V čem byla příčina Jevgeniova smutku? V chápání odsouzenosti židovstva, jako uměle vytvořené občiny? Na úrovni kolektivního nevědomí se židovstvo touží spojit s Parašou, tj. spojit se s rodinou národů Ruska jako plnoprávný člen. A z toho důvodu se samo musí zachránit před „dobrovolným“ mnohatisíciletým otroctvím, které mu vnutili Levité, „strážní lvi“ židovského stáda, obejitím vědomí skrz podvědomí na „sinajském pochodu“ a stát se, jako všichni, národem. A od těch dob se v kolektivním nevědomí přes „Tóru“ a „Talmud“ udržuje u židovstva syndrom „bohovyvolenosti“.

Blížící se revoluce v Rusku byla reálnou šancí projít touto cestou mezi „Skyllou“ klanové semknutosti a „Charybdou“ boží vyvolenosti, „ruku v ruce“ s Parašou, ale pro to bylo pro židovstvo nezbytné uvědomit si škodlivost všem národům nepochopitelného komplexu vlastní výjimečnosti.

Informační smrtí židovstva je v tomto smyslu přeměna židovské klanové občiny na národ. Celé období, v Puškinově představě, má zabrat tři generace (proto báseň obsahuje: a vnuci nás pochovají) od momentu začátku sebeidentifikace židovstva v říjnu 1917, kdy se masa provinčních židů nahrnula z okrajů Ruské říše a začala okupovat všechny klíčové posty nové sovětské státnosti. Přitom celá informace o původu židovstva, o roli staroegyptského žrečestva, v procesu přeměny obyčejných semitských kočovníků z otroků na úrovni vědomí do otroků na úrovni podvědomí, se důkladně skrývala periferií Amonova žrečestva až do kontrarevolučního srpnového převratu r. 1991 (nespočívá  snad v tomto ono tajemství tak vyzývavé  otevřenosti Borise Par-Amon-ova o tajemství židovstva?).

V systému staroegyptských pověr / věroučení je Amon bohem dutí větru.

«Amon byl svou podstatou od nepaměti bohem vzduchu (nebo větru), o čemž zejména svědčí jeho jméno-„pseudonym“ — Neviditelný, Skrytý, — a původně byl členem Osmera (Ogdoady) božstev- tvůrců, zosobněných existencí prvobytného chaosu, ze kterého, v souladu se žrečeským učením Chemenu [Hermopolis], vzniklo slunce, a s ním i celý svět.»

[19]

Možná proto jsou v poémě větru přidávány vlastnosti bytosti téměř živé, oduševnělé. Přitom činnost větru se vždy jakoby zvyšuje přítomností deště, jehož obraz je v náboženských představách Slovanů a mnoha dalších národů spojen s projevy božských sil.

Tak se čtenáři obrazně přenáší vjem, že všechny Jevgenijovy činy, jak v první, tak v druhé části poémy, jsou doprovázeny nebo také řízeny větrem, zosobňujícím nějaké nepříjemné božstvo, s nímž je komunikace svázána s negativními emocemi. Z téhož pramene se dozvídáme, že paralelně byl bůh Amon i patronem lodníků na Nilu. Tohoto lodníka-převozníka potkáme v druhé části a tehdy si o něm povíme podrobněji.

Zatím, ukázavše na neschopnost židovského génia identifikovat své pastevce – znacharstvo kultu Amona, poukážeme jen na jeho mlhavé přání byť nějak snížit intenzitu kontroly ze strany „patrona lodníků Nilu“:

Dále jednou větou:

Puškin rozděluje (po umlčení) nereálný (vědecky – existenciální) svět židovstva a reálný svět všech ostatních lidí. Jinými slovy, Jevgenijovi se všechny nadcházející události dějí při odpojeném vědomí, tj. ve snu. A co ve skutečnosti?

Pro běžné vnímání (první smyslová rovina) je povodeň valící se na město hroznou událostí, jejíž příčinou je změna směru toku řeky Něvy pod vlivem západního větru.

Tři tečky na konci dvou vět dávají najevo přítomnost textu se zprávou oznamujícím doplňující informaci se zamlčením, tj. informaci druhé smyslové řady, přičemž se tato informace obsažně rozkrývá nesladěnými pády zájmena „jejich“. Poněvadž na úrovni druhé smyslové řady je řeka obrazem davu, je hrůza blížícího se dne, hrůzou před nadcházející vzporou davu, živelnou a nelítostnou. „Národ je vždy a pro všechny děsivý, když se jeho nářky slévají do v jeden celek…“, psal Puškinův současník M.M. Speranskij (1772 – 1839) ve svých „Projektech a zákonech/ Проектах и Законах“ . Ale čí „bujné vrtochy“ nemohl dav překonat? Kdo jsou ti „jejich“, na něž se básník pokouší soustředit čtenářovu pozornost? Odpověď leží na povrchu, ačkoliv není vyjádřena přímo: ve směru větru, vyprovokujícího rozvodnění Něvy, větru Západního.