V tom čase rozdělení RSDSP na „bolševiky“ a „menševiky“ se již zformovalo a stabilizovalo, ale sjezdy strany byly ještě společné. Článek „Londýnský sjezd RSDSP“ je objasněním práce sjezdu, adresované řadovým členům strany a sympatizující části veřejnosti. Proto je důležité to, k čemu Stalin chtěl přitáhnout pozornost stranické většiny, která se sjezdu neúčastnila. Píše:

„Neméně zajímavé je složení sjezdu z hlediska národností. Statistika ukázala, že většina menševické frakce jsou Židé (samozřejmě kromě Bundistů

[3]

), dále jsou Gruzínci, pak Rusové. Zato drtivá většina bolševické frakce jsou Rusové, dále jsou Židé (nepočítaje samozřejmě Poláky a Litevce), potom Gruzínci atd. Při této příležitosti jeden z bolševiků žertem poznamenal (zdá se že s. Aleksinskij

[4]

), že menševici jsou židovská frakce, bolševici skutečně ruská, tudíž, nebylo by na škodu bolševikům udělat ve straně pogrom

[5]

.

Ale takové složení frakcí není těžké vysvětlit: ohnisky bolševismu jsou zejména významné průmyslové oblasti, čistě ruské oblasti, s výjimkou Polska

[6]

, stejně tak menševické oblasti, oblasti malovýroby, jsou židovské oblasti, gruzínské atd.“ (J. V. Stalin, Sebrané spisy, sv. 2, str. 50)

Vysvětlení, poskytnuté J. V. Stalinem tomuto specifickému složení frakcí menševiků a bolševiků, je perfektně načrtnuté v marxistickém duchu „proletářského internacionalismu“.  Ale vtip Aleksinského předcházející tomuto vysvětlení je v rozporu s marxistickým duchem „proletářského internacionalismu“. Také je třeba chápat, že pokud je vtip vložený do suchého textu zprávy, bude zpráva zapomenuta dříve, než v ní obsažený vtip. Je možné, že vtip z Aleksinského vypadl naprosto neúmyslně. Ale není možné si představit a uvěřit, že do zprávy o sjezdu ho neúmyslně umístil i J. V. Stalin. Umístil ho k věci, ale v marxistických novinách, v marxistické straně nemohl dát specifickému složení frakcí bolševiků a menševiků jiné vysvětlení, jemu známé.

Na co zapomínají všichni vykladači společensko-politické činnosti Stalina je to, že v semináři ho něčemu přeci jen učili, a čemu ho učili, většina neví, i když by bylo zdrávo to vědět. Abychom pochopili Stalinovy společensko-politické aktivity, je třeba nejprve vědět, jaké znalosti si odnesl ze semináře a jak se k nim postavil na základě své morálně podmíněné svévole.

Před Tilfisským teologickým seminářem, ve kterém dříve studoval i jeden z nejznámějších mystiků 20. století G. I. Gurdžijev (seminář to byl velmi zajímavý, pokud usuzujeme podle jeho žáků), Stalin završil Gorijské teologické učiliště:

Odchovanec Gorijského teologického učiliště Džugašvili Josif... vstoupil v září 1889 do první třídy učiliště a se skvělým chováním (5) (hodnocení je obráceně 5 – nejlepší, 1 nejhorší – pozn. překl.) prokázal dobré studijní výsledky:

Historie Písma svatého – Starý zákon - 5

Historie Písma svatého – Nový zákon - 5

Pravoslavný katechismus - 5

Bohoslužby s církevním obřadem - 5

Jazyk ruský a církevněslovanský - 5

Jazyk řecký - 4 (velmi dobře)

Jazyk gruzínský - 5 (vynikající)

Aritmetika - 4 (velmi dobře)

Zeměpis - 5

Krasopis/kaligrafie - 5

Církevní zpěv

Rusky - 5

Gruzínsky - 5

(Fragment vysvědčení je přiložen v textu knihy „Josif Stalin. Život a dědictví“, vydané v řadě „Ruské osudy - Российские судьбы “. Časopis „Novátor - Новатор “, str. 16)

Jak je vidno z vysvědčení, Josif Džugašvili se učil dobře a kněží, ještě nedrceni ani kultem Stalinovy osobnosti, ani strachem před represivními orgány Sovětské vlády, se dříve než dali dobré známky ujistili, že zná texty Starého a Nového zákona.

A všeobecně by bylo dobré vědět, že názory o Stalinově hlouposti a nevědomosti jsou výplody rozezlených oponentů ve straně, především těch, kteří se přimykali k „intelektuálovi“ L. D. Bronštejnovi (Trockému). Pozvednuté na úroveň nesporné pravdy a ochucené drby o jeho psychické nenormálnosti

[7]

, staly se po roce 1953 historickým mýtem, vládnoucím ve středu politicky bezzubé a historicky opravdu nevzdělané a globálně bezstarostné inteligence. Ale tento mýtus se nepotvrzuje vzpomínkami těch, kdo mohli po mnoho let spolu se Stalinem pracovat a řešit praktické otázky: letecký konstruktér A. S. Jakovlev, konstruktér dělostřeleckých systémů V. G. Grabin, armádní důstojníci G. K. Žukov, N. G. Kuzněcov, A. E. Golovanov a mnozí, mnozí další

[8]

.

Ale různí lidé mohou shodně znát jedno a totéž, ale pochopit a hodnotit toto jim společné poznání, mohou vzájemně vylučujícím se způsobem. A mezi texty, za jejichž znalost dostal Josif Džugašvili výborné známky, když byl ještě výrostkem

[9]

, jsou i takovéto:

„Nedávej na lichvu bratru svému (v kontextu – stejné rasy – židu) ani stříbra, ani chleba, ani ničeho jiného, co je možno na lichvu dát; cizinci (tj. nežidu) dávej na lichvu, aby Hospodin, Tvůj Bůh (tj. Ďábel, pokud se svědomitě podíváme na podstatu doporučení), Ti ve všem požehnal, co rukami svými uděláš na zemi, do které jdeš, abys jí vládl (poslední se týká nejen dávnověku a nejen obětované dávným židům Palestiny, jelikož to není převzato ze zprávy o rozšifrování jediného svitku historie nemoci, nalezeného ve vykopávkách starobylého blázince, ale ze současné, masově vydávané knihy, propagované všemi církvemi i částí „inteligence“ jako údajná věčná pravda daná údajně Shora)“ (Deutoronomium, 23:19,20). „A budeš vládnout nad mnohými národy, ale oni Tobě vládnout nebudou“ (Deutoronomium, 28:12). „tehdy synové cizinců (tj. následující pokolení ne-židů, jejichž předci vlezli do očividně nesplatitelných dluhů ke kmeni lichvářů) budou stavět zdi Tvé (tak jako nyní mnohé rodiny Arabů-Palestinců závisí svým životem na možnosti dojíždět za prací do Izraele) a jejich králové Ti budou sloužit („Já jsem žid králů“ je vyjádření jednoho z Rothschildů na nepovedený kompliment na jeho adresu: „Vy jste král židů.“); neboť ve hněvu svém jsem Tě ranil, ale v dobrotě své budu k Tobě milostiv. A budou otevřeny Tvé brány, nebudou se zavírat ani dnem, ani nocí, aby Ti bylo přinášeno bohatství národů a přiváděni jejich králové. Neboť národy a říše, které Ti nebudou chtít sloužit, zhynou, a takové národy budou vyhubeny.“ (Izajáš, 60:10-12).

Křesťanské církve trvají na Božské inspiraci a posvátnosti této ohavnosti, a kánon Nového zákona, který prošel cenzurou a úpravami ještě před Prvním nikajským koncilem (325 n. l.), ji ve jménu Krista vyhlašuje až na věky věků.

„Nemyslete, že Já jsem přišel rušit zákon nebo proroky. Nenarušit přišel jsem Já, ale naplnit. Vskutku pravím vám: dokud nepomine nebe a země, ani jedna nota nebo čárka nezmizí ze zákona, dokud se vše nenaplní“ (Matouš, 5:17, 18)

Pokud to odborně ohodnotit z hlediska právní vědy, vše zmíněné je propaganda rasismu; vše další kromě rasismu, pokud by se to projevilo v jakémkoliv soudobém státu, se dnes charakterizuje slovy „totalitní společnost“, „totalitní diktatura“, „nacismus“, „fašismus“ atp. Ale pro charakteristiku tohoto jevu v globálních měřítkách v nadstátní sféře mocenské aktivity všeobecný politický lexikon euro-americké kultury nezná slova.  Nazvěme to jasně: internacionální nacismus, sionistický internacionální nacismus.

Ale na konci 19. století mnozí studenti seminářů nebyli loajální této ohavnosti

[10]

, a při hledání alternativy tomuto globálnímu projektu stavby elitárně-„nevolnické“ rasové civilizace parazitismu menšiny na přírodě Země a na práci většiny, se ocitli v řadách revolučních stran, snažících se uspořádat život lidstva na jiných principech. Ale historicky reálně byly všechny tyto strany bez výjimky plně řízeny vlastníky biblického projektu, pokud ne strukturně (přes vlastní kádry a/nebo najaté lidi v jejich vedení), tak přes stranické ideologie.