V tom je i odpověď na otázky o proroctvích orákul Lajovi, Oidipovi, Akrísiovi: vše se neodvratně plní, jak bylo předřečeno, protože se pokoušejí uniknout osudu, namísto toho, aby přehodnotili a změnili svou mravnost, morálku a tím se zároveň stali odolnými vůči osudu-programu bezalternativního „proroctví“.

Poté, co jsme posoudili mechanismus vlivu orákulstva na společnosti a lidi, je možné vrátit se k „piknikům“. Na obrázcích toho „pikniku“, jak se můžete přesvědčit (hrabě před námi rozložil první „piknik“) je v symbolické formě zobrazena matrice-scénář neúspěšného srpnového puče roku 1991. Názvy filmů, které vidíte na obrácené straně novinového listu, určují algoritmus rozvoje událostí v Moskvě od 18. do 22. srpna. Jistě, vše proběhlo ne spontánně a ne najednou, jak se to pokoušely představit světové veřejnosti sdělovací prostředky. Příprava k rozčlenění Ruska probíhala celé 19. a 20. století, a v srpnu 1991 byl zahrán pouze závěrečný akord requiem veliké državy, jehož nemyslícími vykonavateli byly dva špatní muzikanti – Gorbačov a Jelcin. Od toho okamžiku probíhalo faktické obřezání ruské říše, které neprobíhalo bez pomoci Západu, ale především byly zapojeny finanční a intelektuální zdroje Spojených států. Jinými slovy, bohatá a prosperující Amerika tím, že poskytla půdu pod dvě věže Světového obchodního centra, fakticky strčila hlavu pod sekeru Historie.

Chcete se Holmesi podívat na heslo historie?

Hrabě podal Holmesovi velké zvětšovací sklo v krásném masivním bronzovém rámu a poprosil ho zaměřit se na levý dolní roh třetího „pikniku“.

Na zubech postavy s těžkou čelistí, držící na pravém rameni sekeru, bylo jasně vyznačeno slovo „ПАРОЛЬ“ („parol“ – heslo, vstupní fráze, kontrolní slovo...):

Holmes se tázavě podíval na hraběte.

— Naprosto správně, — odpověděl ten, když přečetl v Holmesových očích údiv ohledně obsahu hesla — to je jen poukázání na heslo; samotné heslo je na rameni u toho muže v národním kroji Hucula, — tak sami sebe nazývají obyvatelé západní Ukrajiny.

Po těch slověch hrabě pozval hosty do svého kabinetu, zapnul počítač a na obrazovce monitoru se objevil katalog textů Bible, která byla zobrazena v ruštině, angličtině a francouzštině, načež skrz systém hledání zadal do anglické sekce slovo „sekera“. Mezi verši Bible, obsahující slovo „sekera“, hrabě označil kapitolu 3:10 z Matouše s kázáním Jana Křtitele, vytiskl ho a triumfálně přečetl svým nízkým, trochu třesoucím se hlasem:

„Sekera je už napřažena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude sťat a vhozen do ohně.“

— Proč myslíte, že jsem mezi všemi ostatními verši se slovem „sekera“ vybral právě tento? — obrátil se k hostům a nečekaje na odpověď, pokračoval v rozvíjení svých myšlenek.

— Tento verš je varováním Shora Janu Křtiteli (jehož zvlášť ceněné relikvie se dnes uchovávají v Svato-pantějemonovském klášteře v Řecku na hoře Athos) o možném trestu za jeho nepravou

[16]

misi, kterou on bezmyšlenkovitě naplňoval ve vztahu ke Kristu, když se ho pokoušel nasměrovat na cestu, prošlapanou o 800 let dříve jiným nemyslícím prorokem – Izajášem. Mimochodem, konec Izajáše je ještě děsivější, než konec Jana Křtitele. Na příkaz židovského krále Manase byl rozřezán dřevěnou pilou. Ale předtím, než k tomu došlo, Izajáš, stejně jako Jan Křtitel, si také podepsal rozsudek smrti, analogický tomu, jaký si nedlouho do své smrti ohlásil Jan Křtitel:

Zeptáte se, proč tak krutý trest postihl proroka tak váženého v křesťanské civilizaci? To je na dlouhý rozhovor a nejsem schopen vám teď plně objasnit všechno, co jsem pochopil sám. Zatím mohu říct určitě jen to, k čemu na začátku minulého století došel náš velký spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj: současné historicky zformované křesťanství je velmi daleko od skutečného učení Krista a vinu na tom má „nezištná“ činnost apoštolů a především – bývalého Farizeje a vůdce bezpečnostní služby Sanhedrinu Saula, který se „zázračným“ způsobem proměnil v apoštola Pavla.

Vás Holmesi nikdy nenapadla otázka na téma, proč v epizodě, která se Saulovi stala na cestě do Damašku, někdo, nazývající se „Kristem“, se choval zcela nekřesťansky?

— Promiňte hrabě, s „Dějinami apoštolů“ jsem seznámen jen velmi povrchně, ale otázku, kterou pokládáte, je obvykle zvykem nerozebírat. Pokud sám Saul, později se nazývající Pavlem, uvěřil, že se mu zjevil Kristus...  v čem se podle vás projevilo nekřesťanské chování toho „někdo“?

— Nu zamyslete se sám, Holmesi, nad tím, že skutečný Kristus léčil nemocné a raněné, — a tady byl Saul oslepen, byť jen dočasně. Budete jistě souhlasit, že Bůh a Jím posílaní se mohou plně obejít bez doprovodných vedlejších efektů“ takového druhu.

Skutečný Kristus nikdy a nikoho nenutil následovat ho, ani strachem, ani vydíráním, - Saul byl v šoku a úžasu, když se podřídil tomu, kdo ho přinutil sloužit jemu. Jinými slovy, osmyslené rozhodnutí o tom, že bude následovat Krista, Saul nepřijímal a to je potvrzením toho, že se stal obětí pokušení.

Dokonce pokud se obrátíme na epizodu vyhnání pěnězoměnců z chrámu, kdy Kristus údajně použil hrubou sílu, i v tom případě se nikdo nestal invalidou, nikdo nebyl zachvácen hrůzou, ničí vůle nebyla v jeho psychice zaměněna jemu cizí vůlí.

Skutečný Kristus nikdy a nikoho nezastrašoval, nikdy a nikoho nezmrzačil dokonce ani dočasně, nikdy a nikoho nevydíral (tím méně pomocí sofistikovaného vydírání mezi řádky), nikdy nepotlačoval a nedeformoval číkoli vůli

[17]

, a nevytvářel dvousmyslné situace, dovolující obvinit jeho a Boha z čemkoliv podobného.

— Ale kdo je potom ten „někdo“, kdo se zjevil Saulovi na cestě do Damašku, hrabě?

— Já myslím, že v činnosti skutečného Krista a činnosti „někoho“, který se zjevil Saulovi na cestě do Damašku, se jednoduše projevily dvě různé a navzájem zcela neslučitelné mravnosti. Budete asi souhlasit, Holmesi, že takové obrácení na „křesťanství“, jaké protrpěl Saul, se nemohlo odehrát, pokud by byl skutečně vyzván ke službě skutečným Kristem.

— Je to pro mě tak neobvyklé, hrabě, že jednoduše ani nevím, co říct. Jsem přece jen prostý člověk, ne teolog; měl byste se s těmi otázkami obrátit na teology.

— Ale co vy, jaký smysl by mělo obracet se s tím na profesionální teology, pokud oni, stejně jako i profesionální filosofové, jsou živi ne pravdou, ale jejím překrucováním. Mluvím s vámi jako s člověkem, přemýšlejícím člověkem počátku třetího tisíciletí.

— A je podle vás, hrabě, na začátku třetího tisíciletí, mnoho přemýšlejících lidí, schopných zabývat se otázkami, stavějícími do slepé uličky profesionální teology?

Hrabě se odmlčel, přemýšleje o něčem, a omluviv se, na nějakou dobu odešel do kabinetu. Vrátil se s kopiemi novinových úryvků.

— Zde, Holmesi, poslechněte si:

A ještě: