— Ne, Pedro, — namítl mu Andrej, — to je jen ohrada, kterou se izolovali od lidí skuteční majitelé projektu galvanizace mrtvoly Atlantidy pro nový život. Vyjmenovaní bankéři a byznysmeni si jen myslí, že jsou novodobí „olympijci“, a ti, kdo reálně realizují globální řízení, ochotně tu iluzi podporují a podporují jejich ambice, sami zůstávajíc ve stínu. Obecně ke všem tajným spolkům se chovají jako ke svému, možná ne nejlepšímu, nástroji řízení, protože dobře vědí, že každé zasvěcení – přímé nebo nevědomé – jsou pouta, nakládaná na psychiku zasvěcených. Právě za tímto účelem systém zasvěcení vytvořili.

Ale chci pokračovat v analogii se starořeckou mytologií. Když bohové-démoni scházeli dolů k lidem, lidem se rodili hrdinové, kteří se časem měnili buď v démony, pozvedali se na Olymp, nebo v zombie-bioroboty. Pokud zkoumat mytologii antického Řecka z těchto pozic, osvobozených od stereotypů současné kultury, pak všechno vychází právě takto.

Druhá reflexe toho mýtu je na Západě prakticky neznámá – těžká a chmurná, jako surová vzpomínka na možné pohřbení lidstva pod smutným dědictvím Atlantidy v podmínkách technokratické civilizace, vyjádřená Jefremovem v „Hodině býka“. Jak vidíte, mravní hodnocení dvou variant reflexe jednoho a téhož mýtu v kultuře současného lidstva jsou vzájemně neslučitelná.

—Andreji, v čem je podstata samotného matričního řízení jako metody?

— Jako vždy, vše geniální je velmi prosté. Metoda se opírá o dobré znalosti psychiky jedince, jako informačního systému zabezpečení jeho činnosti. Ten systém se skládá z instinktů, získáváných od předků v roli svébytného informačního přídavku; zvyků, vypracovávaných v důsledku vlivu kultury na psychiku; intelektu, jako systému zpracování informací, postupujících z vnějšího a vnitřního světa, a intuice, jako svébytného informačního mostu ve vzájemně vloženém systému matric řízení, v konečném důsledku vedoucích k matrici Božího předurčení. V závislosti na tom, která z těch čtyřech složek v psychice dominuje, je možné mluvit o čtyřech typech sTroje psychiky jedince: živočišném, zombie, démonickém a lidském. Intelekt jako systém zpracování informace zásobuje vědomé a nevědomé úrovně psychiky a má jakoby dvě rychlosti zpracování informací: pro úroveň vědomí ta rychlost nepřekračuje 15-18 bitů za vteřinu (na tom je založena technologie kinofilmu, kdy jednotlivé střídající se obrázky při překročení mezní rychlosti působí v psychice jako plynulý děj), na nevědomých úrovních psychiky je miliardkrát rychlejší. Současná psychologie tvrdí, že informace ve vizuálních a zvukových obrazech postupuje do nevědomých úrovní psychiky bez účasti vědomí, a potom, ve výsledku verbalizace, to jest přidání obrazům určité lexiky, se stává dostupnou vědomí. Přitom je nutné rozlišovat objektivní matrici bytí, která v religiózní lexice má název Boží záměr (zámysl) nebo Boží předurčení, a subjektivní matrice, vytvářené lidmi na základě jejich smyslu míry, které představují určité výseky-kopie („otisky“), sňaté z objektivní matrice bytí. Odsud matrice-výsek(kopie) – je koncepce řízení v obrazech, a koncepce – je matrice-kopie řízení vyjádřená lexikálně. Zvenku vypadá vše prostě: vytvoř systém obrazů, odpovídající tvému smyslu míry a z toho vyplývajícím cílům řízení; přidávej těm obrazům nutná slova, a vědomí samo bude spojovat obrazy s adekvátní lexikou. Ve výsledku budou konány konkrétní skutky bez jakéhokoliv úsilí z tvé strany. A jakto, že to vše funguje? Proto, že davově-“elitární“ společnost žije podle pojmů, a zamýšlet se jak se pojmy formují a nakolik odpovídají objektivní realitě, není v davově-“elitární“ společnosti zvykem. Pojem se rodí v procesu spojení obrazu a jemu adekvátní (nebo neadekvátní) lexiky (slova). Dokud je lexika adekvátní obrazům – společnost žije a rozvíjí se na základě pojmů; pokud není adekvátní – společnost upadá do krize, která končí buď katastrofou, nebo přehodnocením pojmů a zajištěním adekvátnosti lexiky a obrazů. Tak probíhá proces formování pojmového a terminologického aparátu v každé kultuře. Ale každá kultura je nejen ohraničená, — vždy je i druhotná ve vztahu ke koncepci řízení. Z toho vyplývá, že pojmový a terminologický aparát, o který se ve své činnosti opírá společnost, je základem bezstrukturního řízení v rámci jisté koncepce.

V davově-“elitární“ společnosti jde vše více či méně „dobře“, a chování davu, včetně jeho „elitární“ části, je plně předvídatelné, dokud se ve společnosti neobjeví alternativní koncepce řízení. Symbolika a obrazy, a, následně – i matrice, jejíž základ představují, zůstávají původními, ale nový terminologický aparát, zamykaje předchozí matrici na lexiku nové koncepce, začíná formovat nové pojmy. Jednoduše řečeno, řízení na základě matričních metod je dostatečně efektivní do té doby, než se objeví jiný subjekt s jiným smyslem míry, jinak určijící cíle řízení, které mohou vejít v antagonizmus s cíly řízení prvního subjektu. V tom je slabina metody, protože chování davu se stává nepředvídatelným a nastupuje období konceptuální nejistoty (neurčitosti). Vyvstává otázka, řízení po jaké subjektivní matrici bude efektivnější v období konceptuální neurčitosti? Odpověď je očividná: po té, která více odpovídá objektivní matrici bytí – matrici Božího předurčení.

Nemohu říct, že jsem z vysvětlení mého hosta z Ruska vše pochopil , ale když 11. září začaly události v Americe, maně jsem si vzpoměl na „pikniky“ a hned jsem obrátil pozornost na čas 8:45. Vzpomněl jsem si na objasnění z minulého roku, proběhly nějaké samostatné asociace spojené s některými obrázky třetího pikniku, a najednou 12. září noviny „El Pais“ publikovaly tento zvláštní plán Madridu s klíčem. Vidíte, pane Holmesi, opici na třetím „pikniku“, možná je to jen náhoda, ale víte přece: anglicky se klíč řekne „wrench“; francouzský klíč - „monkey wrench“. Kromě toho, „wrench“ - je překrucování (textů, pravdy). Krátce, na plánu Madridu je svého druhu „opičí pracka“. Do vašeho příchodu jsme probírali otázku, zda publikace toho plánu není varováním o připravovaném teroristickém útoku v Madridu.

— Vše, co jste Andreji řekl, je velmi zajímavé. A kdo podle vás by mohl organizovat teroristické útoky v Madridu? Baskičtí separatisté

[20]

— Máte na mysli naše trockisty, Holmesi? — vstoupil do rozhovoru Paolo. Ale oni ve Španělsku dávno nebyli aktivní, ačkoliv soudě podle okolností, v naší zemi i v Evropě celkově jejich pozice sílí a mně se zdá, že jim není takových kroků třeba. Socialistická internacionála i bez takových akcí sjednocuje Evropu a EU. Dnes jsou prakticky ve všech zemích Evropy u moci socialisté.

— Co myslíte, Paolo, mají trockisté blíže k socialistům nebo ke komunistům? — zeptal se Holmes.

— V stranických masách ten rozdíl nechápou, ale věrchuška trockistů je bezpochyby blíže k socialistům a pro ně permanentní socialistická revoluce není nějaká abstraktní myšlenka, ale realita, s kterou chtějí přinutit počítat celý svět. Nicméně je třeba mít na paměti, že od druhé poloviny minulého století trockisté, udržujíc věrnost myšlenkám permanentní socialistické revoluce, podstatně změnili taktiku boje. Testujíce nové metody na japonských „rudých armádách“ a italských „rudých brigádách“ v podmínkách Východu a Západu, rozhodli se, že je možné přistoupit ke globalizaci procesu permanentní revoluce. Ale aby ten proces běžel sám od sebe, bez zvláštních úsilí z jejich strany, bylo nutné překonat jednu překážku, jejímž nositelem byl sám Trocký, jakkoliv to může působit podivně.

— A co je to za překážku? — zeptal se Andrej.

— Víte o závěti Trockého? Položil Paolo otázku přítomným.

— Ne, — odpověděl Holmes. — Ona skutečně existuje?