A vzpřahujíce kupředu stíny svých oštěpů

Ty stíny proti hoře kolmých holých boků

Vzrůstaly a zas náhle poklesaly časem

Ty stíny bradaté plakaly lidským hlasem

Po jasné hoře klouzajíce řadou tichých kroků

Koho to poznáš na těch starých fotografiích

Vzpomínáš-li si na ten den kdy včela padla do ohně

Bylo to vzpomínáš když léto ke konci se chýlilo

Dva námořníci co se nikdy neopustili

Z nich starší na šíji měl řetěz železný

Mladší si plavé vlasy stáčel v pletence

Otevřete mi ta vrata na něž plačky tluku

Život je měnivý tak jako Euripus

(Alcools)

PÁSMO

Tím starým světem přec jsi znaven nakonec

Pastýřko Eiffelko jak bečí stádo mostů dnes

Řecký i římský starověk se ti už přežily

Zde antické se zdají být už i ty automobily

Jen náboženství zůstalo docela nové jenom ono

Zůstalo prosté jak hangáry v přístavu avionů

Jediné neantické v Evropě křesťanství je

Evropan nejmodernější jste vy ó papeži Pie

A tobě brání stud když okna na tebe hledí

Vstoupiti do kostela a jít tam ke zpovědi

Čteš letáky ceníky plakáty jež zpívají hlasitě

Toť dnešní poezie zatímco prózou žurnály sytí tě

Jsou krváky po šestáku samé detektivní případy

Portréty velkých osob a sterá různá záhlaví

Viděl jsem dnes a jméno už nevím pěknou ulici

Novou a čistou byla to sluneční polnice

Šéfové dělnice a krásné písařky z byró

Z pondělí do soboty čtyřikrát denně tudy se berou

Zrána tu třikrát tovární píšťala placky zní

Chraptivý zvon tu zaštěká k poledni

Nápisy na zdech a tabulích štíty a vyhlášky

Vřeští a štěbetají jak o závod s papoušky

Mám rád tu pěknou ulici průmyslu a píle

Ležící v Paříži mezi třídou des Ternes a ulicí Aumont-Thiéville

Hle mladá ulice a ty sám jsi jen malé dítě

Tvá matka jinak než modře a bíle nešatí tě

Jsi velmi zbožný a René Dalize tvůj nejstarší kamarád

Má církevní obřady jako ty nadevše rád

Je devět večer plyn stažen do modra tajně se kradete z ložnice

Po celou noc se v kolejní kapli modlíte

Zatímco věcná spanilá hlubina ametystná

Oblévá navždy planoucí glórii Krista

Toť krásná lilie již všichni pěstíme

Toť rusovlasá pochodeň jež větrem nehasne

Toť bledý a nachový syn bolestiplné ženy

Toť strom vždy modlitbami všemi přetížený

Toť dvojmocnina cti a věčnosti

Toť hvězda o cípech šesti

Toť bůh jenž v pátek mře a v neděli vzkříšen jesti

Toť Kristus který k nebi lépe než letci vzlétá

Jemu náleží podnes výškový rekord světa

Kristus panenka oka

Dvanáctá panenka věků v té on se vyzná

A změněn v ptáka náš věk jak Ježíš nahoru letí

Ďáblové v propastech zvedají hlavu by mohli naň pohleděti

Praví že napodobí co uměl už Šimon Kouzelník

Křičí že zná-li létat má slouti záletník

Andělé létají lehce kolem hezkého letce

Ikarus Enoch Eliáš Apollonius z Tyany

Kol prvního letadla krouží u nebeské brány

Uctivě pouštějí ty jež unáší Svatá eucharistie

Ty kněze kteří věčně stoupají pozvedajíce hostie

Avion snáší se posléz aniž křídla složil

Tu vlaštovek milióny nebeský prostor ožil

Letmo se blíží havrani sovy sokoli naši ptáci

Z Afriky přicházejí ibisi marabuti plameňáci

Pták Noh jejž básníci a pohádkáři slaví

V pařátech nese leb Adamovu kostru první hlavy

Z obzoru letí orel a vyráží velký křik

A z Ameriky došel malý kolibřík

Z Číny sem přišli pihi pružní a nohatí

Co mají po jednom křídle a mohou jen v páru létati

Pak ejhle holubice duch neposkvrněný sám

Jejž provází lýrovec a tisícioký páv

A fénix hranice jež sama se zapálí

V svém žhavém popelu vše na chvíli zahalí

Sirény opustily své nebezpečné úskaliny

A chvátají krásně zpívajíce všecky tři

A všichni orel fénix i pihi z Číny

Se s létacím strojem svorně pobratří

Nyní ty kráčíš sám davem po Paříži

Kol tebe stáda autobusů řvou řičí a víří

Bolestná úzkost lásky hrdlo svírá ti

Jako bys nikdy už se neměl lásky dočkati

Kdybys žil v dávné době do kláštera šel bys bez prodlení

Rdíte se studem když se sami chytnete při modlení

Sobě se vysmíváš a smích tvůj plá výhní pekelnou

Jiskřičky jeho zlatí života tvého dno

Toť obraz visící ve stínu muzea

A občas přijdu na něj se zblízka podívat

Dnes jdeš po Paříži ženy jsou krví znamenány

Bylo to na sklonku krásy jen nerad toho vzpomínám

Z koruny žhavých plamenů pozřela na mne Panna v Chartres

Krev vašeho Svatého srdce mne zalila na Montmartru

Jsem z toho nemocen když slyším ta slova požehnaná

Láska jíž trpím je má choroba tajná

A obraz který tě posedl ti pomůže přežít úzkost a bdění

Vždy u tebe dlí ten obraz jenž prchá k nevrácení

U Středozemního moře jsi nyní na pobřeží

Pod citroníky jež celý rok kvetou svěží

S přáteli svými se projíždíš ve člunu

Jeden je z Nizzy dva z Turbia jeden z Mentonu

Sépií hlubinných se děsí oči naše

A v chaluhách plují ryby obrazy Mesiáše.

Jsi v zahradě hospůdky v okolí Prahy

Cítíš se zcela šťasten na stůl růži ti dali

A místo abys psal svou povídku lenošíš pohříchu

Hledě na mandelinku spící v růžovém kalichu

V achátech svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy

Na smrt jsi smuten byl v ten den kdy sebe v nich objevil jsi

Podoben Lazaru kterého světlo drtí

Pozpátku točí se ručičky hodin v židovské čtvrti

A ty couráš ve vlastním životě pomalu

Jda na Hradčany nahoru a poslouchaje kvečeru

Jak v hospodách české písně zpívají

Hle jsi uprostřed melounů v Marseilli

Hle jsi v Koblenci v hotelu s obrem na vývěsní tabuli

Hle sedíš v Římě pod japonskou mišpulí

Hle jsi v Amsterodamu s dívkou jež je ošklivá a tobě hezká se zdá

Říká že se brzo se svým studentem v Leydech sezdá

Tam najímají pokoje cubicula locanda v latině

Vzpomínám toho byl jsem tam tři dny a v Goudě neméně

Jsi v Paříži od soudce vyslýchán

Jak zločinec zatčen a do vězení dán

V bolestných cestách i šťastných jsi proběhl kus světa

Dřív než jsi postřehl lež a svoje leta

V dvaceti láskou trpěl jsi a ve třiceti zas

Jak blázen žil jsem a ztratil jsem svůj čas

Na své ruce se už netroufáš podívat a stále chce se mi zaplakat

Nad tebou nade vším co zděsilo tě nad ní kterou mám rád

Uslzen vidíš chudáky emigranty odjížděti

Věří v boha modlí se ženy kojí své děti

Jich zápach plní síň nádraží Saint Lazare

Jako tři králové věří ve svou hvězdu v budoucí zdar

Myslí že v Argentině se jejich osud změní

A že se vrátí domů až nadělají jmění

Jedna ta rodina si nese peřinu červenou jako vy srdce své

Ta peřina a naše sny jsou stejně přízračné

Někteří z emigrantů se zdrží a pobývají tu

V brlozích ulice des Rosiers nebo des Écouffes

Často jsem viděl je večer jdou se ven nadýchat vzduchu

Zřídka se pohnou z místa jako figurky v šachu

Nejvíce jsou to Židé a ženy jich s parukami

Sedí bezkrevné a hlídají temné krámy

Stojíš nad zinkovým plechem ve výčepu ochlastů

Popíjíš mezi nešťastníky kávu za dva sous

Jsi pozdě k ránu ve velikém restaurantu

Zpívá se tančí pije se šampaňské

Ty dívky nejsou zlé a mají své starosti přec

I od té nejošklivější dost vytrpěl milenec

Je to dcera městského strážníka prý z Cannes

Nevím jaké má ruce jsou tvrdé a rozprýskané

Mám nesmírnou soustrast se švy jejího břicha

Pokorně dávám svá ústa ubohé dívce se strašným smíchem

Jsi sám jitro přichází

Mlékaři zvoní bandaskami v ulicích

Noc se vzdaluje jako míšenka přesličná

Toť Lea pozorná či Ferdina falešná