"Každá společnost se tak nebo onak řídí (je řízena), pročež globální historický proces je možné interpretovat jako globální proces řízení, za prvé, objímající množství procesů regionálních řízení (politik regionálních států a mezinárodních sil nemajících formální státní podobu: mafií, diaspor) a za druhé, vyplývající z hierarchicky vyšších ve vztahu k němu procesů života Země a kosmu.  V souladu s tím, při pohledu na život společnosti v historicky dlouhých časových intervalech (stovky a více let) z pozic dostatečně všeobecné teorie řízení, prostředky vlivu na společnost, jejichž cílené použití dovoluje řídit její život a  smrt, jsou:

1. Informace světonázorového, charakteru, metodologie, jejímž osvojováním lidé strojí – individuálně i kolektivně – své „standardní automatismy“ rozpoznávání konkrétních procesů v plnotě a celostnosti Bytí a určují ve svém vnímání jejich hierarchickou uspořádanost ve vzájemné vloženosti.

(Metodologie, informace charakteru vnímání světa) je základem kultury myšlení a plnoty řídící činnosti, včetně vnitrosociální plnosti moci (suverenity) jak v měřítkách regionu, tak i v měřítkách globálních.

2. Informace letopisného, chronologického, charakteru všech odvětví Kultury a všech odvětví Vědění. Dovoluje vidět směr toku procesů a porovnávat navzájem konkrétní odvětví Kultury jako celku a odvětví Vědění. Při disponování vnímáním světa odpovídajícím Bytí, na základě smyslu míry, dovoluje vidět konkrétní procesy, vnímaje „chaotický“ proud faktů a jevů v světonázorové „síto“ - subjektivní lidskou míru rozpoznávání (V tomto kontextu se pod kulturou myslí všechna informace, nepředávaná v posloupnosti pokolení geneticky).

3. Informace faktopisného (faktologického) charakteru:

popis konkrétních procesů a jejich interakce je podstatou informací třetí priority

4. Ekonomické procesy, jako prostředek vlivu, podřízené čistě informačním prostředkům vlivu skrze finance (peníze), jsou limitně zobecněným (koncentrovaným) druhem informace ekonomického charakteru.

5. Prostředky genocidy, zasahující nejen žijící, ale i následující pokolení, poškozující geneticky podmíněný potenciál osvojení a rozvoje kulturního odkazu předků: jaderná hrozba – hrozba použití; alkoholová, tabáková a další genocidy, potravinové příměsi, všechno ekologické znečištění, některé léky; „genové inženýrství“ a „biotechnologie“ - to vše jsou potenciální hrozby.

6. Další prostředky vlivu, hlavně silového charakteru – zbraně v obvyklém smyslu slova od nože po raketu, zabíjející a poškozující lidi, poškozující a ničící materiálně-technické objekty civilizace, hmotné památníky kultury a nositele jejího ducha.

Ačkoliv jednoznačné hranice mezi prostředky vlivu nejsou, protože mnohé z nich disponují vlastnostmi, dovolující je přiřadit k různým prioritám, jejich uvedená hierarchicky seřazená klasifikace dovoluje vydělit dominující faktory vlivu, které mohou být použity v roli prostředků řízení a konkrétně v roli prostředků potlačení a zničení konceptuálně nepřijatelných jevů v životě společnosti.

Při použití této množiny uvnitř jednoho sociálního systému se jedná o zobecněné prostředky řízení jím. A při jejich použití jedním sociálním systémem (jednou skupinou) vůči jinému sociálnímu systému (jiné skupině), při nesouladu koncepcí jejich řízení, to jsou zobecněné prostředky agrese, tj. prostředky vedení války, v nejobecnějším chápání slova, či – prostředky podpory samořízení v jiném sociálním systému, při absenci konceptuální neslučitelnosti řízení v obou systémech.

Ukázané pořadí určuje prioritu uvedených tříd prostředků vlivu na společnost, protože změna stavu společnosti pod vlivem prostředků vyšších priorit má větší následky, než vlivem nižších, ačkoliv probíhá pomaleji a bez „hlasitých efektů“. To znamená, v historicky dlouhých časových intervalech roste rychlost působení od první priority k šesté, ale nevratnost následků jejich použití, v mnohém určující efektivitu řešení problémů v životě společnosti ve smyslu jednou provždy – klesá."

„Politika je jednou z forem řízení. A jak je známo z teorie řízení, realizace řízení ve vztahu k neurčeným cílům, při neurčité hierarchii cílů (hierarchii jejich významnosti), při neslučitelnosti postavených cílů, je objektivně nemožné. Toto kritérium doktrína, předložená Březinským, nesplňuje. V případě řízení na základě nevyřčeného, tj. na základě „samo sebou rozumění“ cílů a prostředků jejich dosažení, které nevyžaduje splnění tohoto principu, jsou nevyhnutelné nepředvídatelné následky, které dělají bezcennými dosažené výsledky (jako se to stalo v případě Direktivy SNB USA 20/1 z 18.srpna 1948, jejíž realizace dovedená k úspěšnému konci 18-23 srpna 1991 postavila USA před ještě horší problémy), až do jejich úplné nepřípustnosti (což se na Západě často označuje „efektem opičí pracky“). Děje se to proto, že nevyřčená část („samo sebou rozumící se“) a ohlášená se v praxi při své realizaci navzájem potlačují, jsou v rozporu, díky různým objektivním i subjektivním příčinám, a kromě toho se v životě společnosti objevují jevy, které jsou důsledkem jejich interakce.“

"To se týká i varianty, pokud daná kniha Březinského patří k tomu proudu informací, jehož prostřednictvím skuteční vládci USA motají hlavy té části společnosti, která projevuje zájem o politiku a pro svůj psychický komfort má potřebu  v nějakém dostatečně pravdě-podobném vysvětlení aktuálních událostí a jejich vzájemného spojení s oficiálně ohlášenou ideologickou doktrínou státu a jí vyjadřující politickou strategií. Sami vládci-loutkáři se v tom případě opírají o doktrínu, určenou pro velmi úzký kruh zasvěcených a více odpovídající reálným událostem ve světě, ale kterou je nemožné zveřejnit ve společnosti v její skutečné formě bez toho, aby to nebylo důvodem vzpoury proti vlastnímu státu nebo, což je pro ně ještě nebezpečnější, neprobudilo k činnosti osmyslenou lásku ke svobodě těch, kteří si vybrali lidskost  jako svou budoucnost.

Pokud jjde o poslední případ, pak utajovaná doktrína realizace politiky a doktrína, ohlašovaná pro „uspokojení“ davu a jeho vrstev, si nevyhnutelně v nějakých aspektech protiřečí. Protože dav a jeho  vrstvy jsou samořízeni na základě kolektivního vědomí a podvědomí,  které vytváří jedinci – účastníci davu, pak v těch aspektech společenského života, kde rychlost reakce struktur zasvěcených do skutečné doktríny je nedostatečná, tyto struktury ztrácejí svou kompetentnost. Ve společnosti sílí jevy, podrývající základy existence historicky zformované organizace společnosti, v míře toho, jak dav uniká z pod kontroly (řízení) hierarchie struktur vzájemného velkého a malého klamání se, vedených zasvěcenými ve skutečné svinstvo.

Procesy ztráty řízení takového druhu mohou probíhat skrytě, a zjevně se projevit neočekávaně jen v konkrétních okolnostech, jako neočekávané chování davu, řízeného (vlečeného) svým kolektivním vědomím a podvědomím."