• Ve vnitřní politice zaujal pozici „rozhodčího“, tj. toho kdo řídí konflikt „velkých kombinátorů“ (liberálů) a „velkých inkvizitorů“ („elitářů“ - patriotů, zastánců silné role státu) a tím samým „režim čekistů“ objektivně pracuje na to, aby se Rusko nakonec osvobodilo od nadvlády „režimu Velkého inkvizitora“ nad psychodynamikou jeho společnosti a koncepcí společensko-státních vztahů, a neocitlo by se pod nadvládou globálního „režimu Velkého kombinátora“ USA.
Oba dva druhy této činnosti jsou užitečné, protože činnost-nečinnost režimu rodí okolnosti, které samy nutí lidi přemýšlet na tím, jak žije lidstvo a jak žije Rusko? V důsledku čeho žijí tak, jak žijí a ne jinak? Co a jak je třeba dělat pro to, aby se žilo lépe?
A v této činnosti – v přemýšlení – žádný státní aparát (ani defektní, ani vrcholně profesionální) není schopen zaměnit z větší části nehlasně probíhající myšlenkový proces všech a každého. Ale právě dosažení lidmi určité úrovně chápání světa, to je to, co je Rusku dnes třeba pro další rozvoj. A „režim Velkého inkvizitora“ i „režim Velkého kombinátora“ jsou totožné v tom, že vytvářejí podmínky, bránící řešení toho společenského úkolu. Proto pokud se Rusko zabývá tím přemýšlením, a čím více lidí se zapojuje do toho procesu, Bůh nám vždy pomáhá.
Ti, kdo nechtějí přemýšlet a osobně se rozvíjet, stávají se buďto „trávou na poli boje“, nebo bojovníky v řadách na smrt se bijících přívrženců „režimu Velkého kombinátora“ a „režimu Velkého inkvizitora“. Takže i oni se zabývají obecně prospěšnou činností vzájemného potlačení.
A degradace postsovětské státnosti vytváří předpoklady k tomu, aby přeměna Ruska a jeho státnosti proběhla bez otřesů a katastrof, protože finálně zdegradovaná, zesláblá postsovětská tupo-byrokratická moc nemůže vyprovokovat revoluci a rozpoutat občanskou válku v Rusku.
2.4. Rusko a globální „antiamerikanismus“
«Wikipedie» dává následující definici:
«Antiamerikanismus — negativní vztah k politice, kultuře a obyvatelstvu Spojených států amerických. Poprvé byl termín antiamerikanismus použit v roce 1948 ve Francii, od té doby byly různé aspekty domácí a zahraničněpolitické činnosti USA, a také kultury USA často terčem fundamentální kritiky. Avšak protože se tak dělo v různých kontextech a kritika byla pronášena vycházejíc z širokého spektra politických a religiozních pohledů, nelze mluvit o jediném antiamerickém proudu či jediné ideologii.
V řadě případů se antiamerikanismus projevuje především v negativním vztahu k vnější a často i vnitřní politice USA, a ne k samotnému americkému národu nebo jeho kultuře(…)
Ve vystoupení ředitele americké Národní rady o rozvědce (National Intelligence Council) Thomase Fingara „Globální trendy 2025“ (2008) se poznamenává, že nespokojenost s politikou USA ve světě je natolik velká, že libovolná americká idea ohledně mezinárodní agendy je diskreditována dopředu – už jen tím, že je americká. (…)»
Pokud vyhledáme na internetu články na téma „antiamerikanismus“, ve většině případů se v nich „antiamerikanismus“ kritizuje jako druh ničím nepodložené xenofobie, nebo se tak či onak dává pochopit, že v „antiamerikanismu“ se projevuje závist lenivců k USA, které jsou úspěšné díky podnikavosti a pracovistosti svých obyvatel.
Nicméně, státy různých regionů planety, setkávaje se s nemožností realizovat ve spolupráci s USA a jimi podřízenými kryptokoloniemi zájmy vlastního společensko-ekonomického rozvoje, vyřešit zděděné sociokulturní, ekonomické a ekologické problémy, zjišťují, že politika USA je licoměrná a lživá; že pomoc ve vyřešení místních sociokulturních, ekonomických a ekologických problémů ze strany USA neexistuje, nebo se ztrácí na pozadí mnohem větší škody, způsobované ze strany USA, a státy v důsledku takové spolupráce se stávají kryptokoloniemi USA. Toto i je podstata západního modelu globalizace.
Společnosti, ve kterých nespokojenost se západní globalizací je dostatečně vlivný politický faktor, aby ho brala na vědomí jejich vládnoucí „elita“, to jsou naši potenciální spojenci. Stav globální civilizace se změnil od té doby, kdy car Alexandr III. naprosto správně tvrdil: „Na celém světě máme jen dva věrné spojence – naši armádu a flotilu. Všichni ostatní se při první příležitosti obrátí proti nám.“ Pro realizaci tohoto potenciálu je třeba vyplnit to, o čem A.S.Chomjakov psal už v roce 1839 v básni „Rusku“
:Protože USA svou licoměrností, lží a politikou vykořisťování „dostanou“ na planetě postupně všechny, pak státy-oběti se začínají seskupovat do bloků (ve smyslu určení bloku v práci VP SSSR „Mrtvá voda“). V procesu vytváření bloků takového druhu, zahrnujících v sobě státy různých kontinentů, je společným startovním ideovým kapitálem více či méně zjevně vyjádřený „antiamerikanismus“, vyvolaný ve všech společnostech konkrétně právě politikou USA. Tento „antiamerikanismus“ je z větší části emocionální, tj. je to jednoduše odmítání politiky USA bez šířky a detailnosti jejího osmyslení a vypracování alternativní koncepce globální politiky.
To odmítnutí globalizace západního typu řadou zemí se projevilo ve vytvoření Eurasijského ekonomického svazu, Šanghajské organizace spolupráce, BRICS, Celní unie atd. Řada dalších států projevuje zájem o činnost těch organizací nyní, a v budoucnu budou připraveny připojit se za podmínky, že tyto organizace dokáží svou efektivitu v praxi, změnou kvality života svého obyvatelstva směrem k lepšímu a úspěšně řešíc regionální a globální ekologické problémy. To se týká také států nynější Evroské unie, protože obyvatelsvo těchto zemí není nadšeno z vlivu finančně-kreditní krize r.2008 a dalších let na kvalitu života.
Otázka EU v tomto kontextu potřebuje vysvětlení.
EU vznikla jako projev specificky evropského “antiamerikanismu“. To specifikum nespočívá v tom, uvést do života systémotvorné principy alternativní americkým systémotvorným principům sociální organizace a řízení, ale v přivázání sjednocené Evropy ke statusu lídra v regionální civilizaci Západu (což znamená připravit o ten status USA), a tomu úměrně v ambicích na vůdcovství v civilizačním rozvoji lidstva. Ty výhrady se ukázaly nerealizovatelnými proto, že politici Evropské unie, pracující na základě obecně přiznané „economics“ (ekonomické teorie) a obecně přiznaných západních tradic, nebyli schopní vybudovat nadstátní finanční systém na základě euro, na principech, zabezpečujících lepší ukazatele funkčnosti makroekonomického systému sjednocené Evropy, než transregionální makroekonomický systém založený na dolaru. Pokud jsou principy oběhu dolaru a euro v principu identické, pak EU nemá šanci na úspěch do té doby, dokud dolarový systém nebude zrušen, a samotná EU není schopna dolarový systém položit, ale euro se jeví překážkou pro dolar.