Proto, řečeno metaforicky, liberalismus, to je diktát „režimu Velkého kombinátora“. Nebezpečí jeho příchodu k moci zachytil N.V.Gogol v „Mrtvých duších“ více než 25 let předtím, než F.M.Dostojevský vystrašil bojácné a bezmyšlenkovité intelektuály – fiktivní humanisty – legendou o Velkém inkvizitoru. Ještě o půl století později představili Ilf a Petrov obraz Velkého kombinátora, který nemá zájem budovat společnost, ve které je všechno po Pravdě a svědomí a nemá tam místo vykořisťování „člověka člověkem“. Intelektuálové nepochopili ani Gogola, ani Ilfa a Petrova. V důsledku toho po roce 1991 vznikly na postsovětském prostoru, včetně Ruska, „režimy Velkých kombinátorů“, které nahradily všesvazový „režim Velkého inkvizitora“.

Mohou vzniknout námitky proti výše uvedenému v tom smyslu, že postavy „Mrtvých duší“ a Ostap Bender jsou majetkem ruské a rusko-židovské kultury, a USA jsou charakterizovány jinými sociálními typy, v důsledku čehož je veškerá výše uvedená charakteristika společnosti na základě ideologie buržoazního liberalismu jako „režimu Velkého kombinátora“ lživá. Všechny ty, kdo tak uvažují, posíláme číst tvorbu Američana O.Henriho: typy kombinátorů, ucházejících se stát „Velkými kombinátory“, jsou analogické domácím. A pokud nastudujeme faktologii historie USA, pak se najdou plně úspěšní (v odlišnosti od malých zlodějíčků, které popsal O.Henri), sociálně vysoce postavení, společností vážení „velcí kombinátoři“, například George Soros.

V Rusku se prakticky všem zajedl život pod nadvládou „režimu Velkého kombinátora“ k počátku roku 1996 – roku prvních prezidentských voleb podle ústavy z roku 1993. Oficiální rating „předsedy“, jakoby zakladatele režimu B. Jelcina, byl v únoru 1996 na úrovni 6%, což v perspektivě hovořilo o vítězství v prezidentských volbách kandidáta za komunistickou stranu G.Zjuganova, načež by režim Zjuganova stál před úkolem masově potrestat zrádce-liberály – politické aktivisty minulých let: takové jsou zákony davo-“elitarismu“. Proto ti, koho zosobňoval B.Jelcin, byli nuceni uchýlit se k pomoci polittechnologů, kteří z vákua vytvořili „technického kandidáta“ A.I.Lebedě, jenž zajistil vítězství Jelcina

[46]

; a B.Jelcin se musel během předvolební kampaně krýt infarktem

[47]

. V důsledku toho za necelé 4 roky předal liberální předseda Jelcin moc „režimu čekistů“

[48]

, který byl ihned obviněn z toho, že je to „režim Velkého inkvizitora“. Avšak postliberální „režim čekistů“ není „režimem Velkého inkvizitora“, ale o tom níže.

A problém liberální opozice „režimu čekistů“, který považují za další verzi „režimu Velkého inkvizitora“, spočívá v tom, že:

•  jen pro liberál-kombinátory je „režim Velkého inkvizitora“ „očividné zlo“, podléhající zničení a vykořenění bez jakékoli diskuse a pochybností o tom, za angažování libovolných prostředků – včetně agrese USA či pomoci ďábla;

•  a pro drtivou většinu obyvatel v podmínkách davo-“elitarismu“ je „režim Velkého inkvizitora“ přednostní variantou před „režimem Velkého kombinátora“, vládnoucí v 90. letech, protože:

 →  dodržování určitých, obecně ne příliš omezujících pravidel chování v podmínkách „režimu Velkého inkvizitora“ garantuje život a určitou prosperitu za podmínky, že „Velký inkvizitor“ zvládá řídící misi (v podobě představené F.M.Dostojevským), kterou na sebe vzal;

 →  a „režim Velkého kombinátora“ negarantuje nikomu nic – ani prostým lidem (ti nyní v Rusku přežívají krizi, vytvořenou „režimem Velkého kombinátora“ USA, které se ucházejí o roli „celosvětového kombinátora“), ani samotným „Velkým kombinátorům“ (na internetu lze najít zprávy o bankrotech bývalých milionářů, sebevraždách a zatčení), ani jejich politickým agentům (typu zavražděných za přívrženost „Velkému kombinátoru“ V.Listjeva, G.Starovojtové a A.Politkovské, kvůli čemuž jejich smrt nevyvolává soucit u většiny obyvatel, kteří by s radostí pohřbili i mnohé další jim podobné, jejichž jména jsou dobře známá, a my je proto uvádět nebudeme).

Ale jak už bylo poznamenáno, „režim čekistů“ není „režimem Velkého inkvizitora“, a to se projevuje v tom, že:

•  ústava z roku 1993 – ústava „režimu Velkého inkvizitora“ – nebyla nahrazena a zákonodárství probíhá v souladu s ní;

•  vzdělávací systém v oblasti sociální filozofie, sociologie, politologie, žurnalistiky a „píár“, státní a municipální řízení, ekonomiky a financí je bezalternativně liberální – žádné antiliberální vzhledy se do vzdělávacích standardů liberálně „myslící“ byrokracií nevpouští;

•  sdělovací prostředky potlačují svobodu slova a myšlení v Rusku, nepřipouštějí ani komentáře k publikacím, ani publikace, ve kterých se obnažuje životní neadekvátnost liberálních vzhledů a obnažuje se jejich protilidská podstata;

•  režim netrestá ty, kdo se vyznamenal v kombinátorství (Čubajs, Jasin, Skrynik, Serdjukov, Vasiljeva a mnozí další jsou toho důkazem).

Výtky na adresu „režimu čekistů“ ze strany patriotů se svádí k tomu, že se nejedná o „režim Velkého inkvizitora“, protože netrestá liberály jako vlastizrádce a zrádce, ačkoli je za co. A pokud by se režim vydal tou cestou, rating V.V.Putina a jeho stoupenců v tom díle by jen vyrostl. Avšak politika čistky mocenských struktur, včetně struktur sdělovacích prostředků, neprobíhá. A v tom je smysl: za prvé, nevyvolat v davově-“elitární“ společnosti masovou psychózů plošného udavačství o nepřátelích národa, načež vzniklé represe také nabývají charakter na osobní úrovni neřízeného samospádu, ve kterém masově umírají nevinní lidé, a za druhé, nedopustit vznik nové vlny strachu a děsu před represemi, která, pokud vznikne, nevyhnutelně bude panovat nad několika následujícími generacemi, předávaná jim skrz duchovní odkaz. Tj. postliberální „režim čekistů“ skutečně není „režimem Velkého inkvizitora“. Nu a ty, kdo spáchali zločin proti Rusku a zůstali právně nepotrestaní, toho potrestá Život.

Ať se taková definice líbí nebo ne, „režim čekistů“ je něco, nemající precedens v minulosti Ruska: je to proces stanovení režimu zastupitelstva Božího na Zemi všech lidí bez výjimky, ve kterém nebudou mít místo ani „inkvizitoři“, ani „kombinátoři“, protože oni všichni jsou tyrany.

Ale „režim čekistů“ není ani „režimem Velkého kombinátora“, protože:

•  na svobodu kombinátorství režim ukládá ohraničení, vycházeje ze svého chápání adekvátnosti, konaje právem síly, jak i přísluší „režimu Velkého inkvizitora“;

•  Západ má znova nevyčerpatelnou zásobu výtek k Rusku, vytýkaje jeho vedení ústup z obecně přijatých norem liberalismu, tj. „režim čekistů“ provádí nějakou globální politiku, aniž vysvětluje její podstatu (na rozdíl od SSSR, zvláště stalinského SSSR);

•  nejenže neprovádí, ale ani nepodporuje politiku „destalinizace“ tak, jak by chtěli liberálové a připouští činnost neostalinistů a dalších neliberálů, přičemž ideovým liberálům navrhuje ne zakazovat šíření tvorby jejich protivníků, a ideově porazit ty, kdo s nimi nesouhlasí, aby tak liberálové přesvědčili všechny o své pravdě. A to je sofistikovaný výsměch liberálům, protože liberálové nejsou připraveni k otevřené diskusi kvůli přívrženectví „dábelské logice“

[49]

„velkého kombinátorství“.

Proto vyvstává otázka: A co dělá „režim čekistů“, pokud mu jsou jako by vlastní jak rysy antiliberálního „režimu Velkého inkvizitora“, tak rysy liberálního „režimu Velkého kombinátora“?

Odpověď je prostá:

•  Do vnějšího světa vysílá stále obnovovanou záhadu „Kdo je pan Putin?“, na níž v liberální mentalitě neexistuje životu adekvátní odpověď

[50]

.