Negramotná masa ruských rolníků, upřímně se snažící o harmonický život v mnohonárodnostním moři Ruska, opravdu nemohla přemoci silné (bujné) vrtochy internacionalismu prozápadní liberální inteligence. Podměna pojmů „mnohonárodnostní“ za „internacionální“ (tj. rusky - mezinárodní),  provedená ve vědomí mnohonárodnostního stáda „těsnícího se malým národem v črtách osedlosti“, zabezpečila nezbytné podmínky pro nelítostný boj všech národnostních skupin za zájmy mezinárodní klanové občiny rozeseté mezi národy Ruské říše, jejíž představitelé se lehkomyslně opíjeli výhledem na masy rozzuřené revoluční rétorikou:

Dále je dobře vidět, že výše uvedené rozkódování nesprávného skloňování přídavného jména „jejich“, jsou pravdivá. Řeč je o západních větrech (od zálivu), západním vlivu, který uvařil revoluční kotel národní nespokojenosti,  jenž se navalila na vládní instituty prohnilé monarchie, neschopné začátkem XX. století zabezpečit nezbytnou kvalitu řízení ruské civilizace.

Obraz zvůle, kdy davově-„elitární“ právo, zformované na základě biblické koncepce, se zašlapává „revoluční zákonností/legitimitou“, je prezentován obrazně a jasně. Působí to dojmem, jakoby byl Puškin skutečně svědkem projevů scén strachu liberální inteligence zabředlé v korupci, alkoholismu, rozvratu vládnoucích tříd před bestiálním vztekem davu, uvěřivšího ve své osvobození. Zvnějšku revoluční procesy vypadají vždy živelně a neřízeně, tj. jakoby jdoucí zdola, a proto to normálně vypadá, že „vlny národního hněvu“ samy vtrhají do podzemních sklepení. Nicméně, jedním neruským slovem „kanály“ básník upozorňuje čtenáře na existenci druhé smyslové řady popisovaných jevů, mající na mysli skrytý mechanismus umělé kanalizace  těchto procesů zvenčí.

Triton je starověký mořský démon. V řecké mytologii je synem boha moří Poseidona a vládkyně moří Amfitríty, obývající s nimi zlatý dvorec na mořském dně. Existují legendy o závodech Tritona s Héraklem, o soubojích Tritona s Dionýsem, a o tom, že Tanagrijci za krádeže jejich skotu usekli ve spánku Tritonovi hlavu. Co chtěl Puškin říci srovnáním kamenného města Petropole s obrazem vynořivšího se tritona, je diskutabilní otázka. Nicméně, historie poříjnového Ruska již jednou názorně předvedla fungování mechanismu stětí hlav těm, kdo považovali cizí majetek za majetek vlastní. Podíváme se, co ukáže historie posrpnového Ruska. A i když pro liberální inteligenci jsou národní masy, vrhnuté do revoluční přeměny, jako předtím zlí zločinci, ohrožující „svaté právo“ soukromého vlastnictví, nicméně, Puškin slovem „jak“ se s ní jakoby rozchází v náhledu na procesy, ukázané obraznou formou, jenž se přesto staly krutou realitou o století později.

Jeho chápání těchto procesů je mnohem hlubší, než u jeho současníků: rozlišuje běžnému vědomí viditelné strukturní a neviditelné bezstrukturní řízení. A o tom, že řeč je o řízených destruktivních procesech, hovoří následující věta:

Klíčové slovo je v ní záď (корма). Ve shodě se slovníkem V. I. Dála „kormidlo“ (кормило) je volant pro řízení, „záď“( корма) (lodi) je zadní konec nebo část protilehlá přídi. Touto jednou krátkou větou je v obrazové formě podávána informace o dvou stranách jednoho a téhož revolučního procesu: z vnějšku viditelného, zdánlivě neřízeného, když se prudce mění směr pohybu státního korábu, a vnitřního, častokrát obyčejnému vědomí hluboce skrytého, systému řízení, jehož úsilí je soustřeďováno na metody vlivu na nejnižší vrstvy obyvatelstva takovým způsobem, aby ty tvořily s entuziasmem cizí dílo, jako své vlastní. Druhá strana revolučních otřesů na úrovni kolektivního nevědomí je někdy chápána jako „židovsko-zednářské spiknutí“.

Revoluce v Rusku, bez ohledu na to, vzniká-li zespodu nebo zvrchu, je především ztroskotáním obvyklých forem existence: jako bouří jsou rozneseny věky se skládající mezi hierarchické svazky-mosty na různých úrovních davově-„elitární“ pyramidy, otřásá se stará bagáž historické vědy a přestávají být významné (plují) obvyklé autority.

Většina prostých lidí, zaměstnaných všedními starostmi o chléb svůj vezdejší, nebyla schopna uvidět a zorientovat se v mechanismu řízení skrytých hybných sil revolučních bouří. Nechápajíce „velkou politiku“, z důvodu nedostatku vzdělání a volného času pro správné pochopení sociálních jevů, stávají se předmětem této politiky. Je přirozené, že v jejích ničivých následcích vidí známky Božího hněvu a, tudíž, připisují vněsociální úrovni řízení sociální logiku chování, která Mu není vlastní.