Vnitřní prediktor SSSR

Jidášův hřích 20. sjezdu

Obsah

Petrohrad, 2006

Stránka, rezervovaná pro výstupní typografické údaje

© Publikované materiály jsou vlastnictvím Ruské kultury a proto vůči nim nikdo nemůže uplatňovat autorská práva. V případě, že si nějaká právnická nebo fyzická osoba zákonem stanoveným způsobem tato autorská práva přivlastní, pocítí odplatu za tuto krádež v podobě velmi nepříjemné „mystiky“ přesahující hranice právní vědy. Nicméně každý, kdo bude chtít, má plné právo na základě svého vlastního chápání veřejného prospěchu kopírovat a vydávat tyto materiály jak v plném rozsahu, tak i v podobě jejich částečných citací a to včetně pro komerční účely, všemi jemu dostupnými prostředky. Každý, kdo tyto materiály použije v podobě jejich částečných citací, úryvků nebo odkazů, ponese osobní odpovědnost, pokud to povede ke změně jejich smyslového kontextu, tedy k překroucení jejich celkového smyslu, a vystaví se tak možnosti střetnout se s „mystickou“ odplatou přesahující hranice právní vědy.

[1]

Obsah

1. Slepá propagandistická ulička

2. První následky 20. sjezdu a další otázky k tématu

3. Ledacos o umění lhát a dovednosti odhalovat lež

4. Kult osobnosti a Stalin

5. Referát N.S. Chruščova – krycí operace ve fašistické globální politice

6. Zednářství, marxismus, bolševismus – tři „rozdíly“

   6.1. Globální politika a zednářství

   6.2. Esoterismus a exoterismus v životě davově-„elitární“ společnosti

   6.3. Marxismus jako nástroj zotročování

   6.4. Bolševismus a marxismus

7. Moc v SSSR: zednáři + „ideoví“ marxisté + byrokracie + bolševismus

   7.1. Pavouci ve sklenici

   7.2. Debyrokratizace

8. Jak pojmenovat rusky epochu, zahájenou 20. sjezdem?

1. Slepá propagandistická ulička

V únoru 2006 bylo 50. výročí 20. sjezdu KSSS (1956).

20. sjezd KSSS se konal 14. – 25. února 1956. Probíhal v Moskvě, ve Velkém Kremelském paláci. Referát Prvního tajemníka ÚV KSSS N. S. Chruščova „O kultu osobnosti a jeho následcích“ si delegáti sjezdu vyslechli 25. února 1956 na ranním uzavřeném zasedání.

Návrh na provedení uzavřeného zasedání sjezdu s vystoupením N. S. Chruščova s projevem „O kultu osobnosti a jeho následcích“ byl Prezidiem ÚV KSSS předložen 13. února 1956. V tentýž den se konalo Plénum ÚV KSSS, které tento návrh přijalo.

Z průběhu uzavřeného zasedání sjezdu nebyl pořízen stenografický záznam. Po zakončení referátu se rozhodovalo o neotevření následné diskuse. Dle návrhu N. A. Bulganina, předsedajícího tomuto zasedání, sjezd jednohlasně přijal usnesení „O kultu osobnosti a jeho následcích“, jenž bylo vydáno, a také usnesení o rozesílání textu projevu stranickým organizacím bez jeho publikace ve sdělovacích prostředcích.

Text referátu z 1. března 1956, určený k doručení stranickým organizacím, byl rozeslán s notickou N. S. Chruščova členům a kandidátům na členy Prezidia, tajemníkům ÚV KSSS. V textu byla provedena nevelká stylistická a redakční úprava: byly přidány odkazy na práce K. Marxe, B. Engelse, V. I. Lenina a další citované zdroje, upřesněna data přijetí jednotlivých dokumentů, přiřazené odbočky přednášejícího od dříve připraveného textu, zdůrazněna reakce delegátů na ta, či ona místa v přednášce

[2]

.

5. března 1956 Prezidium ÚV KSSS přijalo usnesení „O seznámení se s projevem s. Chruščova N. S. – O kultu osobnosti a jeho následcích – na 20. sjezdu KSSS.“ V něm se nařizovalo:

1. Uložit OV, KV a ÚV komunistických stran svazových republik seznámit s referátem s. Chruščova N. S. „O kultu osobnosti a jeho následcích“ na 20. sjezdu KSSS všechny komunisty a komsomolce, a též bezpartijní aktiv pracujících, zaměstnanců a kolchozníků.

2. Referát s. Chruščova rozeslat stranickým organizacím s poznámkou „není určeno pro tisk“ a odstranit z brožury pečeť „přísně tajné“. V souvislosti s tímto usnesením se referát přednášel na shromážděních všech stranických a komsomolských organizací.» (Poznámka, provázející publikaci na stránce http://lib.ru/MEMUARY/HRUSHEW/kult.txt  referátu N. S. Chruščova „O kultu osobnosti a jeho důsledcích“ na 20. sjezdu KSSS).

Mnozí jsou přesvědčeni, že takzvaný „tajný“ (jelikož nebyl dlouhou dobu publikován ve veřejném tisku) referát „O kultu osobnosti a jeho následcích“, údajně položil základy pravdivému osvětlení epochy stalinismu. Podstata „pravdy“ takového druhu je v tom, že J. V. Stalin, údajně maniakální podezřívavý narcistický tyran, který se objevil ve vedení komunistické strany téměř navzdory vůli V. I. Lenina a stranických sjezdů, a poté po desetiletí, s cílem záchrany své osobní neomezené vlády, se zabýval cílevědomě zničením dobrých straníků a kromě toho po desetiletí organizoval několik vln masových represí, dávaje příkazy falsifikovat trestní řízení, proto, aby držel celý národ ve strachu a nedopustil ve straně zrod schopné opozice svému režimu.

Dále na základě této „pravdy“, se v závislosti na politických postojích po dobu 50 let hromadí nadstavby závěrů v jedné ze dvou variant:

•  V tom je také skutečná podstata komunismu a bolševismu, kterou vyjadřoval stalinský režim extrémně jasně ve své politice během 30. let ve všech sférách společenského života. Cožpak vám to bylo málo a opět chcete komunismus?

•  Všechno to tak reálně bylo a J. V. Stalin svými skutky diskreditoval ideály komunismu v očích celého lidstva, čímž dodal kapitalismu nové síly a prodloužil kapitalistické otroctví lidstva minimálně ještě o jedno století.

Avšak během uplynulých 50-ti let ani jednu z obou variant historicko-politických vývodů na základě „pravdy“, navržené N. S. Chruščovem 20. sjezdu, společnost nepřijala, samozřejmě pokud hovoříme o  statistickém množství, a nikoliv o úzkých kruzích „i(y)nteligence“ s těmi či oněmi politickými předsudky.

Společně s tímto i kategorické odmítání jakéhokoliv zneužití moci a sociálních katastrof, majících místo v období let 1923 – 1953, má ve společnosti velmi málo zastánců.

To znamená, že ve společnosti vládne nejistota ve správném pochopení minulosti, kterou také značná část obyvatelstva (převážně mezi mládeží) nezná a znát nechce.

Přitom nejistota v pochopení své historie nevyhnutelně doprovází nejistotu v cílech společenského rozvoje, cest a prostředků na jejich dosažení. Je to jeden z rozhodujících faktorů, neumožňujících jakýkoliv společenský rozvoj a předurčující společnost k degradaci.

Především tohoto výsledku dosáhla během posledních 20 let liberálně-humanistická veřejnost, vyvíjející během celého tohoto období mimořádné propagandistické úsilí na to, aby přesvědčila společnost o historickém potvrzení „pravdy“ referátu N. S. Chruščova na 20. sjezdu.

A ve vztahu k 50. výročí 20. sjezdu bylo podniknuto nové „titánské“ úsilí, aby bylo dosaženo tohoto cíle. Na televizním kanálu „Rossija“ byl vysílán seriál G. Panfilova, filmové zpracování románu A. I. Solženicina dle jeho vlastního scénáře, „V nejbližším kruhu

[3]

/ В круге первом“. A hned za ním opakovali seriál „Moskevská sága/ Московская сага“, sám o sobě představující filmové zpracování pomluv, zkoncentrovaných V. Aksjonovem

[4]

do příběhů jeho děl. Ale pokud z „Moskevské ságy“ a z „V nejbližším kruhu“ za pomoci běžných prostředků filmového střihu odstraníme hororové příběhy o Stalinovi osobně a NKVD obecně, pak zůstane jen propaganda primitivní a pro člověka nedůstojné ideje vysoce civilizovaného parazitismu, absolutního práva představovat si sebe jako „elitu“ pro  mnohonásobně-přednostní užívání sociálních blah, vytvořených prací druhých lidí, pod tou záminkou, že „elita“ údajně tvoří takzvané „duchovní hodnoty“, je mozkem a svědomím národa, v důsledku čehož prý národ bez ní zhyne.