Během znamenitého Boldinského podzimu r. 1830, básník věnoval tématu zvláštní pozornost ve „Skoupém rytíři / Скупом рыцаре“.
Ale vrátíme se k nuzákovým úvahám z „Měděného jezdce“
Nejdříve se v básni objevuje obraz národa, známý z „Domku v Kolomně“ pod jménem Paraša:
Očividně, proto Jevgenij i:
První pokus Jevgeniových pánů uklidnit s jeho pomocí ruské národy záměnou křesťanské ideologie (kuchařka Fekla) za ideologii marxistickou (kuchařka Mavra), neskončil úspěchem. O tom, že přezdívkou židovského génia Marxe byl Mavr, ví téměř každý, kdo se zajímal o historii marxismu. Ale ten, kdo se seriózně zabýval křesťanskou historií, také ví, že nejbližší souputnicí (bývalého šéfa bezpečnostních služeb Sanhedrinu, jednoho z jeho mladých a perspektivních spolupracovníků) žida Saula, zázračně se přeměnícího v křesťanského apoštola Pavla, byla žena přinášející oběť celibátu jménem Fekla. Takže puškinovský pseudonym pro křesťanství (taktéž svérázný prst, ukazující na určité kvality státní ideologie monarchistického Ruska počátku 19. století) se objevil v textu „Domku v Kolomně“ ne náhodou. My jsme se tak, díky jeho systému obrazů týkajících se celostného světa věcí a jevů, stali svědky jím předpovězeného (již v r. 1830) střídání podob marxistických činovníků, lehce překročivších věčnou vdovu – vládu (v daném případě sovětskou) – a najednou se měnících na demokraty:
To je kulminující, 50. oktáva „Domku v Kolomně“, na kterou Puškin dvakrát soustředil čtenářovu pozornost: vytvořil ji ze sedmi řádků (všechny ostatní oktávy básně mají řádků osm) a vybavil jí vlastnoruční ilustrací, obsahově doplňující text. Smysl obrazného doplňku: dát budoucímu čtenáři, nelenivému a zvědavému, tu informaci, kterou v Puškinově době ještě nebylo možné vyjádřit slovy. Jinými slovy, řeč je o vnělexikálních formách jednotlivých uměleckých obrazů, které vznikají v podvědomí na úrovni dohadů.
Skutečná Jevgeniova tvář je v „Domku v Kolomně“ pro „smetánku a mluvu“ zatím ještě zakrytá „Parašiným zrcátkem“, televizním vysíláním, které také Puškin předpověděl dlouho před jeho objevením se, v roli věna zlého génia.
Věnem jí bylo dáno
Je možné stručněji a věcněji popsat vzájemný vztah židovstva se současným televizním vysíláním, než to udělal Puškin v „Pohádce o mrtvé carevně a sedmi bohatýrech“?
Doposud židovský génius infomuje světovou společnost a jako dosud nemohou „Parašina zrcátka“ sdělit všechny pravdy, jelikož jsou prvotně, stejně jako všechny další masové sdělovací prostředky, majetkem „dívčiny“, která, zamilovaná do svého odrazu v „Parašině zrcátku“, dokonce, i když se „otřáslo celé hlavní město“, se stále jako dříve lehkomyslně a bezstarostně chechtá, jako Šamachaňská carevna: