Současná práce je pokračováním tématu analytické poznámky „K 70. výročí Velkého Vítězství: osvoboďme se od nadvlády iluzí!“. Uvedená práce byla zasvěcena hodnocení minulosti – tomu co předcházelo druhé světové válce, druhé světové válce a tomu co následovalo ve druhé polovině 20. století. Současná práce je zasvěcena problematice uvolnění (deaktivace) potenciálů ještě horších válek v budoucnosti.

Jako epigraf je použit fragment básně Maxmiliána Vološina „Občanská válka“, datované 22.11.1919, protože:

•  globální politika, sledující amorální cíle ve vztahu k lidstvu jako celku a ve vztahu ke každému regionu planety bez výjimky, může být uváděna do života různými způsoby – cestou organizace agrese zvenku, cestou organizace vnitřního chaosu, přelévajícího se do občanské války, a také „mírovými“ prostředky, tj. cestou modifikace kultury oběti agrese tak, aby modifikovaná kultura sloužila řešení cílů agresora. Obecně, globální politika může být realizována prostřednictvím všeho, co se vztahuje k zobecněným prostředkům řízení / agrese všech šesti priorit

[1]

•  Podstata a jeden z cílů historicky zformované globální politiky je popsána M.Vološinem v uvedené básni více než dostatečně.

Globalizace je proces objektivní, ale koncepce globalizace, realizovaná v globální politice, je produktem subjektivizmu, který může být: správný nebo amorální (satanistický), včetně lhostejnosti k problematice Dobra a Zla, což se jeví jedním z druhů satanizmu.

Koncepce globalizace, dominující na planetě několik tisíc let, je biblický projekt skoupení světa se všemi jeho obyvateli na základě židovského nadstátního monopolu na lichvu a zničení všech, kdo do něj nezapadá nebo se mu protiví. V naší době „EU-2“, USA a „Západ celkově“, rozdrcení biblickým projektem v jeho liberálně-buržoazní (internacistické) a nacistické verzích, pokračují pracovat na šíření biblického projektu do regionů planety, na nimiž nemají majitelé a kurátoři projektu kontrolu: především do Ruska (kde je politicky aktivní jejich periferie, které jsou vlastní liberální varianta neschopnosti přemýšlet a neadekvátní anti-“konspirologické“ vzhledy ve vztahu ke svým pánům a kurátorům, a „konspirologické“ vzhledy ve vztahu ke svým protivníkům) a do zemí historicky zformovaného islámu v jeho sunnitských i šiítských verzích.

Jeden z úkolů kurátorů biblického projektu je konečné řešení takzvané „Ruské otázky“ ve smyslu likvidace Ruské mnohonárodnostní civilizace jako nositelky Ruského ducha a specifických ideálů a prostředků – potenciálně globálního – civilizačního strojení, nedovolujících završit biblický projekt přijatelným způsobem pro jeho majitele a kurátory. Čím je hlavně strašná pro Západ Ruská civilizace? - Ruskou kulturou, která v sobě nese během své mnohatisícileté historie ideály spravedlivosti, ačkoliv způsob života samotného Ruska může být z různých příčin jakkoliv vzdálen od těchto ideálů.

Pokud pod „studenou válkou“ chápat válku, realizovanou metodou kulturní spolupráce, pod jejímž vlivem kultura strany, která prohrála, se modifikuje způsobem přijatelným pro vítěze, pak USA nezvítězili ve studené válce, a jsou opity iluzí vítězství, což jim v perspektivě nese velké problémy ve formě zaplacení ceny za vybudování politiky, pramenící z iluzí: rozčarování bude plně reálné.

Iluze vítězství Západu ve studené válce druhé poloviny 20. století pramení z těchtýž pohledů, které byly vlastní Hitlerovi: Byzanc dala Rusům křesťanství; v epoše Petra I. dala Evropa Rusům vědu a kulturu; Ruská říše poté existovala díky německému elementu v její řídící „elitě“; a když říše padla, SSSR existoval jen díky židovskému elementu v jeho vládnoucí „elitě“ a vědě; a pokud vnější organizující-nutící centrum není přítomno, pak sami Rusové, ponecháni sami sobě, jsou slabomyslní, bez vůle a kontraproduktivní. Proto pokud mohli něčeho dosáhnout, pak jen jsa pod nadvládou rozvinutějších pánů, protože sami oni mají blíže k „banderlogům“, než k lidem. Ale od „banderlogů“ je lepší svět zbavit, aby „podlidé“ nevytvářeli problémy „civilizovanému lidstvu“.

Nicméně krach Sovětského svazu nebylo vítězství Západu ve studené válce, proto, že během studené války SSSR, chápaný jako forma státnosti Ruské mnohonárodnostní civilizace, propagoval mírovou koexistenci dvou systémů a ve své podstatě nejen nevedl studenou válku proti Západu, ale  nebránil se dokonce ani tehdy, když Západ Direktivou 20/1 z 18.8.1948 vyhlásil Ruské civilizaci válku na vyhlazení.

Nezávisle na tom, jak to chápali všichni nominální vůdci SSSR, kteří přišli na směnu žrečesko-státní moci J.V.Stalina, pro Ruskou civilizaci to bylo období přípravy k budoucímu sjednocení lidstva na principech, neústupně tvořících spravedlivost. V té historické etapě, která byla předkládána lidem v SSSR i ve světě jako „studená válka“:

•  v SSSR běžel proces nezjevného vnitřního skrytého rozvoje civilizace;

•  a Západu byla dána možnost odhalit svou podstatu.

A ta podstata se důsledky perestrojky a reforem 90. let, ve kterých politické subjekty Západu hrály roli kurátorů a patronů domácí prozápadní nemyslící periferie, ukázala objektivně prohnilou, a proto pro Rusko nepřijatelnou.

A to, co je hodnoceno představiteli Západu a jejich tuzemskými pomocníky jako tvůrčí impotence Rusi, je ve skutečnosti důsledkem nechápání z jejich strany role Rusi v globalizaci v historické minulosti:

•  Pokud nechat bokem úroveň rozvoje technosféry, pak Západ se nyní pokouší řešit ty úkoly (a nedosahuje v té věci úspěchu), které byly na Rusi úspěšně řešeny v jejím civilizačním rozvoji už v době Ivana Hrozného, pokud ne dříve:

 →  vybudování společné pro různé národy kultury při zachování svébytnosti kultur každého z nich – všichni přiznali krach multikulturalizmu;

 →  vybudování a fungování jediného kreditně-finančního systému – euro je v krizi a některé státy EU-2

[2]

 →  zavedení jediného systému standardů – to je jediné, v čem dosáhli úspěchu;

 →  zavedení jediných ozbrojených sil pro různé národy, což je nemožné bez mravně-etické a kulturní jednoty.

To jsou vnitřní úkoly-výzvy každého civilizačního budování, ale jsou i vnější výzvy, spojené s globalizací, které Rus také v minulosti řešila.

•  V minulosti, Rus, která nepředstavila svou koncepci realizace globalizace, v globalizaci, historicky reálně probíhající během několika tisíciletí, přesto hrála roli. O tom se drtivá většina nezamýšlela a nezamýšlí. V důsledku toho se nezamýšleli a nezamýšlí o té roli, jakou Rus hrála v tom propletenci procesů vlastního civilizačního rozvoje a globalizace. A ta role, pokud použít lexiku programátorů našich dní, je rolí nezávislého testera, který vynáší konečný verdikt o použitelnosti nebo nepoužitelnosti a dalším osudu testovaného programového produktu. Taková analogie je zcela na místě, protože libovolná kultura a subkultura je z pohledu teorie řízení jednoduše informačně-algoritmickým systémem.

A Rus není kontraproduktivní a netrpí tvůrčí impotencí, o čemž byli přesvědčeni v minulosti Hitler a mnozí další a o čemž jsou přesvědčení mnozí „intelektuálové“ i nyní: posledních tisíc let jsme testovali produkty Západu (byzantskou věrouku, západní vědu a kulturu, mraksizmus, liberalizmus atd.) v souladu s našimi civilizačními ideály, na předmět jejich vhodnosti pro řešení úkolů v pravdivém civilizačním rozvoji a došli jsme k názoru o jejich nevhodnosti.