Toto je společná vlastnost hierarchicky organizovaných informačních systémů. Ona ve vztahu k životu společnosti předurčuje kvalitativní změny v psychologii množství lidí, v morálně-etické podmíněnosti a zaměřenosti jejich činnosti, ve volbě prostředků dosažení cílů; předurčuje kvalitativní změny toho, co lze nazvat logikou sociálního chování: je to masová statistika psychologie osob, projevující se v reálných faktech života.

Nějaké představy o těchto složitých jevech sociálního života měli lidé i ve vzdálené minulosti, ale protože míra jejich porozumění byla dostupná jen úzkému kruhu zasvěcených, pak povědomí o možnostech jejich projevů v budoucnosti se předávali z generace na generaci obvykle ve formě podobenství na způsob súfijské alegorie „Jak se mění vody“:

Jednou se Chidr, Mojžíšův učitel, obrátil k lidstvu s varováním.

„Nastane takový den,“ řekl, kdy všechna voda na světě, kromě speciálně uschované, zmizí. Namísto ní se potom objeví jiná voda, z které lidé ztratí rozum.

Jen jeden člověk pochopil smysl těchto slov. Vzal velkou zásobu vody a uschoval ji na spolehlivém místě. Poté čekal, kdy se vody změní.

V předurčený den vyschly všechny řeky, vyschly studny, a tento člověk, odebrav se do svého úkrytu, začal pít ze svých zásob.

Když ze svého úkrytu spatřil, že řeky obnovily své toky, sestoupil k druhým synům lidským. Zjistil, že ostatní hovoří a přemýšlí naprosto odlišně než před tím, nechápou ani to, co se snimi stalo, ani to, před čím je varovali. Když se snimi pokoušel promluvit, pochopil, že ho mají za blázna a projevují mu nepřátelství nebo soucit, ale vůbec ne porozumění.

Zpočátku se k nové vodě ani nepřiblížil a každý den se vracel ke svým zásobám. Nicméně nakonec se od nynějška rozhodl pít novou vodu, protože jeho chování a myšlení, vydělující ho z kruhu ostatních, učinily jeho život nesnesitelným. Napil se nové vody a stal se takovým, jako všichni. Tehdy dočista zapomněl na své zásoby jiné vody, a lidé v jeho okolí se na něj začili dívat jako na blázna, který se záhadným způsobem vyléčil ze svého šílenství.

Tato alegorie přežila staletí. Jen ve formě podobenství ji můžeme chápat v tom smyslu, že řeč není o nějaké „transmutaci“ přírodní vody (H₂O), ale o jakési jiné „vodě“, charakteristické pro společnost, která v jejím životě, v určitém smyslu, je některými kvalitami analogická roli vody v životě planety Země.

Takovou obdobou vody (H₂O) je ve společenském životě kultura, veškerá geneticky nepřenášená informace, předávaná z generace na generaci při jejich směně. Přičemž materiální památníky a kulturní objekty jsou projevem psychologické kultury (kultury chápání světa, kultury myšlení, kultury pochopení toho, co se děhe), jejíž každá etapa rozvoje předchází každé etapě rozvoje materiální kultury, zachycující (materializující) psychickou činnost lidí.

Dávný Súfí mohl mít vizi/předtuchu o změně kvality kultury v „mimolexikálních“ obrazech , a tímto způsobem měl nějaké představy o každém typu „vod“. Ale stěží by byl jednotně pochopen svými současníky, majícími představu jen o typu „vody“ (kultury, morálky a etiky), ve kterém sami žili, a ti by těžko tuto alegorii předali přes staletí. Nicméně, legenda jako jinotaj přežila mnohé generace a stala se pochopitelnou nezasvěceným až poté, když proběhla změna etalonových frekvencí biologického a sociálního času a společnost vstoupila do procesu změny logiky chování.

Přirozeně, z úhlu pohledu člověka, žijícího v jednom typu kultury, možnost se náhle ocitnout v jiném, kvalitativně jiném typu kultury, znamená vypadat v ní jako šílenec a vyvolávat vůči sobě nepřátelství (protože jeho aktivity, podmíněné předchozí kulturou, mohou být ničivé směrem ke kultuře nové) nebo soucit. Sama společnost, žijící jinou kulturou, bude z úhlu pohledu toho, kdo se v ní náhle octne, také vypadat jako blázinec na svobodě.

Žijeme v historické době, kdy změna poměrů etalonových frekvencí biologického a sociálního času již proběhla, ale utváření nové logiky sociálního chování, jako statisticky převládající, ještě neskončilo. Formování logiky sociálního chování, odpovídající novému vztahu etalonových frekvencí, probíhá v naší době a každý z nás se ho účastní jak vědomě cílevědomě, tak i nevědomě na základě v minulosti naučených/osvojených automatismů chování. Ale každý podle své vůle, podmíněné jeho mravností, má možnost vědomě si, odpovídaje za následky, pro sebe vybrat ten či onen životní styl.

Ti, kdo pokračují v předchozí logice sociálního chování: vzhůru po schodech sociální pyramidy nebo udržet vybojované úrovně, se budou stále častěji střetávat s rozčarováním, protože v momentě dosažení cíle, nebo ovládnutí prostředků k jeho získání, společenský význam cíle zmizí, nebo se změní osobní ohodnocení jeho významu. To předurčuje výběr cílů podle jejich stability v čase. Přitom vyšší význam budou mít „věčné hodnoty“, jejichž ovládnutí uchovává svou důležitost nezávisle na změně technosféry a výsledcích vědy. Být člověkem v harmonii s Bohem a biosférou, se předurčeně stane při novém poměru etalonových frekvencí biologického a sociálního času, nepomíjivým soběstačným (samodostatečným) cílem pro každého jedince zdravého morálně a intelektuálně, a tomuto cíli bude podřízena celá sociální organizace života a moci. Všichni, kdo zůstanou otroky každodenní marnosti, jsou předurčeni k zavržení (sebelikvidaci) biosférou Země.

Všichni představitelé lidstva, jako systému v Zemské biosféře, kteří nejsou schopni včas zareagovat na změnu poměru etalonových frekvencí biologického a sociálního času, jsou odsouzeni k zavržení Zemskou biosférou, přecházející do jiného režimu svého bytí pod vlivem lidské činnosti posledních několika tisíc let.

A všechny praktické psychologické testy

[45]

, vytvořené na základě vzhledů klasických psychologických škol, neberou v úvahu tuto objektivní změnu frekvenčních charakteristik informačních procesů v současné civilizaci, která proběhla ve druhé polovině 20. století, v důsledku čehož společnost získala nové vlastnosti. Podle všeho se takovéto psychologické testy ukazují jako necitlivé na mnohé psychologické jevy, a na jejich základě se vydávají chybná doporučení, především v oblasti výběru a umísťování kádrů.

Hlava 2. Svoboda zániku

Po takovém vyjasnění můžeme hovořit o příčinách Jevgeniova neštěstí. Je dobře známo, že židovstvu je vlastní zvláštní přizpůsobivost ke změnám okolního prostředí.Protože pro židovstvo jsou všichni ostatní lidé jen prvky tohoto prostředí, pak je nezbytné vyznat se v  příčinách jeho neobyčejných mimiker/krytí. Pak je možné pochopit i všechny překvapující, tak dlouhodobou stabilitu při směně generací této odlišné od všeho ostatního lidstva společnosti. Příčina spočívá v jejich zvláštní dispozici k abstraktně-logickému samostatnému myšlení, které je spojeno s převahou činnosti  levé hemisféry nad pravou, odpovídající za předmětno-obraznou procesní činnost člověka. Tato jejich zvláštní vlastnost jim dávala svého času i určité výhody před ostatními národy, protože dovolovala v rámci biblické logiky sociálního chování s větší, než jiní, pohotovostí modelovat nové informační situace, vznikající v globálním historickém procesu, a nacházet optimální řešení k adaptaci na ně.

Revoluce r. 1917 v Rusku začala během období změny poměrů etalonových frekvencí biologického a sociálního času. Levák Jevgenij během období, předcházejícího povodni se nacházel na levém břehu. Něva, jako obraz řeky času začala plynout zpět, tj. levý břeh se stal pravým a Jevgenij, invalida na pravou hemisféru, se samozřejmě zaměřil na levý břeh. A ne náhodou právě v tomto období sdělovacími prostředky, plně podřízenými židovstvu, usilovně probíhala záměna kódu obrazu pravoty všech jevů sociálního života (pravda, spravedlnost, správnosti, řízení) na kód levoty. Jinými slovy, vše levé se prohlašovalo za pokrokové, a pravé za konzervativní.  Tak se v lidských myslích usadila smyslová absurdita, protože „leví“ byli v podstatě donuceni bojovat za pravou věc, dokud J.V. Stalin ke konci tohoto šíleného období záměny pojmů, připadajícího na začátek druhé světové a Velké vlastenecké války, nepostavil vše na místo: „Naše dílo je pravé, vítězství bude za námi!“ (Наше дело правое, победа будет за нами!)