Как челобитчик у дверей Jako petent u dveří
Ему не внемлющих судей. Soudců, jeho neslyšících.
Formálně jsou tyto dvě etapy v básni spojeny zdůrazněnými slovy: dýchal, temný, cákal.
Nad potemnělým Petrohradem
Dýchal listopad podzimním chladem
Pleskajíc bouřlivou vlnou
až na kraj své ohrady pevné,
Něva se zmítala jak nemocná
Ve svém korytě neklidné.
Ale pokud v první etapě Něva celkem jen bezmyšlenkovitě „cákala hlučnou vlnou“ (vlna je obraz davu), pak ve druhé již „temné vlny cákaly na molo chrchlajíc pěnu a tlouc o hladké schody“ davově-„elitární“ pyramidy.
Budeme-li přistupovat k pochopení tohoto textu na úrovni všedního vědomí (první smyslová řada), mohou u čtenáře vznikat trvalé rozpory: z jedné strany může chápat, že od vzniku povodně „uplynul týden, měsíc“, a z druhé devět měsíců, jedno je začátek tragických událostí vyznačen listopadem („Nad zamračeným Petrohradem dýchal listopad podzimním chladem“), ale zakončený srpnem („letní dny se chýlily k podzimu“). Jinými slovy, Puškin alegoricky informuje budoucího pozorného čtenáře o nějakém cyklu, odpovídajícímu období klíčení, dozrávání a narození nějakého nového sociálního jevu v ráci jednoho století. Dnes víme, že toto období bylo rovno 73 rokům.
Blízko k rozluštějí algoricky označeného cyklu dospěli také autoři „Nevydaného Puškina“: „Technika datování konfliktu v básni představuje zvláštní zájem. V desáté komponentě básně se o chodu času hovoří takto:
Прошла неделя, месяц Uběhl týden, měsíc
Pro správné pochopení uvedených slov je velmi důležité si všimnout, že před námi je preparovaný citát z Krylovovy bajky „Chudý boháč/ Бедный Богач“ (r. 1829):
Ну что ж? Nu a?
Проходит день, неделя, месяц, год. Ubíhá den, týden, měsíc, rok.
Pokud nebudeme brát v úvahu Puškinovo prozřetelné vypuštění „roku“, smysl obou řádků je stejný: ubíhá měsíc. Nicméně, to je jen první pohled, protože puškinova varianta krylovova textu má dvojí smysl. Kromě smyslu první řady, má Puškin ještě na mysli vypuštění slov „potom ještě“:
Прошла неделя, потом еще месяц. Uplynul týden, potom ještě měsíc.
Jinými slovy, to již není měsíc, ale „týden+měsíc“. Ve výsledku, pokud připojíme obdržený řádek k předtím popsanému datu petrohradské povodně 7. listopadu 1824, dostaneme velmi výmluvné datum: 14. prosince.
A pokud by Krylovovo slovo „rok“ vypuštěno nebylo, měli bychom co do činění s datem „14. prosince 1825“. Nepochybně by to bylo nadmíru riskantní, v souvislosti s čím byl Puškin nucen řešit opisně úkol, jak doplnit vypuštěné slovo. Přitom se plně zachovalo rozdělení dvou smyslových řad. Slova básně:
Дни лета Dny léta
Клонились к осени. Skláněly se k podzimu
Z jedné strany znamenala, že uběhla zima, uběhlo jaro, a léto r. 1825 dosáhlo prvních dnů září (od 9. dne tohoto měsíce začíná podzim). Takový smysl je v první smyslové řadě, což potvrzují propočty P.G. Antokolského
.Z druhé strany, uvedené slova obsahují zcela jiný smysl. „Letní dny“ (dny léta), to jsou „dny roku“. Jak bylo jednou v tomto smyslu použito „léto“ v nápisu na soše Falconeho. Slovo „později“ bylo také vypuštěno, stejně jako předtím „potom ještě“ a jak v obou smyslových řadách bylo vypuštěno celkem mnoho měsíců, a ve výsledku vznikl smysl takovýto:
Дни года Dny roku
Клонились к поздней осени. Se chýlily k pozdnímu podzimu.
To označovalo polovinu prosince r. 1825, což Puškin potřeboval.“
Co „Puškin potřeboval“ je složitá otázka. To zaručeně ví jen samotný Puškin. Uvedli jsme daný fragment „puškinistů“, abychom ukázali neužitečnost pokusu odhalit druhou smyslovou řadu básně přes násilné přivázání Jevgenijova obrazu k děkabristům. „Násilným“, a proto neplodným, je podobný pokus nazván proto, že se dotýká jen jednotlivých částí básně, ponechávající mimo záběr neschopnost interpretů zabezpečit původní celistvost celého vyprávění. Nicméně, je třeba si povšimnout, že autoři práce „Neznámý Puškin“ (možná si to nepřejíce) se nevědomky dostali dost blízko k odhalení původu sociálního jevu, zahrnujícího děkabrismus, tj. židovstvu.
Výše jsme již posuzovali zvláštní Puškinovy vztahy s časem: minulost a budoucnost pro něj existují jakoby paralelně v jejich vzájemném prolínání. Odtud může pozorný čtenář správně pochopit vzájemné prolínání procesů již se naplňující minulosti a spatřovat tendenci, schopnou stát se realitou v budoucnosti, jen přes adekvátní chápání současnosti.
Bajka „Nuzný boháč“ je skutečně klíčem k šifrovacímu kódu časového období mezi dvěma ruskými kataklyzmaty 20. století, ale stále je to klíč „druhé úrovně“, pokud chápeme text „Úvodu“ jako klíč „první úrovně“, protože především v něm jsou stanoveny tempa chodu času:
Прошло сто лет, и юный град, Uběhlo sto let, a mladé město,
Полнощных стран краса и диво... Půlnočních zemí krása a div...
Téměř jedno století mělo Petrovo město jiné jméno. Po srpnu r. 1991 jakoby se znovu zrodilo. Proto pro odhalení chronologického kódu vyprávění je nezbytné větu:
Прошла неделя, месяц Uběhl týden, měsíc
dát do souvislosti s celou, a nikoliv ořezanou větou Krylovovy bajky:
Проходит день, неделя, месяц, год. Ubíhá den, týden, měsíc, rok.
Avšak při tom je důležité mít na paměti nejen vypuštění slova „rok“ v textu básně, ale též zamlčení slova „den“, neboť v básni „Domek v Kolomně“, předcházející a textuálně svázané s „měděným jezdcem“, je den obrazně roven roku. A tehdy rovnováha zamlčováním skrytých slov „den = rok“ (forma) a do nich vložených „týden(7), měsíc(30)“ (obsah) dává již známý časový úsek mezi dvěma významnými událostmi 20. století v Ruské historii. Pak je možné hovořit o tom, že židovstvo, nezávisle na přání jednotlivých jedinců, tvořících toto „putovní“ společenství, je nuceno se probudit, tj. nějak zareagovat na vědomé úrovni na výsledky zpracování „královské informace“ podvědomím:
Бедняк проснулся. Мрачно было: Nuzák se probudil. Bylo chmurně:
Дождь капал, ветер выл уныло, Déšť padal, vítr unyle vyl,
И с ним вдали во тьме ночной A s ním vdáli ve tmě noční,
Перекликался часовой... Překřikoval se strážný...
Dáme do souvislosti popis počátku událostí srpna r. 1991 s listopadem 1917 a uvidíme, že skutečně Jevgenijův sen trval téměř století, což v měřítku ročního cyklu dává přibližně devět měsíců (listopad – srpen):