Slova „matérie, informace, míra, energie, prostor, čas“ jsou jen „prsty“ ukazující na objektivní jevy, odrážející se na nevědomých úrovních psychiky ve formě obrazů, těžko rozlišitelných už proto, že jsou příjímany v roli předělných, prvotních a vše zobecňujících. A každý, komu ty obrazy vyplují na úroveň vědomí, je nazývá svými slovy, opíraje se o pojmový a terminologický aparát dostupný jeho profesionální úrovni. Vy, myslím víte, Holmesi, jak si v Rusku váží Puškina?

— Ano pane Saleme, v den mého odletu z Londýna jsme s mým druhem Watsonem mnoho hovořili o Puškinovi a došli jsme k závěru, že jeho tvorba je nějakým tajemným způsobem spojena s „pikniky“.

— Řeknu více, — uchopil nové téma Salem a otevřel svou složku s papíry, kterou přinesl z kabinetu. — Rusové tvrdí, že Puškin na genetické úrovni ovládal vědění úrovně staroegyptských hierofantů. Jeho děd z matčiny strany patřil k aristokratickému etiopskému rodu, mezi nímž byli i ti, kdo odvozovali původ od jedné z vládnoucích dynastií dávného Egypta. K tomu je možné dodat, že jedna z žen Mojžíše, o kterém dokonce Freud psal, že byl Egypťan ze žrečeské kasty, — byla Etiopanka. To znamená, že Puškin na úrovni informace, předávané po linii rodových egregorů, mohl odlišit historicky reálného Mojžíše od Mojžíše, popsaného v Bibli, a jedním z argumentů na podporu toho tvrzení slouží úryvek z jeho ranné poémy „Gavriliáda“.

S těmi slovy otevřel složku a vyndal z ní několik listů papíru s verši.

— Neručím za adekvátnost rytmiky, ale smyslová stránka veršů, podle hodnocení ruských specialistů dokonale ovládajících angličtinu, plně odpovídá.

Zarecitovav verše, Salem se zvrátil v křesle a vnímavě se podíval na Holmese, očekávaje od něj nějaké námity. Holmes se mlčky díval do hlubiny temného sadu.

— Nu, co můžete říct o těch verších, pane Holmesi?

— Jen jedno: velmi lituji, že neznám ruský jazyk a proto jsem celý v očekávání komentářů.

— Podle mého, v těch verších Puškin nemluví o tom, jaký byl reálný Mojžíš, ale pokouší se dát pochopit čtenáři, že obraz biblického Mojžíše mu nevyhovuje. Počátkem 19. století mnozí v Rusku považovali tuto poému za „chybu mládí“. Ale pro zasvěcené do umění řídit sociální procesy ty „chyby mládí“ byly nebezpečným signálem. Verše hovořily o tom, že v Rusku se objevil někdo, schopný za určitých okolnosti identifikovat Vnuknutí, dané Bohem skrz proroka, od vyprávění o vnuknutí těch, pro koho byla jejich spravedlivost nepřijatelná. Ten „někdo“ byl připraven odkrýt lidstvu skutečné cíle „držitelů písem“

[32]

a, jak ho ocenili jeho protivníci, mohl prodloužit dílo, započaté tři tisíce let nazpět Echnatonem.

Proto není překvapivé, že Puškin mohl disponovat schopností k rozlišení svou skupin obrazů, o kterých jsme právě hovořili, jako určité celistvosti. Rusové mi darovali „Domek v Kolomně“, jeho udivující pověst ve verších  napsanou oktávami. Zabrali jsme se do jejího překladu do arabštiny a angličtiny, protože už v první oktávě předmluvy v ní básník velmi svérázně vyjádřil svůj vztah ke dvěma druhům vnímání světa, využívaje terminologii básnického cechu:

To je o „amunovské čtyřce“, obvykle vnímané i dnes v roli mezně zobecňujících kategorií vesmíru.

[33]

, která slouží jako základ kaleidoskopického vnímání světa. Už tehdy Puškin předpokládal, že takové vnímání světa má většina (kdekdo jím píše), pro kterou je omamná změna vjemů – zábava

[34]

. V našem jazyce tomu ruskému slovu může odpovídat anglické slovo „picnic“, překládané do ruštiny jako příjemné trávení času. Odtud plyne, že slovem „piknik“, které do ruského jazyka přišlo z anglického slovníku, se na nevědomých úrovních psychiky kóduje vnímání světa kaleidoskopu, o čem i hovoří všechny obrázky ruského „rébusu“. A co mohl v té době Puškin postavit proti kaleidoskopickému vnímání světa, v jehož rámci je život nepoznatelný? — Postižení věčnosti.

Salem vyndal z kapsy svého bílého saka, zdálo by se, překrásný „Parker“ se zlatým perem a zanadával Američanům za to, že metalický závin hrotu se našroubovává na plastový závin korpusu, v důsledku čehož se závity rychle opotřebovávají a ruční pero získává schopnost se znenadání rozpadat v rukou na části v ten nejnevhodnější okamžik. Když si poradil se zlobivým „parkerem“, kterého si z nějakého důvodu vážil, Salem nakreslil na ubrousek symetrickou osmičku, pak ho otočil o 90 stupňů a pokračoval ve svém vyprávění.

— Vidíte, Holmesi, oktáva je osmička, ale pokud se podívat z jiného úhlu, je to i symbol nekonečnosti – jediného a celostného vesmíru, ve kterém je vše příčinno-důsledkově podmíněno. Ale tak je svět přijímán jen v mozaikovém vnímání světa, ve kterém je vesmír proces trojjedinosti matérie, informace a míry. Myslím, že Puškin ve svém vnímání světa nerozděloval obrazy těch třech projevů objektivní reality, ale přijímal je jako jediný trojný souzvuk, o čemž napsal v poetické formě:

A skutečně, trojjedinost je trojný souzvuk matérie, informace a míry. Jinými slovy, matérie sama o sobě nebývá: libovolná věc má materiální, informační a měrnou (přídavné jméno od „míra“, pozn. překl.) komponentu, a všechny jsou si rovny z hlediska jejich vnímání, — ani jedna není prvotní ve vztahu k druhé a ani jedna se nemůže v konkrétní věci obejít bez dvou ostatních. Navíc, v konkrétní věci ty tři komponenty jsou svázány tak, že ani jednu z nich nelze oddělit od dvou zbylých – vždy jsou pohromadě. Jen v procesu poznávání objektivní reality probíhá „rozdělení trojného souzvuku“ na kategorie matérie, informace a míry.

Přitom slovy „dvě přijdou samy, třetí přivedou“ Puškin podle mého se dotkl nějakých, zatím ještě biblické technokratické kultuře neznámých „technologií“, kterými zřejmě vládli určití jedinci dopotopní civilizace, které ostatní přijímali za bohy. Pokud je člověk schopen představit si ve své představivosti obraz věci (informaci), její míru (uspořádanost nejen na molekulární, atomové úrovni, ale dokonce i na úrovni vákua – éterické úrovni

[35]

), pak protože ve Vesmíru stvořeném Bohem všechno pochází z vákua a vše se do vákua vrací, se musí projevit i materiální stránka věci.

— Pane Saleme, vy tak přesvědčivě mluvíte o těch technologiích, že u mě nevědomky vzniká otázka: snad těmi technologiemi nedisponujete sám? — zeptal se Holmes.

— Bohužel, — usmál se Salem, — ty technologie mi nejsou dostupné. Ale má žena tvrdí, že osoba známá v současné Indii pod jménem Saí Baba, je vnímána mnohými jako inkarnace boha mezi lidmi a vládne podobnými technologiemi, které jsou zevně neodlišitelné od iluzionistických triků. Sám Saí Baba se za boha nepovažuje, ale přesto předpokládá, že libovolný člověk může tvořit věci „z ničeho“, to znamená z vákua, silou svých myšlenek.