnímu chování, včetně kriminální činnosti, než druhé dva. Jsou to velice zajímavé teorie, Watsone, ale v zájmu úspory času se jimi nyní nebudeme zabývat. Bude stačit analýza třech faktorů, vzpomenutých dříve. A nyní se pokuste sám zhodnotit přítomnost těchto komponent u předpokládaných "arabských teroristů".

Ocenil jsem Holmesův chytrý tah. . Jde o to, že "arabské teroristy" jsem neznal jen z doslechu. Účastnil jsem se mise organizace "Lékaři bez hranic" v Afghánistánu poté, co tam vstoupila sovětská armáda. Tehdy moji přátelé obrátili pozornost na "náhodnou" shodu té události se stoletým výročím naší druhé neúspěšné kampaně tamtéž. Když mi tedy byla nabídnuta účast, nerozmýšlel jsem se a pro sebe si řekl — "To je sudba!" Tím méně jsem se divil, když mě osud zpočátku zavál do tábora afghánských běženců v Pákistánu, a poté do záhadného a zároveň nebezpečného Afghánistánu. V tom kraji dalekém od romantiky jsem se velmi brzy zbavil iluzí mládí, a už ne jen podle rodinného vyprávění jsem se seznámil s bojovníky islámu, které po 11.9. všichni začali nazývat "arabskými teroristy". Nicméně v Pákistánu i Afghánistánu jsem měl co do činění nejen v bojovníky islámu, ale i se zajatými raněnými Rusy. Ze začátku mě zjevně měli za agenta MI-6 a v mé přítomnosti obvykle zmlkli, ale velmi rychle, jakmile se přesvědčili že neumím rusky, začali něco mezi sebou probírat. Pokoušel jsem se pochopit skutečné příčiny té války, ve které bylo, jak se mi vždy zdálo, něco společného s válkou doby mého praděda, a začal jsem se učit ruský jazyk v naději, že Rusové, probírajíce své problémy, mi pomůžou lépe se zorientovat v situaci. Když se přesvědčili, že se nepokouším z nich vytáhnout jejich "vojenská tajemství", získal jsem jejich důvěru a ochotně mi pomáhali s osvojením jazyka, zároveň odpovídajíce na mé, podle jejich mínění podivné otázky. Z rozhovorů s nimi jsem pochopil, že ta válka byla nepochopitelná nejen pro takové jako já, kdo  se jí přímo neúčastnil, ale i pro její přímé účastníky. A čím déle ta krvavá šílenost trvala, tím více jsem nabýval přesvědčení, že všichni, kteří se toho tím či oním způsobem účastní, jsou jen figurky v něčích mocných rukou, dělajících velkou politiku na krvi. Ve výsledku, když vypršel můj tříletý kontrakt a vrátil jsem se do Anglie, pocítil jsem ten pocit hoře a rozčarování, který sto let nazpět prožil i můj praděd. Kruh se uzavřel. Nechtěje více pokoušet osud, rozhodl jsem se ho obelstít.  Zpočátku jsem zanechal lékařské praxe, která mi poskytovala prostředky pro živobytí, a   a hledal pomoc u svého koníčku ze studentských let — šachu, předpokládaje, že mi ta fantastická hra dovolí vyhnout se těm sociálním problémům, které klepaly na dveře zahnívající západní civilizace. K takovému smutnému závěru jsem došel ještě v Afghánistánu, maje už tehdy za to, že svět stojí na prahu třetí světové války — války Východu a Západu, války islámské a křesťanské civilizace. Ale bylo třeba za něco žít. Nejprve mi mí přátelé pomohli zařídit se v redakci časopisu "Chess Monthly", a když jsem se postavil na nohy, spolupracoval jsem s "British Chess Magazine". Poslední čtyři roky jsem téměř všechen volný čas trávil v internetovém magazínu "The Week in Chess", neboli jak sme mu všichni říkali —  TWIC.

Vzpomínky na minulost občas dovolují najít určitou odpověď na  vyslovenou otázku, ale cítil jsem, že v daném případě se ode mě odpověď neočekávala. Navíc, byl jsem přesvědčen, že Holmes je už připraven rozvinout téma účasti "arabských teroristů" v událostech 11. září.

— Těžko o tom něco říct, můj drahý příteli. Nezapomeňte, že jsem jen pokorným publicistou nikomu nepotřebného šachového materiálu.

— Nu což, , jsem připraven vám pomoci, Watsone — přijal hru Holmes. — Bod první — motiv zločinu. Na první pohled je přítomnost takového motivu u "osob arabské národnosti" nepochybná, ale to jen na první, nejpovrchnější pohled. Američanů má plné zuby celý svět; jejich ambasády téměř v každé zemi se  proměnily v miniaturní vojenské základny. Oficiální zdůvodnění: "USA jsou nenáviděny za jejich ochranu práv člověka, ideálů demokracie a osobní svobody" — je tak absurdní, jako celá americká propaganda. V takovém schématu si teoreticky "znepřátelit  Američany" může každý, od Filipínce  po Makedonce, a vydělit zde nějakou etnickou nebo náboženskou skupinu nemá opodstatnění. Spíše naopak, pokud někdo může zažívat pocity vděčnosti Američanům, budou to právě představitelé islámských extremistických hnutí, jako Kosovské osvobozenecké armády, afghánských Tálibů nebo čečenských bojovníků. Pohádky o tom, jak bin Ládin vyhlásil všemu americkému válku, zkresluje vlastní slogan starý 175 let: "Dobrý Američan — mrtvý Američan" — se hodí jen na vymývání mozků u (v duševní rovině) nejvíce degradovaných  vrstev obyvatel. Mimochodem, před půlrokem byli tři představitelé OSN přivlečeni před soud za posílání výhružek americkým velvyslanectvím pod jménem bin Ládina. Je zřejmé, že  pro někoho bylo už dávno velmi výhodné vytvářet a v jeho osobě podporovat obraz zločineckého génia ne nepodobný profesoru Moriartymu, aby bylo možné později na něj svalit vlastní špinavé činy.

Druhý bod — technické možnosti spáchání činu. Musíme je ihned zamítnout, pokud jde o tak dokonale naplánované  akce jako útok na Washington a Pentagon a věže WTC v New-Yorku.

— Proč? — zeptal jsem se spíše pro podporu dialogu.

— Je to velmi jednoduché, můj drahý příteli: proto, že řídit operaci podobného měřítka z jeskyně v Afghánistánu, jak se nás pokoušejí přesvědčit západní rozvědčíci a televizní komentátoři, je naprosto nemožné, tím více, pokud máte "za zády" polovinu rozvědek planety. Srovnejte událost v USA se sebevražednými útoky Palestinců v Izraeli během poslední Intifády, — nejvíc, na co se zmohli ve svém nerovném boji s agresory, bylo odpálit na sobě ze zoufalství batoh se šrouby nebo najet autobusem do řady čekajících lidí. Ale to už se vztahuje k prolematice "bezalternativnosti" možností, o které jsem mluvil dříve.

— Ano, to vše je strašné, Holmesi, jsem nucen s vámi plně souhlasit. Rozdíl v úrovni organizace je velmi vysoký.

— Potom nám zbývá jen třetí bod: absence morálních zábran a strach před trestem. Jelikož řeč je o předpokládaných útocích "kamikadze", sama zmínka o strachu se zdá nemístná. Mimochodem, to slovo je vzato západními žurnalisty z japonského, nikoliv arabského slovníku, což vyvolává v paměti šedesát let staré události z Pearl Harboru. Navíc, ve svém prvním veřejném projevu po útocích je prezident USA Bush nazval "zbabělými/podlými útoky", a toto si Watsone dobře uložte do paměti, později se k tomu vrátíme.

Co se týká morálních zábran, jejich plnou absenci demonstrovala právě samotná vláda Spojených států ve světové historii  víc než kdo jiný.. Stačí vzpomenout na barbarské kobercové bombardování německých měst během druhé světové války, cílené výlučně na likvidaci civilního obyvatelstva a mající na svědomí stovky tisíc lidských životů, atomové bomby, shozené na Hiroshimu a Nagasaki, které také nebyly vojenskými objekty, zkoušky chemických zbraní ve Vietnamu a zpopelnění celých vesnic se všemi obyvateli napalmem tamtéž, použití zbraní s ochuzeným uranem v Iráku a Srbsku, a tak dále. Obviňovat při tom nějaké mystické "islámské teroristy" z pohrdání lidskými životy, znamená stavět věci na hlavu. Četl jsem Korán a došel k závěru, že koránický islám je jedno z nejmírumilovnějších a nejlidštějších věroučení. Veškerá historie nicméně ukazuje, že celá staletí prakticky ve všech společnostech je činná ta stejná mezinárodní síla, která realizuje své špinavé záležitosti, schovávajíc se pod cizí vývěsky, přikrývajíc se cizími hesly, a proto historicky reálný islám také není pojištěn proti jejímu proniknutí  do vedení plně blahodárně zaměřených občanských hnutí s cílem deformovat je pro dosažení vlastních cílů.