„Část první“ začíná popisem stavu ruské společnosti v právním centru řízení ruské civilizace na začátku dvacátého století.

O existenci a zvláštní roli tehdejšího vněprávního centra civilizace, Moskvy, se mluví v Úvodu:

V Puškinově době byl mladším hlavním městem Sankt-Peterburg. Název Petrohrad (Petrograd) nesl v krátkém období deseti let od začátku První světové války do doby, kdy byl přejmenován na Leningrad po smrti „vůdce světového proletariátu“. Poukázání na listopad hovoří o tom, že autorovo chápání času se poněkud lišilo od chápání těch, kteří se zabývali studiem jeho díla. Je známo, že ozbrojené povstání, v jehož důsledku byla svržena zednářská Prozatímní vláda, bylo v říjnu, ale oslavy během celých 73 let po Velké říjnové socialistické revoluci v souladu s reformou kalendáře probíhaly 7. listopadu. Ale obzvláště pozoruhodné je to, že důvodem k napsání „Měděného jezdce“ byla nejsilnější povodeň v celé historii Petrohradu, ke které došlo 7. listopadu 1824: téměř rok před vystoupením Děkabristů na Senátním náměstí a 93 let před „proletářskou revolucí“, která z důvodů, vypadnuvších z pozornosti historiků, zvítězila v rolnické zemi. Je to náhodná shoda dat? Nebo je taková náhoda dosud ještě nepoznaná statistická zákonitost, nevnímaná jako předurčenost?

Pokud postavíme otázku o celostnosti informace zeširoka, pak může být zformulována přibližně takto: jsou mezi sebou provázány procesy biosférní a sociální úrovně? A pokud jsou provázány, pak jak? Kde je příčina a kde následek?

Ohledně této otázky se v základním traktátu „hermetistů“ - „Smaragdových deskách“ říká následující: všechny procesy makro a mikrosvěta mají oscilační charakter, jsou vzájemně provázány a vzájemně vloženy. A ještě: co je nahoře, to je i dole.  Jinými slovy, pokud spojení i existuje, pak se musí projevovat přes hodnoty frekvencí, amplitud a plných period vzájemně vložených periodických procesů, ztotožňovaných v kultuře současné technokratické civilizace s nějakou mírou, vnímanou vědomím jako astronomický čas.

Jak hluboko byl Puškin zasvěcen do vědění „hermetistů“ je složitá otázka. Intuice, básníkův Dar Shora, je hlubší zasvěcení; přináší nám někdy přes staletí básnickým slovem významovou stránku informací o těch jevech, jejichž smysl jím byl přijat intuitivně, možná i ve vnělexikálních obrazech. Tím samým jakoby básník ukazoval na to, že skutečný význam celého obsahu básně bude odhalen generacemi žijícími „novým způsobem“ a řídícími se novou logikou sociálního chování.

Obraz řeky Něvy v básni ukazuje na dav a čas. V puškinském systému obrazů dav, který nedospěl do národa, zpravidla vystupuje v obrazu koně (viz naše rozšifrování druhé smyslové roviny „Ruslana a Ludmily“). V druhé části vidíme, že neexistuje rozpor ani v samotném systému, ani v našem pojetí:

Co se týká ztotožnění času s obrazem řeky, bylo to na začátku 19. století poměrně běžné.

Státnost Ruska, na rozdíl od libovolného státu Východu i Západu, svými hranicemi obepíná jednu z regionálních civilizací planety a proto v sobě nese „zvláštní článek“ — funkci řízení civilizace jako celku. Z toho pramení Tutčevovo vyjádření o nepochopení „západniky“ a Západem schopnosti stálé obrody Ruské státnosti pokaždé v efektivnějších formách řízení:

Monarchie, jako forma vládnutí, téměř do konce 19. století se všemi svými vládními instituty  navenek vypadala jako „dobře rostlá ohrada“ pro všechny národy, žijící v civilizaci Rusko. Více než sto národů, patřících  ke všem v té době existujícím vyznáním, žilo bez vnitřních národnostních a náboženských konfliků, udržujíce si svá kulturní specifika. Nicméně civilizace, rusky svébytnost, žije a rozvíjí se podle svých vnitřních zákonů, lišících se od zákonů rozvoje státu, a proto i sám „dobře rostlý plot“ státních řídících  institutů se dříve či později stává překážkou v rozvoji společenského života civilizace. Pochopení tohoto se v  kolektivním vědomí ruského národa odráží v pořekadle: „Cizí ústa nejsou vrata, nezavřeš je.“

Neschopnost rozpoznat krizi nesouladu řídících funkcí státu ( = systému řízení) potřebám rozvoje civilizace vytváří u některých politiků pocity onemocnění společnosti, toužící po změnách, a tehdy se objevují formulace vyjadřující revoluční situace typu: „Ti nahoře nejsou schopni řídit po novu, a ti dole nechtějí žít po staru.“