Tyto odezvy typických „inteligentů“ na jim předčítaný referát N. S. Chruščova v podstatě ukazují, že inteligence fakticky není mozkem ani svědomím národa, byť se o tuto roli její představitelé ucházejí. A. I. Solženicin ji charakterizoval slovem „vzdělanovština“ správně; ponačetli si a ponaslouchali všechno možné, ale sami přemýšlet nechtějí a neumějí, ačkoli se falešně považují za elitu, mozek a svědomí národa. A od časů 20. sjezdu se kvalita inteligence, jako určité sociální skupiny, zaměstnané mimo „sféru materiální výroby“ nebo mající „svobodná povolání“, v Rusku nezměnila.
Sebepropagace naší současné inteligence jako kandidátů na elitní status, zabezpečující kvalitativní převahu nad obyčejným národem ve smyslu potřeby sociálních výhod s plnou nezodpovědností za svou práci, se projevilo v nejjasnější formě v článku Fjodora Burlackého
„Stalin startuje ze zadních řad. Ale ještě je čas odvrátit jeho příchod“, otištěného v „Nězavisimoj gazetě“ v rubrice „Knižní přehled“ 22. května 1997.Přiznání F. Burlackého:
«Druhým projevem stalinismu je lidovost. Z Uvarovovy triády „pravoslaví, samoděržaví, lidovost“, si vzal Stalin poslední dvě, a ke konci svého života používal i první; za něho bylo otevřeno 20 tisíc kostelů. Lidovost byla ve všeobecném vzdělávání a možnostech osobního úspěchu, z chléva na maršála, nebo na ministra, či akademika, případně být národním umělcem (zdůrazněno při citování; to je hlavní kvalita sociálně ekonomické politiky bolševismu, jíž byl J. V. Stalin věrný). A jak říkáme
, úroveň života se po válce zvyšovala, lidé měli garantované minimum, bezplatnou zdravotní péči a rekreaci.»Ve sloupku svého textu F. Burlacký píše o době po odstranění Stalina:
„Demokratické hnutí, jenž začalo po Stalinově smrti, opět sešlo z cesty na takovou kolej, která vede národ a stát, novou elitu i prosté lidi, do různých stran.“
Připomeneme-li si, že „démos“ znamená v řečtině „lid“, pak v podstatě F. Burlacký píše, že demokratické hnutí sešlo z cesty a stalo se protinárodním, v důsledku čehož národ (prostí lidé) a vláda („nová elita“ pokud mluvit jeho slovy
; ale v podstatě „inteligence“) jdou různými cestami k různým cílům.Pokud by psal F. Burlacký rusky srozumitelným jazykem nebo i kdyby pronikl do smyslu slov, hned by uviděl, co napsal: „národní hnutí sešlo z cesty a stalo se protinárodním“, při čemž by stálo za to prozkoumat sociální složení účastníků tohoto hnutí, jenž sešlo z cesty a vzpomenout aforismus V. O. Ključevského:
Opravdový cíl dobročinnosti není v tom, aby se dobročinilo, ale aby nebylo potřeba dobročinit
.Červi na těle národa: tělo slábne, parazité jsou znepokojeni.
Ruská inteligence jsou listy, opadávající ze svého stromu: může se jim stýskat po jejich stromě, ale strom je litovat nebude, protože mu vyrostou listy nové.
Tj. historie ruské inteligence se opakuje, jako dvakrát dvě, čehož objasnění lze též nalézt v Ključevského aforismu, jímž začíná jeho sešitek: Zákonitost historického jevu je nepřímo úměrná jeho duchovnosti, což také objasňuje osudy ruské inteligence v minulosti a její vyhlídky do budoucnosti, které F. Burlackého tak děsí.
«Čeho se lze ještě v budoucnosti dočkat? Všechno bude záviset na úrovni chamtivosti nebo racionality byrokratické a finanční elity. Podělí-li se o to, čeho se zmocnila v 90. letech, a dá národu šanci na zabezpečený život za dobrou práci, vše půjde jako v Brazílii nebo v Argentině směrem k podřízenému kapitalismu, který může v druhé polovině 21. století dosáhnout současné úrovně USA nebo Západní Evropy.
Pokud se elita nepodělí, opět se objeví soudruh Lenin nebo soudruh Trocký, a možná dokonce i soudruh Stalin
. Takový člověk bude mít sotva tvrďácký profil G. Zjuganova nebo želený pohled A. Lebeděva, nebo bouřlivou povahu A. Lukašenka. Nejpravděpodobněji se objeví odněkud ze zadních řad, jako se objevil Koba, ve kterém nikdo nerozeznal budoucího Stalina.I když, ještě je čas odvrátit příchod „spasitele“ v železných botách
, schopného rozetnout společenské problémy a lidské osudy. Elita, stará a nová, musí dostat rozum, pokud nechce zhynout a stáhnout s sebou stát do propasti nového stalinismu.»Od publikování tohoto článku uplynulo 8 let. Ale žádný posun v pochopení doby a perspektiv F. Burlacký nepředvedl, jelikož svůj nový článek „Stalin a stalinismus: minulost, která neodchází“, otištěnou v „Nězavisimoj gazetě“ 17. února 2006, končí slovy:
«Co je možné v budoucnosti očekávat? Všechno bude záviset na racionalitě a chamtivosti byrokratické a finanční elity. Pokud se podělí o to, co dostala v 90. letech, a dá šanci národu žít zabezpečený život za dobrou práci, vše postupně půjde jako v Brazílii a Argentině, k podřízenému kapitalismu, který může v druhé polovině 21. století dostihnout současné úrovně zemí Západní Evropy.
Pokud se elita nepodělí, hrůza plíživého stalinismu se, bez zjevného kultu a masových represí, může stát realitou.» (http://www.ng.ru/printed/65520 nebo http://www.ng.ru/ideas/2006-02-17/9_stalin.html).
Z toho lze pochopit, že závislý kapitalismus typu Brazílie a Argentiny se stal během mnoha let ohraničenou touhou bývalého ideologa ÚV KSSS (možná i celý minulý život: zrozený se plazit v tvůrčí impotenci, létat nemůže a nemusí). Představit si takovou možnost, že v polovině 21. století nebudou Brazílie a Argentina na nikom záviset, protože na Západě je více než dost vnitřních problémů, z nichž každý může pohřbít celou globální civilizaci, to je nad intelektuální možnosti interního „proroka“ „Nězavisimoj gazety“.
Ale pokud by v r. 1985 směřování perestrojky definovali ti, kteří řídili KAMAZy po cestách SSSR se Stalinovými portréty za čelním sklem, pak bychom už nyní žili jinak. Ale směřování perestrojky definovala inteligence, k níž také náleželi zjevní antikomunisté různého smýšlení, a rozpadající se marxisté-leninisté a více odolní k rozkladu (protože morálněji a mravněji se v ideologické sféře rozpadnout není kam) marxisté-trockisté (a F. Burlacký mezi nimi).
Inteligence, byvší u moci, v té době též viděla KAMAZy se Stalinovými portréty, nicméně začala novou kampaň za diskreditaci a vykořenění „stalinščiny“. Jelikož F. Burlacký, po 12 letech od začátku perestrojky (v r. 1997), byl donucen pustit se znovu do tématu stalinismu, vyjadřuje to skutečnost, že perestrojková marxistická a buržoazně-„demokratická“ inteligence na frontě ideologického boje, se ukázala neschopnou zvítězit nad stalinismem, který se ve společnosti celou dobu po 20. sjezdu vyskytoval. Pokud by stalinismus vedl celou dobu aktivní osvětovou činnost, jeho protivníkům by se nedobře dařilo.
Ale jak ukázala antistalinská propagandistická kampaň u příležitosti 50. výročí 20. sjezdu, za dobu, která uběhla od r. 1997, kdy F. Burlacký vyjádřil „elitární“, menševické znepokojení budoucí renesancí „stalinismu“, ale v podstatě bolševismu, se ruská „elita“ nachází především ve slepé propagandistické uličce, charakteristické nejen lidovým termínem „záchodek“
, poměrně nedávno zavedeným do politického slovníku…28
Od časů N. S. Chruščova byl F. Burlacký po mnoho let aktivní v ÚV KSSS jako pisatel projevů, referent, konsultant, sloužil ne nevýznamným úředníkům, a také přímo vůdcům. Jinými slovy na nejvyšší úrovni minulých řídících struktur SSSR, „má svůj podíl na formování sovětského národa v duchu věrnosti ideálům marxismu-leninismu na cestě ke světlé komunistické budoucnosti“. V té době k jeho služebním a společenským povinnostem patřilo „prorokovat“ neodvratnost vítězství komunismu na základě idejí marxismu-leninismu v celosvětovém rozsahu.
29
V podstatě je to přiznání v pomlouvání Stalinovy epochy, jenž zachvátilo stát po 20. sjezdu KSSS.
30
F. Burlacký zopakoval tento text prakticky doslovně také ve svém novém článku „Stalin a stalinismus: minulost, jenž neodchází“, zveřejněném v „Nezavisimoj gazetě“ 17.2.2006 ( http://www.ng.ru/printed/65520 nebo http://www.ng.ru/ideas/2006-02-17/9_stalin.html)
31
Přičemž je charakteristické, že F. Burlacký při opakování změnil pořadí: „...národ a stát, prosté lidi a novou „elitu“...“ – tak by to bylo dobře, a obrácené pořadí podsouvá do psychiky lidí stereotyp o lidovosti současné vlády mimo kontroly vědomí.
32
To znamená, aby ve společnosti vše bylo dobře zařízené a nebyli by zbídačení, potřební, jenž potřebují dobročinnost tak, jak existuje v davově-„elitárních“ společnostech.
33
Je možné, že F. Burlacký pociťuje nebo se dokonce dovtipuje, že Lenin, Trocký a Stalin jsou zosobněním různých politických sil.
34
Když už zavedeme řeč na boty a budeme historicky přesní, pak Stalin upřednostňoval měkké, a nikoliv železné: železné byly atributem výslechové komory inkvizitorů
35
Je potřeba doplnit: a vyřešit společenské problémy. Společenské problémy je třeba řešit s předstihem. A pokud se to děje, pak je to většině lidí jedno, kdo konkrétně to udělal: předešlá moc nebo ti, kdo ji odstranili.
36
Ve hře dáma je „záchod“ taková poloha hracího kamene na desce, kdy s ním nelze nikam táhnout: všechna pole, která jsou pravidly přípustná, jsou obsazena jinými kameny, které není možné „sníst“ nebo bokem obejít. Kameny chráněné v „záchodcích“ při absenci jiných kamenů, se kterými lze táhnout, jsou ve hře neužitečné, a proto je tento stav na hrací desce ekvivalentem prohrané partie hráče, jehož hrací kameny spadly do „záchodu“.