Časopis „Duel/ Дуэль“ č. 44/2000 publikoval Projev ÚV Komunistické strany Číny a Albánské strany práce (pravděpodobně s určitým krácením, poněvadž se v textu vyskytují výpustky):
«Stalinovy narozeniny jsou revolučním svátkem všech opravdových komunistů a patriotů… Chruščevovská skupina, jenž se domluvila s imperialismem a jeho loutkou, Titovou klikou, se rozhodla diskreditovat soudruha Stalina, používajíce padělky, dávno připravené imperialistickými rozvědkami a směrované svého času jejich agentovi, Berijovi. Rozhodnuvše se rozštěpit KSSS, podkopat ji zevnitř, rozštěpit světové komunistické hnutí, rozhodnuvše se způsobit postupný kapitalistický přerod ekonomiky a společensko-politický systém v SSSR, chruščovci prezentovali na 20. sjezdu antistalinské falsifikáty ve formě referátu „O překonání důsledků kultu Stalinovy osobnosti“. Referát dosud nebyl v SSSR a satelitních státech Kremlu publikován. Nicméně text referátu byl svého času – před jeho přečtením na sjezdu – předán Chruščovovými spojenci na Západ a Titově klice…
Chruščovci odebrali z archivů mnoho důležitých dokumentů, svědčících o jejich aktivní účasti v teroristické činnosti skrytých i viditelných nepřátel národa. Chruščovci byli hlavními podněcovateli a organizátory rozšířených vazeb a udavačství, ale svou vinu za tyto trestné činy napřed svalili na svého „společníka“ Beriju, a pak na soudruha Stalina, jehož odstranili ze strachu, že je Stalin nechá zatknout a zničí je, podlé pokrytce a zrádce…
Komunisté Číny a Albánie, všichni opravdoví komunisté světa hledí s opovržením na chruščovskou kliku, hanobící Stalinovo jméno a dílo, jeho tělo, vynesené potají před národem a komunisty z Mauzolea Lenina-Stalina. Zrádná činnost Chruščova a jeho příznivců bude mít dlouhotrvající následky, jenž povedou k přerodu, a načež k rozpadu SSSR a KSSS…
Buď se SSSR pod vedením chruščovců změní na byrokratický sociálně-imperialistický stát, a KSSS se stane nomenklaturní nadstavbou tohoto státu, nebo revizionistická, provokační politika chruščovců povede k rozpadu KSSS a SSSR, ke změně jeho republik na kolonie a protektoráty západního imperialismu. Soudruh Stalin nejednou varoval před nebezpečím pro stát a stranu, vycházejícím ze skrytých, vnitřních nepřátel, pracujících na zakázku imperialistických tajných služeb. Dnes se toto nebezpečí stalo realitou.
„Palácové převraty“ v Kremlu, organizované revizionisty ze současného ÚV KSSS, dávají najevo zostření boje o moc ve straně a vládě. „Bez Chruščova, ale jeho cestou“
, takové je dnes heslo revizionistů-zrádců, úmyslně pomlouvajících jméno, práci a odkazy s. Stalina…Obnovení skutečně socialistického Sovětského svazu, odvrácení jeho rozpadu nebo přeměna vlasti Lenina-Stalina v sociálně imperialistickou državu je možná jen cestou proletářské, socialistické revoluce, vedené skutečnou komunistickou stranou.
21. 12. 1964
Mao Ce-tung, Enver Hodža»
Byl-li Berija agentem cizích tajných služeb, nasazeným do vedení SSSR, jak se přesvědčujeme v prohlášení Mao Ce-tunga a Envera Hodži
, nebo byl jen pomlouván chruščovovci, stejně jako následně pomlouvali Stalina, nechť si každý vyřeší sámpo předběžném seznámení s fakty z života a díla L. P. Beriji, N. S. Chruščova, další stranické „elity“ a státu jako celku. A to skutečně není jednoduchá práce, poněvadž, dokud byl L. P. Berija naživu, velká část jeho práce byla státním tajemstvím a lidem neznámá, jako v červenci 1953. Chruščov & company se ho zbavili, hlavně pak oni a jejich následovníci po desetiletí zveřejňovali informace o Berijovi, ani se nezastyděli a vědomě lhali, zneužívajíce lidské nevědomosti a svého monopolního práva k publikaci archivních materiálů, na čistku archivů a zavedení falsifikátů jako pravých dokumentů .Ale v tom, že referát Chruščova byl namířen proti komunistickému hnutí a že jeho „únik“ na Západ nebyl náhoda, a jen se za náhodu maskoval, v tom měli Mao Ce–tung a Enver Hodža plnou pravdu.
A to vede k otázce o kvalitě toho komunistického hnutí, jehož představitelé byli u kormidla státní moci ve všech socialistických státech, včetně SSSR? Tj. koho zradila chruščovská klika, vypustivši N. S. Chruščova s očividně lživým referátem „O kultu osobnosti a jeho následcích“ na 20. sjezdu navzdory názoru mnohých členů KSSS a dalších komunistických stran, načež organizovala únik jakoby tajného referátu na Západ?
Je nezbytné obrátit pozornost i na to, že Charles de Gaulle, jenž osobně znal J. V. Stalina, ale nebyl uchvácený politikou ideálů komunismu, proč tedy nevyjadřoval radost z toho, že N. S. Chruščov na 20. sjezdu udeřil do zad světové komunistické hnutí v jeho historicky složitém bodu vývoje. Jinými slovy, lze se zeptat ještě jinak: O čem byl de Gaulle informován, a co zůstalo mezi řádky referátu N. S. Chruščova na 20. sjezdu a mezi řádky polemik v tisku?
3. Ledacos o umění lhát a dovednosti odhalovat lež
Nicméně před tím, než budeme věnovat pozornost samotnému referátu N.S. Chruščova „O kultu osobnosti a jeho následcích“, je nezbytné objasnit řadu okolností. Především pak upozornit na tu, že přijetí referátu v r. 1956 a 2006 nemůže být stejné bez ohledu na to, zda lidé uznají Chruščovův referát za adekvátní hodnocení událostí období stalinismu nebo budou trvat na jeho neadekvátnosti. To se týká jak přívrženců ideálů komunismu, tak jeho odpůrců.
Jde o to, že události, probíhající v Rusku – SSSR od počátku 20. století do února 1956, kdy byl na 20 sjezdu tento referát přednesen, byly TEHDY v mnohém nejasné jak zahraničním pozorovatelům a jejich účastníkům, tak i občanům SSSR. Podstatou není to, že se mnohá fakta zatajovala
.Podstatou je to, že v proudu mnoha různých faktů nebyla pochopena vzájemná provázanost příčin a následků, jež byly různým lidem známy, a to nejen z tiskových prohlášení a oficiálních prohlášení státní moci, ale i z jejich vlastních životů a životů jejich přátel a blízkých.
Proto velká většina lidí v SSSR čekala, že ÚV KSSS osvětlí nejen ta či ona dříve utajovaná fakta, ale hlavně dá najevo, jak chápe vztah příčin a následků v událostech prošedší epochy – epochy Stalinovy; že to přinese celkový obraz vztahů mezi úspěchy a nezdary při budování socialismu a komunismu; že to umožní vyhnout se v budoucnosti minulým chybám a zneužívání moci v budování lepší budoucnosti, bez ohledu na to, jak ji budeme nazývat: vždyť otázka není ve slovech, byť jsou důležitá, ale v kvalitě života převážné většiny lidí, a v kvalitě moci (vlády, řízení), která ze dne na den organizuje společnost během společenského života každého člověka.
Za hranicemi také čekali:
• stoupenci komunismu – nové Slovo, jenž definuje budoucnost komunismu v globálních měřítkách;
• protivníci komunismu – vyřešení nejistot ve vztahu politických perspektiv SSSR a světového komunismu různých tváří, což bylo nezbytné z toho důvodu, aby bylo možné budovat a uvádět do života jejich vlastní globální politiku
.Poslední znamená:
Průzkum problematiky 20. sjezdu vně historie a perspektiv globální politiky
je zjevně „kontra produktivní“, tj. destruktivní ve vztahu k možnostem rozvoje ruské společnosti a lidstva jako celku.NYNÍ se zakončila ta historická etapa, jejíž události byly naprogramovány, zaprvé, samotným Chruščovovým referátem a, zadruhé, reakcí na něj a na zvěsti o něm sovětské společnosti. Nyní mají lidé (bez ohledu na to, zda jsou přívrženci ideálů komunismu nebo přívrženci jiných ideálů či trpí nedostatkem ideálů celkového společenského významu
) jiné konkrétní zájmy, a ne ty, které měli v r. 1956.40
V době zveřejnění tohoto prohlášení byl N. S. Chruščov zbaven moci a poslán jakoby do penze.
41
Stěží o tom měli k dispozici nezávislá a hodnověrná data, jenž měly rozvědky Číny a Albánie. Nejdříve v tomto tvrzení kopírují N. S. Chruščova, který si potřeboval ospravedlnit likvidaci L. P. Beriji, kterou provázelo mnohočetné porušení zákonů SSSR, tak i stanov KSSS.
42
Viz konkrétně: J. I. Muchin „Vražda Stalina a Berija“/ Ю.И.Мухин “Убийство Сталина и Берия” (Москва, «Крымский мост-9Д», «Форум», 2002 г.) Е.Прудникова “Последний рыцарь Сталина” («ОЛМА» медиа-групп, СПб, Москва, 2005 г.); E. Prudnikovová „Poslední Stalinův rytíř“/ Е.Прудникова “Последний рыцарь Сталина” («ОЛМА» медиа-групп, СПб, Москва, 2005 г.); Sergo Berija (S. A. Gegečkori) „Můj otec – Lavrentij Berija“/Серго Берия (С.А.Гегечкори) “Мой отец — Лаврентий Берия” (Москва, «Современник», 1994 г.); Raul Čičalava „Syn Lavrentije Beriji vypráví“/Рауль Чичалава. “Сын Лаврентия Берия рассказывает” (Ассоциация грузинско-украинских культурных взаимосвязей, «Инкопресс», 1992 г.).
43
To má smysl pro jednotlivá a málopočetná fakta. Pokud fakta mají masový charakter, reálně je utajit je nemožné, ačkoli je možné je právě klasifikovat jako tajné svědectví, ale v tom případě reálně budou „jakoby tajné“.
44
Objasníme termíny:
• globální politika je činnost namířená na realizace cílů ve vztahu k lidstvu jako celku a planetě Zemi.
• vnější politika je činnost namířená na realizace cílů vládnoucí třídy státu (nebo politicky aktivní části společnosti) za jeho hranicemi a jurisdikcí.
• vnitřní politika je činnost ohledně realizace cílů vládnoucí třídy státu (nebo politicky aktivní části společnosti) na jeho území a v mezích jeho jurisdikce.
45
Tím se ve své většině zabývá domácí inteligence, včetně politických analytiků a veřejných politiků různého druhu (včetně Gorbačova).
46
To se projevuje v tom, že lidé se masově upíjejí k smrti a umírají na následky drog; dávají se na kriminální cesty existence a zabezpečení potřeb podle principu „ber od života vše a hned“ a umírají, když se dostanou do cesty nějakým „větším rybám“, než jsou oni sami.