— Udivující... právě před odchodem sem k vám jsem dostal nabídku odletět z Káhiry do Bombaje ohledně záležitostí firmy, kterou jsem představoval na zdejší konferenci.

— Pokud jste Holmesi nikdy nebyl v Indii, skutečně vám doporučuji využít příležitosti a zároveň navštívit rezidenci Saí Baby.

— A jak daleko se nachází místo pobytu Saí Baby od Bombaje?

— Nevelké městečko Puttaparti se rozkládá jižně od Bombaje. Ale mají tam své letiště, kam z Bombaje dvakrát týdně létají hodinové lety, dopravující poutníky. Pokud se skutečně rozhodnete jet do Indie, má žena vám může dát ohledně cesty všechny nutné informace.

— Děkuji, pane Saleme, pokud se odeberu do Bombaje, určitě to s vaší ženou prokonzultuji. A nyní, bych vám ještě chtěl položit řadu otázek, které, jak se mi zdá, jsou spojeny s ruskými rébusy.

— Prosím, Holmesi, jsem vám k službám.

— Co myslíte, Saleme, co může znamenat tato fráze?

Holmes k sobě přisunul ubrousek se znakem nekonečna a velkými písmeny napsal: „Sunlight everywhere“.

— Sluneční světlo všude? Odkud je ta fráze, pane Holmesi?

— Ze závěti Trockého. Rusové ho ve svých besedách nevzpomínali?

— Ano, a nejednou. Ale oni více hovořili o trockismu jako o určitém typu stroje psychiky, při kterém se hovoří jedno, a dělá druhé. V islámu mu odpovídá pojem posedlost a Trocký byl podle jejich mínění v plné míře vtělením tohoto typu stroje psychiky. Co se týká vámi napsané fráze, dávní egyptští žreci jí obvykle zakončovali libovolný rituální obřad v přítomnosti davu. Oni chápali nějakým svým způsobem smysl jedinoboží(monoteismu), podporovali stádo-“elitarismus“ a viděli svůj úkol v tom, přesvědčit dav, že Slunce je bůh.

— Chcete říct, že tato fráze tehdy znamenala přibližně to, co v současném křesťanském obřadu znamená „Amen“.

— Naprosto správně. „Amen“ je vlastní jméno pána, kterému se ve skutečnosti klaní církev jména Krista, ale není to jméno Krista – Ježíše, – kterého církev hlasitě označuje svým Pánem. V tom, že Amun je skutečně pán těch, kdo dal křesťanům symbol víry, se každý může přesvědčit, když se podívá do Zjevení Janova: „A Andělu Laodikejské církve napiš: tak hovoří Amen, svědek věrný a skutečný, počátek božího vědomí.“

[36]

Amin, Amen (latinsky), Amun, Amon jsou variace jednoho a téhož jména boha Slunce – Amona-Ra, kterému se klaněli  dávní Egypťané. Dokonce pokud je pravdivé to, že je „svědek věrný a skutečný, počátek božího vědomí“, pak stále není Bohem všedržitelem, ani Ježíš Kristus, který přišel pod svým jménem a ne pod pseudonymem.

— A poslední, na co bych se vás chtěl zeptat, pane Saleme. Znáte knihu Alberta Révilla „Ježíš Nazaretský“?

— Ano, pane Holmesi, mám ji v bibliotéce, kterou začal shromažďovat ještě můj děd, žijící nějakou dobu ve Francii. A co vás na knize Révilla zaujalo?

— Jde o to, že Albert Réville ve své knize

[37]

z nějakého důvodu obrátil pozornost na to, že v čele Velké Synagogy dřevní Judey přibližně po roce 230 před naším letopočtem stáli vždy dva rabíni. Nicméně nevysvětlil ten fakt, jen se nad tím podivil. Možná, pane Saleme, mi to budete schopen objasnit.

— Zvláštní, ale téma Velké Synagogy bylo předmětem i našich rozhovorů s Rusy. A snad se vám to nebude zdát divné, ale důvodem našich posouzení byla ta samá fráze Révilla, které jste si všiml vy. Jak mi tenkrát vysvětlili, řeč tam je o tandemovém principu činnosti, na který se ve své činnosti úspěšně opírali ve svém řízení staroegyptští hierofanté. Potom mi přátelé z Ruska poslali podrobný materiál na toto téma, a pokud si budete přát, udělám vám kopii.

— Ano, pane Saleme, chtěl bych se v té metodě zorientovat. Nakolik chápu, můj děd jí využíval v praktické činnosti a já vám budu velmi zavázán, pokud mi věnujete její detailní popis.

Na Káhiru se snesla jižní noc. V sadě na břehu Nilu zasvítily světlušky. Salem se zvedl, aby vyprovodil hosta a slíbil mu, že zítra pošle po Mahmúdovi slíbenou práci, a také překlad „Gavriliády“ a „Domku v Kolomně“ s komentáři.

Asi hodinu seděl Holmes nad notebookem, zapsal si nutné poznámky o setkání se Salemem, a teprve poté vytočil londýnské číslo.

— Dobrý večer, Harvey. Volám, jak jsme se domluvili.

— Jak vám uběhl večer, Holmesi? Doufám že vám „břišní tanec“ zlepšil náladu? Jak jste se rozhodl s Bombají?

— Souhlasím, Harveyi, — ignoroval Holmes poznámku o břišním tanci, který skutečně viděl během své první návštěvy Káhiry, — ale s jednou podmínkou. Musím se dostat do Puttaparti.

— To nebude problém, Holmesi. A kde to je? Nikdy jsem o takovém městě neslyšel.

— Je to trochu na jih od Bombaje, přibližně hodina letu. Leží tam rezidence Sai Baby. Potřeboval bych pomoc z tamního vedení firmy. Ale potom, Harvey, už žádná Kolumbie nebo Singapur.

— Slibuji, Holmesi, zpětnou letenku Bombaj – Londýn máte garantovanou. Pokud to není tajemství, ten Sai Baba, není to konkurenční firma?

— Můžete být klidný. V Indii je to bůh a já chci vidět na vlastní oči, jak probíhá stvoření světa.

— Vždy jsem si cenil vašeho humoru, Holmesi. V Bombaji vás bude čekat představitel firmy Prakaš Kumar. Všechny nutné dokumenty o indické pobočce dostanete v naší egyptské kanceláři. Řekněte mu číslo letu a den vašeho odletu z Egypta. Pokud bude třeba, Kumar vás bude doprovázet i do Puta...

— Puttaparti, Harveyi.

— Třeba Puttaparti, pozdravujte Sai Babu. Na shledanou v Londýně a dobrou noc.

8 – 12. října. Indie. Bombaj – Puttaparti 

V neděli Holmes našel všechny nutné dokumenty o ašrámu Sai Baby (tak se nazývala rezidence indického boha) a objednal letenky z Káhiry do Bombaje a Puttaparti. Ráno v pondělí ho Mahmúd odvezl na letiště a za čtyři hodiny už byl v Bombaji. Uvítal ho vychrtlý mladý Ind, evropsky oblečený, a hned ho odvezl do hotelu Sheraton. Homes byl v té zemi poprvé a Prakaš mu ukázal památky mořské brány do Indie.

— Ašrám Sai Baby je i v Bombaji, pane Holmesi, — přívětivě řekl, usmívaje se.

— A Sai Baba tam bývá?

— Ne, on téměř neopouští Puttaparti. Sjíždí se tam poutníci z celého světa a všichni chtějí vidět Sai Babu, všichni chtějí, aby je přijal a pohovořil s nimi.

— A vy jste ho, Prakaši, viděl?

— Ne, Holmesi, já jsem dokonce v Puttaparti nikdy nebyl.

— Ve středu poletíme spolu a možná nás přijme.

— To je velmi složité, pane Holmesi. Lidé tam čekají dlouhou dobu, ale daleko ne všem se podaří setkat se se Sai Babou a pohovořit s ním. O tom, s kým bude mluvit, rozhoduje on sám.

Bombaj to není Káhira. Holmes to pocítil už na mezinárodním letišti. Něco bylo jinak (špatně). To „něco“ nešlo postihnout, ale  vnímal to nějakým zvláštním, možná šestým smyslem. Možná vůně Indie? Nebo zvláštní vedro v říjnu? Ano, jistě, byl to jiný druh vedra, dusivé, vyvolávající na celém těle lepkavý pot, kdy dokonce pětiminutové přebývání na slunci tak rozpaluje mozek, že se člověk chce ihned vrátit do chladu klimatizace auta. I slunce zde bylo úplně jiné: ne jasné a pronikacé, jako v Egyptě nebo Káhiře, ale dívající se zvrchu rozplizlým bílým diskem. Ó, jak ty figurky, běhající po smaragdové zeleni stadionu, jak si zvykly na ten žár? Ne, není to o slunci nebo žáru, ale o něčem jiném. Možná v těch lidech, dřepících kolem příkopů okolo podivných „staveb“ z vlnitého plechu, kartonu a hadrů?

— Kolik jich je celkem? — Holmes si nevšiml, že položil otázku nahlas.

— Malých lidí? — pokusil se upřesnit otázku Prakaš.

— Tak je zde nazývají.

— V Bombaji? — zeptal se Holmes.

— Ne, v Indii.

— A proč je tak nazývají?

— Proto, že neexistují: to znamená oni jakoby jsou, ale z hlediska vyšších kast nejsou. Tak to bylo vždy. Nemají příbytky, práci, jakékoliv osobní dokumenty. Počítá se jen jejich souhrnná masa ve statistice porodnosti a úmrtí.