Tak jsme probrali první polovinu spirálovitého procesu poznání. Každý člověk v procesu celého svého života patří paralelně do mnoha vzájemě se prolínajících sociálních skupin, lišících se jedna od druhé okruhem zájmů: rodinných, profesionálních, stranických, náboženských, nacionálních, mafiánských, atd. A pokud v takové základní skupině-rodině každé pronesené slovo nebo výrok, obvykle, vyvolává u členů rodiny společné obrazy ve vztahu k určitým jevům vnitřního a vnějšího lidského světa, pak při vcházení v každou další sociální skupinu mohou ta samá slova vyvolávat zcela jiné obrazy ve vztahu k přesně těmtýž věcem a jevům okolního světa. To se odráží v ruském pořekadle: „Ne každé slovo je každým pochopeno“. A v tom je také ukázka lidské svobody, ale ne té deklarativní, o které tak ráda spekuluje naše nezodpovědně žvanící „liberální“ (v překladu z AJ – svobodná) inteligence, ale skutečné, předurčené Shora. Slovo, slovní vyjádření, stávající se jednotným kódem pro množství individuálních obrazů ve vztahu k určitým věcem a jevům okolního světa ve, svým složením, dostatečně široké sociální skupině, se pro ni stává obecným pojmem. Ve výkladovém slovníku ruského jazyka V.I. Dála je výrok: „Louka, břeh, les tento se rozumí, potápí se, zalévá se každoročně“. Jinými slovy, pokud se množství individuálních obrazů zalévá/plní, zažehává se nějakým novým společným kódem=mírou=slovem, potom v masovém vědomí probíhá společný proces odumírání starého pojmu ve vztahu k jednomu a témuž všem společnému jevu vnějšího světa a přivádění na svět nového.

A teprve po ukončení celého závitu spirálního procesu poznání nové slovo nebo slovní vyjádření jakoby ožívá, tj. stává se všeobecně užívaným, ale předevší, se také uchovává ve slovnících a textech, a pokud se nepoužívá, jakoby odumírá. A čím širší je ve svém složení skupina lidí, čím širší okruh zájmů představuje, tím závažněji a významěji  v lidské činnosti vzniká všeobecně příjmané slovo-pojem. A tehdy nastane to, co básnickou formou vyjádřil básník N. Gumilev: „Slovem zastavují Slunce, slovem boří města“.

Pochopitelně, slovem nejen boří, ale i budují. Vše závisí na tom, obrazy jakých jevů, zda tvůrčích nebo destrukčních, vyvolává v podvědomí člověka konkrétní slovo nebo slovní vyjádření. Takto, druhá polovina spirály zobrazení-poznání vypadá následovně: slovo, stávaje se společným kódem pro množství individuálních obrazů, získává status pojmu ve vztahu k jistým objektivním jevům v konkrétní historické době rozvoje společnosti. Na základě toho, že vesmír je celostný a představuje proces trojjedinnosti hmoty, informace a míry, pak při existenci dvou složek: míry-slova a informace-obrazu, třetí - materializující se jev - se bezpodmínečně realizuje. Tak člověk, na rozdíl od živočicha, roztrhl infernální (zamknutý) kruh prostého zobrazení, převrátiv ho do spirály zobrazování – poznání. Tak člověk, část jediného a celostního světa, uskutečňuje Bohem mu danou možnost poznávat a řídit  transformovat okolní svět věcí a jevů, což není dostupné zvířeti.

Při tom je důležité pochopit roli řízení. „Vůle“ a „svoboda“, jako kategorie nevědomí a vědomí, ukazující na možnosti člověku dané Shora konat buď v režimu „autopilota“ (na základě programů, uložených v podvědomí přes genetický kód, ale také prostřednictvím invaze do psychiky mimo vědomí nebo během procesu vzniknuvší vědomé sebevýchovy

[34]

), nebo v režimu přímé „pilotáže“, tj. při dohodnuté interakci vědomí a podvědomí s ohledem na situaci, vznikající ve vnitřním a vnějším světě člověka. Avšak, před změnou vztahu frekvencí biologického a sociálního času

[35]

„pilot“ nebyl ve stavu stabilně kontrolovat program „autopilota“, tj. spojení mezi individuálními a obzvláště kolektivním nevědomím a vědomím ve své většině existovaly přímé, ale opačné (kontrola podvědomí ze strany vědomí) většinou nebyly a proto dav lehce podléhal vášním, což dovolovalo jeho řízení obejitím vědomí přes podvědomí.

Židovský dav, jehož obraz je skryt pod jménem Jevgenij, není v tomto smyslu výjimkou

[36]

*     *     *

Hlava 7. Nebo to vidí ve snu?

Его отчаянные взоры                                              Jeho zoufalé pohledy

На край один наведены                                          na jeden okraj zaměřeny

Недвижно были.                                                     nehybné byly.

V souladu se slovníkem V.I. Dála, zoufalý člověk, žijící bez rozmyslu, odhodlaný ke všem krajnostem, tj. posedlý. V Koránu se o takových říká: „Ale pokud by pravda následovala jejich nadšení, pak by rozvrátili nebe, a zemi, a všechny, kdo jsou v nich“ Súra 23, verš 73 (71) v překladu I. J. Kračkovského. Zoufalá práce, podle slovníku V.I. Dála: beznadějná, ztracená; minimálně i nebezpečná, hrozná. Podobná analýza informace ohlášené (fráze o zoufalých Jevgeniových pohledech)  dovoluje zpřístupnit i informaci nevyřčenou, maniakální směřování židovstva za lživým, a pro lidstvo nebezpečným cílem. Proto dále jde, jakoby nesouvisející s předchozí větou, obrazný popis mocných a krutých, v mnohém destruktivních revolučních procesů, plynucích z „pobouřené hlubiny“ a v Rusku obyčejně vyprovokované prostřednictvím zvláštní aktivity židovstva.

Словно горы,                                       Jakoby hory

Из возмущенной глубины                                      z pobouřené hlubiny

Вставали волны там и злились,                             zvedaly se vlny a vztekaly

Там буря выла, там носились                                 byla tam bouře, a nesly se

Обломки...                                                                úlomky…

A hned poté volání Jevgenije k Bohu kvůli nebezpečí:

Боже, Боже! там —                                         Bože, Bože! Tam -

Увы! близехонько к волнам                                               Běda! Vlny na dosah

Podle slovníku V.I. Dála, „v přeneseném významu je vlnou zvána jednosměrně se pohybující hromada, dav:

Народ волна волной валит.                                               Národ se vlna vlnou valí.

Мирская молва, что морская волна.                      Světová zvěst, co mořská vlna.

Толпа волнуется — возмущается.”                                   Dav se bouří – pobuřuje“

V básni je slovo „vlny“ nejpoužívanějším ze všech a v textu je použito třináctkrát, přitom s velmi širokým spektrem nejrůznějších charakteristik: opuštěné, nové, hlasité, zlostné, děsivé, bouřlivé, jiné. Je ještě jedno poukázání(v „Úvodu“) na nějaký „nacionální“ odstín vln.

Вражду и плен старинный свой                            Nepřátelství a zajetí dávné své

Пусть волны финские забудут                              Ať vlny finské zapomenou

И тщетной злобою не будут                                   A marným vztekem nebudou

Тревожить вечный сон Петра.                               Jitřit Petrův

[37]

věčný sen.

Slovo „nacionální“ je v uvozovkách proto, že „v překladu z irštiny slovo „finn“ znamená „tajné vědění“, a v irských mýticko-epických tradicích je to hrdina, mudrc, prorok“

[38]

, tj. v podstatě buď žrec, nebo znachar (v závislosti na tom, v čích zájmech koná: celé společnosti nebo nějakého klanu). Jinými slovy, aby se nenarušila celostnost vyprávění na úrovni druhé smyslové řady, pak v „Úvodu“ je řeč jinotajně o opozici znacharských davů, majících různé cíle ve vztahu k davům nacionálním.