Так он мечтал. Но грустно было                             Tak snil. Ale smutno bylo

Ему в ту ночь...                                                        Jemu té noci, a přál si

Чтоб ветер выл не так уныло                                              Aby vítr vyl ne tak unyle

И чтоб дождь в окно стучал                                    A aby déšť do oken bil

Не так сердито...                                                      Ne tak rozzlobeně...

              Сонны очи                                                              Ospalé oči

Он наконец закрыл.                                                  On nakonec zavřel.

Oběma částem je společná věta, poukazující na délku období, v jehož průběhu Jevgenij nereagoval na „královskou informaci“ vynořující se z podvědomé úrovně, „vítr vyl unyle“. Od ní se táhne nitka ke lvům, jimiž je Jevgenij „jakoby zaklet, jakoby k m-RA-moru přikován“, ke strážcům židovstva, Levitům.

Po listopadových událostech se židovstvo dlouho nacházelo ve stavu porevoluční euforie, projevující se nevědomými pokusy zbavit se své přináležitosti k mezinárodní mafii prostřednictvím připojení se k internacionalismu, podávaného masovému vědomí „Levity-strážci“ jako přijatelná náhražku kosmopolitismu. Z toho důvodu po nějaký čas židovstvo jakoby zapomnělo na existenci „Levitů-strážců“. V tomto smyslu srpen r. 1991 vyznačil nějakou hranici, znamenající, z jedné strany, probuzení Ruského židovstva k otevřené politické aktivitě na základě kosmopolitismu, a z druhé, jeho neschopnost vypracovat si celkovému chodu věcí adekvátní vztah k bezmyšlenkovitému parazitismu na „nivě“ lichvy: ne všichni židé jsou bankéři, ale téměř všichni bankéři Jelcinovského Ruska se z nějakého důvodu ukázali být židy. Tím samým dali „Levité-strážci“ židovstvu najevo, že bdí a jsou stále na svém místě!

Nicméně, vynucené probuzení židovstva proběhlo po změně poměrů etalonových frekvencí biologického a sociálního času, což mu dávalo reálnou šanci se zbavit sociální hluchoty, vyvolané „šumem vnitřního neklidu“, vrhajícího jej do stavu zombie. Ale za tím účelem by si židé museli uvědomit své místo v globálním historickém procesu, a skutečnou roli Levitů v jejich vlastním historickém údělu. Pokud by se takový zázrak přihodil, znamenal by, že jsou společně s ostatními národy schopni  aktivně vstoupit do kvalitativně jiného informačního stavu, ale již v rámci Bibli alternativní koncepce sebeřízení. Bohužel, jak ukázal Puškin a historická realita současného Ruska, nedošlo k tomu, protože Jevgenij si jednoduše „vzpomněl na minulou hrůzu“ biblické koncepce samořízení, ale nenašel si čas na vytvoření  vztahu k němu na vědomé úrovni, což ho dovedlo do gravitačního pole „lvů strážných“, pracujících jako vždy pod příkrovem „idolu s nataženou ruku“.

Вскочил Евгений; вспомнил живо                                   Vyskočil Jevgenij; vzpomněl si živě

Он прошлый ужас; торопливо                              Na minulý úžas (hrůzu); rychle

Он встал; пошел бродить, и вдруг                        Vstal; šel se toulat, a najednou

Остановился, и вокруг                                           Se zastavil, a dokola

Тихонько стал водить очами                                  Tichounce začal se rozhlížet

С боязнью дикой на лице.                                      S divokým strachem na tváři.

A zde je příčina „divokého strachu“:

Он очутился под столбами                                    Octnul se pod sloupy

Большого дома. На крыльце                                  Velkého domu. Na verandě

С подъятой лапой, как живые,                              Se zdviženou tlapou, jak živí

Стояли львы сторожевые                                       Stáli lvi strážní

И прямо в темной вышине                                    A přímo v temných výškách

Над огражденною скалою                                      Nad ohrazenou skálou

Кумир с простертою рукою                                               Idol s nataženou rukou

Сидел на бронзовом коне.                                      Seděl na bronzovém koni.

„Lvi strážní“ jsou Levité a jsou těmi samými strážnými, se kterými „v dáli v noční tmě na sebe pokřikovali“ bůh větru Amon, rozsévaje mystickou hrůzu v chorobném vědomí šíleného Jevgenije. Přibližně tři tisíce let se pod kontrolou znacharstva Amonova kultu bezmyšlenkovitě židovstvem utvářelo kolektivní nevědomí (starozákonní egregor), jehož rukojmím stádního chování se stal každý samostatně vzatý žid, vyvolávaje tím samým směrem k takovému, svou skladbou živočišnému, typu psychiky závist židouctívání u druhých.

Ale pokud do poloviny 20. století židovstvo a národy, na kterých parazitovalo, doprovázelo dopuštění Shora v oblasti bezmyšlenkovité existence v rámci biblické doktríny otrokářství bez vypracování vědomého vztahu (hodnocení) k ní, pak po změně vztahu frekvencí biologického a sociálního času není taková rozkoš pro nikoho, včetně židovstva, přípustná.

Lidstvo, dosáhnuvši počtu, blízkému šesti miliardám, se stalo spolu s technokratickou kulturou, jím vytvořenou, agresivním faktorem nátlaku na biosféru planety, což vedlo k situaci, obrazně odražené jedním okřídleným vyjádřením: „Bolívar dva neunese“. To může znamenat, že Všedržitel, vyčleňujíce člověka ze světa zvířat, ho nenáhodně obdařil instinkty, rozumem, intuicí, ale i svobodou volby a vlastní vůlí k určení hierarchie těchto komponent individuální psychiky takovým způsobem, aby na jejím základě vytvářel své chování buď v souladu s okolním světem a Bohem, nebo v bezmyšlenkovitém odporu s ním. Připomeneme si, o čem se hovořilo v úvodu:

Jsou lidé, jejichž chování je podřízeno instinktům, a rozum obsluhuje instinktivní potřeby a pokouší se této službě přizpůsobit intuici.

Jsou lidé, jejichž rozum slouží instinktům, ale kteří systematicky odmítají svá intuitivní prozření anebo jsou obecně zbaveni intuice.

Jsou lidé, jejichž rozum není nevolníkem instinktů, ale vyžívaje se ve své nezávislosti na nich, odmítá intuitivní prozření, nebo oni jsou jich zbaveni.

Existují lidé, jejichž rozum se ve svém rozvoji opírá o instinkty, ale naslouchá intuitivním prozřením a staví své chování na tomto základě.

Pokud vycházet z chápání toho, že v polovině 20. století došlo k jevu změny poměrů etalonových frekvencí biologického a sociálního času, je možné předpokládat, že Všemohoucí určil lidstvu čas na samostatné a vědomé překonání živočišného typu psychiky v sobě, a s největší pravděpodobností tento čas vypršel. Ale v takovém případě Všedržíci stěží bude mít za smysluplné existenci nového druhu (Homo Sapiens) na planetě Zemi současně ve dvou formách, živočišné a lidské: ještě jeden druh zvířat, k tomu také nejpočetnější, ale již v lidském obraze, planeta nevydrží. Vše to předurčuje (a přitom s vysokým stupněm pravděpodobnosti) možnost realizace sociální hygieny, povolené Shora.

Jevgenijovo vnímání pravděpodobnosti zániku části druhu „člověk rozumný“ s rysy živočišného typu psychiky ve formě hrozivého varování Shora o završení mise židovstva jako aktivního zombi popotopní civilizace, na nějaký čas před samolikvidací „projasňuje v něm hrozně mysl“ a v jeden okamžik dovoluje vyplout z hlubin podvědomí na úroveň vědomí všemu tomu, co jako mrtvá váha leželo v jeho dlouhodobé genetické paměti a potlačovalu tu informační podporu, kterou potřeboval, aby se dostal ze stresové situace.

Евгений вздрогнул. Прояснились                         V Jevgenijovi hrklo. Projasnili