— To vám s jistotou říct nemohu, ačkoliv podle mnohých příznaků byl. V Indii umí ošéfovat návštěvu takovým způsobem, že si nikdo ničeho nevšimne. V Bombaji byl, a ruské delegace, kterých bylo v ašrámu vždy mnoho, tehdy jich bylo myslím sedm, netrpělivě čekaly na příjezd svého prezidenta. Během druhé audience Svámí dával ruským své hodnocení prezidentů Clintona a Jelcina jedním slovem – bad (špatní). Když se ho zeptali na Putina, odpověděl – very good (velmi dobrý). Proto pokud měl Putin přání setkat se se Svámím, podle mého se takové setkání mohlo odehrát, ačkoliv žádná oficiální informace na to téma se neobjevila. Ale mně se zdá, že něco proniklo závojem tajemství, protože dva měsíce poté mi z Ruska přivezli videokazetu s „Loutkami“ na téma tajné návštěvy ašrámu Sai Baby Putinem.

— Co jsou to ty „Loutky“, Grišo?

— To je jeden z populárních televizních pořadů v Rusku, mající každou neděli kolem 100 milionů diváků. V něm se všechny první osoby států a další známí političtí činitelé objevují jako loutky, a zápletky se pokaždé berou z ruské nebo zahraniční klasiky.

Podstatou je to správně: státní činitelé jsou „loutky“, naprogramované oficiálním „Protokolem“ a služebními povinnostmi. Přestávají být loutkami teprve poté, co to pochopí. Tehdy lidské vztahy s prostými lidmi, s jinými politiky, žurnalisty se pro ně stanou důležitější, než služební etiketa a hierarchie. Teprve pak na základě osobních lidských vztahů ve sféře řízení může vláda sloužit všem lidem. Jak říkali ruští, epocha „Protokolu“ skončila a začala epocha společeného lidského díla, ve kterém jsou osobní vztahy mocnější, než služební pravomoce. A základem pro to je společná pro různé lidi jednotnost emocionálního a smyslového stroje duše každého.

— Co to znamená, Grišo?

— Rusové mi objasnili, že země anglojazyčného světa nachází společný jazyk také proto, že jejich státní představitelé hovoříjedním jazykem a podporují přenos smyslu řeči obrazy, na základě kterých se buduje veškeré vzájemné chápání. To je právě to, čeho jste se vy sám pane Holmesi stal svědkem během krátké besedy se Sai Babou. A v obrazné formě v přímé výměně přes biopole při setkávání lidí je možné předat mnohem více informací, než v lexice, proto vždy tak těžce probíhají jednání přes tlumočníky. I tlumočník, i státní představitel, mající v jednáních různý status, jsou svébytné osobnosti, a proto ve vztahu k libovolnému objektivnímu jevu jsou u každého z nich vlastní obrazy, odlišné od obrazů druhého jak svým charakterem, tak i svou uspořádaností. A jakkoliv by se tlumočník snažil přesně přeložit smysl řečeného, jeho obrazy budou odlišné od obrazů jeho šéfa: v hierarchicky organizované společnosti je to tak, už jen proto, že  tlumočník nemá právo myslet tak, jak myslí šéf, protože takový způsob myšlení je pokus o „uzurpaci“ služebních pravomocí šéfa.

Tím vzniká narušení jednoty emocionálního a smyslového stroje rozhovorů o libovolném problému, protože libovolný tlumočník s jeho svébytností obrazných představ, neodpovídajících představám jeho šéfa, je třetí, navíc. Právě prezident Ruska Putin odstartoval novou éru ve vzájemných vztazích státních činitelů, protože jeho znalost angličtiny a němčiny mu pomáhá zajistit jednotu emocionálního a smyslového stroje libovolných, i těch nejsložitějších jednání.

— A co, Grišo, copak dříve to v minulosti nevyužívali? Copak to může být předělem, rozdělujícím epochy?

— Využívali, ale jejich cíle se vždy určovaly jejich mravností. Vzpomeňte si, co řekla Tchatcherová v roce 1984 po prvním setkání s Gorbačovem: „Podívala jsem se mu do očí a pochopila, že s ním je možné mít byznys.“ Podle mého je to něco jako fráze-heslo pro celou západní „elitu“, kterou je možné rozšifrovat přibližně takto: „Tento člověk je připraven pracovat na nás.“ Souhlasíte, Holmesi, že míra chápání Gorbiho byla mnohem menší, než míra chápání „železné lady“. To se týká i Jelcina. Jeden z poradců Clintona zveřejnil mínění Clintona o něm: „Dávám přednost tomu mít co do činění s opilým Jelcinem, než s kýmkoliv ze sta milionů střízlivých Rusů, z nichž se kdokoliv mohl ocitnout na jeho místě“, – není to doslova, ale celkový smysl sedí. Ale v roce 2000 se situace změnila. Právě to měl na mysli Sai Baba, když dával hodnocení Putinovi – „very good“.

Ačkoliv, i Jelcinovi je možné poděkovat za to, že svými opileckými excesy lámal „Protokol“ a tím čistil cestu v novou epochu. Ok, vrátíme se k „Loutkám“.

Nevím, nakolik přesně, ale v některých kruzích podle toho pořadu stále ještě odhadují směr politického kurzu země.

— A proč vy, Grišo, máte za to, že ten pořad byl právě o návštěvě ašrámu Sai Baby?

— Jednodušší by bylo podívat se na tu videokazetu, ale, za prvé, zde, jak vidíte, je to nemožné, a za druhé, mně ji bohužel nenechali, a proto mohu jen převyprávět krátce obsah, načež vy, pane Holmesi, se sám můžete rozhodnout, nakolik „Loutky“ mají vztah k návštěvě ašrámu prezidentem.

Podle zápletky Putin shromažďuje své nejbližší okolí: premiéra Kasjanova, vedoucího administrativy prezidenta – Vološina, ministra obrany Sergeje Ivanova, který v minulém roce během návštěny Putina Indie zaujímal post předsedy Rady bezpečnosti, ještě nějakou neznámou loutku a staví úkol: „Musím jít do Šambaly, všichni do tradičních oděvů!“ Všichni přicházejí v takových bílých oděvech, přesně takových, jako máme nyní my dva, jen premiér Kasjanov přichází v ruském národním. Na otázku Putina „V čem je problém“ Kasjanov odpovídá, že nechce chodit v kamaších. A skutečně, bílý přehoz a kalhoty, v čem všichni chodí v ašrámu, velmi připomínají po-saunové oblečení ruských mužiků. Takovým způsobem nejdřív z týmu Putina vylétává Kasjanov, poté vedoucí administrativy Vološin, který přišel opilý. To jsou dva příznaky, podle kterých je možné dopídit se, že řeč je o přípravě na cestu ne do mýtické Šambaly, ale do reálného ašrámu Sai Baby, ve kterém všichni muži chodí v bílém a platí přísný zákaz alkoholu a cigaret.

— Pocítil jsem to na sobě, — poznamenal Holmes, — ale co je podivné, jsme zde druhý den a k cigaretě mě to netáhne, a přemýšlím nad tím, jestli s tím zlozvykem neskončím úplně.

— Je to vše o celkové atmosféře usilování o zdraví, které se zde jeví svého druhu kultem, — objasnil Griša, — a pokud byste zde pobyl měsíc dva, pak byste přestal kouřit bez zvláštního úsilí. Tak, ve skupině kandidátů na návštěvu ašrámu, včetně samotného Putina, zůstali tři lidé. Jinými slovy, objevila se určitá analogie s příjezdem třech Rusů v září, o kterých už jsem říkal. Dále byla scéna, kde se tým Putina setkává s loutkou hlavníhu ruského klauna a předsedy liberálně-demokratické strany (LDPR) Žirinovského, zobrazeného jako zaklínače hadů (kobry). Kobra se pokouší uštknout Putina, ale svým tělem ho zaštítí Sergej Ivanov a umírá. Zde bych chtěl obrátit vaši pozornost, pane Holmesi, na asociace, spojené s už známou Koncepcí společné bezpečnosti, jejíž ruská zkratka je KOB a říká se jí také „KOBa“. Ale, jak mi řekli Rusové, co přijeli minulý rok, nějací lidé z LDPR, kteří chtěli ohraničit činnost koncepce na území Ruska, dodali ke zkratce KOB písmeno „R“ a ve výsledku se tak objevila KOBRa. Uděláno to bylo speciálně, aby byl negativní image Žirinovského asociován s koncepcí. Podle mého názoru autoři pořadu znají KOBu a takovým způsobem k ní vyjadřují svůj negativní vztah. Ale dále, z lehké humoristické zápletky je také možné poznat, že patroni prezidenta jsou znepokojeni možností přiblížení Putina ke KOBě.

Dále po zápletce se Putin a loutka ho doprovázející setkávají se Solženicynem (myslím, že je vám známo, jaké naděje do něj v minulosti vkládali na Západě), a ti tři se účastní rituálu, který jste dnes pozoroval v chrámu před příchodem Sai Baby – křičí „O-o-u-u-m!“, načež Putin zmizí. Solženicyn zůstává sám a pronáší významnou frázi: „Půl roku sedím, a jemu se to povedlo na poprvé!“, u které u nás vznikl dojem, že někdo z autorů scénáře věděl o návštěvě Putina v chrámu Sai Baby. Jak jste se již přesvědčil, dostat se na besedu se Svámí napoprvé je možné jen za dodržení určitých podmínek, které není tak jednoduché vydržet. Ale vždyť i já jsem se o nich dozvěděl teprve po dvouletém pobytu v ašrámu od představitelů Koncepce společné bezpečnosti. Mimochodem, těch šest žen a dva muži, které Svámí nechtěl vidět podruhé, zde také žili v čekání na audienci téměř půl roku.