Nicméně, Watsone, nehledě na přítomnost očividných a nezpochybnitelných ekonomických zájmů, oni ustupují před skutečně grandiózními geopolitickými perspektivami, které se otevírají pro určité zainteresované kruhy v USA díky tomuto "samostřílu". Získat pro sebe nepřítele tak hrozného a rozpýleného po celém světě jako je "mezinárodní terorismus" s islámským podtextem, který nevylučuje spolupráci s libovolným "darebáckým státem nebo národem", nebo jen "nepřítele mírumilovného amerického národa", o tom internacionalisté USA jen snili od okamžiku rozpadu SSSR. Nyní se jim sen splnil, a my stojíme na prahu další světové války "dobra se zlem"; to jest, z jedné strany, věčně pronásledovaného národa-mučedníka, oběti mezinárodního holocaustu v New Yorku a Washingtonu, — USA, a z druhé strany, sil zla, představených v první řadě zločinným géniem Usamou a následně — islámskými fundamentalisty, jednoduše muslimy, araby a nakonec libovolnými dalšími jedinci, skupinami a zeměmi, potenciálně "sympatizujícími s teroristy".

— A co sám Bush, vždyť on působil dojmem člověka, upřímně šokovaného tím, co se stalo; není snad i on na straně konspirátorů?

— Reakce Bushe je pochopitelná: ocitl se v situaci manžela v té tragické situaci, o které se právě manžel dovídá jako poslední. On bezpochyby kompletně opodstatněně vzal v úvahu tu znamenitou větu "teroristů": "Nedělejte hlouposti a nic se vám nestane. Máme další letadla." — ne nadarmo se okamžitě vrhá schovat se na vojenské základně v Luisianě. Pravděpodobně si brzy ujasnil, čích rukou je to práce, a dokonce sebral odvahu charakterizovat útok jako "podlý čin". Ale pro mnohé to bylo ne tragické, ale velmi zábavné sledovat hlavu státu-supervelmoci běhající jako zajíc, před neznámo kým a nazývajícím přitom ty neznámé "zbabělci". Jeho slzy na tiskové konferenci také byly přirozené a svědčí o jeho skutečném znepokojením problémy vlastní bezpečnosti. Pro každý případ, 12. září ho ještě jednou postrašili v tisku vzpomínkou na osudy "lidem oblíbených prezidentů" Kennedyho a Reagana. Mám kopii stati Johna Carlina z trockistických novin "El Pais" s titulkem "Raněný Američan". Mimochodem, nyní už nejspíš přišel k sobě, soudě po jeho vystoupení v kongresu 20.9., které velmi připomíná vystoupení Adolfa Hitlera v Norimberku 11.9.1935, a plně se sžil se svou novou rolí a úkoly před něj postavenými. Co myslíte, Watsone, co označuje jeho fráze, které kongres aplaudoval ve stoje: "Dnes si každý musí vybrat — buď je s Amerikou, nebo s teroristy!"

— Těžko říct, Holmesi.

— To je svého druhu poznávací znamení, známé celému světu od začátku 20. století jako heslo trockistů: "Kdo není s námi, je proti nám!" A pokud se nepletu, trockisté ho převzali z Bible.

— Jak to ale chápat, drahý Holmesi? Jako důkaz osobní oddanosti prezidenta spojených států trockistům?

— Ne tak přímočaře, Watsone. Bush to nejspíše sám nechápe, ale  autoři jeho projevů takovým způsobem přísahají věrnost pánům IV. Internacionály.

— Mám ještě dvě otázky, Holmesi, pokud samozřejmě nebudete mít námitky.

— S radostí, Watsone.

— V článku z New York Times, který jste mi laskavě poskytl, se několikrát opakuje jedno a totéž slovo, které mi zůstává záhadou.

Holmes pohotově vzal do rukou tu samou kupku papírů, kterou jsem měl předtím já.

— Máte určitě na mysli druhý odstavec z článku pana Kifnera o letu AA11? — a začal číst nahlas:

„Capt. John Ogonowsky was at the controls, a 50-year-old veteran pilot who lived on a farm north of the city and was looking forward to a family picnic on the weekend.“

— Ano, právě tento. Jak jste to uhodl?

— Nu, to nebylo vůbec těžké, Watsone; a ocenil jste humor, spojený se jménem pilota a jeho věkem?

— Nemohl jsem na to neobrátit pozornost, tím spíše, po tom všem co jste mi řekl o čtvrté internacionále a roce jejího založení. V článcích Glabersona se to také hemží podobnými odkazy. Dokonce jsem si přesně zapamatoval jméno a charakteristiky druhého pilota z letu UA175, který narazil do jižní věže: „Victor J. Saracini, 50, an experienced pilot who had been a Navy flier, was at the controls.“ Ještě jeden "zkušený padesátiletý pilot". A jeho let trval přesně 50 minut!

— Jednoduše úžasné, Watsone, máte velkolepou paměť a vašemu pozorovacímu talentu je možné jen závidět!

— Děkuji, Holmesi.

— Pár padesátiletých veteránů z americké civilní aviace skutečně dělá dojem; černý humor se těm internacionalistům, místy neodlišitelným od internacistů, musí nechat. První — John Ogonowsky — zajímavé, mimochodem pokud by se jeho příjmení objevilo v ruském tisku, tam by se nasmáli; druhý — vítěz nad saracény, a aby nebylo pochyb, jaký konkrétně, přidali prostřední písmeno "J", které bezpochyby poukazuje na juristy (právníky) a žurnalisty.

— Snad si nemyslíte, Watsone, že letadla byla prázdná?

— Někdy se to bezpochyby dozvíme, Watsone, ale... obrňte se trpělivostí. Zpět k tématu, vás pravděpodobně zaujalo slovo "piknik"?

— Ano, ono se v těch článcích vyskytuje třikrát a pokaždé naprosto není na místě. Zdá se mi, že je do něj vložen nějaký skrytý smysl.

— Watsone, vy jste prostě skvělý! Jsem rád, že jsem se ve vás nemýlil. Podívejte se tady na to — a s těmi slovy mi Holmes podal složený velký list papíru, rozměrem skoro jako novinová strana.

Byl to nějaký plán nebo nákres. Dlouze jsem hleděl na kontury nákresů a nápisů, jejichž smysl jsem při své znalosti ruštiny nechápal ihned, dokud mi zrak nepadl do pravého spodního rohu, kde byly malým písmem vyznačeny časy východu a západu slunce a délky dne. Nejspíš bych na to neobrátil pozornost, pokud by řádek nezačínal osudovým číslem - 8:45 - časem srážky prvního letadla s věží WTC. Tázavě jsem se podíval na Holmese.

— Ano, Watsone, správně jste pochopil, ten čas se "náhodně" shoduje s newyorským časem náletu prvního "kamikadze", Boeingu 747 s 92 lidmi na palubě. A přidal jsem k slovu "čas" upřesnění "newyorský" ne náhodou, protože následující číslo v kolonce — 16:37 taktéž "náhodou" téměř souhlasí s okamžikem prvního náletu, ale... v moskevském časovém pásmu (přesný čas — 16:45) a od toho okamžiku mohli diváci v Rusku sledovat vývoj událostí v New Yorku a Washingtonu. Pokud ponechat stranou "mystiku", pak na nákresu jsou uvedeny časy východu a západu slunce a délka dne (7:52) pro 20. leden pro severní šířku Moskvy či Petrohradu.

Když to dořekl, Holmes vzal tužku a rozmáchle napsal na list papíru "20.01", jak zapisují den v měsíci v Rusku.

— Pokud odebrat tečku mezi čísly, co podle vás Watsone to číslo označuje?

— Rok 2001! - pomalu jsem ze sebe dostal. - Ale co to vše znamená, drahý Holmesi? A odkud máte ten podivný nákres?

— Poslali mi ho spolu s dvěma podobnými z Ruska ještě v roce 1994.  Všimněte si Watsone data doručení do Londýna, které je na poštovním razítku — 07.09.1994, a pokuste se zjistit, nebyla-li v ten den v Londýně nějaká zvláštní událost. V obálce byl kromě rébusu o třech částech, z nichž každá má ve svém názvu slovo "piknik", a kalendáře na rok 1994, ještě krátký text: "Drahý Holmesi. Se znalostí vaší vášně luštit záhady století, posíláme Vám "rébus tisíciletí" o třech částech. Doufáme, že přijde doba, kdy poskytnete váš profesionální výklad jeho smyslu. Ctitelé vašeho talentu." Zpětná adresa: Rusko, 190001, Petrohrad 911, Pčelovodu Viktoru Vladimiroviči. Sedm let jsem shromažďoval materiály a myslím, že jsem připraven poskytnout určité varianty výkladu.