Chápání této práce předpokládá procítěné chápání obsahu následujících prací VP SSSR: „O válkách“ (2014), „O politice“ (2014), „Jejich kampf proti lidskosti“ (2014), „USA a zbytek světa: perspektivy globální konfrontace“ (2014), „Sad roste sám?“ (2009), „Úvod do ústavního práva“ (2013), „Poslední gambit“ (2002), „Smuta na Rusi: vznik, průběh, překonání...“ (2007);

1. Globální úroveň: očekávání krachu světového pořádku a přesvědčení o tom, že nebude

2. Vzájemné vztahy regionálních civilizací

    2.1. Západ – Rusko

    2.2. Ukrajina jako část ruského světa: převeď mě přes majdan

    2.3. Rusko

       2.3.1. Z úhlu pohledu „světového společenství“ liberálů-internacistů

       2.3.2. Co nezapadá do formulky, přístupné vnímání Obamy a jeho pánů

       2.3.3.Sociální psychodynamika Ruska: státnost a společnost

    2.4. Rusko a globální „antiamerikanizmus“

Závěr: hlavně pro ty, kdo jsou líní číst více než 2 strany textu

Ve vztahu k politice se lidé dělí na tři kategorie: 1) politicky neaktivní, jejichž údělem je být oběťmi politiky, 2) zainteresovaní pozorovatelé a komentátoři, doplňující politicky neaktivní skupinu v seznamech obětí politiky, 3) ti co politiku praktikují (to nejsou jen státní činitelé, čí slovo a podpis dávají sílu těm či oněm dokumentům, ale i ti, kdo usilují o dosažení politických cílů jinými prostředky). Redakce časopisu Economist podstrčila druhé skupině zadání – hádat a posuzovat, jaký smysl skrytý před „nezasvěcenými“ je vložen do koláže na obalu prvního čísla toho časopisu za rok 2015. Otázka je to skutečně zajímavá pro mnohé a hledání odpovědí na ni jim zabralo čas, který bylo možné z našeho pohledu využít smysluplněji.

Především by se chtělo zeptat se „dešifrátorů“ na jinou věc: jak si představují proces šifrování nějaké zprávy „od Rothschildů“ do podobné koláže? Například že: přišel člověk „od Rothschildů“ s obálkou, sedl si v místnosti s kreslířem časopisu a potom dlouze probírali, jak zakódovat fragmenty z informace „od Rothschildů“ tak, aby tu obálku později „znající“ mohli rozšifrovat adekvátně tomu, co bylo ve výchozí informaci „od Rothschildů“? Nebo člověk „od Rothschildů“ přivezl hotovou koláž spolu s příkazem (ve formě peněz) umístit ji na obálku?

Kromě toho, jsou ještě dvě otázky, na které je třeba odpovědět pro získání odpovědi na otázku reálného významu obálky prvního čísla časopisu Economist za rok 2015:

•  Za jakým účelem byla ta zpráva třeba, tj. jaké cíle měly být dosaženy v důsledku její publikace?

•  Komu byla adresována, pokud je to skutečně zpráva, a ne od začátku konceptuálně nejednoznačná „kaše“ (ve které redaktor-výtvarník jednoduše vyjádřil své obavy a naděje na lepší budoucnost), pozvednutá konspirology-samorosty v rang poselství?

Názory na to, co ta obálka znamená, je možné s řídkými výjimkami rozdělit do dvou táborů, protože jsou spojeny s jedním ze dvou krajních názorů:

•  v roce 2015 konečně padne světový dolarový systém a „pindostán“ (USA) přestane být globální velmocí, což netrpělivě očekává „veškeré progresivní lidstvo“;

•  v roce 2015 USA vyprovokují globální krizi, ze které právě oni vyjdou vítězně, ve výsledku čehož se svět stane nevratně „unipolárním“

[1]

Obrazně-jinotajové systémy kódování informací skutečně existují, skutečně se používají pro předávání informací. A navíc, používají se k řízení davů mimo jejich vědomí, pokud obrazová řada je spojena s psychology objevenými představami o životě sociálních skupin, na které je předpokládáno vykázat vliv. Přitom obrázky takového druhu, přitahujíc k sobě pozornost, nebo jednoduše zapadajíc do nevědomých úrovní psychiky, shromažďují jedince, kteří se s nimi setkali, do egregorů, a dále procesy sociální psychodynamiky probíhají samy o sobě na základě toho informačně-algoritmického zabezpeční chování lidí, které se v jejich psychice zformovalo k začátku další fáze aktivity procesu a které se v psychice drtivé většiny lidí mění krajně pomalu v důsledku toho, že neumí cítit život a dumat

[2]

Ale z větší části se v jinotajích podobného druhu projevuje sociální psychodynamika, tj. noosférické procesy, a především ty, probíhající v lidském segmentu noosféry, a nikoliv něčí individuální úmysl.

Proto je lepší nehádat o perspektivách podle noosférických projevů v publikacích médií, nezávisle na tom, nakolik široce jsou ty publikace známy, ale obrátit se k analýze života bezprostředně.

Obrátíme se k obrázku 2. Poprvé byl publikován v práci VP SSSR «„Kýlu“ ekonomiky je třeba „operovat“» už v roce 1997. Světová ekonomika mu plně odpovídá. Roční „obrat“ jejího spekulativního sektoru je řádově vyšší než obrat reálného sektoru. Právě to se nazývá „modernou“ a „postindustriální společností“. V globálních měřítkách to vše pracuje na oběhu dolaru USA a na pravidlech konverze dolaru a národních valut. Emisi dolaru realizuje soukromá firma pod vývěskou „Federální rezervní systém USA“, která půjčuje dolary (včetně nově emitovaných) na úrok všem zainteresovaným osobám a vládě USA.

Pro drtivou většinu zemí, nepatřící do ekonomicky rozvinutého, časem prověřeného a otestovaného „světového společenství“ „demokracií“ (USA, Kanada, Západní Evropa, Austrálie) a nemající defakto plnou suverenitu, je účast v tom systému možná jen na základě „Washingtonského konsenzu“, kterému většinou odpovídá systém „currency board, který přímo vyžaduje přivázat emisi národní měny k zásobám dolarových rezerv. Fakticky to znamená, že v takových zemích jsou všechna aktiva kótovaná v dolarech, a vnitřní investiční zdroj je nepřítomen“. Princip currency board se všemi negativními důsledky z něj vyplývajícími funguje i v postsovětském Rusku…

Emise dolaru pod úrok má za následky:

•  vytváření vědomě nesplatitelného dluhu, který je určitým způsobem rozdělen v systému:

 →  zjevným způsobem ve formě právně zadokumentovaných dluhových závazků (určitou jejich část nese státnost USA) a

 →  nezjevným způsobem (právně nejsou zafixované, ale jsou distribuovány zjevnými dlužníky na své partnery během transakcí, které jsou realizovatelné jen za podmínky, že zjevným dlužníkům nikdo nepředloží dluhy ke splacení; pokud je požadováno zaplacení dluhů, pak následky transakce, uzavřené s budoucím zbankrotovaným, mohou být velmi těžké nejen pro její bezprostřední účastníky, v důsledku konkretiky zformovaných výrobních/technologických řetězců a řetězců závazků);

•  kompenzaci vlivu na ekonomiku a finance vědomě nesplatitelných dluhů, zděděných z minulosti, dalšími porcemi emise dolaru.

V důsledku toho nominální hodnota vědomě nesplatitelného dluhu v systému, představeném na schématu 2, roste mnohokrát rychleji, než objemy výroby v reálném sektoru, a kupní síla dolaru padá, čímž znehodnocuje dolarové rezervy zemí-účastníků tohoto systému.